<?xml version="1.0"?>
<?xml-stylesheet type="text/css" href="http://maturitait4.iunas.cz/skins/common/feed.css?303"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=88.103.48.188</id>
		<title>Maturita 2012 - Příspěvky uživatele [cs]</title>
		<link rel="self" type="application/atom+xml" href="http://maturitait4.iunas.cz/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=88.103.48.188"/>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/88.103.48.188"/>
		<updated>2026-05-17T06:22:54Z</updated>
		<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
		<generator>MediaWiki 1.18.1</generator>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Boccaccio:_Dekameron</id>
		<title>Boccaccio: Dekameron</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Boccaccio:_Dekameron"/>
				<updated>2012-04-22T15:47:53Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;1) Obecná charakteristika díla &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Forma: próza&lt;br /&gt;
* Druh: epika&lt;br /&gt;
* Žánr: cyklus 100 novel (= delší povídka s překvapivým závěrem (pointou), (novelistický román)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2) Organizace jazykových prostředků &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* psal latinsky, ale Dekameron je v italštině&lt;br /&gt;
* rysy děl: pozemská láska&lt;br /&gt;
* snažil se uskutečnit velký plán o galerii literárních portrétů světových velikánů (mužů)&lt;br /&gt;
* Forma vypravěče: er-forma&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Jazyk: spisovná čeština – ačkoli, ježto, tuze (= knižní výrazy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3) Tematická výstavba &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a) kompozice&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rámcová (příběh v příběhu)&lt;br /&gt;
* Rámec: útěk před morem deseti lidí z Florencie&lt;br /&gt;
* 10 lidí se nudí a pro ukrácení dlouhé chvíle si vypráví příběhy&lt;br /&gt;
* 10 příběhů v každém dni (celkem 100 novel)&lt;br /&gt;
* Každý den se určí královna/král, která určí téma vyprávění&lt;br /&gt;
* ukazuje svůj optimistický a sebevědomý náhled na svět. V díle se vysmívá pověrčivosti a pokrytectví, převažují milostné příběhy (vážné, ale většinou laškovné) podávající obraz o způsobu myšlení a mravů soudobé Itálie.&lt;br /&gt;
* postavy jsou reálné, chytré, rázní jedinci, kteří mají svůj svět (chtějí si užívat života)&lt;br /&gt;
* střídá optimistický a ironický pohled, rád baví čtenáře lidskou nedokonalostí&lt;br /&gt;
* čerpal z mnoha starších látek, většinou antických, ale i z rytířských románů ze staré francouzské a italské literatury&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
b)hlavní postavy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*3 mladí muži a 7 mladých žen,  důvtipní, chytří, realističtí lidé, nejsou zakřiknutí, mají klady i zápory&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
c) místo a doba děje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* statek nedaleko Florencie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
d) děj&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děj celého díla obecně:&lt;br /&gt;
Skupina tří mladých mužů a sedmi mladých žen uteče z Florencie před morovou nákazou na venkovské sídlo. Tam si pro ukrácení dlouhé chvíle vyprávějí každý den (kromě pátků a sobot, které tráví ve zbožném rozjímání) 10 příběhů. Pro každý večer je určeno jiné téma, například: příběhy o šťastně zamilovaných, ale i o nešťastných láskách, o schopnostech lidí, o ženách, které vyzrály na manžele, či o šlechetných činech v lásce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Děj předmluvy a 1. dne ====&lt;br /&gt;
Ve Florencii je mor a 10 lidí uteče na statek, zpočátku se nudí a tak vymyslí, že každý den bude zvolena královna nebo král, který bude vyprávět příběhy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* První den je vladařkou zvolena Pampinea, která určila volné téma vyprávění povídek.&lt;br /&gt;
** '''Příběh první'''&amp;lt;br&amp;gt;Ser Ciappelletto oklame falešnou zpovědí zbožného mnicha a zemře; ačkoli to byl za svého života nejhanebnější člověk, nabude po smrti pověsti světce a je nazýván svatým Ciappellettem.&lt;br /&gt;
** '''Příběh druhý'''&amp;lt;br&amp;gt;Žid Abraham se na popud Giannotta z Civigny vypraví na římský dvůr. Spatří tu zpustlé duchovní, i vrátí se do Paříže - a stane se křesťanem.&lt;br /&gt;
** '''Příběh třetí'''&amp;lt;br&amp;gt;Žid Melchisedech vyvázne pomocí příběhu o třech prstenech z velikého nebezpečí, které na něho nastrojil Saladin.&lt;br /&gt;
** '''Příběh čtvrtý'''&amp;lt;br&amp;gt;Jeden mnich upadne do hříchu, za kterého zasluhuje nejtěžší trest, ale unikne trestu, ježto vtipně vytkne svému opatovi totéž provinění.&lt;br /&gt;
** '''Příběh pátý'''&amp;lt;br&amp;gt;Markýza z Monferratu potlačí hostinou ze slepic a několika půvabnými slovy šílenou láskou krále francouzkého.&lt;br /&gt;
** '''Příběh šestý'''&amp;lt;br&amp;gt;Jeden řádný muž usadí vtipným výrokem hanebné pokrytectví řeholníků.&lt;br /&gt;
** '''Příběh sedmý'''&amp;lt;br&amp;gt;Bergamino se ve vší počestnosti vysměje messeru Canovi della Scala za jeho záchvat lakotnosti tím, že mu vypravuje příběh o Primasovi a opatu z Cluny.&lt;br /&gt;
** '''Příběh osmý'''&amp;lt;br&amp;gt;Guiglielmo Borsiere vtipnámi slovy pranýřuje lakotnost messera Ermina de'Grimaldi.&lt;br /&gt;
** '''Příběh devátý'''&amp;lt;br&amp;gt;Posměšek jedné gaskoňské paní se dotkne kyperského krále tak, že se ze slabocha stane muž.&lt;br /&gt;
** '''Příběh desátý'''&amp;lt;br&amp;gt;Mistr Alberto z Bologne ve vší počestnosti zahanbí jednu paní, která ho chtěla zostudit za to, že se do ní zamiloval.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dovyprávění příběhů je volba královny na další den a stanoví se téma povídek (ale poslední vyprávějící má milost a může změnit téma, kdyby se ostatní nudili) a program na další den.&lt;br /&gt;
Pak se všichni vykoupali, navečeřeli a šli spát. (= typická renesance)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Děj úplně na konci díla ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Návrat ze statku do Florencie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Ukázka ==&lt;br /&gt;
=== CUM 4 – Giovanni Boccaccio: Dekameron ===&lt;br /&gt;
Ačkoli byl mnich převelice zaneprázdněn zábavou a radostmi s touto dívkou, přece jen byl neustále ve střehu, a ježto měl dojem, že zaslechl nějaké šoupání nohama v dormitáři, přitiskl oko k malé škvírce a tuze dobře viděl opata, jak stojí a poslouchá. I bylo mu náramně dobře zřejmé, že opat zjistil, že v cele je děvče, což ho nadmíru zarmoutilo, neboť věděl, že ho za to stihne velký trest. Nicméně však nedal děvčeti své trápení nikterak najevo, mžikem všechno promyslil, a hledaje nějakou spásonosnou myšlenku připadl na novou lest, jež ho dovedla rovnou k žádanému cíli.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
(...)&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Když dívka viděla, že přišel opat, byla celá v rozpacích, a protože se bála hanby, dala se do pláče. Pan opat se na ni zahleděl, a když seznal, že je hezká a svěží, pocítil najednou, ač už byl starý, onou žhnoucí tělesné nutkání, které pocítil předtím také onen mladý mnich. I řekl si:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
„A proč bych si vlastně neměl užít rozkoše, když ji mohu mít? Nepříjemností a mrzutostí &lt;br /&gt;
mám, kdykoli se mi zachce! Je to hezké děvče, je tady a nikdo o tom neví. Podaří-li se mi ji přimět, aby mi byla po vůli, nevím, proč bych to neměl udělat. Kdo se o tom doví? Nikdy nikdo - a tajný hřích je zpola odpuštěný hřích. Takováhle příležitost se mi možná už nikdy nenaskytne, a když Pánbůh někomu posílá nějaké dobro, má si je rozumný člověk podle mého vzít.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A zatímco takto hovořil sám k sobě, změnil úplně úmysl, pro který sem přišel, přistoupil k děvčeti a potichu je začal utěšovat a prosit, aby neplakala. A tak slovo za slovem došel až k tomu, že jí vyjevil své tužby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dívka nebyla ani ze železa, ani z diamantu a velmi ochotně se podvolila opatovým choutkám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 1)	Literárně historický kontext&lt;br /&gt;
* 2)	Forma, Žánr, Druh&lt;br /&gt;
* 3)	Kompozice díla&lt;br /&gt;
* 4)	Příslušnost díla k danému uměleckému směru&lt;br /&gt;
* 5)	Obecná charakteristika postav&lt;br /&gt;
* 6)	Charakterizovat jazyk &lt;br /&gt;
* 7)	Místo děje&lt;br /&gt;
* 8)	Motivy díla&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 1)	Italská renesance, 14/15 století, po roce 1348&lt;br /&gt;
* 2)	F-&amp;gt; próza	D-&amp;gt; Epika	Ž-&amp;gt; cyklus 100 novel, (novelistický román)&lt;br /&gt;
        Novela -&amp;gt; delší povídka s překvapivým závěrem&lt;br /&gt;
* 3)	Rámcová (příběh v příběhu), 10 dní po 10 příběhů&lt;br /&gt;
* 4)	Renesance – optimalismus, kritika církve a boha, realističtější, zámořské plavby a objevy, důraz na člověka, na lidský       rozum, odklon od boha, lidé si chtějí užívat života&lt;br /&gt;
* 5)	3 muži a 7 žen, důvtipní, chytří, realističtí lidé, nejsou zakřiknutí, mají klady i zápory&lt;br /&gt;
* 6)	Spisovná čeština, knižní výrazy&lt;br /&gt;
* 7)	Opuštěný statek nedaleko Florencie&lt;br /&gt;
* 8)	Smrt, útěk před smrtí, naděje, láska, přátelství, zábava, chytrost, důvtip&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4) hlavní myšlenka textu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Hlavní motivy díla: erotika, láska, vychytralost, poučení, lidské požitky, rozkoše (jídlo, pití, …)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5) orientační zasazení díla do literárně-historického kontextu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Renesance (14./15. století)&lt;br /&gt;
* Znovuzrození (návrat k antice)&lt;br /&gt;
* Popředí: lidský rozum, lidský život (člověk)&lt;br /&gt;
* Realističtější než Baroko&lt;br /&gt;
* Optimismus&lt;br /&gt;
* Zámořské plavby o objevy = rozvoj obchodu = rozvoj měst a vzdělanosti&lt;br /&gt;
* Kritika církve a boha&lt;br /&gt;
* Itálie&lt;br /&gt;
* Knížka vydána: 1470, ale byla napsána dříve (1438)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6) autor &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Giovanni Boccaccio byl italský spisovatel, autor lyrických básní, novel a románů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Giovanni Boccaccio se narodil jako nemanželský syn zástupce florentského bankovního domu Bardiů. Svou matku sice nepoznal, ale jeho otec věnoval jeho výchově a vzdělání značnou pozornost. Studoval práva na neapolské univerzitě, otec mu umožnil přístup na neapolský královský dvůr, a tím i styk s řadou vzdělanců.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Díky své schopnosti vyprávět vtipné příhody ze života a zajímavě fabulovat měl Giovanni Boccaccio ve společnosti velký úspěch. Milostné vztahy ho inspirovaly i k napsání erotického románu.&lt;br /&gt;
Stal se prvním životopiscem Danteho a vykladačem jeho Božské komedie. V Neapoli prožil nešťastnou lásku k hraběnce Marii d´Aquino, která pravděpodobně pod jménem Fiammetta se objevila i v jeho díle. Po návratu do Florencie byl pověřován diplomatickými cestami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Později, když byl zbaven městských úřadů, procházel Giovanni Boccaccio náboženskou krizí, přijal nižší svěcení a odjel do Certalda. Ke konci života psal převážně v latině a věnoval se studiu jazyků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7) zasazení díla do tvorby autora&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Dílo patří mezi jeho nejslavnější. Kniha byla napsána v roce 1438, ale vydána byla až roku 1470.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
8) inspirace &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Boccaccio hodlá zobrazit člověka a věci takové, jaké ve skutečnosti jsou. Realistické uchopení světa sjednocuje jednotlivé novely i přes jejich tematickou a uměleckou různorodost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
9) kritika&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Dekameron byl díky svému obsahu přijímán evropskou kulturou značně rozporně – nepopiratelné umělecké kvality na straně jedné, erotično a groteskně vykreslená směs nejhorších lidských vlastností na straně druhé. Sám Boccaccio, vyděšen ve stáří mnichem, který mu „sliboval“ posmrtnou odplatu, pokud Dekameron nespálí, dospěl k jeho dočasnému zavržení. Od úmyslu spálit jej ho odvrátil Petrarca. Co dodat? Snad jen poděkování Francescu Petrarcovi za záchranu Dekameronu, který podstatně ovlivnil vývoj celé evropské prózy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Proč je dílo renesanční ===&lt;br /&gt;
* Navazuje na baroko&lt;br /&gt;
* Orientuje se na člověka (nemodlí se, žijí tak, aby si život užili, spoléhají na svůj rozum)&lt;br /&gt;
* PŘÍKLAD: Mnich si užívá s dívkou (nechová se jako kněz), dívka se mu podvolila&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zajímavost ===&lt;br /&gt;
* Autor chtěl Dekameron spálit, od úmyslu ho odvrátil Petrarca. Ve stáří se ale díla zřekl.&lt;br /&gt;
* Dekameron způsobil rozruch (umělecké kvality X erotično, nejhorší lidské vlastnosti) = církev ho na Tridentském koncilu zakázala&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Boccaccio:_Dekameron</id>
		<title>Boccaccio: Dekameron</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Boccaccio:_Dekameron"/>
				<updated>2012-04-22T15:40:50Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;1) Obecná charakteristika díla &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Forma: próza&lt;br /&gt;
* Druh: epika&lt;br /&gt;
* Žánr: cyklus 100 novel (= delší povídka s překvapivým závěrem (pointou), (novelistický román)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2) Organizace jazykových prostředků &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* psal latinsky, ale Dekameron je v italštině&lt;br /&gt;
* rysy děl: pozemská láska&lt;br /&gt;
* snažil se uskutečnit velký plán o galerii literárních portrétů světových velikánů (mužů)&lt;br /&gt;
* Forma vypravěče: er-forma&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Jazyk: spisovná čeština – ačkoli, ježto, tuze (= knižní výrazy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3) Tematická výstavba &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a) kompozice&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rámcová (příběh v příběhu)&lt;br /&gt;
* Rámec: útěk před morem deseti lidí z Florencie&lt;br /&gt;
* 10 lidí se nudí a pro ukrácení dlouhé chvíle si vypráví příběhy&lt;br /&gt;
* 10 příběhů v každém dni (celkem 100 novel)&lt;br /&gt;
* Každý den se určí královna/král, která určí téma vyprávění&lt;br /&gt;
* ukazuje svůj optimistický a sebevědomý náhled na svět. V díle se vysmívá pověrčivosti a pokrytectví, převažují milostné příběhy (vážné, ale většinou laškovné) podávající obraz o způsobu myšlení a mravů soudobé Itálie.&lt;br /&gt;
* postavy jsou reálné, chytré, rázní jedinci, kteří mají svůj svět (chtějí si užívat života)&lt;br /&gt;
* střídá optimistický a ironický pohled, rád baví čtenáře lidskou nedokonalostí&lt;br /&gt;
* čerpal z mnoha starších látek, většinou antických, ale i z rytířských románů ze staré francouzské a italské literatury&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
b)hlavní postavy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*3 mladí muži a 7 mladých žen,  důvtipní, chytří, realističtí lidé, nejsou zakřiknutí, mají klady i zápory&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
c) místo a doba děje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* statek nedaleko Florencie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
d) děj&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děj celého díla obecně:&lt;br /&gt;
Skupina tří mladých mužů a sedmi mladých žen uteče z Florencie před morovou nákazou na venkovské sídlo. Tam si pro ukrácení dlouhé chvíle vyprávějí každý den (kromě pátků a sobot, které tráví ve zbožném rozjímání) 10 příběhů. Pro každý večer je určeno jiné téma, například: příběhy o šťastně zamilovaných, ale i o nešťastných láskách, o schopnostech lidí, o ženách, které vyzrály na manžele, či o šlechetných činech v lásce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Děj předmluvy a 1. dne ====&lt;br /&gt;
Ve Florencii je mor a 10 lidí uteče na statek, zpočátku se nudí a tak vymyslí, že každý den bude zvolena královna nebo král, který bude vyprávět příběhy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* První den je vladařkou zvolena Pampinea, která určila volné téma vyprávění povídek.&lt;br /&gt;
** '''Příběh první'''&amp;lt;br&amp;gt;Ser Ciappelletto oklame falešnou zpovědí zbožného mnicha a zemře; ačkoli to byl za svého života nejhanebnější člověk, nabude po smrti pověsti světce a je nazýván svatým Ciappellettem.&lt;br /&gt;
** '''Příběh druhý'''&amp;lt;br&amp;gt;Žid Abraham se na popud Giannotta z Civigny vypraví na římský dvůr. Spatří tu zpustlé duchovní, i vrátí se do Paříže - a stane se křesťanem.&lt;br /&gt;
** '''Příběh třetí'''&amp;lt;br&amp;gt;Žid Melchisedech vyvázne pomocí příběhu o třech prstenech z velikého nebezpečí, které na něho nastrojil Saladin.&lt;br /&gt;
** '''Příběh čtvrtý'''&amp;lt;br&amp;gt;Jeden mnich upadne do hříchu, za kterého zasluhuje nejtěžší trest, ale unikne trestu, ježto vtipně vytkne svému opatovi totéž provinění.&lt;br /&gt;
** '''Příběh pátý'''&amp;lt;br&amp;gt;Markýza z Monferratu potlačí hostinou ze slepic a několika půvabnými slovy šílenou láskou krále francouzkého.&lt;br /&gt;
** '''Příběh šestý'''&amp;lt;br&amp;gt;Jeden řádný muž usadí vtipným výrokem hanebné pokrytectví řeholníků.&lt;br /&gt;
** '''Příběh sedmý'''&amp;lt;br&amp;gt;Bergamino se ve vší počestnosti vysměje messeru Canovi della Scala za jeho záchvat lakotnosti tím, že mu vypravuje příběh o Primasovi a opatu z Cluny.&lt;br /&gt;
** '''Příběh osmý'''&amp;lt;br&amp;gt;Guiglielmo Borsiere vtipnámi slovy pranýřuje lakotnost messera Ermina de'Grimaldi.&lt;br /&gt;
** '''Příběh devátý'''&amp;lt;br&amp;gt;Posměšek jedné gaskoňské paní se dotkne kyperského krále tak, že se ze slabocha stane muž.&lt;br /&gt;
** '''Příběh desátý'''&amp;lt;br&amp;gt;Mistr Alberto z Bologne ve vší počestnosti zahanbí jednu paní, která ho chtěla zostudit za to, že se do ní zamiloval.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dovyprávění příběhů je volba královny na další den a stanoví se téma povídek (ale poslední vyprávějící má milost a může změnit téma, kdyby se ostatní nudili) a program na další den.&lt;br /&gt;
Pak se všichni vykoupali, navečeřeli a šli spát. (= typická renesance)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Děj úplně na konci díla ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Návrat ze statku do Florencie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Ukázka ==&lt;br /&gt;
=== CUM 4 – Giovanni Boccaccio: Dekameron ===&lt;br /&gt;
Ačkoli byl mnich převelice zaneprázdněn zábavou a radostmi s touto dívkou, přece jen byl neustále ve střehu, a ježto měl dojem, že zaslechl nějaké šoupání nohama v dormitáři, přitiskl oko k malé škvírce a tuze dobře viděl opata, jak stojí a poslouchá. I bylo mu náramně dobře zřejmé, že opat zjistil, že v cele je děvče, což ho nadmíru zarmoutilo, neboť věděl, že ho za to stihne velký trest. Nicméně však nedal děvčeti své trápení nikterak najevo, mžikem všechno promyslil, a hledaje nějakou spásonosnou myšlenku připadl na novou lest, jež ho dovedla rovnou k žádanému cíli.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
(...)&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Když dívka viděla, že přišel opat, byla celá v rozpacích, a protože se bála hanby, dala se do pláče. Pan opat se na ni zahleděl, a když seznal, že je hezká a svěží, pocítil najednou, ač už byl starý, onou žhnoucí tělesné nutkání, které pocítil předtím také onen mladý mnich. I řekl si:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
„A proč bych si vlastně neměl užít rozkoše, když ji mohu mít? Nepříjemností a mrzutostí &lt;br /&gt;
mám, kdykoli se mi zachce! Je to hezké děvče, je tady a nikdo o tom neví. Podaří-li se mi ji přimět, aby mi byla po vůli, nevím, proč bych to neměl udělat. Kdo se o tom doví? Nikdy nikdo - a tajný hřích je zpola odpuštěný hřích. Takováhle příležitost se mi možná už nikdy nenaskytne, a když Pánbůh někomu posílá nějaké dobro, má si je rozumný člověk podle mého vzít.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A zatímco takto hovořil sám k sobě, změnil úplně úmysl, pro který sem přišel, přistoupil k děvčeti a potichu je začal utěšovat a prosit, aby neplakala. A tak slovo za slovem došel až k tomu, že jí vyjevil své tužby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dívka nebyla ani ze železa, ani z diamantu a velmi ochotně se podvolila opatovým choutkám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 1)	Literárně historický kontext&lt;br /&gt;
* 2)	Forma, Žánr, Druh&lt;br /&gt;
* 3)	Kompozice díla&lt;br /&gt;
* 4)	Příslušnost díla k danému uměleckému směru&lt;br /&gt;
* 5)	Obecná charakteristika postav&lt;br /&gt;
* 6)	Charakterizovat jazyk &lt;br /&gt;
* 7)	Místo děje&lt;br /&gt;
* 8)	Motivy díla&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 1)	Italská renesance, 14/15 století, po roce 1348&lt;br /&gt;
* 2)	F-&amp;gt; próza	D-&amp;gt; Epika	Ž-&amp;gt; cyklus 100 novel, (novelistický román)&lt;br /&gt;
        Novela -&amp;gt; delší povídka s překvapivým závěrem&lt;br /&gt;
* 3)	Rámcová (příběh v příběhu), 10 dní po 10 příběhů&lt;br /&gt;
* 4)	Renesance – optimalismus, kritika církve a boha, realističtější, zámořské plavby a objevy, důraz na člověka, na lidský       rozum, odklon od boha, lidé si chtějí užívat života&lt;br /&gt;
* 5)	3 muži a 7 žen, důvtipní, chytří, realističtí lidé, nejsou zakřiknutí, mají klady i zápory&lt;br /&gt;
* 6)	Spisovná čeština, knižní výrazy&lt;br /&gt;
* 7)	Opuštěný statek nedaleko Florencie&lt;br /&gt;
* 8)	Smrt, útěk před smrtí, naděje, láska, přátelství, zábava, chytrost, důvtip&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4) hlavní myšlenka textu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Hlavní motivy díla: erotika, láska, vychytralost, poučení, lidské požitky, rozkoše (jídlo, pití, …)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5) orientační zasazení díla do literárně-historického kontextu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Renesance (14./15. století)&lt;br /&gt;
* Znovuzrození (návrat k antice)&lt;br /&gt;
* Popředí: lidský rozum, lidský život (člověk)&lt;br /&gt;
* Realističtější než Baroko&lt;br /&gt;
* Optimismus&lt;br /&gt;
* Zámořské plavby o objevy = rozvoj obchodu = rozvoj měst a vzdělanosti&lt;br /&gt;
* Kritika církve a boha&lt;br /&gt;
* Itálie&lt;br /&gt;
* Knížka vydána: 1470, ale byla napsána dříve (1438)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6) autor &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Giovanni Boccaccio byl italský spisovatel, autor lyrických básní, novel a románů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Giovanni Boccaccio se narodil jako nemanželský syn zástupce florentského bankovního domu Bardiů. Svou matku sice nepoznal, ale jeho otec věnoval jeho výchově a vzdělání značnou pozornost. Studoval práva na neapolské univerzitě, otec mu umožnil přístup na neapolský královský dvůr, a tím i styk s řadou vzdělanců.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Díky své schopnosti vyprávět vtipné příhody ze života a zajímavě fabulovat měl Giovanni Boccaccio ve společnosti velký úspěch. Milostné vztahy ho inspirovaly i k napsání erotického románu.&lt;br /&gt;
Stal se prvním životopiscem Danteho a vykladačem jeho Božské komedie. V Neapoli prožil nešťastnou lásku k hraběnce Marii d´Aquino, která pravděpodobně pod jménem Fiammetta se objevila i v jeho díle. Po návratu do Florencie byl pověřován diplomatickými cestami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Později, když byl zbaven městských úřadů, procházel Giovanni Boccaccio náboženskou krizí, přijal nižší svěcení a odjel do Certalda. Ke konci života psal převážně v latině a věnoval se studiu jazyků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7) zasazení díla do tvorby autora&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Dílo patří mezi jeho nejslavnější. Kniha byla napsána v roce 1438, ale vydána byla až roku 1470.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
8) inspirace &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Boccaccio hodlá zobrazit člověka a věci takové, jaké ve skutečnosti jsou. Realistické uchopení světa sjednocuje jednotlivé novely i přes jejich tematickou a uměleckou různorodost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
9) kritika&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Proč je dílo renesanční ===&lt;br /&gt;
* Navazuje na baroko&lt;br /&gt;
* Orientuje se na člověka (nemodlí se, žijí tak, aby si život užili, spoléhají na svůj rozum)&lt;br /&gt;
* PŘÍKLAD: Mnich si užívá s dívkou (nechová se jako kněz), dívka se mu podvolila&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zajímavost ===&lt;br /&gt;
* Autor chtěl Dekameron spálit, od úmyslu ho odvrátil Petrarca. Ve stáří se ale díla zřekl.&lt;br /&gt;
* Dekameron způsobil rozruch (umělecké kvality X erotično, nejhorší lidské vlastnosti) = církev ho na Tridentském koncilu zakázala&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Boccaccio:_Dekameron</id>
		<title>Boccaccio: Dekameron</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Boccaccio:_Dekameron"/>
				<updated>2012-04-22T15:34:37Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: /* CUM 4 – Giovanni Boccaccio: Dekameron */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;1) Obecná charakteristika díla &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Forma: próza&lt;br /&gt;
* Druh: epika&lt;br /&gt;
* Žánr: cyklus 100 novel (= delší povídka s překvapivým závěrem (pointou), (novelistický román)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2) Organizace jazykových prostředků &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* psal latinsky, ale Dekameron je v italštině&lt;br /&gt;
* rysy děl: pozemská láska&lt;br /&gt;
* snažil se uskutečnit velký plán o galerii literárních portrétů světových velikánů (mužů)&lt;br /&gt;
* Forma vypravěče: er-forma&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Jazyk: spisovná čeština – ačkoli, ježto, tuze (= knižní výrazy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3) Tematická výstavba &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a) kompozice&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rámcová (příběh v příběhu)&lt;br /&gt;
* Rámec: útěk před morem deseti lidí z Florencie&lt;br /&gt;
* 10 lidí se nudí a pro ukrácení dlouhé chvíle si vypráví příběhy&lt;br /&gt;
* 10 příběhů v každém dni (celkem 100 novel)&lt;br /&gt;
* Každý den se určí královna/král, která určí téma vyprávění&lt;br /&gt;
* ukazuje svůj optimistický a sebevědomý náhled na svět. V díle se vysmívá pověrčivosti a pokrytectví, převažují milostné příběhy (vážné, ale většinou laškovné) podávající obraz o způsobu myšlení a mravů soudobé Itálie.&lt;br /&gt;
* postavy jsou reálné, chytré, rázní jedinci, kteří mají svůj svět (chtějí si užívat života)&lt;br /&gt;
* střídá optimistický a ironický pohled, rád baví čtenáře lidskou nedokonalostí&lt;br /&gt;
* čerpal z mnoha starších látek, většinou antických, ale i z rytířských románů ze staré francouzské a italské literatury&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
b)hlavní postavy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*3 mladí muži a 7 mladých žen,  důvtipní, chytří, realističtí lidé, nejsou zakřiknutí, mají klady i zápory&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
c) místo a doba děje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* statek nedaleko Florencie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
d) děj&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děj celého díla obecně:&lt;br /&gt;
Skupina tří mladých mužů a sedmi mladých žen uteče z Florencie před morovou nákazou na venkovské sídlo. Tam si pro ukrácení dlouhé chvíle vyprávějí každý den (kromě pátků a sobot, které tráví ve zbožném rozjímání) 10 příběhů. Pro každý večer je určeno jiné téma, například: příběhy o šťastně zamilovaných, ale i o nešťastných láskách, o schopnostech lidí, o ženách, které vyzrály na manžele, či o šlechetných činech v lásce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Děj předmluvy a 1. dne ====&lt;br /&gt;
Ve Florencii je mor a 10 lidí uteče na statek, zpočátku se nudí a tak vymyslí, že každý den bude zvolena královna nebo král, který bude vyprávět příběhy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* První den je vladařkou zvolena Pampinea, která určila volné téma vyprávění povídek.&lt;br /&gt;
** '''Příběh první'''&amp;lt;br&amp;gt;Ser Ciappelletto oklame falešnou zpovědí zbožného mnicha a zemře; ačkoli to byl za svého života nejhanebnější člověk, nabude po smrti pověsti světce a je nazýván svatým Ciappellettem.&lt;br /&gt;
** '''Příběh druhý'''&amp;lt;br&amp;gt;Žid Abraham se na popud Giannotta z Civigny vypraví na římský dvůr. Spatří tu zpustlé duchovní, i vrátí se do Paříže - a stane se křesťanem.&lt;br /&gt;
** '''Příběh třetí'''&amp;lt;br&amp;gt;Žid Melchisedech vyvázne pomocí příběhu o třech prstenech z velikého nebezpečí, které na něho nastrojil Saladin.&lt;br /&gt;
** '''Příběh čtvrtý'''&amp;lt;br&amp;gt;Jeden mnich upadne do hříchu, za kterého zasluhuje nejtěžší trest, ale unikne trestu, ježto vtipně vytkne svému opatovi totéž provinění.&lt;br /&gt;
** '''Příběh pátý'''&amp;lt;br&amp;gt;Markýza z Monferratu potlačí hostinou ze slepic a několika půvabnými slovy šílenou láskou krále francouzkého.&lt;br /&gt;
** '''Příběh šestý'''&amp;lt;br&amp;gt;Jeden řádný muž usadí vtipným výrokem hanebné pokrytectví řeholníků.&lt;br /&gt;
** '''Příběh sedmý'''&amp;lt;br&amp;gt;Bergamino se ve vší počestnosti vysměje messeru Canovi della Scala za jeho záchvat lakotnosti tím, že mu vypravuje příběh o Primasovi a opatu z Cluny.&lt;br /&gt;
** '''Příběh osmý'''&amp;lt;br&amp;gt;Guiglielmo Borsiere vtipnámi slovy pranýřuje lakotnost messera Ermina de'Grimaldi.&lt;br /&gt;
** '''Příběh devátý'''&amp;lt;br&amp;gt;Posměšek jedné gaskoňské paní se dotkne kyperského krále tak, že se ze slabocha stane muž.&lt;br /&gt;
** '''Příběh desátý'''&amp;lt;br&amp;gt;Mistr Alberto z Bologne ve vší počestnosti zahanbí jednu paní, která ho chtěla zostudit za to, že se do ní zamiloval.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dovyprávění příběhů je volba královny na další den a stanoví se téma povídek (ale poslední vyprávějící má milost a může změnit téma, kdyby se ostatní nudili) a program na další den.&lt;br /&gt;
Pak se všichni vykoupali, navečeřeli a šli spát. (= typická renesance)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Děj úplně na konci díla ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Návrat ze statku do Florencie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Ukázka ==&lt;br /&gt;
=== CUM 4 – Giovanni Boccaccio: Dekameron ===&lt;br /&gt;
Ačkoli byl mnich převelice zaneprázdněn zábavou a radostmi s touto dívkou, přece jen byl neustále ve střehu, a ježto měl dojem, že zaslechl nějaké šoupání nohama v dormitáři, přitiskl oko k malé škvírce a tuze dobře viděl opata, jak stojí a poslouchá. I bylo mu náramně dobře zřejmé, že opat zjistil, že v cele je děvče, což ho nadmíru zarmoutilo, neboť věděl, že ho za to stihne velký trest. Nicméně však nedal děvčeti své trápení nikterak najevo, mžikem všechno promyslil, a hledaje nějakou spásonosnou myšlenku připadl na novou lest, jež ho dovedla rovnou k žádanému cíli.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
(...)&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Když dívka viděla, že přišel opat, byla celá v rozpacích, a protože se bála hanby, dala se do pláče. Pan opat se na ni zahleděl, a když seznal, že je hezká a svěží, pocítil najednou, ač už byl starý, onou žhnoucí tělesné nutkání, které pocítil předtím také onen mladý mnich. I řekl si:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
„A proč bych si vlastně neměl užít rozkoše, když ji mohu mít? Nepříjemností a mrzutostí &lt;br /&gt;
mám, kdykoli se mi zachce! Je to hezké děvče, je tady a nikdo o tom neví. Podaří-li se mi ji přimět, aby mi byla po vůli, nevím, proč bych to neměl udělat. Kdo se o tom doví? Nikdy nikdo - a tajný hřích je zpola odpuštěný hřích. Takováhle příležitost se mi možná už nikdy nenaskytne, a když Pánbůh někomu posílá nějaké dobro, má si je rozumný člověk podle mého vzít.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A zatímco takto hovořil sám k sobě, změnil úplně úmysl, pro který sem přišel, přistoupil k děvčeti a potichu je začal utěšovat a prosit, aby neplakala. A tak slovo za slovem došel až k tomu, že jí vyjevil své tužby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dívka nebyla ani ze železa, ani z diamantu a velmi ochotně se podvolila opatovým choutkám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 1)	Literárně historický kontext&lt;br /&gt;
* 2)	Forma, Žánr, Druh&lt;br /&gt;
* 3)	Kompozice díla&lt;br /&gt;
* 4)	Příslušnost díla k danému uměleckému směru&lt;br /&gt;
* 5)	Obecná charakteristika postav&lt;br /&gt;
* 6)	Charakterizovat jazyk &lt;br /&gt;
* 7)	Místo děje&lt;br /&gt;
* 8)	Motivy díla&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 1)	Italská renesance, 14/15 století, po roce 1348&lt;br /&gt;
* 2)	F-&amp;gt; próza	D-&amp;gt; Epika	Ž-&amp;gt; cyklus 100 novel, (novelistický román)&lt;br /&gt;
        Novela -&amp;gt; delší povídka s překvapivým závěrem&lt;br /&gt;
* 3)	Rámcová (příběh v příběhu), 10 dní po 10 příběhů&lt;br /&gt;
* 4)	Renesance – optimalismus, kritika církve a boha, realističtější, zámořské plavby a objevy, důraz na člověka, na lidský       rozum, odklon od boha, lidé si chtějí užívat života&lt;br /&gt;
* 5)	3 muži a 7 žen, důvtipní, chytří, realističtí lidé, nejsou zakřiknutí, mají klady i zápory&lt;br /&gt;
* 6)	Spisovná čeština, knižní výrazy&lt;br /&gt;
* 7)	Opuštěný statek nedaleko Florencie&lt;br /&gt;
* 8)	Smrt, útěk před smrtí, naděje, láska, přátelství, zábava, chytrost, důvtip&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4) hlavní myšlenka textu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Hlavní motivy díla: erotika, láska, vychytralost, poučení, lidské požitky, rozkoše (jídlo, pití, …)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5) orientační zasazení díla do literárně-historického kontextu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Renesance (14./15. století)&lt;br /&gt;
* Znovuzrození (návrat k antice)&lt;br /&gt;
* Popředí: lidský rozum, lidský život (člověk)&lt;br /&gt;
* Realističtější než Baroko&lt;br /&gt;
* Optimismus&lt;br /&gt;
* Zámořské plavby o objevy = rozvoj obchodu = rozvoj měst a vzdělanosti&lt;br /&gt;
* Kritika církve a boha&lt;br /&gt;
* Itálie&lt;br /&gt;
* Knížka vydána: 1470, ale byla napsána dříve (1438)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6) autor &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Giovanni Boccaccio byl italský spisovatel, autor lyrických básní, novel a románů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Giovanni Boccaccio se narodil jako nemanželský syn zástupce florentského bankovního domu Bardiů. Svou matku sice nepoznal, ale jeho otec věnoval jeho výchově a vzdělání značnou pozornost. Studoval práva na neapolské univerzitě, otec mu umožnil přístup na neapolský královský dvůr, a tím i styk s řadou vzdělanců.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Díky své schopnosti vyprávět vtipné příhody ze života a zajímavě fabulovat měl Giovanni Boccaccio ve společnosti velký úspěch. Milostné vztahy ho inspirovaly i k napsání erotického románu.&lt;br /&gt;
Stal se prvním životopiscem Danteho a vykladačem jeho Božské komedie. V Neapoli prožil nešťastnou lásku k hraběnce Marii d´Aquino, která pravděpodobně pod jménem Fiammetta se objevila i v jeho díle. Po návratu do Florencie byl pověřován diplomatickými cestami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Později, když byl zbaven městských úřadů, procházel Giovanni Boccaccio náboženskou krizí, přijal nižší svěcení a odjel do Certalda. Ke konci života psal převážně v latině a věnoval se studiu jazyků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7) zasazení díla do tvorby autora&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dílo patří mezi jeho nejslavnější. Kniha byla napsána v roce 1438, ale vydána byla až roku 1470.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
8) inspirace &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
9) kritika&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Proč je dílo renesanční ===&lt;br /&gt;
* Navazuje na baroko&lt;br /&gt;
* Orientuje se na člověka (nemodlí se, žijí tak, aby si život užili, spoléhají na svůj rozum)&lt;br /&gt;
* PŘÍKLAD: Mnich si užívá s dívkou (nechová se jako kněz), dívka se mu podvolila&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zajímavost ===&lt;br /&gt;
* Autor chtěl Dekameron spálit, od úmyslu ho odvrátil Petrarca. Ve stáří se ale díla zřekl.&lt;br /&gt;
* Dekameron způsobil rozruch (umělecké kvality X erotično, nejhorší lidské vlastnosti) = církev ho na Tridentském koncilu zakázala&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Boccaccio:_Dekameron</id>
		<title>Boccaccio: Dekameron</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Boccaccio:_Dekameron"/>
				<updated>2012-04-22T15:32:34Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: /* CUM 4 – Giovanni Boccaccio: Dekameron */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;1) Obecná charakteristika díla &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Forma: próza&lt;br /&gt;
* Druh: epika&lt;br /&gt;
* Žánr: cyklus 100 novel (= delší povídka s překvapivým závěrem (pointou), (novelistický román)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2) Organizace jazykových prostředků &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* psal latinsky, ale Dekameron je v italštině&lt;br /&gt;
* rysy děl: pozemská láska&lt;br /&gt;
* snažil se uskutečnit velký plán o galerii literárních portrétů světových velikánů (mužů)&lt;br /&gt;
* Forma vypravěče: er-forma&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Jazyk: spisovná čeština – ačkoli, ježto, tuze (= knižní výrazy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3) Tematická výstavba &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a) kompozice&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rámcová (příběh v příběhu)&lt;br /&gt;
* Rámec: útěk před morem deseti lidí z Florencie&lt;br /&gt;
* 10 lidí se nudí a pro ukrácení dlouhé chvíle si vypráví příběhy&lt;br /&gt;
* 10 příběhů v každém dni (celkem 100 novel)&lt;br /&gt;
* Každý den se určí královna/král, která určí téma vyprávění&lt;br /&gt;
* ukazuje svůj optimistický a sebevědomý náhled na svět. V díle se vysmívá pověrčivosti a pokrytectví, převažují milostné příběhy (vážné, ale většinou laškovné) podávající obraz o způsobu myšlení a mravů soudobé Itálie.&lt;br /&gt;
* postavy jsou reálné, chytré, rázní jedinci, kteří mají svůj svět (chtějí si užívat života)&lt;br /&gt;
* střídá optimistický a ironický pohled, rád baví čtenáře lidskou nedokonalostí&lt;br /&gt;
* čerpal z mnoha starších látek, většinou antických, ale i z rytířských románů ze staré francouzské a italské literatury&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
b)hlavní postavy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*3 mladí muži a 7 mladých žen,  důvtipní, chytří, realističtí lidé, nejsou zakřiknutí, mají klady i zápory&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
c) místo a doba děje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* statek nedaleko Florencie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
d) děj&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děj celého díla obecně:&lt;br /&gt;
Skupina tří mladých mužů a sedmi mladých žen uteče z Florencie před morovou nákazou na venkovské sídlo. Tam si pro ukrácení dlouhé chvíle vyprávějí každý den (kromě pátků a sobot, které tráví ve zbožném rozjímání) 10 příběhů. Pro každý večer je určeno jiné téma, například: příběhy o šťastně zamilovaných, ale i o nešťastných láskách, o schopnostech lidí, o ženách, které vyzrály na manžele, či o šlechetných činech v lásce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Děj předmluvy a 1. dne ====&lt;br /&gt;
Ve Florencii je mor a 10 lidí uteče na statek, zpočátku se nudí a tak vymyslí, že každý den bude zvolena královna nebo král, který bude vyprávět příběhy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* První den je vladařkou zvolena Pampinea, která určila volné téma vyprávění povídek.&lt;br /&gt;
** '''Příběh první'''&amp;lt;br&amp;gt;Ser Ciappelletto oklame falešnou zpovědí zbožného mnicha a zemře; ačkoli to byl za svého života nejhanebnější člověk, nabude po smrti pověsti světce a je nazýván svatým Ciappellettem.&lt;br /&gt;
** '''Příběh druhý'''&amp;lt;br&amp;gt;Žid Abraham se na popud Giannotta z Civigny vypraví na římský dvůr. Spatří tu zpustlé duchovní, i vrátí se do Paříže - a stane se křesťanem.&lt;br /&gt;
** '''Příběh třetí'''&amp;lt;br&amp;gt;Žid Melchisedech vyvázne pomocí příběhu o třech prstenech z velikého nebezpečí, které na něho nastrojil Saladin.&lt;br /&gt;
** '''Příběh čtvrtý'''&amp;lt;br&amp;gt;Jeden mnich upadne do hříchu, za kterého zasluhuje nejtěžší trest, ale unikne trestu, ježto vtipně vytkne svému opatovi totéž provinění.&lt;br /&gt;
** '''Příběh pátý'''&amp;lt;br&amp;gt;Markýza z Monferratu potlačí hostinou ze slepic a několika půvabnými slovy šílenou láskou krále francouzkého.&lt;br /&gt;
** '''Příběh šestý'''&amp;lt;br&amp;gt;Jeden řádný muž usadí vtipným výrokem hanebné pokrytectví řeholníků.&lt;br /&gt;
** '''Příběh sedmý'''&amp;lt;br&amp;gt;Bergamino se ve vší počestnosti vysměje messeru Canovi della Scala za jeho záchvat lakotnosti tím, že mu vypravuje příběh o Primasovi a opatu z Cluny.&lt;br /&gt;
** '''Příběh osmý'''&amp;lt;br&amp;gt;Guiglielmo Borsiere vtipnámi slovy pranýřuje lakotnost messera Ermina de'Grimaldi.&lt;br /&gt;
** '''Příběh devátý'''&amp;lt;br&amp;gt;Posměšek jedné gaskoňské paní se dotkne kyperského krále tak, že se ze slabocha stane muž.&lt;br /&gt;
** '''Příběh desátý'''&amp;lt;br&amp;gt;Mistr Alberto z Bologne ve vší počestnosti zahanbí jednu paní, která ho chtěla zostudit za to, že se do ní zamiloval.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dovyprávění příběhů je volba královny na další den a stanoví se téma povídek (ale poslední vyprávějící má milost a může změnit téma, kdyby se ostatní nudili) a program na další den.&lt;br /&gt;
Pak se všichni vykoupali, navečeřeli a šli spát. (= typická renesance)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Děj úplně na konci díla ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Návrat ze statku do Florencie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Ukázka ==&lt;br /&gt;
=== CUM 4 – Giovanni Boccaccio: Dekameron ===&lt;br /&gt;
Ačkoli byl mnich převelice zaneprázdněn zábavou a radostmi s touto dívkou, přece jen byl neustále ve střehu, a ježto měl dojem, že zaslechl nějaké šoupání nohama v dormitáři, přitiskl oko k malé škvírce a tuze dobře viděl opata, jak stojí a poslouchá. I bylo mu náramně dobře zřejmé, že opat zjistil, že v cele je děvče, což ho nadmíru zarmoutilo, neboť věděl, že ho za to stihne velký trest. Nicméně však nedal děvčeti své trápení nikterak najevo, mžikem všechno promyslil, a hledaje nějakou spásonosnou myšlenku připadl na novou lest, jež ho dovedla rovnou k žádanému cíli.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
(...)&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Když dívka viděla, že přišel opat, byla celá v rozpacích, a protože se bála hanby, dala se do pláče. Pan opat se na ni zahleděl, a když seznal, že je hezká a svěží, pocítil najednou, ač už byl starý, onou žhnoucí tělesné nutkání, které pocítil předtím také onen mladý mnich. I řekl si:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
„A proč bych si vlastně neměl užít rozkoše, když ji mohu mít? Nepříjemností a mrzutostí &lt;br /&gt;
mám, kdykoli se mi zachce! Je to hezké děvče, je tady a nikdo o tom neví. Podaří-li se mi ji přimět, aby mi byla po vůli, nevím, proč bych to neměl udělat. Kdo se o tom doví? Nikdy nikdo - a tajný hřích je zpola odpuštěný hřích. Takováhle příležitost se mi možná už nikdy nenaskytne, a když Pánbůh někomu posílá nějaké dobro, má si je rozumný člověk podle mého vzít.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A zatímco takto hovořil sám k sobě, změnil úplně úmysl, pro který sem přišel, přistoupil k děvčeti a potichu je začal utěšovat a prosit, aby neplakala. A tak slovo za slovem došel až k tomu, že jí vyjevil své tužby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dívka nebyla ani ze železa, ani z diamantu a velmi ochotně se podvolila opatovým choutkám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1)	Literárně historický kontext&lt;br /&gt;
2)	Forma, Žánr, Druh&lt;br /&gt;
3)	Kompozice díla&lt;br /&gt;
4)	Příslušnost díla k danému uměleckému směru&lt;br /&gt;
5)	Obecná charakteristika postav&lt;br /&gt;
6)	Charakterizovat jazyk &lt;br /&gt;
7)	Místo děje&lt;br /&gt;
8)	Motivy díla&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1)	Italská renesance, 14/15 století, po roce 1348&lt;br /&gt;
2)	F-&amp;gt; próza	D-&amp;gt; Epika	Ž-&amp;gt; cyklus 100 novel, (novelistický román)&lt;br /&gt;
        Novela -&amp;gt; delší povídka s překvapivým závěrem&lt;br /&gt;
3)	Rámcová (příběh v příběhu), 10 dní po 10 příběhů&lt;br /&gt;
4)	Renesance – optimalismus, kritika církve a boha, realističtější, zámořské plavby a objevy, důraz na člověka, na lidský       rozum, odklon od boha, lidé si chtějí užívat života&lt;br /&gt;
5)	3 muži a 7 žen, důvtipní, chytří, realističtí lidé, nejsou zakřiknutí, mají klady i zápory&lt;br /&gt;
6)	Spisovná čeština, knižní výrazy&lt;br /&gt;
7)	Opuštěný statek nedaleko Florencie&lt;br /&gt;
8)	Smrt, útěk před smrtí, naděje, láska, přátelství, zábava, chytrost, důvtip&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4) hlavní myšlenka textu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Hlavní motivy díla: erotika, láska, vychytralost, poučení, lidské požitky, rozkoše (jídlo, pití, …)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5) orientační zasazení díla do literárně-historického kontextu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Renesance (14./15. století)&lt;br /&gt;
* Znovuzrození (návrat k antice)&lt;br /&gt;
* Popředí: lidský rozum, lidský život (člověk)&lt;br /&gt;
* Realističtější než Baroko&lt;br /&gt;
* Optimismus&lt;br /&gt;
* Zámořské plavby o objevy = rozvoj obchodu = rozvoj měst a vzdělanosti&lt;br /&gt;
* Kritika církve a boha&lt;br /&gt;
* Itálie&lt;br /&gt;
* Knížka vydána: 1470, ale byla napsána dříve (1438)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6) autor &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Giovanni Boccaccio byl italský spisovatel, autor lyrických básní, novel a románů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Giovanni Boccaccio se narodil jako nemanželský syn zástupce florentského bankovního domu Bardiů. Svou matku sice nepoznal, ale jeho otec věnoval jeho výchově a vzdělání značnou pozornost. Studoval práva na neapolské univerzitě, otec mu umožnil přístup na neapolský královský dvůr, a tím i styk s řadou vzdělanců.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Díky své schopnosti vyprávět vtipné příhody ze života a zajímavě fabulovat měl Giovanni Boccaccio ve společnosti velký úspěch. Milostné vztahy ho inspirovaly i k napsání erotického románu.&lt;br /&gt;
Stal se prvním životopiscem Danteho a vykladačem jeho Božské komedie. V Neapoli prožil nešťastnou lásku k hraběnce Marii d´Aquino, která pravděpodobně pod jménem Fiammetta se objevila i v jeho díle. Po návratu do Florencie byl pověřován diplomatickými cestami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Později, když byl zbaven městských úřadů, procházel Giovanni Boccaccio náboženskou krizí, přijal nižší svěcení a odjel do Certalda. Ke konci života psal převážně v latině a věnoval se studiu jazyků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7) zasazení díla do tvorby autora&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dílo patří mezi jeho nejslavnější. Kniha byla napsána v roce 1438, ale vydána byla až roku 1470.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
8) inspirace &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
9) kritika&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Proč je dílo renesanční ===&lt;br /&gt;
* Navazuje na baroko&lt;br /&gt;
* Orientuje se na člověka (nemodlí se, žijí tak, aby si život užili, spoléhají na svůj rozum)&lt;br /&gt;
* PŘÍKLAD: Mnich si užívá s dívkou (nechová se jako kněz), dívka se mu podvolila&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zajímavost ===&lt;br /&gt;
* Autor chtěl Dekameron spálit, od úmyslu ho odvrátil Petrarca. Ve stáří se ale díla zřekl.&lt;br /&gt;
* Dekameron způsobil rozruch (umělecké kvality X erotično, nejhorší lidské vlastnosti) = církev ho na Tridentském koncilu zakázala&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Boccaccio:_Dekameron</id>
		<title>Boccaccio: Dekameron</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Boccaccio:_Dekameron"/>
				<updated>2012-04-22T15:31:03Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;1) Obecná charakteristika díla &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Forma: próza&lt;br /&gt;
* Druh: epika&lt;br /&gt;
* Žánr: cyklus 100 novel (= delší povídka s překvapivým závěrem (pointou), (novelistický román)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2) Organizace jazykových prostředků &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* psal latinsky, ale Dekameron je v italštině&lt;br /&gt;
* rysy děl: pozemská láska&lt;br /&gt;
* snažil se uskutečnit velký plán o galerii literárních portrétů světových velikánů (mužů)&lt;br /&gt;
* Forma vypravěče: er-forma&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Jazyk: spisovná čeština – ačkoli, ježto, tuze (= knižní výrazy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3) Tematická výstavba &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a) kompozice&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rámcová (příběh v příběhu)&lt;br /&gt;
* Rámec: útěk před morem deseti lidí z Florencie&lt;br /&gt;
* 10 lidí se nudí a pro ukrácení dlouhé chvíle si vypráví příběhy&lt;br /&gt;
* 10 příběhů v každém dni (celkem 100 novel)&lt;br /&gt;
* Každý den se určí královna/král, která určí téma vyprávění&lt;br /&gt;
* ukazuje svůj optimistický a sebevědomý náhled na svět. V díle se vysmívá pověrčivosti a pokrytectví, převažují milostné příběhy (vážné, ale většinou laškovné) podávající obraz o způsobu myšlení a mravů soudobé Itálie.&lt;br /&gt;
* postavy jsou reálné, chytré, rázní jedinci, kteří mají svůj svět (chtějí si užívat života)&lt;br /&gt;
* střídá optimistický a ironický pohled, rád baví čtenáře lidskou nedokonalostí&lt;br /&gt;
* čerpal z mnoha starších látek, většinou antických, ale i z rytířských románů ze staré francouzské a italské literatury&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
b)hlavní postavy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*3 mladí muži a 7 mladých žen,  důvtipní, chytří, realističtí lidé, nejsou zakřiknutí, mají klady i zápory&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
c) místo a doba děje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* statek nedaleko Florencie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
d) děj&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děj celého díla obecně:&lt;br /&gt;
Skupina tří mladých mužů a sedmi mladých žen uteče z Florencie před morovou nákazou na venkovské sídlo. Tam si pro ukrácení dlouhé chvíle vyprávějí každý den (kromě pátků a sobot, které tráví ve zbožném rozjímání) 10 příběhů. Pro každý večer je určeno jiné téma, například: příběhy o šťastně zamilovaných, ale i o nešťastných láskách, o schopnostech lidí, o ženách, které vyzrály na manžele, či o šlechetných činech v lásce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Děj předmluvy a 1. dne ====&lt;br /&gt;
Ve Florencii je mor a 10 lidí uteče na statek, zpočátku se nudí a tak vymyslí, že každý den bude zvolena královna nebo král, který bude vyprávět příběhy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* První den je vladařkou zvolena Pampinea, která určila volné téma vyprávění povídek.&lt;br /&gt;
** '''Příběh první'''&amp;lt;br&amp;gt;Ser Ciappelletto oklame falešnou zpovědí zbožného mnicha a zemře; ačkoli to byl za svého života nejhanebnější člověk, nabude po smrti pověsti světce a je nazýván svatým Ciappellettem.&lt;br /&gt;
** '''Příběh druhý'''&amp;lt;br&amp;gt;Žid Abraham se na popud Giannotta z Civigny vypraví na římský dvůr. Spatří tu zpustlé duchovní, i vrátí se do Paříže - a stane se křesťanem.&lt;br /&gt;
** '''Příběh třetí'''&amp;lt;br&amp;gt;Žid Melchisedech vyvázne pomocí příběhu o třech prstenech z velikého nebezpečí, které na něho nastrojil Saladin.&lt;br /&gt;
** '''Příběh čtvrtý'''&amp;lt;br&amp;gt;Jeden mnich upadne do hříchu, za kterého zasluhuje nejtěžší trest, ale unikne trestu, ježto vtipně vytkne svému opatovi totéž provinění.&lt;br /&gt;
** '''Příběh pátý'''&amp;lt;br&amp;gt;Markýza z Monferratu potlačí hostinou ze slepic a několika půvabnými slovy šílenou láskou krále francouzkého.&lt;br /&gt;
** '''Příběh šestý'''&amp;lt;br&amp;gt;Jeden řádný muž usadí vtipným výrokem hanebné pokrytectví řeholníků.&lt;br /&gt;
** '''Příběh sedmý'''&amp;lt;br&amp;gt;Bergamino se ve vší počestnosti vysměje messeru Canovi della Scala za jeho záchvat lakotnosti tím, že mu vypravuje příběh o Primasovi a opatu z Cluny.&lt;br /&gt;
** '''Příběh osmý'''&amp;lt;br&amp;gt;Guiglielmo Borsiere vtipnámi slovy pranýřuje lakotnost messera Ermina de'Grimaldi.&lt;br /&gt;
** '''Příběh devátý'''&amp;lt;br&amp;gt;Posměšek jedné gaskoňské paní se dotkne kyperského krále tak, že se ze slabocha stane muž.&lt;br /&gt;
** '''Příběh desátý'''&amp;lt;br&amp;gt;Mistr Alberto z Bologne ve vší počestnosti zahanbí jednu paní, která ho chtěla zostudit za to, že se do ní zamiloval.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dovyprávění příběhů je volba královny na další den a stanoví se téma povídek (ale poslední vyprávějící má milost a může změnit téma, kdyby se ostatní nudili) a program na další den.&lt;br /&gt;
Pak se všichni vykoupali, navečeřeli a šli spát. (= typická renesance)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Děj úplně na konci díla ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Návrat ze statku do Florencie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Ukázka ==&lt;br /&gt;
=== CUM 4 – Giovanni Boccaccio: Dekameron ===&lt;br /&gt;
Ačkoli byl mnich převelice zaneprázdněn zábavou a radostmi s touto dívkou, přece jen byl neustále ve střehu, a ježto měl dojem, že zaslechl nějaké šoupání nohama v dormitáři, přitiskl oko k malé škvírce a tuze dobře viděl opata, jak stojí a poslouchá. I bylo mu náramně dobře zřejmé, že opat zjistil, že v cele je děvče, což ho nadmíru zarmoutilo, neboť věděl, že ho za to stihne velký trest. Nicméně však nedal děvčeti své trápení nikterak najevo, mžikem všechno promyslil, a hledaje nějakou spásonosnou myšlenku připadl na novou lest, jež ho dovedla rovnou k žádanému cíli.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
(...)&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Když dívka viděla, že přišel opat, byla celá v rozpacích, a protože se bála hanby, dala se do pláče. Pan opat se na ni zahleděl, a když seznal, že je hezká a svěží, pocítil najednou, ač už byl starý, onou žhnoucí tělesné nutkání, které pocítil předtím také onen mladý mnich. I řekl si:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
„A proč bych si vlastně neměl užít rozkoše, když ji mohu mít? Nepříjemností a mrzutostí &lt;br /&gt;
mám, kdykoli se mi zachce! Je to hezké děvče, je tady a nikdo o tom neví. Podaří-li se mi ji přimět, aby mi byla po vůli, nevím, proč bych to neměl udělat. Kdo se o tom doví? Nikdy nikdo - a tajný hřích je zpola odpuštěný hřích. Takováhle příležitost se mi možná už nikdy nenaskytne, a když Pánbůh někomu posílá nějaké dobro, má si je rozumný člověk podle mého vzít.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A zatímco takto hovořil sám k sobě, změnil úplně úmysl, pro který sem přišel, přistoupil k děvčeti a potichu je začal utěšovat a prosit, aby neplakala. A tak slovo za slovem došel až k tomu, že jí vyjevil své tužby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dívka nebyla ani ze železa, ani z diamantu a velmi ochotně se podvolila opatovým choutkám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4) hlavní myšlenka textu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Hlavní motivy díla: erotika, láska, vychytralost, poučení, lidské požitky, rozkoše (jídlo, pití, …)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5) orientační zasazení díla do literárně-historického kontextu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Renesance (14./15. století)&lt;br /&gt;
* Znovuzrození (návrat k antice)&lt;br /&gt;
* Popředí: lidský rozum, lidský život (člověk)&lt;br /&gt;
* Realističtější než Baroko&lt;br /&gt;
* Optimismus&lt;br /&gt;
* Zámořské plavby o objevy = rozvoj obchodu = rozvoj měst a vzdělanosti&lt;br /&gt;
* Kritika církve a boha&lt;br /&gt;
* Itálie&lt;br /&gt;
* Knížka vydána: 1470, ale byla napsána dříve (1438)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6) autor &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Giovanni Boccaccio byl italský spisovatel, autor lyrických básní, novel a románů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Giovanni Boccaccio se narodil jako nemanželský syn zástupce florentského bankovního domu Bardiů. Svou matku sice nepoznal, ale jeho otec věnoval jeho výchově a vzdělání značnou pozornost. Studoval práva na neapolské univerzitě, otec mu umožnil přístup na neapolský královský dvůr, a tím i styk s řadou vzdělanců.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Díky své schopnosti vyprávět vtipné příhody ze života a zajímavě fabulovat měl Giovanni Boccaccio ve společnosti velký úspěch. Milostné vztahy ho inspirovaly i k napsání erotického románu.&lt;br /&gt;
Stal se prvním životopiscem Danteho a vykladačem jeho Božské komedie. V Neapoli prožil nešťastnou lásku k hraběnce Marii d´Aquino, která pravděpodobně pod jménem Fiammetta se objevila i v jeho díle. Po návratu do Florencie byl pověřován diplomatickými cestami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Později, když byl zbaven městských úřadů, procházel Giovanni Boccaccio náboženskou krizí, přijal nižší svěcení a odjel do Certalda. Ke konci života psal převážně v latině a věnoval se studiu jazyků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7) zasazení díla do tvorby autora&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dílo patří mezi jeho nejslavnější. Kniha byla napsána v roce 1438, ale vydána byla až roku 1470.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
8) inspirace &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
9) kritika &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Proč je dílo renesanční ===&lt;br /&gt;
* Navazuje na baroko&lt;br /&gt;
* Orientuje se na člověka (nemodlí se, žijí tak, aby si život užili, spoléhají na svůj rozum)&lt;br /&gt;
* PŘÍKLAD: Mnich si užívá s dívkou (nechová se jako kněz), dívka se mu podvolila&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zajímavost ===&lt;br /&gt;
* Autor chtěl Dekameron spálit, od úmyslu ho odvrátil Petrarca. Ve stáří se ale díla zřekl.&lt;br /&gt;
* Dekameron způsobil rozruch (umělecké kvality X erotično, nejhorší lidské vlastnosti) = církev ho na Tridentském koncilu zakázala&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Boccaccio:_Dekameron</id>
		<title>Boccaccio: Dekameron</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Boccaccio:_Dekameron"/>
				<updated>2012-04-22T15:21:22Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;1) Obecná charakteristika díla &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Forma: próza&lt;br /&gt;
* Druh: epika&lt;br /&gt;
* Žánr: cyklus 100 novel (= delší povídka s překvapivým závěrem (pointou), (novelistický román)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2) Organizace jazykových prostředků &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Giovanni Boccaccio ==&lt;br /&gt;
* psal latinsky, ale Dekameron je v italštině&lt;br /&gt;
* rysy děl: pozemská láska&lt;br /&gt;
* snažil se uskutečnit velký plán o galerii literárních portrétů světových velikánů (mužů)&lt;br /&gt;
* Forma vypravěče: er-forma&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Jazyk: spisovná čeština – ačkoli, ježto, tuze (= knižní výrazy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3) Tematická výstavba &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a) kompozice&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rámcová (příběh v příběhu)&lt;br /&gt;
* Rámec: útěk před morem deseti lidí z Florencie&lt;br /&gt;
* 10 lidí se nudí a pro ukrácení dlouhé chvíle si vypráví příběhy&lt;br /&gt;
* 10 příběhů v každém dni (celkem 100 novel)&lt;br /&gt;
* Každý den se určí královna/král, která určí téma vyprávění&lt;br /&gt;
* ukazuje svůj optimistický a sebevědomý náhled na svět. V díle se vysmívá pověrčivosti a pokrytectví, převažují milostné příběhy (vážné, ale většinou laškovné) podávající obraz o způsobu myšlení a mravů soudobé Itálie.&lt;br /&gt;
* postavy jsou reálné, chytré, rázní jedinci, kteří mají svůj svět (chtějí si užívat života)&lt;br /&gt;
* střídá optimistický a ironický pohled, rád baví čtenáře lidskou nedokonalostí&lt;br /&gt;
* čerpal z mnoha starších látek, většinou antických, ale i z rytířských románů ze staré francouzské a italské literatury&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
b)hlavní postavy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*3 mladí muži a 7 mladých žen,  důvtipní, chytří, realističtí lidé, nejsou zakřiknutí, mají klady i zápory&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
c) místo a doba děje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* statek nedaleko Florencie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
d) děj&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děj celého díla obecně:&lt;br /&gt;
Skupina tří mladých mužů a sedmi mladých žen uteče z Florencie před morovou nákazou na venkovské sídlo. Tam si pro ukrácení dlouhé chvíle vyprávějí každý den (kromě pátků a sobot, které tráví ve zbožném rozjímání) 10 příběhů. Pro každý večer je určeno jiné téma, například: příběhy o šťastně zamilovaných, ale i o nešťastných láskách, o schopnostech lidí, o ženách, které vyzrály na manžele, či o šlechetných činech v lásce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Děj předmluvy a 1. dne ====&lt;br /&gt;
Ve Florencii je mor a 10 lidí uteče na statek, zpočátku se nudí a tak vymyslí, že každý den bude zvolena královna nebo král, který bude vyprávět příběhy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* První den je vladařkou zvolena Pampinea, která určila volné téma vyprávění povídek.&lt;br /&gt;
** '''Příběh první'''&amp;lt;br&amp;gt;Ser Ciappelletto oklame falešnou zpovědí zbožného mnicha a zemře; ačkoli to byl za svého života nejhanebnější člověk, nabude po smrti pověsti světce a je nazýván svatým Ciappellettem.&lt;br /&gt;
** '''Příběh druhý'''&amp;lt;br&amp;gt;Žid Abraham se na popud Giannotta z Civigny vypraví na římský dvůr. Spatří tu zpustlé duchovní, i vrátí se do Paříže - a stane se křesťanem.&lt;br /&gt;
** '''Příběh třetí'''&amp;lt;br&amp;gt;Žid Melchisedech vyvázne pomocí příběhu o třech prstenech z velikého nebezpečí, které na něho nastrojil Saladin.&lt;br /&gt;
** '''Příběh čtvrtý'''&amp;lt;br&amp;gt;Jeden mnich upadne do hříchu, za kterého zasluhuje nejtěžší trest, ale unikne trestu, ježto vtipně vytkne svému opatovi totéž provinění.&lt;br /&gt;
** '''Příběh pátý'''&amp;lt;br&amp;gt;Markýza z Monferratu potlačí hostinou ze slepic a několika půvabnými slovy šílenou láskou krále francouzkého.&lt;br /&gt;
** '''Příběh šestý'''&amp;lt;br&amp;gt;Jeden řádný muž usadí vtipným výrokem hanebné pokrytectví řeholníků.&lt;br /&gt;
** '''Příběh sedmý'''&amp;lt;br&amp;gt;Bergamino se ve vší počestnosti vysměje messeru Canovi della Scala za jeho záchvat lakotnosti tím, že mu vypravuje příběh o Primasovi a opatu z Cluny.&lt;br /&gt;
** '''Příběh osmý'''&amp;lt;br&amp;gt;Guiglielmo Borsiere vtipnámi slovy pranýřuje lakotnost messera Ermina de'Grimaldi.&lt;br /&gt;
** '''Příběh devátý'''&amp;lt;br&amp;gt;Posměšek jedné gaskoňské paní se dotkne kyperského krále tak, že se ze slabocha stane muž.&lt;br /&gt;
** '''Příběh desátý'''&amp;lt;br&amp;gt;Mistr Alberto z Bologne ve vší počestnosti zahanbí jednu paní, která ho chtěla zostudit za to, že se do ní zamiloval.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dovyprávění příběhů je volba královny na další den a stanoví se téma povídek (ale poslední vyprávějící má milost a může změnit téma, kdyby se ostatní nudili) a program na další den.&lt;br /&gt;
Pak se všichni vykoupali, navečeřeli a šli spát. (= typická renesance)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Děj úplně na konci díla ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Návrat ze statku do Florencie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Ukázka ==&lt;br /&gt;
=== CUM 4 – Giovanni Boccaccio: Dekameron ===&lt;br /&gt;
Ačkoli byl mnich převelice zaneprázdněn zábavou a radostmi s touto dívkou, přece jen byl neustále ve střehu, a ježto měl dojem, že zaslechl nějaké šoupání nohama v dormitáři, přitiskl oko k malé škvírce a tuze dobře viděl opata, jak stojí a poslouchá. I bylo mu náramně dobře zřejmé, že opat zjistil, že v cele je děvče, což ho nadmíru zarmoutilo, neboť věděl, že ho za to stihne velký trest. Nicméně však nedal děvčeti své trápení nikterak najevo, mžikem všechno promyslil, a hledaje nějakou spásonosnou myšlenku připadl na novou lest, jež ho dovedla rovnou k žádanému cíli.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
(...)&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Když dívka viděla, že přišel opat, byla celá v rozpacích, a protože se bála hanby, dala se do pláče. Pan opat se na ni zahleděl, a když seznal, že je hezká a svěží, pocítil najednou, ač už byl starý, onou žhnoucí tělesné nutkání, které pocítil předtím také onen mladý mnich. I řekl si:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
„A proč bych si vlastně neměl užít rozkoše, když ji mohu mít? Nepříjemností a mrzutostí &lt;br /&gt;
mám, kdykoli se mi zachce! Je to hezké děvče, je tady a nikdo o tom neví. Podaří-li se mi ji přimět, aby mi byla po vůli, nevím, proč bych to neměl udělat. Kdo se o tom doví? Nikdy nikdo - a tajný hřích je zpola odpuštěný hřích. Takováhle příležitost se mi možná už nikdy nenaskytne, a když Pánbůh někomu posílá nějaké dobro, má si je rozumný člověk podle mého vzít.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A zatímco takto hovořil sám k sobě, změnil úplně úmysl, pro který sem přišel, přistoupil k děvčeti a potichu je začal utěšovat a prosit, aby neplakala. A tak slovo za slovem došel až k tomu, že jí vyjevil své tužby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dívka nebyla ani ze železa, ani z diamantu a velmi ochotně se podvolila opatovým choutkám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4) hlavní myšlenka textu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Hlavní motivy díla: erotika, láska, vychytralost, poučení, lidské požitky, rozkoše (jídlo, pití, …)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5) orientační zasazení díla do literárně-historického kontextu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Renesance (14./15. století)&lt;br /&gt;
* Znovuzrození (návrat k antice)&lt;br /&gt;
* Popředí: lidský rozum, lidský život (člověk)&lt;br /&gt;
* Realističtější než Baroko&lt;br /&gt;
* Optimismus&lt;br /&gt;
* Zámořské plavby o objevy = rozvoj obchodu = rozvoj měst a vzdělanosti&lt;br /&gt;
* Kritika církve a boha&lt;br /&gt;
* Itálie&lt;br /&gt;
* Knížka vydána: 1470, ale byla napsána dříve (1438)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6) autor &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Giovanni Boccaccio byl italský spisovatel, autor lyrických básní, novel a románů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Giovanni Boccaccio se narodil jako nemanželský syn zástupce florentského bankovního domu Bardiů. Svou matku sice nepoznal, ale jeho otec věnoval jeho výchově a vzdělání značnou pozornost. Studoval práva na neapolské univerzitě, otec mu umožnil přístup na neapolský královský dvůr, a tím i styk s řadou vzdělanců.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Díky své schopnosti vyprávět vtipné příhody ze života a zajímavě fabulovat měl Giovanni Boccaccio ve společnosti velký úspěch. Milostné vztahy ho inspirovaly i k napsání erotického románu.&lt;br /&gt;
Stal se prvním životopiscem Danteho a vykladačem jeho Božské komedie. V Neapoli prožil nešťastnou lásku k hraběnce Marii d´Aquino, která pravděpodobně pod jménem Fiammetta se objevila i v jeho díle. Po návratu do Florencie byl pověřován diplomatickými cestami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Později, když byl zbaven městských úřadů, procházel Giovanni Boccaccio náboženskou krizí, přijal nižší svěcení a odjel do Certalda. Ke konci života psal převážně v latině a věnoval se studiu jazyků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7) zasazení díla do tvorby autora&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Proč je dílo renesanční ===&lt;br /&gt;
* Navazuje na baroko&lt;br /&gt;
* Orientuje se na člověka (nemodlí se, žijí tak, aby si život užili, spoléhají na svůj rozum)&lt;br /&gt;
* PŘÍKLAD: Mnich si užívá s dívkou (nechová se jako kněz), dívka se mu podvolila&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zajímavost ===&lt;br /&gt;
* Autor chtěl Dekameron spálit, od úmyslu ho odvrátil Petrarca. Ve stáří se ale díla zřekl.&lt;br /&gt;
* Dekameron způsobil rozruch (umělecké kvality X erotično, nejhorší lidské vlastnosti) = církev ho na Tridentském koncilu zakázala&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# '''Literárně historický kontext'''&amp;lt;br&amp;gt;Italská renesance, 14/15 století, po roce 1348&lt;br /&gt;
# '''Forma, Žánr, Druh'''&lt;br /&gt;
#* Forma - próza&lt;br /&gt;
#* Druh - epika&lt;br /&gt;
#* Žánr - cyklus 100 novel, (novelistický román)&amp;lt;br&amp;gt;Novela = delší povídka s překvapivým závěrem&lt;br /&gt;
# '''Kompozice díla'''&amp;lt;br&amp;gt;Rámcová (příběh v příběhu), 10 dní po 10 příběhů&lt;br /&gt;
# '''Příslušnost díla k danému uměleckému směru'''&amp;lt;br&amp;gt;Renesance – optimalismus, kritika církve a boha, realističtější, zámořské plavby a objevy, důraz na člověka, na lidský rozum, odklon od boha, lidé si chtějí užívat života&lt;br /&gt;
# '''Obecná charakteristika postav'''&amp;lt;br&amp;gt;3 muži a 7 žen, důvtipní, chytří, realističtí lidé, nejsou zakřiknutí, mají klady i zápory&lt;br /&gt;
# '''Charakterizovat jazyk'''&amp;lt;br&amp;gt;Spisovná čeština, knižní výrazy&lt;br /&gt;
# '''Místo děje'''&amp;lt;br&amp;gt;Opuštěný statek nedaleko Florencie&lt;br /&gt;
# '''Motivy díla'''&amp;lt;br&amp;gt;Smrt, útěk před smrtí, naděje, láska, přátelství, zábava, chytrost, důvtip&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Shakespeare:_Romeo_a_Julie</id>
		<title>Shakespeare: Romeo a Julie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Shakespeare:_Romeo_a_Julie"/>
				<updated>2012-04-21T13:58:43Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;1) Obecná charakteristika díla &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Literární forma: '''poezie'''&lt;br /&gt;
* Literární druh: '''drama'''&lt;br /&gt;
* Literární žánr: '''milostná tragédie'''&lt;br /&gt;
* Doba vzniku díla: kolem roku 1595 (anglická '''renesance''')&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Shakespeare ve své tragédii zpracovává starší námět, známý už ze starověkého Řecka a v anglické literatuře často zpracovávaný&lt;br /&gt;
* Tragédie byla ve své době chápána jako průhledná narážka na tzv. válku růží v Anglii – varování, aby se nic podobného už nikdy neopakovalo&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příčina tragédie: lidská vášeň (nepřátelství rodů) a náhoda (posel nedorazí včas)&lt;br /&gt;
Ústřední myšlenka díla: překonání rodové nenávisti láskou a sebeobětováním mladých milenců, kteří přestože umírají, jsou vlastně vítězi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Překlady do češtiny'''&lt;br /&gt;
** Martin Hilský (přeložil největší počet Shakespearových děl, včetně sonetů)&lt;br /&gt;
** Jiří Josek&lt;br /&gt;
** Alois Bejblík&lt;br /&gt;
** E. A. Saudek&lt;br /&gt;
** Josef Topol&lt;br /&gt;
** Josef Václav Sládek&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2) Organizace jazykových prostředků &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Poetismy, epiteta – např. luna, stříbrosladce, žilobití (proudění krve v žilách), ohňonozí hřebci, snědolící noc, sláň moře, libé hudby stříbrozvuk, v mlží kol hor&lt;br /&gt;
* bohatě rozvitá básnická přirovnání – např.&lt;br /&gt;
** je tak uzavřený, / záhadný, tak nevyzpytatelný / jak poupě, nahlodané červem dřív, / než mohlo rozvinout své něžné lístky / a slunci posvětit svou mladou krásu. ''(Montek o Romeovi)''&lt;br /&gt;
** Smrt leží na ní jako krutý mráz, jenž v máji spálil nejsličnější kvítek ''(Kapulet)''&lt;br /&gt;
** A dech mu v okamžení vyjde z plic / jak nálož prachu, když je zapálena, / ze smrtonosných útrob houfnice ''(Romeo)''&lt;br /&gt;
* oxymóron – např.&lt;br /&gt;
** Ledový ohni! Olověné pírko! / Churavé zdraví! Bdělý spánku! ''(Romeo o lásce)''&lt;br /&gt;
** Ďáble andělský! Krkavčí holoubku ''(Julie o Romeovi, když se dozví o Tybaltově smrti)''&lt;br /&gt;
* metafora – např.&lt;br /&gt;
** Láska je dým, jímž vánek vzdechů točí, / jas, je-li šťastna, milujících očí, / a je-li zkormoucena, moře slz ''(Romeo)''&lt;br /&gt;
** Ty víš, že na tváři mám závoj noci ''(Julie)''&lt;br /&gt;
** Přísahám, dívko, při posvátné luně / sněžící stříbro na vrcholky štěpů ''(Romeo)''&lt;br /&gt;
** Okenice očí zapadnou, jako smrt když zamkne dům ''(bratr Vavřinec Julii vysvětluje, co se s ní stane po vypití lektvaru)''&lt;br /&gt;
** Hle, zlaté, nepřející ty prsty dne, jak roztrhují tmu! ''(Romeo, poslední noc s Julii, před odjezdem do Mantovy)''&lt;br /&gt;
** Své svíce vysvítila noc ''(Romeo, poslední noc s Julii, před odjezdem do Mantovy)''&lt;br /&gt;
* personifikace – např.&lt;br /&gt;
** Dvě nejkrásnější hvězdy na nebesích / prosí ty oči, aby dnešní noci / zářily na obloze místo nich ''(Romeo o Juliiných očích)''&lt;br /&gt;
** a neodsuzuj jako příliš zjevnou / lásku, již vyzradila černá noc ''(Julie, po svém vyznání lásky Romeovi)''&lt;br /&gt;
** Proč, zármutku, jsi přišel vraždit nás ''(Kapulet po Juliině zdánlivé smrti)''&lt;br /&gt;
** Na noc se usmál modrooký den ''(bratr Vavřinec)'' – též metafora (modrooký den)&lt;br /&gt;
** V mlží kol hor se už na špičky staví ráno &lt;br /&gt;
* apostrofa – např.&lt;br /&gt;
** Ó noci, noci, požehnaná noci! ''(Romeo)'' – též epizeuxis (= opakování slov)&lt;br /&gt;
** Přijď, smrti, vítej z Juliiných rukou (Romeo, poslední noc s Julii, před odjezdem do Mantovy)&lt;br /&gt;
* inverze – např.&lt;br /&gt;
** noc je budu skrápět, mrtvá družko / slzami žalosti své plamenné &lt;br /&gt;
* epizeuxis – např.&lt;br /&gt;
** To není, není rozbřesk. Vím to, vím. ''(Julie, poslední noc s Romeem, před odjezdem do Mantovy)''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk ==&lt;br /&gt;
* Pětistopý jambický verš – tzv. '''blankvers'''&lt;br /&gt;
* Využití kontrastu mezi vznešenou řečí urozené šlechty a prostou, často jadrnou mluvou sluhů – např. &lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''PANÍ KAPULETOVÁ:''' (…) Vždyť zlatý obsah vábí nejzlatěji, /&amp;lt;br&amp;gt;když na knize se zlaté spony skvějí. /&amp;lt;br&amp;gt;Vše bude tvé, co má, až budeš jeho, /&amp;lt;br&amp;gt;a sama nepozbudeš praničeho.&lt;br /&gt;
&amp;lt;br&amp;gt;'''CHŮVA:''' Kdež pozbudeš! Z mužského nabudeš. &lt;br /&gt;
&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==3) tematická výstavba== &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a)Kompozice&lt;br /&gt;
* Chronologická, člení se na prolog a 5 dějství&lt;br /&gt;
* Klasická stavba po vzoru antické tragédie – expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa&lt;br /&gt;
* Ve hře je použito jen velmi málo scénických poznámek – co se má na jevišti odehrávat, lze vyčíst přímo z textu&lt;br /&gt;
* '''Prolog''' – krátký úvod ke hře, zde ve formě sonetu. Přednáší jej herec v černém plášti, zvaný Chorus. Postava chóru se dochovala z antických tragédií, kde původně vystupoval sborový chór jako hlavní vypravěč děje, který komentoval hru od začátku až do konce. V Shakespearových dramatech vystupuje již jen jako jednotlivec. Kromě prologu se s ním setkáváme i na konci 2. dějství, kde opět ve formě sonetu hodnotí předcházející události a naznačuje, jakým směrem se bude hra dále ubírat.&lt;br /&gt;
* Shakespeare svou tragédii uvádí fraškovitým dialogem dvou Kapuletových sluhů, kteří de facto plní roli jakýchsi „klaunů“, oblíbených postav alžbětinského divadla. Humorná „scénka“ však postupně ústí v dramatickou srážku obou znepřátelených rodů, z frašky se mění v realistickou scénu a předznamenává následující tragické události&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
b)Hlavní postavy &lt;br /&gt;
* Jména obou rodů, Monteků a Kapuletů, se objevují už v Dantově Božské komedii, a to v Očistci&lt;br /&gt;
* Postavy jednají velmi realisticky, chtějí si užívat života, a dokonce porušují přikázání svatého Desatera (Cti otce svého i matku svou; Nezabiješ) – renesanční způsob života i myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Romeo''' – nejprve trochu zženštilý mladík, rozmazlený panský synek, který se snadno zamiluje do krásné Rosaliny, i když o opravdovém citu neví vůbec nic; teprve láska k Julii ho změní v opravdového muže. Za zabití Tybalta je vyhnán z Verony.&lt;br /&gt;
* '''Julie''' – čtrnáctiletá dívka, která se z lásky a pro lásku změní takřka přes noc z dítěte v ženu; odporuje svým rodičům, vzdoruje konvencím, nebojí se riskovat, i když v sázce je její život, doslovně (mnich přeci mohl dát do lahvičky jed, aby zabránil dvojímu sňatku) i přeneseně (zavržení rodiči, ztráta společenského postavení);&lt;br /&gt;
* '''Merkucio''' – Romeův přítel; „renesanční mladík, bujarý společník, ironický posměváček, rytířský Romeův zastánce“; &lt;br /&gt;
* '''Tybalt''' – Juliin bratranec; vznětlivý a temperamentní; zabije Merkucia a sám je pak zabit Romeem;&lt;br /&gt;
* '''Bratr Vavřinec''' – nositel humanistické vzdělanosti a moudrosti; pomáhá oběma milencům a věří, že jejich sňatek by mohl usmířit znepřátelené rodiny; zajímá se o Romeova milostná dobrodružství, dovede rozpoznat jeho „nemastný, neslaný“ vztah k Rosalině, stejně jako později jeho opravdovou lásku k Julii;&lt;br /&gt;
* '''Kapuletovi, Juliiny rodiče''' – pokrytečtí, nejprve se tváří, jako že jim jde jen o dceřino štěstí, ale po té, co se Julie odmítne provdat za Parida, ukážou se jako lidé krutí, bezcitní, chladní; &lt;br /&gt;
* '''Paris''' – Juliin nápadník; kavalír a důstojný Romeův protihráč; &lt;br /&gt;
* '''Chůva''' – prostá žena, vykreslená velmi realisticky; někdy se stává postavou humornou až fraškovitou, jindy její chování diváka zaráží – napomáhá tajnému sňatku milenců, aby vzápětí Romea pomluvila a „dohazovala“ Julii Parida: ''Tu ji máte! Romeo / je vyhoštěn. A tisíc proti jedné, / on už se nevrátí. A hlásit se k vám, / kdyby se vrátil, může jen tajně. / Zkrátka a dobře, když je to tak, / vdejte se, podle mého, za hraběte. / Vždyť je to krasavec. Váš Romeo / je proti němu hadr. Orel, slečno, / tak hezké, bystré pomněnkové oči / jak Paris oči nemá. Slečno, na mou duši, / s tím druhým chotěm uděláte štěstí. / Vždyť on je lepší. (…)''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
c)Místo a doba děje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*  Verona a Mantova (Itálie)&lt;br /&gt;
* '''16. století'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
d) Obsah&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kdysi dáno žily ve Veroně dva proslulé rody: Kapuletové a Montekové. Tyto rody se nenáviděly po celé generace a neustále mezi nimi vznikaly sváry.&lt;br /&gt;
Montekův syn Romeo byl nešťastně zamilován do jisté Rosaliny, která byla k jeho citům naprosto slepá. Pro Romea tato nešťastná láska znamenala konec žití a byl by se kvůli ní při své jemné a poetické duši usoužil. Jeho přátelé Benvolio a Merkucio jej chtěli trochu rozveselit v jeho zoufalství, a tak ho vzali s sebou na maškarní ples ke Kapuletům. Na tomto plese, kde byli díky maskám všichni tři na půdě nepřátel v bezpečí, Romeo poprvé spatřil svou osudovou lásku Julii a na chladnou Rosalinu okamžitě zapomněl. Ani Julii nebyl Romeo lhostejný, avšak zela mezi nimi bezedná propast nenávisti jejich rodů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Po skončení plesu se Romeo vkradl do zahrady Kapuletů, a tu spatřil Julii na balkóně, kterak vzdychá pro svou lásku k němu. Romeo tajně vyslechl vyznání jejích citů a pak, když si byl jist její láskou, vyšel ze stínu a vyznal jí lásku on. Ještě té noci se oba domluvili na tajné svatbě, která se měla konat příštího dne. Romeo tedy zašel za svým dlouholetým důvěrným přítelem - bratrem Vavřincem. Kněz přislíbil, že je následujícího dne oddá. Hned ráno Julie poslala za Romeem svou chůvu, která jí přinesla radostnou novinu, že se ještě toho dne stane Romeovou ženou, jak se také s požehnáním bratra Vavřince stalo. Avšak byl to sňatek tajný, o kterém věděla jen chůva, Vavřinec a oba novomanželé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Téhož dne se strhne šarvátka mezi Merkuciem, Benvoliem a Tybaltem - synovcem paní Kapuletové. Romeo se stane náhodným svědkem této šarvátky. Merkucio začne s Tybaltem šermovat. Romeo se je snaží zadržet, ale Tybalt využije jeho zásahu a propíchne Merkucia. Romeo se rozhodne kamaráda pomstít a zabije Tybalta. Po tomto činu je vyhnán z Verony. Vavřinec přislíbí, že bude zprostředkovávat spojení mezi ním a julií. Krátce po Tybaltově smrti se ji její otec rozhodne provdat za mladého šlechtice a vévodova příbuzného Parise.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Julie je zoufalá, a tak jde pro radu k bratru Vavřinci. Ten jí dá lektvar, po jehož vypití se bude jevit jako mrtvá. Julie tento lektvar vypije v předvečer svého svatebního dne s Parisem, a tak ji druhého dne nacházejí mrtvou a místo do kostela ke svatbě ji odnesou do rodinné hrobky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Vavřinec posílá zprávu Romeovi. Na základě tohoto dopisu měl Romeo co nejdříve přijet do Verony a unést probouzející se Julii z hrobky. Avšak tento jeho dopis k Romeovi nešťastnou náhodou nedorazí a místo toho se dovídá, že Julie je mrtva. Romeo si koupí smrtící jed a vydá se ihned do Verony. Na hřbitově se střetne s Parisem, který tam oplakává Julii a při potyčce jej zabije. Potom vstoupí do hrobky k Julii a vypije smrtící jed. Nato se Julie probudí a vida vedle sebe mrtvého Romea, probodne se jeho dýkou. To už na hřbitov ve snaze zabránit katastrofě přichází Vavřinec, avšak pozdě. Po něm dorazí městské stráže s vévodou, Kapuletem a Montekem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Zdrcený bratr Vavřinec si plně uvědomuje svou vinu na vzniklém neštěstí a začne všem přítomným vypravovat celou historii nešťastné lásky jejich dětí. Montek s Kapuletem si uvědomí malichernost svých sporů a nad hrobem svých dětí se udobří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4) Hlavní myšlenka textu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autor poukazuje na to, aby mladí lidé - stejně jako Romeo a Jullie - bojovali o své právo na lásku, štěstí a právo rozhodovat o vlastním osudu i přes jeho nepřízeň.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5) Oientační zasazení díla do literárně-historického kontextu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hra Romeo a Julie patří mezi nejslavnější díla Williama Shakespeara. Napsal ji asi v roce 1595.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6) autor&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
William Shakespeare, největší dramatik světové literatury.Neví se kdy přesně se narodil odhaduje se 23.4.1564, jisté je však pouze to že byl pokřtěn 26.4.1564. Narodil se v Anglii ve Stratfordu nad Avonou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho otec pracoval zřejmě jako rukavičkář a jeho matka Mary pocházela ze staré zemanské rodiny. Ve svém rodném městě ( Stratford nad Avonou) vystudoval gymnázium ( King Edward VI Grammar School).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 18 letech se oženil o osm let starší ženou Annou Hathawayovou (26let), která již tou dobou čekala dítě- Sussana se narodila půl roku po svatbě.&lt;br /&gt;
Později měli ještě dvojčata Judithu a Hamneta. Hamnet v 11 letech, což jistě poznamenalo Shakespearovu tvorbu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po narození dvojčat byl Shakespeare spatřen naposledy na křtu dětí pak na 7 let zmizel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před rokem 1592 se Shakespeare připojil ke kočovným divadelníkům. Roku 1592 přišel do Londýna, kde hrál v různých divadelních společnostech. Stal se také spolumajitelem divadla. Ale v letech 1593 až 1594 byla londýnská divadla zavřena kvůli epidemii moru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Shakespeare psal poezii pod ochranou hraběte Southamptonstého. Po této epidemii se stal členem nové divadelní společnosti Služebníci lorda komořího ( Lord Chamberlain`s Men), kde půspbil jako herec a dramatik. V roce 1599 se společnost Lorda Chamberlain`s Men přemístila do divadla Globe a Shakespeare se stal vlastníkem jedné jeho desetiny.&lt;br /&gt;
Díky tomu byl výrazně lépe zajištěn- dostával za hru asi 6 liber.&lt;br /&gt;
Když roku 1613 Divadlo Globe vyhořelo, přesunula se společnost do divadla Blackfriars.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro Shakespeara však končí dramatiská tvorba a zanedlouho se vrací za manželkou a dcerami do svého rodiště, kde zůstane až do své smrti. Shakespeare umírá 23.4.1616. ( zrovna na svoje narozeniny)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nedoložené zprávy o jeho životě vedly k dohadům, že pod jménem Shakespeare se kryje jiný autor. Shakespearovi se připisuje 37 děl, u některých je však jeho autorství sporné.&lt;br /&gt;
Shakespeare vynikal jedinečnou představivostí. Do úst svých hrdinů vkládal úvahy o běžné životní skutečnosti i hluboké zamyšlení nad smyslem lidské existence.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také napsal hromadu básní a z toho většina byla určena mužům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hrdinové jeho her jsou osoby heroické, tragické, směšné i vážné, zlí a odpuzující, žádný z nich však nepozbývá věrohodnosti. Dramatická tvorba Shakespeara přerůstá časový a společenský rámec své doby, zůstává živá a pochopitelná i dnešnímu divákovi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7) zasazení díla do tvorby autora&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tragédie: první Romeo a Julie (o milencích dvou znesvářených rodů), ve 2. období (do r. 1608) proniká do jeho tvorby pesimismus a životní zklamání vznikají nejslavnější tragédie: Macbeth, Hamlet, Král Lear, Othello, ve kterých líčí nejhlubší lidské vášně a city&lt;br /&gt;
- v posledním období se vyjasňuje autorův pesimismus a přechází ke smířlivému vyrovnání - např. Zimní pohádka, Bouře&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
8) inspirace &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při psaní příběhu vycházel Shakespeare z básně anglického básníka Arthura Brookea a také všeobecně známé látky o dvou milencích, která byla zpracována již ve starém Řecku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
9) kritika&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Shakespeare:_Romeo_a_Julie</id>
		<title>Shakespeare: Romeo a Julie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Shakespeare:_Romeo_a_Julie"/>
				<updated>2012-04-21T13:57:35Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;1) Obecná charakteristika díla &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Literární forma: '''poezie'''&lt;br /&gt;
* Literární druh: '''drama'''&lt;br /&gt;
* Literární žánr: '''milostná tragédie'''&lt;br /&gt;
* Doba vzniku díla: kolem roku 1595 (anglická '''renesance''')&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Shakespeare ve své tragédii zpracovává starší námět, známý už ze starověkého Řecka a v anglické literatuře často zpracovávaný&lt;br /&gt;
* Tragédie byla ve své době chápána jako průhledná narážka na tzv. válku růží v Anglii – varování, aby se nic podobného už nikdy neopakovalo&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příčina tragédie: lidská vášeň (nepřátelství rodů) a náhoda (posel nedorazí včas)&lt;br /&gt;
Ústřední myšlenka díla: překonání rodové nenávisti láskou a sebeobětováním mladých milenců, kteří přestože umírají, jsou vlastně vítězi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Překlady do češtiny'''&lt;br /&gt;
** Martin Hilský (přeložil největší počet Shakespearových děl, včetně sonetů)&lt;br /&gt;
** Jiří Josek&lt;br /&gt;
** Alois Bejblík&lt;br /&gt;
** E. A. Saudek&lt;br /&gt;
** Josef Topol&lt;br /&gt;
** Josef Václav Sládek&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2) Organizace jazykových prostředků &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Poetismy, epiteta – např. luna, stříbrosladce, žilobití (proudění krve v žilách), ohňonozí hřebci, snědolící noc, sláň moře, libé hudby stříbrozvuk, v mlží kol hor&lt;br /&gt;
* bohatě rozvitá básnická přirovnání – např.&lt;br /&gt;
** je tak uzavřený, / záhadný, tak nevyzpytatelný / jak poupě, nahlodané červem dřív, / než mohlo rozvinout své něžné lístky / a slunci posvětit svou mladou krásu. ''(Montek o Romeovi)''&lt;br /&gt;
** Smrt leží na ní jako krutý mráz, jenž v máji spálil nejsličnější kvítek ''(Kapulet)''&lt;br /&gt;
** A dech mu v okamžení vyjde z plic / jak nálož prachu, když je zapálena, / ze smrtonosných útrob houfnice ''(Romeo)''&lt;br /&gt;
* oxymóron – např.&lt;br /&gt;
** Ledový ohni! Olověné pírko! / Churavé zdraví! Bdělý spánku! ''(Romeo o lásce)''&lt;br /&gt;
** Ďáble andělský! Krkavčí holoubku ''(Julie o Romeovi, když se dozví o Tybaltově smrti)''&lt;br /&gt;
* metafora – např.&lt;br /&gt;
** Láska je dým, jímž vánek vzdechů točí, / jas, je-li šťastna, milujících očí, / a je-li zkormoucena, moře slz ''(Romeo)''&lt;br /&gt;
** Ty víš, že na tváři mám závoj noci ''(Julie)''&lt;br /&gt;
** Přísahám, dívko, při posvátné luně / sněžící stříbro na vrcholky štěpů ''(Romeo)''&lt;br /&gt;
** Okenice očí zapadnou, jako smrt když zamkne dům ''(bratr Vavřinec Julii vysvětluje, co se s ní stane po vypití lektvaru)''&lt;br /&gt;
** Hle, zlaté, nepřející ty prsty dne, jak roztrhují tmu! ''(Romeo, poslední noc s Julii, před odjezdem do Mantovy)''&lt;br /&gt;
** Své svíce vysvítila noc ''(Romeo, poslední noc s Julii, před odjezdem do Mantovy)''&lt;br /&gt;
* personifikace – např.&lt;br /&gt;
** Dvě nejkrásnější hvězdy na nebesích / prosí ty oči, aby dnešní noci / zářily na obloze místo nich ''(Romeo o Juliiných očích)''&lt;br /&gt;
** a neodsuzuj jako příliš zjevnou / lásku, již vyzradila černá noc ''(Julie, po svém vyznání lásky Romeovi)''&lt;br /&gt;
** Proč, zármutku, jsi přišel vraždit nás ''(Kapulet po Juliině zdánlivé smrti)''&lt;br /&gt;
** Na noc se usmál modrooký den ''(bratr Vavřinec)'' – též metafora (modrooký den)&lt;br /&gt;
** V mlží kol hor se už na špičky staví ráno &lt;br /&gt;
* apostrofa – např.&lt;br /&gt;
** Ó noci, noci, požehnaná noci! ''(Romeo)'' – též epizeuxis (= opakování slov)&lt;br /&gt;
** Přijď, smrti, vítej z Juliiných rukou (Romeo, poslední noc s Julii, před odjezdem do Mantovy)&lt;br /&gt;
* inverze – např.&lt;br /&gt;
** noc je budu skrápět, mrtvá družko / slzami žalosti své plamenné &lt;br /&gt;
* epizeuxis – např.&lt;br /&gt;
** To není, není rozbřesk. Vím to, vím. ''(Julie, poslední noc s Romeem, před odjezdem do Mantovy)''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk ==&lt;br /&gt;
* Pětistopý jambický verš – tzv. '''blankvers'''&lt;br /&gt;
* Využití kontrastu mezi vznešenou řečí urozené šlechty a prostou, často jadrnou mluvou sluhů – např. &lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''PANÍ KAPULETOVÁ:''' (…) Vždyť zlatý obsah vábí nejzlatěji, /&amp;lt;br&amp;gt;když na knize se zlaté spony skvějí. /&amp;lt;br&amp;gt;Vše bude tvé, co má, až budeš jeho, /&amp;lt;br&amp;gt;a sama nepozbudeš praničeho.&lt;br /&gt;
&amp;lt;br&amp;gt;'''CHŮVA:''' Kdež pozbudeš! Z mužského nabudeš. &lt;br /&gt;
&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==3) tematická výstavba== &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a)Kompozice&lt;br /&gt;
* Chronologická, člení se na prolog a 5 dějství&lt;br /&gt;
* Klasická stavba po vzoru antické tragédie – expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa&lt;br /&gt;
* Ve hře je použito jen velmi málo scénických poznámek – co se má na jevišti odehrávat, lze vyčíst přímo z textu&lt;br /&gt;
* '''Prolog''' – krátký úvod ke hře, zde ve formě sonetu. Přednáší jej herec v černém plášti, zvaný Chorus. Postava chóru se dochovala z antických tragédií, kde původně vystupoval sborový chór jako hlavní vypravěč děje, který komentoval hru od začátku až do konce. V Shakespearových dramatech vystupuje již jen jako jednotlivec. Kromě prologu se s ním setkáváme i na konci 2. dějství, kde opět ve formě sonetu hodnotí předcházející události a naznačuje, jakým směrem se bude hra dále ubírat.&lt;br /&gt;
* Shakespeare svou tragédii uvádí fraškovitým dialogem dvou Kapuletových sluhů, kteří de facto plní roli jakýchsi „klaunů“, oblíbených postav alžbětinského divadla. Humorná „scénka“ však postupně ústí v dramatickou srážku obou znepřátelených rodů, z frašky se mění v realistickou scénu a předznamenává následující tragické události&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
b)Hlavní postavy &lt;br /&gt;
* Jména obou rodů, Monteků a Kapuletů, se objevují už v Dantově Božské komedii, a to v Očistci&lt;br /&gt;
* Postavy jednají velmi realisticky, chtějí si užívat života, a dokonce porušují přikázání svatého Desatera (Cti otce svého i matku svou; Nezabiješ) – renesanční způsob života i myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Romeo''' – nejprve trochu zženštilý mladík, rozmazlený panský synek, který se snadno zamiluje do krásné Rosaliny, i když o opravdovém citu neví vůbec nic; teprve láska k Julii ho změní v opravdového muže. Za zabití Tybalta je vyhnán z Verony.&lt;br /&gt;
* '''Julie''' – čtrnáctiletá dívka, která se z lásky a pro lásku změní takřka přes noc z dítěte v ženu; odporuje svým rodičům, vzdoruje konvencím, nebojí se riskovat, i když v sázce je její život, doslovně (mnich přeci mohl dát do lahvičky jed, aby zabránil dvojímu sňatku) i přeneseně (zavržení rodiči, ztráta společenského postavení);&lt;br /&gt;
* '''Merkucio''' – Romeův přítel; „renesanční mladík, bujarý společník, ironický posměváček, rytířský Romeův zastánce“; &lt;br /&gt;
* '''Tybalt''' – Juliin bratranec; vznětlivý a temperamentní; zabije Merkucia a sám je pak zabit Romeem;&lt;br /&gt;
* '''Bratr Vavřinec''' – nositel humanistické vzdělanosti a moudrosti; pomáhá oběma milencům a věří, že jejich sňatek by mohl usmířit znepřátelené rodiny; zajímá se o Romeova milostná dobrodružství, dovede rozpoznat jeho „nemastný, neslaný“ vztah k Rosalině, stejně jako později jeho opravdovou lásku k Julii;&lt;br /&gt;
* '''Kapuletovi, Juliiny rodiče''' – pokrytečtí, nejprve se tváří, jako že jim jde jen o dceřino štěstí, ale po té, co se Julie odmítne provdat za Parida, ukážou se jako lidé krutí, bezcitní, chladní; &lt;br /&gt;
* '''Paris''' – Juliin nápadník; kavalír a důstojný Romeův protihráč; &lt;br /&gt;
* '''Chůva''' – prostá žena, vykreslená velmi realisticky; někdy se stává postavou humornou až fraškovitou, jindy její chování diváka zaráží – napomáhá tajnému sňatku milenců, aby vzápětí Romea pomluvila a „dohazovala“ Julii Parida: ''Tu ji máte! Romeo / je vyhoštěn. A tisíc proti jedné, / on už se nevrátí. A hlásit se k vám, / kdyby se vrátil, může jen tajně. / Zkrátka a dobře, když je to tak, / vdejte se, podle mého, za hraběte. / Vždyť je to krasavec. Váš Romeo / je proti němu hadr. Orel, slečno, / tak hezké, bystré pomněnkové oči / jak Paris oči nemá. Slečno, na mou duši, / s tím druhým chotěm uděláte štěstí. / Vždyť on je lepší. (…)''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
c)Místo a doba děje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*  Verona a Mantova (Itálie)&lt;br /&gt;
* '''16. století'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
d) Obsah&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kdysi dáno žily ve Veroně dva proslulé rody: Kapuletové a Montekové. Tyto rody se nenáviděly po celé generace a neustále mezi nimi vznikaly sváry.&lt;br /&gt;
Montekův syn Romeo byl nešťastně zamilován do jisté Rosaliny, která byla k jeho citům naprosto slepá. Pro Romea tato nešťastná láska znamenala konec žití a byl by se kvůli ní při své jemné a poetické duši usoužil. Jeho přátelé Benvolio a Merkucio jej chtěli trochu rozveselit v jeho zoufalství, a tak ho vzali s sebou na maškarní ples ke Kapuletům. Na tomto plese, kde byli díky maskám všichni tři na půdě nepřátel v bezpečí, Romeo poprvé spatřil svou osudovou lásku Julii a na chladnou Rosalinu okamžitě zapomněl. Ani Julii nebyl Romeo lhostejný, avšak zela mezi nimi bezedná propast nenávisti jejich rodů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Po skončení plesu se Romeo vkradl do zahrady Kapuletů, a tu spatřil Julii na balkóně, kterak vzdychá pro svou lásku k němu. Romeo tajně vyslechl vyznání jejích citů a pak, když si byl jist její láskou, vyšel ze stínu a vyznal jí lásku on. Ještě té noci se oba domluvili na tajné svatbě, která se měla konat příštího dne. Romeo tedy zašel za svým dlouholetým důvěrným přítelem - bratrem Vavřincem. Kněz přislíbil, že je následujícího dne oddá. Hned ráno Julie poslala za Romeem svou chůvu, která jí přinesla radostnou novinu, že se ještě toho dne stane Romeovou ženou, jak se také s požehnáním bratra Vavřince stalo. Avšak byl to sňatek tajný, o kterém věděla jen chůva, Vavřinec a oba novomanželé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Téhož dne se strhne šarvátka mezi Merkuciem, Benvoliem a Tybaltem - synovcem paní Kapuletové. Romeo se stane náhodným svědkem této šarvátky. Merkucio začne s Tybaltem šermovat. Romeo se je snaží zadržet, ale Tybalt využije jeho zásahu a propíchne Merkucia. Romeo se rozhodne kamaráda pomstít a zabije Tybalta. Po tomto činu je vyhnán z Verony. Vavřinec přislíbí, že bude zprostředkovávat spojení mezi ním a julií. Krátce po Tybaltově smrti se ji její otec rozhodne provdat za mladého šlechtice a vévodova příbuzného Parise.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Julie je zoufalá, a tak jde pro radu k bratru Vavřinci. Ten jí dá lektvar, po jehož vypití se bude jevit jako mrtvá. Julie tento lektvar vypije v předvečer svého svatebního dne s Parisem, a tak ji druhého dne nacházejí mrtvou a místo do kostela ke svatbě ji odnesou do rodinné hrobky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Vavřinec posílá zprávu Romeovi. Na základě tohoto dopisu měl Romeo co nejdříve přijet do Verony a unést probouzející se Julii z hrobky. Avšak tento jeho dopis k Romeovi nešťastnou náhodou nedorazí a místo toho se dovídá, že Julie je mrtva. Romeo si koupí smrtící jed a vydá se ihned do Verony. Na hřbitově se střetne s Parisem, který tam oplakává Julii a při potyčce jej zabije. Potom vstoupí do hrobky k Julii a vypije smrtící jed. Nato se Julie probudí a vida vedle sebe mrtvého Romea, probodne se jeho dýkou. To už na hřbitov ve snaze zabránit katastrofě přichází Vavřinec, avšak pozdě. Po něm dorazí městské stráže s vévodou, Kapuletem a Montekem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Zdrcený bratr Vavřinec si plně uvědomuje svou vinu na vzniklém neštěstí a začne všem přítomným vypravovat celou historii nešťastné lásky jejich dětí. Montek s Kapuletem si uvědomí malichernost svých sporů a nad hrobem svých dětí se udobří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4) Hlavní myšlenka textu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autor poukazuje na to, aby mladí lidé - stejně jako Romeo a Jullie - bojovali o své právo na lásku, štěstí a právo rozhodovat o vlastním osudu i přes jeho nepřízeň.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5) Oientační zasazení díla do literárně-historického kontextu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hra Romeo a Julie patří mezi nejslavnější díla Williama Shakespeara. Napsal ji asi v roce 1595.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6) autor&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
William Shakespeare, největší dramatik světové literatury.Neví se kdy přesně se narodil odhaduje se 23.4.1564, jisté je však pouze to že byl pokřtěn 26.4.1564. Narodil se v Anglii ve Stratfordu nad Avonou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho otec pracoval zřejmě jako rukavičkář a jeho matka Mary pocházela ze staré zemanské rodiny. Ve svém rodném městě ( Stratford nad Avonou) vystudoval gymnázium ( King Edward VI Grammar School).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 18 letech se oženil o osm let starší ženou Annou Hathawayovou (26let), která již tou dobou čekala dítě- Sussana se narodila půl roku po svatbě.&lt;br /&gt;
Později měli ještě dvojčata Judithu a Hamneta. Hamnet v 11 letech, což jistě poznamenalo Shakespearovu tvorbu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po narození dvojčat byl Shakespeare spatřen naposledy na křtu dětí pak na 7 let zmizel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před rokem 1592 se Shakespeare připojil ke kočovným divadelníkům. Roku 1592 přišel do Londýna, kde hrál v různých divadelních společnostech. Stal se také spolumajitelem divadla. Ale v letech 1593 až 1594 byla londýnská divadla zavřena kvůli epidemii moru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Shakespeare psal poezii pod ochranou hraběte Southamptonstého. Po této epidemii se stal členem nové divadelní společnosti Služebníci lorda komořího ( Lord Chamberlain`s Men), kde půspbil jako herec a dramatik. V roce 1599 se společnost Lorda Chamberlain`s Men přemístila do divadla Globe a Shakespeare se stal vlastníkem jedné jeho desetiny.&lt;br /&gt;
Díky tomu byl výrazně lépe zajištěn- dostával za hru asi 6 liber.&lt;br /&gt;
Když roku 1613 Divadlo Globe vyhořelo, přesunula se společnost do divadla Blackfriars.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro Shakespeara však končí dramatiská tvorba a zanedlouho se vrací za manželkou a dcerami do svého rodiště, kde zůstane až do své smrti. Shakespeare umírá 23.4.1616. ( zrovna na svoje narozeniny)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nedoložené zprávy o jeho životě vedly k dohadům, že pod jménem Shakespeare se kryje jiný autor. Shakespearovi se připisuje 37 děl, u některých je však jeho autorství sporné.&lt;br /&gt;
Shakespeare vynikal jedinečnou představivostí. Do úst svých hrdinů vkládal úvahy o běžné životní skutečnosti i hluboké zamyšlení nad smyslem lidské existence.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také napsal hromadu básní a z toho většina byla určena mužům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hrdinové jeho her jsou osoby heroické, tragické, směšné i vážné, zlí a odpuzující, žádný z nich však nepozbývá věrohodnosti. Dramatická tvorba Shakespeara přerůstá časový a společenský rámec své doby, zůstává živá a pochopitelná i dnešnímu divákovi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7) zasazení díla do tvorby autora&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tragédie: první Romeo a Julie (o milencích dvou znesvářených rodů), ve 2. období (do r. 1608) proniká do jeho tvorby pesimismus a životní zklamání vznikají nejslavnější tragédie: Macbeth, Hamlet, Král Lear, Othello, ve kterých líčí nejhlubší lidské vášně a city&lt;br /&gt;
- v posledním období se vyjasňuje autorův pesimismus a přechází ke smířlivému vyrovnání - např. Zimní pohádka, Bouře&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
8) inspirace &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
9) kritika&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Shakespeare:_Romeo_a_Julie</id>
		<title>Shakespeare: Romeo a Julie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Shakespeare:_Romeo_a_Julie"/>
				<updated>2012-04-21T13:55:24Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;1) Obecná charakteristika díla &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Literární forma: '''poezie'''&lt;br /&gt;
* Literární druh: '''drama'''&lt;br /&gt;
* Literární žánr: '''milostná tragédie'''&lt;br /&gt;
* Doba vzniku díla: kolem roku 1595 (anglická '''renesance''')&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Shakespeare ve své tragédii zpracovává starší námět, známý už ze starověkého Řecka a v anglické literatuře často zpracovávaný&lt;br /&gt;
* Tragédie byla ve své době chápána jako průhledná narážka na tzv. válku růží v Anglii – varování, aby se nic podobného už nikdy neopakovalo&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příčina tragédie: lidská vášeň (nepřátelství rodů) a náhoda (posel nedorazí včas)&lt;br /&gt;
Ústřední myšlenka díla: překonání rodové nenávisti láskou a sebeobětováním mladých milenců, kteří přestože umírají, jsou vlastně vítězi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Překlady do češtiny'''&lt;br /&gt;
** Martin Hilský (přeložil největší počet Shakespearových děl, včetně sonetů)&lt;br /&gt;
** Jiří Josek&lt;br /&gt;
** Alois Bejblík&lt;br /&gt;
** E. A. Saudek&lt;br /&gt;
** Josef Topol&lt;br /&gt;
** Josef Václav Sládek&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2) Organizace jazykových prostředků &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Poetismy, epiteta – např. luna, stříbrosladce, žilobití (proudění krve v žilách), ohňonozí hřebci, snědolící noc, sláň moře, libé hudby stříbrozvuk, v mlží kol hor&lt;br /&gt;
* bohatě rozvitá básnická přirovnání – např.&lt;br /&gt;
** je tak uzavřený, / záhadný, tak nevyzpytatelný / jak poupě, nahlodané červem dřív, / než mohlo rozvinout své něžné lístky / a slunci posvětit svou mladou krásu. ''(Montek o Romeovi)''&lt;br /&gt;
** Smrt leží na ní jako krutý mráz, jenž v máji spálil nejsličnější kvítek ''(Kapulet)''&lt;br /&gt;
** A dech mu v okamžení vyjde z plic / jak nálož prachu, když je zapálena, / ze smrtonosných útrob houfnice ''(Romeo)''&lt;br /&gt;
* oxymóron – např.&lt;br /&gt;
** Ledový ohni! Olověné pírko! / Churavé zdraví! Bdělý spánku! ''(Romeo o lásce)''&lt;br /&gt;
** Ďáble andělský! Krkavčí holoubku ''(Julie o Romeovi, když se dozví o Tybaltově smrti)''&lt;br /&gt;
* metafora – např.&lt;br /&gt;
** Láska je dým, jímž vánek vzdechů točí, / jas, je-li šťastna, milujících očí, / a je-li zkormoucena, moře slz ''(Romeo)''&lt;br /&gt;
** Ty víš, že na tváři mám závoj noci ''(Julie)''&lt;br /&gt;
** Přísahám, dívko, při posvátné luně / sněžící stříbro na vrcholky štěpů ''(Romeo)''&lt;br /&gt;
** Okenice očí zapadnou, jako smrt když zamkne dům ''(bratr Vavřinec Julii vysvětluje, co se s ní stane po vypití lektvaru)''&lt;br /&gt;
** Hle, zlaté, nepřející ty prsty dne, jak roztrhují tmu! ''(Romeo, poslední noc s Julii, před odjezdem do Mantovy)''&lt;br /&gt;
** Své svíce vysvítila noc ''(Romeo, poslední noc s Julii, před odjezdem do Mantovy)''&lt;br /&gt;
* personifikace – např.&lt;br /&gt;
** Dvě nejkrásnější hvězdy na nebesích / prosí ty oči, aby dnešní noci / zářily na obloze místo nich ''(Romeo o Juliiných očích)''&lt;br /&gt;
** a neodsuzuj jako příliš zjevnou / lásku, již vyzradila černá noc ''(Julie, po svém vyznání lásky Romeovi)''&lt;br /&gt;
** Proč, zármutku, jsi přišel vraždit nás ''(Kapulet po Juliině zdánlivé smrti)''&lt;br /&gt;
** Na noc se usmál modrooký den ''(bratr Vavřinec)'' – též metafora (modrooký den)&lt;br /&gt;
** V mlží kol hor se už na špičky staví ráno &lt;br /&gt;
* apostrofa – např.&lt;br /&gt;
** Ó noci, noci, požehnaná noci! ''(Romeo)'' – též epizeuxis (= opakování slov)&lt;br /&gt;
** Přijď, smrti, vítej z Juliiných rukou (Romeo, poslední noc s Julii, před odjezdem do Mantovy)&lt;br /&gt;
* inverze – např.&lt;br /&gt;
** noc je budu skrápět, mrtvá družko / slzami žalosti své plamenné &lt;br /&gt;
* epizeuxis – např.&lt;br /&gt;
** To není, není rozbřesk. Vím to, vím. ''(Julie, poslední noc s Romeem, před odjezdem do Mantovy)''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk ==&lt;br /&gt;
* Pětistopý jambický verš – tzv. '''blankvers'''&lt;br /&gt;
* Využití kontrastu mezi vznešenou řečí urozené šlechty a prostou, často jadrnou mluvou sluhů – např. &lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''PANÍ KAPULETOVÁ:''' (…) Vždyť zlatý obsah vábí nejzlatěji, /&amp;lt;br&amp;gt;když na knize se zlaté spony skvějí. /&amp;lt;br&amp;gt;Vše bude tvé, co má, až budeš jeho, /&amp;lt;br&amp;gt;a sama nepozbudeš praničeho.&lt;br /&gt;
&amp;lt;br&amp;gt;'''CHŮVA:''' Kdež pozbudeš! Z mužského nabudeš. &lt;br /&gt;
&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==3) tematická výstavba== &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a)Kompozice&lt;br /&gt;
* Chronologická, člení se na prolog a 5 dějství&lt;br /&gt;
* Klasická stavba po vzoru antické tragédie – expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa&lt;br /&gt;
* Ve hře je použito jen velmi málo scénických poznámek – co se má na jevišti odehrávat, lze vyčíst přímo z textu&lt;br /&gt;
* '''Prolog''' – krátký úvod ke hře, zde ve formě sonetu. Přednáší jej herec v černém plášti, zvaný Chorus. Postava chóru se dochovala z antických tragédií, kde původně vystupoval sborový chór jako hlavní vypravěč děje, který komentoval hru od začátku až do konce. V Shakespearových dramatech vystupuje již jen jako jednotlivec. Kromě prologu se s ním setkáváme i na konci 2. dějství, kde opět ve formě sonetu hodnotí předcházející události a naznačuje, jakým směrem se bude hra dále ubírat.&lt;br /&gt;
* Shakespeare svou tragédii uvádí fraškovitým dialogem dvou Kapuletových sluhů, kteří de facto plní roli jakýchsi „klaunů“, oblíbených postav alžbětinského divadla. Humorná „scénka“ však postupně ústí v dramatickou srážku obou znepřátelených rodů, z frašky se mění v realistickou scénu a předznamenává následující tragické události&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
b)Hlavní postavy &lt;br /&gt;
* Jména obou rodů, Monteků a Kapuletů, se objevují už v Dantově Božské komedii, a to v Očistci&lt;br /&gt;
* Postavy jednají velmi realisticky, chtějí si užívat života, a dokonce porušují přikázání svatého Desatera (Cti otce svého i matku svou; Nezabiješ) – renesanční způsob života i myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Romeo''' – nejprve trochu zženštilý mladík, rozmazlený panský synek, který se snadno zamiluje do krásné Rosaliny, i když o opravdovém citu neví vůbec nic; teprve láska k Julii ho změní v opravdového muže. Za zabití Tybalta je vyhnán z Verony.&lt;br /&gt;
* '''Julie''' – čtrnáctiletá dívka, která se z lásky a pro lásku změní takřka přes noc z dítěte v ženu; odporuje svým rodičům, vzdoruje konvencím, nebojí se riskovat, i když v sázce je její život, doslovně (mnich přeci mohl dát do lahvičky jed, aby zabránil dvojímu sňatku) i přeneseně (zavržení rodiči, ztráta společenského postavení);&lt;br /&gt;
* '''Merkucio''' – Romeův přítel; „renesanční mladík, bujarý společník, ironický posměváček, rytířský Romeův zastánce“; &lt;br /&gt;
* '''Tybalt''' – Juliin bratranec; vznětlivý a temperamentní; zabije Merkucia a sám je pak zabit Romeem;&lt;br /&gt;
* '''Bratr Vavřinec''' – nositel humanistické vzdělanosti a moudrosti; pomáhá oběma milencům a věří, že jejich sňatek by mohl usmířit znepřátelené rodiny; zajímá se o Romeova milostná dobrodružství, dovede rozpoznat jeho „nemastný, neslaný“ vztah k Rosalině, stejně jako později jeho opravdovou lásku k Julii;&lt;br /&gt;
* '''Kapuletovi, Juliiny rodiče''' – pokrytečtí, nejprve se tváří, jako že jim jde jen o dceřino štěstí, ale po té, co se Julie odmítne provdat za Parida, ukážou se jako lidé krutí, bezcitní, chladní; &lt;br /&gt;
* '''Paris''' – Juliin nápadník; kavalír a důstojný Romeův protihráč; &lt;br /&gt;
* '''Chůva''' – prostá žena, vykreslená velmi realisticky; někdy se stává postavou humornou až fraškovitou, jindy její chování diváka zaráží – napomáhá tajnému sňatku milenců, aby vzápětí Romea pomluvila a „dohazovala“ Julii Parida: ''Tu ji máte! Romeo / je vyhoštěn. A tisíc proti jedné, / on už se nevrátí. A hlásit se k vám, / kdyby se vrátil, může jen tajně. / Zkrátka a dobře, když je to tak, / vdejte se, podle mého, za hraběte. / Vždyť je to krasavec. Váš Romeo / je proti němu hadr. Orel, slečno, / tak hezké, bystré pomněnkové oči / jak Paris oči nemá. Slečno, na mou duši, / s tím druhým chotěm uděláte štěstí. / Vždyť on je lepší. (…)''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
c)Místo a doba děje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*  Verona a Mantova (Itálie)&lt;br /&gt;
* '''16. století'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
d) Obsah&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kdysi dáno žily ve Veroně dva proslulé rody: Kapuletové a Montekové. Tyto rody se nenáviděly po celé generace a neustále mezi nimi vznikaly sváry.&lt;br /&gt;
Montekův syn Romeo byl nešťastně zamilován do jisté Rosaliny, která byla k jeho citům naprosto slepá. Pro Romea tato nešťastná láska znamenala konec žití a byl by se kvůli ní při své jemné a poetické duši usoužil. Jeho přátelé Benvolio a Merkucio jej chtěli trochu rozveselit v jeho zoufalství, a tak ho vzali s sebou na maškarní ples ke Kapuletům. Na tomto plese, kde byli díky maskám všichni tři na půdě nepřátel v bezpečí, Romeo poprvé spatřil svou osudovou lásku Julii a na chladnou Rosalinu okamžitě zapomněl. Ani Julii nebyl Romeo lhostejný, avšak zela mezi nimi bezedná propast nenávisti jejich rodů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Po skončení plesu se Romeo vkradl do zahrady Kapuletů, a tu spatřil Julii na balkóně, kterak vzdychá pro svou lásku k němu. Romeo tajně vyslechl vyznání jejích citů a pak, když si byl jist její láskou, vyšel ze stínu a vyznal jí lásku on. Ještě té noci se oba domluvili na tajné svatbě, která se měla konat příštího dne. Romeo tedy zašel za svým dlouholetým důvěrným přítelem - bratrem Vavřincem. Kněz přislíbil, že je následujícího dne oddá. Hned ráno Julie poslala za Romeem svou chůvu, která jí přinesla radostnou novinu, že se ještě toho dne stane Romeovou ženou, jak se také s požehnáním bratra Vavřince stalo. Avšak byl to sňatek tajný, o kterém věděla jen chůva, Vavřinec a oba novomanželé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Téhož dne se strhne šarvátka mezi Merkuciem, Benvoliem a Tybaltem - synovcem paní Kapuletové. Romeo se stane náhodným svědkem této šarvátky. Merkucio začne s Tybaltem šermovat. Romeo se je snaží zadržet, ale Tybalt využije jeho zásahu a propíchne Merkucia. Romeo se rozhodne kamaráda pomstít a zabije Tybalta. Po tomto činu je vyhnán z Verony. Vavřinec přislíbí, že bude zprostředkovávat spojení mezi ním a julií. Krátce po Tybaltově smrti se ji její otec rozhodne provdat za mladého šlechtice a vévodova příbuzného Parise.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Julie je zoufalá, a tak jde pro radu k bratru Vavřinci. Ten jí dá lektvar, po jehož vypití se bude jevit jako mrtvá. Julie tento lektvar vypije v předvečer svého svatebního dne s Parisem, a tak ji druhého dne nacházejí mrtvou a místo do kostela ke svatbě ji odnesou do rodinné hrobky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Vavřinec posílá zprávu Romeovi. Na základě tohoto dopisu měl Romeo co nejdříve přijet do Verony a unést probouzející se Julii z hrobky. Avšak tento jeho dopis k Romeovi nešťastnou náhodou nedorazí a místo toho se dovídá, že Julie je mrtva. Romeo si koupí smrtící jed a vydá se ihned do Verony. Na hřbitově se střetne s Parisem, který tam oplakává Julii a při potyčce jej zabije. Potom vstoupí do hrobky k Julii a vypije smrtící jed. Nato se Julie probudí a vida vedle sebe mrtvého Romea, probodne se jeho dýkou. To už na hřbitov ve snaze zabránit katastrofě přichází Vavřinec, avšak pozdě. Po něm dorazí městské stráže s vévodou, Kapuletem a Montekem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Zdrcený bratr Vavřinec si plně uvědomuje svou vinu na vzniklém neštěstí a začne všem přítomným vypravovat celou historii nešťastné lásky jejich dětí. Montek s Kapuletem si uvědomí malichernost svých sporů a nad hrobem svých dětí se udobří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4) Hlavní myšlenka textu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autor poukazuje na to, aby mladí lidé - stejně jako Romeo a Jullie - bojovali o své právo na lásku, štěstí a právo rozhodovat o vlastním osudu i přes jeho nepřízeň.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5) Oientační zasazení díla do literárně-historického kontextu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hra Romeo a Julie patří mezi nejslavnější díla Williama Shakespeara. Napsal ji asi v roce 1595.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6) autor&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
William Shakespeare, největší dramatik světové literatury.Neví se kdy přesně se narodil odhaduje se 23.4.1564, jisté je však pouze to že byl pokřtěn 26.4.1564. Narodil se v Anglii ve Stratfordu nad Avonou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho otec pracoval zřejmě jako rukavičkář a jeho matka Mary pocházela ze staré zemanské rodiny. Ve svém rodném městě ( Stratford nad Avonou) vystudoval gymnázium ( King Edward VI Grammar School).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 18 letech se oženil o osm let starší ženou Annou Hathawayovou (26let), která již tou dobou čekala dítě- Sussana se narodila půl roku po svatbě.&lt;br /&gt;
Později měli ještě dvojčata Judithu a Hamneta. Hamnet v 11 letech, což jistě poznamenalo Shakespearovu tvorbu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po narození dvojčat byl Shakespeare spatřen naposledy na křtu dětí pak na 7 let zmizel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Před rokem 1592 se Shakespeare připojil ke kočovným divadelníkům. Roku 1592 přišel do Londýna, kde hrál v různých divadelních společnostech. Stal se také spolumajitelem divadla. Ale v letech 1593 až 1594 byla londýnská divadla zavřena kvůli epidemii moru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Shakespeare psal poezii pod ochranou hraběte Southamptonstého. Po této epidemii se stal členem nové divadelní společnosti Služebníci lorda komořího ( Lord Chamberlain`s Men), kde půspbil jako herec a dramatik. V roce 1599 se společnost Lorda Chamberlain`s Men přemístila do divadla Globe a Shakespeare se stal vlastníkem jedné jeho desetiny.&lt;br /&gt;
Díky tomu byl výrazně lépe zajištěn- dostával za hru asi 6 liber.&lt;br /&gt;
Když roku 1613 Divadlo Globe vyhořelo, přesunula se společnost do divadla Blackfriars.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro Shakespeara však končí dramatiská tvorba a zanedlouho se vrací za manželkou a dcerami do svého rodiště, kde zůstane až do své smrti. Shakespeare umírá 23.4.1616. ( zrovna na svoje narozeniny)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nedoložené zprávy o jeho životě vedly k dohadům, že pod jménem Shakespeare se kryje jiný autor. Shakespearovi se připisuje 37 děl, u některých je však jeho autorství sporné.&lt;br /&gt;
Shakespeare vynikal jedinečnou představivostí. Do úst svých hrdinů vkládal úvahy o běžné životní skutečnosti i hluboké zamyšlení nad smyslem lidské existence.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také napsal hromadu básní a z toho většina byla určena mužům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hrdinové jeho her jsou osoby heroické, tragické, směšné i vážné, zlí a odpuzující, žádný z nich však nepozbývá věrohodnosti. Dramatická tvorba Shakespeara přerůstá časový a společenský rámec své doby, zůstává živá a pochopitelná i dnešnímu divákovi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7) zasazení díla do tvorby autora&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
8) inspirace &lt;br /&gt;
9) kritika&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Shakespeare:_Romeo_a_Julie</id>
		<title>Shakespeare: Romeo a Julie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Shakespeare:_Romeo_a_Julie"/>
				<updated>2012-04-21T13:43:48Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;1) obecná charakteristika díla &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Literární forma: '''poezie'''&lt;br /&gt;
* Literární druh: '''drama'''&lt;br /&gt;
* Literární žánr: '''milostná tragédie'''&lt;br /&gt;
* Doba vzniku díla: kolem roku 1595 (anglická '''renesance''')&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Shakespeare ve své tragédii zpracovává starší námět, známý už ze starověkého Řecka a v anglické literatuře často zpracovávaný&lt;br /&gt;
* Tragédie byla ve své době chápána jako průhledná narážka na tzv. válku růží v Anglii – varování, aby se nic podobného už nikdy neopakovalo&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Překlady do češtiny'''&lt;br /&gt;
** Martin Hilský (přeložil největší počet Shakespearových děl, včetně sonetů)&lt;br /&gt;
** Jiří Josek&lt;br /&gt;
** Alois Bejblík&lt;br /&gt;
** E. A. Saudek&lt;br /&gt;
** Josef Topol&lt;br /&gt;
** Josef Václav Sládek&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2) organizace jazykových prostředků &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Poetismy, epiteta – např. luna, stříbrosladce, žilobití (proudění krve v žilách), ohňonozí hřebci, snědolící noc, sláň moře, libé hudby stříbrozvuk, v mlží kol hor&lt;br /&gt;
* bohatě rozvitá básnická přirovnání – např.&lt;br /&gt;
** je tak uzavřený, / záhadný, tak nevyzpytatelný / jak poupě, nahlodané červem dřív, / než mohlo rozvinout své něžné lístky / a slunci posvětit svou mladou krásu. ''(Montek o Romeovi)''&lt;br /&gt;
** Smrt leží na ní jako krutý mráz, jenž v máji spálil nejsličnější kvítek ''(Kapulet)''&lt;br /&gt;
** A dech mu v okamžení vyjde z plic / jak nálož prachu, když je zapálena, / ze smrtonosných útrob houfnice ''(Romeo)''&lt;br /&gt;
* oxymóron – např.&lt;br /&gt;
** Ledový ohni! Olověné pírko! / Churavé zdraví! Bdělý spánku! ''(Romeo o lásce)''&lt;br /&gt;
** Ďáble andělský! Krkavčí holoubku ''(Julie o Romeovi, když se dozví o Tybaltově smrti)''&lt;br /&gt;
* metafora – např.&lt;br /&gt;
** Láska je dým, jímž vánek vzdechů točí, / jas, je-li šťastna, milujících očí, / a je-li zkormoucena, moře slz ''(Romeo)''&lt;br /&gt;
** Ty víš, že na tváři mám závoj noci ''(Julie)''&lt;br /&gt;
** Přísahám, dívko, při posvátné luně / sněžící stříbro na vrcholky štěpů ''(Romeo)''&lt;br /&gt;
** Okenice očí zapadnou, jako smrt když zamkne dům ''(bratr Vavřinec Julii vysvětluje, co se s ní stane po vypití lektvaru)''&lt;br /&gt;
** Hle, zlaté, nepřející ty prsty dne, jak roztrhují tmu! ''(Romeo, poslední noc s Julii, před odjezdem do Mantovy)''&lt;br /&gt;
** Své svíce vysvítila noc ''(Romeo, poslední noc s Julii, před odjezdem do Mantovy)''&lt;br /&gt;
* personifikace – např.&lt;br /&gt;
** Dvě nejkrásnější hvězdy na nebesích / prosí ty oči, aby dnešní noci / zářily na obloze místo nich ''(Romeo o Juliiných očích)''&lt;br /&gt;
** a neodsuzuj jako příliš zjevnou / lásku, již vyzradila černá noc ''(Julie, po svém vyznání lásky Romeovi)''&lt;br /&gt;
** Proč, zármutku, jsi přišel vraždit nás ''(Kapulet po Juliině zdánlivé smrti)''&lt;br /&gt;
** Na noc se usmál modrooký den ''(bratr Vavřinec)'' – též metafora (modrooký den)&lt;br /&gt;
** V mlží kol hor se už na špičky staví ráno &lt;br /&gt;
* apostrofa – např.&lt;br /&gt;
** Ó noci, noci, požehnaná noci! ''(Romeo)'' – též epizeuxis (= opakování slov)&lt;br /&gt;
** Přijď, smrti, vítej z Juliiných rukou (Romeo, poslední noc s Julii, před odjezdem do Mantovy)&lt;br /&gt;
* inverze – např.&lt;br /&gt;
** noc je budu skrápět, mrtvá družko / slzami žalosti své plamenné &lt;br /&gt;
* epizeuxis – např.&lt;br /&gt;
** To není, není rozbřesk. Vím to, vím. ''(Julie, poslední noc s Romeem, před odjezdem do Mantovy)''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk ==&lt;br /&gt;
* Pětistopý jambický verš – tzv. '''blankvers'''&lt;br /&gt;
* Využití kontrastu mezi vznešenou řečí urozené šlechty a prostou, často jadrnou mluvou sluhů – např. &lt;br /&gt;
&amp;lt;blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''PANÍ KAPULETOVÁ:''' (…) Vždyť zlatý obsah vábí nejzlatěji, /&amp;lt;br&amp;gt;když na knize se zlaté spony skvějí. /&amp;lt;br&amp;gt;Vše bude tvé, co má, až budeš jeho, /&amp;lt;br&amp;gt;a sama nepozbudeš praničeho.&lt;br /&gt;
&amp;lt;br&amp;gt;'''CHŮVA:''' Kdež pozbudeš! Z mužského nabudeš. &lt;br /&gt;
&amp;lt;/blockquote&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příčina tragédie: lidská vášeň (nepřátelství rodů) a náhoda (posel nedorazí včas)&lt;br /&gt;
Ústřední myšlenka díla: překonání rodové nenávisti láskou a sebeobětováním mladých milenců, kteří přestože umírají, jsou vlastně vítězi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==3) tematická výstavba== &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
a)==Kompozice==&lt;br /&gt;
* Chronologická, člení se na prolog a 5 dějství&lt;br /&gt;
* Klasická stavba po vzoru antické tragédie – expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa&lt;br /&gt;
* Ve hře je použito jen velmi málo scénických poznámek – co se má na jevišti odehrávat, lze vyčíst přímo z textu&lt;br /&gt;
* '''Prolog''' – krátký úvod ke hře, zde ve formě sonetu. Přednáší jej herec v černém plášti, zvaný Chorus. Postava chóru se dochovala z antických tragédií, kde původně vystupoval sborový chór jako hlavní vypravěč děje, který komentoval hru od začátku až do konce. V Shakespearových dramatech vystupuje již jen jako jednotlivec. Kromě prologu se s ním setkáváme i na konci 2. dějství, kde opět ve formě sonetu hodnotí předcházející události a naznačuje, jakým směrem se bude hra dále ubírat.&lt;br /&gt;
* Shakespeare svou tragédii uvádí fraškovitým dialogem dvou Kapuletových sluhů, kteří de facto plní roli jakýchsi „klaunů“, oblíbených postav alžbětinského divadla. Humorná „scénka“ však postupně ústí v dramatickou srážku obou znepřátelených rodů, z frašky se mění v realistickou scénu a předznamenává následující tragické události&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
b)== Hlavní postavy ==&lt;br /&gt;
* Jména obou rodů, Monteků a Kapuletů, se objevují už v Dantově Božské komedii, a to v Očistci&lt;br /&gt;
* Postavy jednají velmi realisticky, chtějí si užívat života, a dokonce porušují přikázání svatého Desatera (Cti otce svého i matku svou; Nezabiješ) – renesanční způsob života i myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Romeo''' – nejprve trochu zženštilý mladík, rozmazlený panský synek, který se snadno zamiluje do krásné Rosaliny, i když o opravdovém citu neví vůbec nic; teprve láska k Julii ho změní v opravdového muže. Za zabití Tybalta je vyhnán z Verony.&lt;br /&gt;
* '''Julie''' – čtrnáctiletá dívka, která se z lásky a pro lásku změní takřka přes noc z dítěte v ženu; odporuje svým rodičům, vzdoruje konvencím, nebojí se riskovat, i když v sázce je její život, doslovně (mnich přeci mohl dát do lahvičky jed, aby zabránil dvojímu sňatku) i přeneseně (zavržení rodiči, ztráta společenského postavení);&lt;br /&gt;
* '''Merkucio''' – Romeův přítel; „renesanční mladík, bujarý společník, ironický posměváček, rytířský Romeův zastánce“; &lt;br /&gt;
* '''Tybalt''' – Juliin bratranec; vznětlivý a temperamentní; zabije Merkucia a sám je pak zabit Romeem;&lt;br /&gt;
* '''Bratr Vavřinec''' – nositel humanistické vzdělanosti a moudrosti; pomáhá oběma milencům a věří, že jejich sňatek by mohl usmířit znepřátelené rodiny; zajímá se o Romeova milostná dobrodružství, dovede rozpoznat jeho „nemastný, neslaný“ vztah k Rosalině, stejně jako později jeho opravdovou lásku k Julii;&lt;br /&gt;
* '''Kapuletovi, Juliiny rodiče''' – pokrytečtí, nejprve se tváří, jako že jim jde jen o dceřino štěstí, ale po té, co se Julie odmítne provdat za Parida, ukážou se jako lidé krutí, bezcitní, chladní; &lt;br /&gt;
* '''Paris''' – Juliin nápadník; kavalír a důstojný Romeův protihráč; &lt;br /&gt;
* '''Chůva''' – prostá žena, vykreslená velmi realisticky; někdy se stává postavou humornou až fraškovitou, jindy její chování diváka zaráží – napomáhá tajnému sňatku milenců, aby vzápětí Romea pomluvila a „dohazovala“ Julii Parida: ''Tu ji máte! Romeo / je vyhoštěn. A tisíc proti jedné, / on už se nevrátí. A hlásit se k vám, / kdyby se vrátil, může jen tajně. / Zkrátka a dobře, když je to tak, / vdejte se, podle mého, za hraběte. / Vždyť je to krasavec. Váš Romeo / je proti němu hadr. Orel, slečno, / tak hezké, bystré pomněnkové oči / jak Paris oči nemá. Slečno, na mou duši, / s tím druhým chotěm uděláte štěstí. / Vždyť on je lepší. (…)''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
c)==Místo a doba děje==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*  Verona a Mantova (Itálie)&lt;br /&gt;
* '''16. století'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
d) ==Obsah==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kdysi dáno žily ve Veroně dva proslulé rody: Kapuletové a Montekové. Tyto rody se nenáviděly po celé generace a neustále mezi nimi vznikaly sváry.&lt;br /&gt;
Montekův syn Romeo byl nešťastně zamilován do jisté Rosaliny, která byla k jeho citům naprosto slepá. Pro Romea tato nešťastná láska znamenala konec žití a byl by se kvůli ní při své jemné a poetické duši usoužil. Jeho přátelé Benvolio a Merkucio jej chtěli trochu rozveselit v jeho zoufalství, a tak ho vzali s sebou na maškarní ples ke Kapuletům. Na tomto plese, kde byli díky maskám všichni tři na půdě nepřátel v bezpečí, Romeo poprvé spatřil svou osudovou lásku Julii a na chladnou Rosalinu okamžitě zapomněl. Ani Julii nebyl Romeo lhostejný, avšak zela mezi nimi bezedná propast nenávisti jejich rodů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Po skončení plesu se Romeo vkradl do zahrady Kapuletů, a tu spatřil Julii na balkóně, kterak vzdychá pro svou lásku k němu. Romeo tajně vyslechl vyznání jejích citů a pak, když si byl jist její láskou, vyšel ze stínu a vyznal jí lásku on. Ještě té noci se oba domluvili na tajné svatbě, která se měla konat příštího dne. Romeo tedy zašel za svým dlouholetým důvěrným přítelem - bratrem Vavřincem. Kněz přislíbil, že je následujícího dne oddá. Hned ráno Julie poslala za Romeem svou chůvu, která jí přinesla radostnou novinu, že se ještě toho dne stane Romeovou ženou, jak se také s požehnáním bratra Vavřince stalo. Avšak byl to sňatek tajný, o kterém věděla jen chůva, Vavřinec a oba novomanželé.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Téhož dne se strhne šarvátka mezi Merkuciem, Benvoliem a Tybaltem - synovcem paní Kapuletové. Romeo se stane náhodným svědkem této šarvátky. Merkucio začne s Tybaltem šermovat. Romeo se je snaží zadržet, ale Tybalt využije jeho zásahu a propíchne Merkucia. Romeo se rozhodne kamaráda pomstít a zabije Tybalta. Po tomto činu je vyhnán z Verony. Vavřinec přislíbí, že bude zprostředkovávat spojení mezi ním a julií. Krátce po Tybaltově smrti se ji její otec rozhodne provdat za mladého šlechtice a vévodova příbuzného Parise.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Julie je zoufalá, a tak jde pro radu k bratru Vavřinci. Ten jí dá lektvar, po jehož vypití se bude jevit jako mrtvá. Julie tento lektvar vypije v předvečer svého svatebního dne s Parisem, a tak ji druhého dne nacházejí mrtvou a místo do kostela ke svatbě ji odnesou do rodinné hrobky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Vavřinec posílá zprávu Romeovi. Na základě tohoto dopisu měl Romeo co nejdříve přijet do Verony a unést probouzející se Julii z hrobky. Avšak tento jeho dopis k Romeovi nešťastnou náhodou nedorazí a místo toho se dovídá, že Julie je mrtva. Romeo si koupí smrtící jed a vydá se ihned do Verony. Na hřbitově se střetne s Parisem, který tam oplakává Julii a při potyčce jej zabije. Potom vstoupí do hrobky k Julii a vypije smrtící jed. Nato se Julie probudí a vida vedle sebe mrtvého Romea, probodne se jeho dýkou. To už na hřbitov ve snaze zabránit katastrofě přichází Vavřinec, avšak pozdě. Po něm dorazí městské stráže s vévodou, Kapuletem a Montekem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Zdrcený bratr Vavřinec si plně uvědomuje svou vinu na vzniklém neštěstí a začne všem přítomným vypravovat celou historii nešťastné lásky jejich dětí. Montek s Kapuletem si uvědomí malichernost svých sporů a nad hrobem svých dětí se udobří.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Pavel:_Smrt_kr%C3%A1sn%C3%BDch_srnc%C5%AF</id>
		<title>Pavel: Smrt krásných srnců</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Pavel:_Smrt_kr%C3%A1sn%C3%BDch_srnc%C5%AF"/>
				<updated>2012-04-21T13:00:44Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== 1) Obecná charakteristika díla ==&lt;br /&gt;
* Literární druh: '''epika'''&lt;br /&gt;
* Literární žánr: vzpomínkové autobiografické povídky komorního ladění&lt;br /&gt;
* Faktografická věrohodnost (dokumentárnost) - projevuje se např. uváděním autentických jmen jednajících postav a konkrétním pojmenováním zvířat nebo míst majících v autorových vzpomínkách jedinečnou, neopakovatelnou hodnotu - vlčák Holan, krásný králičí samec Michael, buštěhradský dům č. p. 54, louka Brtva, hospůdka Anamo… &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rok vydání: 1971 (v roce 1977 vyšla společně s podobně laděnými příběhy souboru Jak jsem potkal ryby pod názvem Fialový poustevník)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== 2) Organizace Jazykových prostředků ==&lt;br /&gt;
nespisovná a hovorová čeština - především v přímé řeči, občas však i v plánu vypravěče – např. „Kluci, dobrýtro. Tady máte papání.&amp;quot;&lt;br /&gt;
rybářský slang:  rousnice - žížaly; čudla - malá ryba; řízky (hrouzci dlouhovousí) - nástražné rybičky, loví se na ně štiky; střevle - rybičky, na které se chytají boleni; cajk - vlasec; solinka - slabá německá imitace vlasce; slup - dřevěné koryto na chytání úhořů;&lt;br /&gt;
tzv. významová zkratka posiluje emotivnost textu - např. o tragických skutečnostech autor informuje jakoby mimochodem, stručnou poznámkou na okraj vyprávění: „Po válce nebylo dobré zboží, samý póvl, fujtajfl - řekla by naše babička Popperová z Buštěhradu, kterou Němci zplynovali v Osvětimi.&amp;quot;&lt;br /&gt;
časté odkazy na lidovou slovesnost navozují poetickou atmosféru - např. „a pak jednoho dne (zní to skoro jako v pohádce),…&amp;quot;; „spal jako v pohádce&amp;quot;; „rybník vypadal jak v pohádce&amp;quot; apod.&lt;br /&gt;
prostá, jednoduchá větná konstrukce -  žádná komplikovaná a jazykově vybroušená souvětí&lt;br /&gt;
častá citoslovce: např. „Položil ho, srp syčel: &amp;quot;Pššš!&amp;quot; a &amp;quot;Pššš!&amp;quot; a verzálky (velká tiskací písmena): např. mucholapka BOMBA – CHEMIK &lt;br /&gt;
Přirovnání ze sportovního prostředí: např. „tak jako fotbalista má možnost zazářit v posledním velkém zápase, ať se zdá sebetěžší.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== 3) Tématická výstavba ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;quot;a)kompozice&amp;quot;&lt;br /&gt;
Povídky jsou řazeny v přibližně chronologickém sledu - od 30. let přes dobu okupační až do 60. let, kdy ústřední postava &lt;br /&gt;
knihy - tatínek - umírá. &lt;br /&gt;
Úplné vydání obsahuje 8 povídek - povídka Běh Prahou, která ztvárňuje tatínkův politický vývoj od voleb 1946 až po vystřízlivění z komunistických ideálů a návrat k židovské identitě, kolovala jen v opisech a poprvé vyšla knižně až r. 1991. Stejně tak byla pro kritické vidění socialistického zemědělství ze dvou vydání před rokem  89 vyřazena povídka Prase nebude!&lt;br /&gt;
Všechny příběhy jsou líčeny z perspektivy malého chlapce, vypravěč v ich – formě&lt;br /&gt;
Povídky jsou spojeny ústředními postavami a řekou Berounkou (buď se jejich děj odehrává přímo u jejích břehů, nebo je alespoň zmíněna)&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&amp;quot;b)hlavní postavy&amp;quot;&lt;br /&gt;
* '''Tatínek Leo Popper''' – žid, obchodník tělem i duší (pracoval u švédské firmy Elekrolux – jako „cesťák“ prodával po domácnostech vysavače a ledničky); měl vynikající přesvědčovací schopnosti a dobrou „vyřídilku“; velký snílek a dobrodruh, fanfarón a snad i pábitel, který si v každé situaci věděl rady a nikdy neztrácel naději; záletník, který však svoji ženu miloval; Jeho velkou vášní bylo rybaření (často se ztratil ze služební cesty a na Berounce chytal s nejlepším přítelem Karlem Proškem štiky a okouny); jako žid musel do koncentračního tábora (stejně jako jeho dva synové, starší bratři Oty Pavla, Hugo a Jiří).&lt;br /&gt;
* '''Maminka''' – statečná, milující a nesmírně tolerantní žena, která dokázala snášet tatínkovy neustálé výstřelky a snad i milostné avantýry (v povídkách pouze naznačeny)&lt;br /&gt;
* '''„Strejda“ Prošek''' – převozník na Berounce a král pytláků křivoklátských lesů (vlastní vlčáka Holana, který na povel uloví i toho nejstatnějšího srnce, aniž by vznikl jakýkoliv nežádoucí hluk); člověk naprosto srostlý s přírodou; před válkou u něho rodina trávila prázdniny a víkendy&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&amp;quot;c)místo děje&amp;quot;: Praha, Buštěhrad, a zejména okolí řeky Berounky pod hradem Křivoklátem&lt;br /&gt;
Sjednocující téma: Láska k přírodě a k rybaření &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&amp;quot;d) obsah&amp;quot;&lt;br /&gt;
* '''Nejdražší ve střední Evropě''' - tatínkova láska k rybám vyvrcholí tím, že se rozhodne koupit rybník, údajně plný kaprů. Prodejcem je jakýsi doktor Václavík, který aby tatínka přesvědčil, jak výhodná je to za deset tisíc korun koupě, hodil do vody kus housky. Z hloubky se najednou vynořila velká kapří tlama a houska nenávratně zmizela kdesi pod hladinou. Když se pak na podzim blížila doba výlovu, šťastný tatínek pozval všechny známé na bohatý výlov. Výsledkem však byl jediný kapr. &amp;lt;br&amp;gt;Uplynula řada let. Jednoho dne přišel za tatínkem právě pan Václavík, který sháněl ledničku. Tatínek obstaral panu doktorovi přenádhernou ledničku, s mramorovou deskou navrch. A odplata to byla opravdu sladká. Ledničce chybělí chladící mechanismus. A tak stejně, jako kdysi tatínek koupil rybník bez ryb, koupil nyní pan doktor vlastně jen hezčí bednu.&lt;br /&gt;
* '''Ve službách Švédska''' -  tatínek postupuje v kariéře obchodního cestujícího Elektroluxu a motivací je mu především představa, že by mohl získat srdce ředitelovy manželky, paní Irmy. Ta k němu však shlíží pouze jako k podřadnému zaměstnanci. Tatínek se náhodou spřátelí se slavným malířem Vratislavem Nechlebou. Popperův šéf chce, aby Nechleba namaloval Irmu, a zamilovaný Popper mu slíbí, že to zařídí. Rok Nechlebu přemlouvá, i když ví, že maluje jen muže nebo mytologicky krásnou Lukrécii. Nakonec sice svolí a Irmu si prohlédne, avšak vyfintěnou paničku portrétovat odmítne. Tatínek tak ztrácí přízeň ředitele Korálka a šanci dostat se do tzv. vyšší společnosti, na druhou stranu ale získává dobrého přítele.&lt;br /&gt;
* '''Kapři pro wehrmacht''' - tatínek vlastnil v Buštěhradě kapří rybník, který mu na začátku okupace vzali Němci. Přesto, že mu už nepatřil, stále k němu chodil a kapry krmil – až do tragického vypálení nedalekých Lidic a odchodu dvou nejstarších synů do koncentračního tábora. Těsně před Vánocemi byl do transportu povolán i on. V noci před svým odjezdem společně s Otou vysekal díru v ledu a rybník vylovil. Oto pak rybí nadílku vyměňoval za základní potraviny – mouku, cukr…  V příštím roce přijeli Němci rybník slavnostně vylovit. Prázdné sítě si nikdo nedokázal vysvětlit.&lt;br /&gt;
* '''Smrt krásných srnců''' - Rodina Popperových ve třicátých letech trávila prázdniny a víkendy ve stavení „strejdy Proška“ na břehu Berounky v Luhu pod Bránovem.  Tatínek se syny rybařil, Prošek pytlačil v lesích za pomoci svého velkého psa Holana. Vše se změnilo s příchodem Němců a po vyhlášení protektorátu. Po třech letech války měli dva starší synové pana Poppera, Jirka a Hugo, nastoupit do koncentračního tábora. Tatínek jim chce ještě před odjezdem dopřát pořádné maso, kterého mají kvůli svému židovskému původu nedostatek. Tatínek se s odpáranou židovskou hvězdou v kapse se vydává k Proškovi na Berounku nalovit ryby. Ryby ale neberou, a tatínek proto žádá Proška, aby mu půjčil Holana, že svým klukům uloví srnce. Prošek mu to slíbí, pokud s ním bude Holan chtít jít. Uvědomuje si, že za napomáhání židovi hrozí smrt, přesto tatínka neodmítne. Holan nakonec pana Poppera poslechne a zadáví kapitálního srnce. Než se k němu však pan Popper dostane, přivlastní si ho dva rybáři. Tatínek s Proškem na ně ale vymyslí lest a srnce dostanou zpátky. Hugo s Jirkou se tak naposledy najedí masa. Když se po válce vrátí z koncentračního tábora, má Hugo pouhých 40 kilogramů – možná, že ho zachránilo právě ono srnčí maso.&lt;br /&gt;
* '''Jak jsme se střetli s Vlky''' - povídka, která velmi dobře vystihuje tatínkův charakter, patří už k poválečnému období. Celá rodina odjede k strýci Proškovi do Luhu a tatínek objeví štičí ráj. To se rychle roznese a zanedlouho se k Berounce sjíždí rybáři z celého kraje. Tatínek soutěží s Vlkovýma o to, kdo vyloví štiky větší. Popperovým se jako naschvál nedaří, a tak si tatínek vypůjčí vozík, naloží na něj své miniaturní štiky, zakryje je látkou a doufá, že mu malá lest projde. Na zahradě Vlkových visí kousky vskutku kapitální a tatínek si zahanbeně uvědomí, že tentokrát opravdu prohrál…&lt;br /&gt;
* '''Otázka hmyzu vyřešena''' - po válce se stárnoucí tatínek pokouší opět prosadit, ale v Čechách už není pro podnikatele prvorepublikového ražení místo. Tentokrát chce dobýt trh s estetickými mucholapkami, které spolehlivě vyhánějí hmyz z místnosti. I když jich díky své výmluvnosti prodá tisíce, v době „muší sezóny“ dostává stejné množství reklamací a sklady se plní vráceným zboží.  Mucholapky využívající DDT jsou sice účinné, ale čeští venkovani nejsou spokojeni, protože nevidí výsledek – mrtvé mouchy přilepené na pásce. Ani této povídce nechybí pointa – o pár let později mucholapky fungující na stejném principu úspěšně uvede na trh holandská firma.&lt;br /&gt;
* '''Králíci s moudrýma očima''' - Pavlovi prodali chatu a koupili si u Radotína malý domeček. Maminka chovala krocany, slepice, prodávala vajíčka a Leo choval šampaňské králíky. Nebyli zrovna bohatí, přestože před válkou se jejich špajz pod jídlem prohýbal. A to Lea mrzelo. Proto se rozhodl odvézt králíky na výstavu do Karlštejna a výhodně je prodat. To se mu však nepovedlo, a tak, zlomený a naráz starý, na šťavnaté trávě vypustil králíky a sám šel celou noc podél milované Berounky domů. Pak se chytil za srdce, nohy se mu podlamovaly, a maminka zavolala sanitku. Z nemocnice se už nevrátil…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==4)Hlavní myšlenka textu==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Kniha je sbírkou autobiografických próz, jejichž klíčovou postavou je tatínek Oty Pavla Leo Popper. V knize zachycuje útrapy války, ale stejně dobře píše o veselí a radosti v životě. Líčí zde také svůj obdiv k tatínkovi, velkému snílkovi a dobrodruhovi, který si v každé situaci věděl rady a nikdy neztrácel naději. S něhou vzpomíná na maminku, statečnou ženu, jež dokázala s nadhledem přijímat různé tatínkovy výstřelky. Z celé knihy je patrný silný autorův vztah k přírodě, k rybaření, sportu a rodné zemi.&lt;br /&gt;
==5) Orientační zasazení díla do literárně-historického kontextu==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato vzpomínková proza byla napsána roku 1971. O.Pavel psal od 60. let 20. století. Dílo bylo také zfilmováno.&lt;br /&gt;
*Filmová zpracování &lt;br /&gt;
**'''absolventské filmy FAMU'''&lt;br /&gt;
*** Kapři pro wehrmacht (1976) - režisér Karel Smyczek &lt;br /&gt;
*** Smrt krásných srnců (1975)  - režisér Vladimír Merta &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''celovečerní film'''&lt;br /&gt;
** '''Smrt krásných srnců''' (1986) – režisér Karel Kachyňa (v hlavních rolích Karel Heřmánek a Rudolf Hrušínský&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==6) Autor== &lt;br /&gt;
*Datum narození: *02.07.1930&lt;br /&gt;
*Datum úmrtí: †31.03.1973&lt;br /&gt;
*Místo narození: Praha&lt;br /&gt;
*Znamení: Rak&lt;br /&gt;
**Ota Pavel, původním jménem Otto Popper, byl prozaik a novinář. Ota Pavel se narodil ve smíšené židovské rodině obchodního cestujícího. Mládí prožil v Buštěhradu, kam se rodina z existenčních a rasových důvodů přestěhovala. Jeho otec, Leo Popper, měl židovské předky, matka árijské. Otto měl ještě dva starší bratry, Huga a Jiřího. Z Popperových se stali Pavlovi až v roce 1956, když důsledky svého původu už měli z velké části za sebou.&lt;br /&gt;
Obecnou školu vystudoval Ota pavel ještě v Praze, měšťanku v Buštěhradu, kde rodina žila v dědečkově domku. Tady se pod otcovým vlivem vytvářel vztah Oty Pavla k přírodě, k rybaření, ke sportu i k rodné zemi. Po odchodu otce a obou bratrů do koncentračního tábora nastoupil Ota Pavel jako učeň do kladenských dolů. Po 2. světové válce se celá rodina šťastně setkala a vrátila se do Prahy. &lt;br /&gt;
**Ota Pavel si doplnil vzdělání na dvouleté obchodní škole souběžně se studiem jazyků. &lt;br /&gt;
S pomocí rozhlasového zpravodaje  A. Lustiga , přítele rodiny, dostal Ota Pavel místo ve zpravodajské a sportovní redakci rozhlasu, kde byl až do roku 1956. Pomohlo mu i to, že sám byl aktivním sportovcem v hokejovém družstvu A.C.Sparta. Krátce pak pracoval jako sportovní redaktor v časopisech Stadion a Československý voják. Studoval střední školu pro pracující a v roce 1960 maturoval. V roce 1964, na Zimních olympijských hrách v Innsbrucku, se u Oty Pavla projevila vážná duševní choroba a ta ho roku 1966 natrvalo vyřadila z práce. Odešel do invalidního důchodu, ale i přes časté pobyty v nemocnici nepřestával literárně tvořit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==7)Zasazení díla do tvorby autora==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Tato próza následovala po několika &amp;quot;sportovních&amp;quot; povídkách:&lt;br /&gt;
**Dukla mezi mrakodrapy - 1964, &lt;br /&gt;
**Plná bedna šampaňského - 1967&lt;br /&gt;
**Pohár od Pánaboha - 1971&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==8)Inspirace autora==&lt;br /&gt;
*Tyto povídky jsou autobiografické, autor hledal inspiraci ve svém vlastním životě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==9)Kritika==&lt;br /&gt;
*Jedinou kritikou jeho děl byla doba ve které psal některé povídky byly protisocialistické a tak byli zakázány.(např. Prase nebude!)&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Pavel:_Smrt_kr%C3%A1sn%C3%BDch_srnc%C5%AF</id>
		<title>Pavel: Smrt krásných srnců</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Pavel:_Smrt_kr%C3%A1sn%C3%BDch_srnc%C5%AF"/>
				<updated>2012-04-21T09:40:08Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== 1) Obecná charakteristika díla ==&lt;br /&gt;
* Literární druh: '''epika'''&lt;br /&gt;
* Literární žánr: vzpomínkové autobiografické povídky komorního ladění&lt;br /&gt;
* Faktografická věrohodnost (dokumentárnost) - projevuje se např. uváděním autentických jmen jednajících postav a konkrétním pojmenováním zvířat nebo míst majících v autorových vzpomínkách jedinečnou, neopakovatelnou hodnotu - vlčák Holan, krásný králičí samec Michael, buštěhradský dům č. p. 54, louka Brtva, hospůdka Anamo… &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rok vydání: 1971 (v roce 1977 vyšla společně s podobně laděnými příběhy souboru Jak jsem potkal ryby pod názvem Fialový poustevník)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== 2) Organizace Jazykových prostředků ==&lt;br /&gt;
nespisovná a hovorová čeština - především v přímé řeči, občas však i v plánu vypravěče – např. „Kluci, dobrýtro. Tady máte papání.&amp;quot;&lt;br /&gt;
rybářský slang:  rousnice - žížaly; čudla - malá ryba; řízky (hrouzci dlouhovousí) - nástražné rybičky, loví se na ně štiky; střevle - rybičky, na které se chytají boleni; cajk - vlasec; solinka - slabá německá imitace vlasce; slup - dřevěné koryto na chytání úhořů;&lt;br /&gt;
tzv. významová zkratka posiluje emotivnost textu - např. o tragických skutečnostech autor informuje jakoby mimochodem, stručnou poznámkou na okraj vyprávění: „Po válce nebylo dobré zboží, samý póvl, fujtajfl - řekla by naše babička Popperová z Buštěhradu, kterou Němci zplynovali v Osvětimi.&amp;quot;&lt;br /&gt;
časté odkazy na lidovou slovesnost navozují poetickou atmosféru - např. „a pak jednoho dne (zní to skoro jako v pohádce),…&amp;quot;; „spal jako v pohádce&amp;quot;; „rybník vypadal jak v pohádce&amp;quot; apod.&lt;br /&gt;
prostá, jednoduchá větná konstrukce -  žádná komplikovaná a jazykově vybroušená souvětí&lt;br /&gt;
častá citoslovce: např. „Položil ho, srp syčel: &amp;quot;Pššš!&amp;quot; a &amp;quot;Pššš!&amp;quot; a verzálky (velká tiskací písmena): např. mucholapka BOMBA – CHEMIK &lt;br /&gt;
Přirovnání ze sportovního prostředí: např. „tak jako fotbalista má možnost zazářit v posledním velkém zápase, ať se zdá sebetěžší.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== 3) Tématická výstavba ==&lt;br /&gt;
 &amp;quot;a)kompozice&amp;quot;&lt;br /&gt;
Povídky jsou řazeny v přibližně chronologickém sledu - od 30. let přes dobu okupační až do 60. let, kdy ústřední postava &lt;br /&gt;
knihy - tatínek - umírá. &lt;br /&gt;
Úplné vydání obsahuje 8 povídek - povídka Běh Prahou, která ztvárňuje tatínkův politický vývoj od voleb 1946 až po vystřízlivění z komunistických ideálů a návrat k židovské identitě, kolovala jen v opisech a poprvé vyšla knižně až r. 1991. Stejně tak byla pro kritické vidění socialistického zemědělství ze dvou vydání před rokem  89 vyřazena povídka Prase nebude!&lt;br /&gt;
Všechny příběhy jsou líčeny z perspektivy malého chlapce, vypravěč v ich – formě&lt;br /&gt;
Povídky jsou spojeny ústředními postavami a řekou Berounkou (buď se jejich děj odehrává přímo u jejích břehů, nebo je alespoň zmíněna)&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&amp;quot;b)hlavní postavy&amp;quot;&lt;br /&gt;
** '''Tatínek Leo Popper''' – žid, obchodník tělem i duší (pracoval u švédské firmy Elekrolux – jako „cesťák“ prodával po domácnostech vysavače a ledničky); měl vynikající přesvědčovací schopnosti a dobrou „vyřídilku“; velký snílek a dobrodruh, fanfarón a snad i pábitel, který si v každé situaci věděl rady a nikdy neztrácel naději; záletník, který však svoji ženu miloval; Jeho velkou vášní bylo rybaření (často se ztratil ze služební cesty a na Berounce chytal s nejlepším přítelem Karlem Proškem štiky a okouny); jako žid musel do koncentračního tábora (stejně jako jeho dva synové, starší bratři Oty Pavla, Hugo a Jiří).&lt;br /&gt;
** '''Maminka''' – statečná, milující a nesmírně tolerantní žena, která dokázala snášet tatínkovy neustálé výstřelky a snad i milostné avantýry (v povídkách pouze naznačeny)&lt;br /&gt;
** '''„Strejda“ Prošek''' – převozník na Berounce a král pytláků křivoklátských lesů (vlastní vlčáka Holana, který na povel uloví i toho nejstatnějšího srnce, aniž by vznikl jakýkoliv nežádoucí hluk); člověk naprosto srostlý s přírodou; před válkou u něho rodina trávila prázdniny a víkendy&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&amp;quot;c)místo děje&amp;quot;: Praha, Buštěhrad, a zejména okolí řeky Berounky pod hradem Křivoklátem&lt;br /&gt;
Sjednocující téma: Láska k přírodě a k rybaření &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&amp;quot;d) obsah&amp;quot;&lt;br /&gt;
* '''Nejdražší ve střední Evropě''' - tatínkova láska k rybám vyvrcholí tím, že se rozhodne koupit rybník, údajně plný kaprů. Prodejcem je jakýsi doktor Václavík, který aby tatínka přesvědčil, jak výhodná je to za deset tisíc korun koupě, hodil do vody kus housky. Z hloubky se najednou vynořila velká kapří tlama a houska nenávratně zmizela kdesi pod hladinou. Když se pak na podzim blížila doba výlovu, šťastný tatínek pozval všechny známé na bohatý výlov. Výsledkem však byl jediný kapr. &amp;lt;br&amp;gt;Uplynula řada let. Jednoho dne přišel za tatínkem právě pan Václavík, který sháněl ledničku. Tatínek obstaral panu doktorovi přenádhernou ledničku, s mramorovou deskou navrch. A odplata to byla opravdu sladká. Ledničce chybělí chladící mechanismus. A tak stejně, jako kdysi tatínek koupil rybník bez ryb, koupil nyní pan doktor vlastně jen hezčí bednu.&lt;br /&gt;
* '''Ve službách Švédska''' -  tatínek postupuje v kariéře obchodního cestujícího Elektroluxu a motivací je mu především představa, že by mohl získat srdce ředitelovy manželky, paní Irmy. Ta k němu však shlíží pouze jako k podřadnému zaměstnanci. Tatínek se náhodou spřátelí se slavným malířem Vratislavem Nechlebou. Popperův šéf chce, aby Nechleba namaloval Irmu, a zamilovaný Popper mu slíbí, že to zařídí. Rok Nechlebu přemlouvá, i když ví, že maluje jen muže nebo mytologicky krásnou Lukrécii. Nakonec sice svolí a Irmu si prohlédne, avšak vyfintěnou paničku portrétovat odmítne. Tatínek tak ztrácí přízeň ředitele Korálka a šanci dostat se do tzv. vyšší společnosti, na druhou stranu ale získává dobrého přítele.&lt;br /&gt;
* '''Kapři pro wehrmacht''' - tatínek vlastnil v Buštěhradě kapří rybník, který mu na začátku okupace vzali Němci. Přesto, že mu už nepatřil, stále k němu chodil a kapry krmil – až do tragického vypálení nedalekých Lidic a odchodu dvou nejstarších synů do koncentračního tábora. Těsně před Vánocemi byl do transportu povolán i on. V noci před svým odjezdem společně s Otou vysekal díru v ledu a rybník vylovil. Oto pak rybí nadílku vyměňoval za základní potraviny – mouku, cukr…  V příštím roce přijeli Němci rybník slavnostně vylovit. Prázdné sítě si nikdo nedokázal vysvětlit.&lt;br /&gt;
* '''Smrt krásných srnců''' - Rodina Popperových ve třicátých letech trávila prázdniny a víkendy ve stavení „strejdy Proška“ na břehu Berounky v Luhu pod Bránovem.  Tatínek se syny rybařil, Prošek pytlačil v lesích za pomoci svého velkého psa Holana. Vše se změnilo s příchodem Němců a po vyhlášení protektorátu. Po třech letech války měli dva starší synové pana Poppera, Jirka a Hugo, nastoupit do koncentračního tábora. Tatínek jim chce ještě před odjezdem dopřát pořádné maso, kterého mají kvůli svému židovskému původu nedostatek. Tatínek se s odpáranou židovskou hvězdou v kapse se vydává k Proškovi na Berounku nalovit ryby. Ryby ale neberou, a tatínek proto žádá Proška, aby mu půjčil Holana, že svým klukům uloví srnce. Prošek mu to slíbí, pokud s ním bude Holan chtít jít. Uvědomuje si, že za napomáhání židovi hrozí smrt, přesto tatínka neodmítne. Holan nakonec pana Poppera poslechne a zadáví kapitálního srnce. Než se k němu však pan Popper dostane, přivlastní si ho dva rybáři. Tatínek s Proškem na ně ale vymyslí lest a srnce dostanou zpátky. Hugo s Jirkou se tak naposledy najedí masa. Když se po válce vrátí z koncentračního tábora, má Hugo pouhých 40 kilogramů – možná, že ho zachránilo právě ono srnčí maso.&lt;br /&gt;
* '''Jak jsme se střetli s Vlky''' - povídka, která velmi dobře vystihuje tatínkův charakter, patří už k poválečnému období. Celá rodina odjede k strýci Proškovi do Luhu a tatínek objeví štičí ráj. To se rychle roznese a zanedlouho se k Berounce sjíždí rybáři z celého kraje. Tatínek soutěží s Vlkovýma o to, kdo vyloví štiky větší. Popperovým se jako naschvál nedaří, a tak si tatínek vypůjčí vozík, naloží na něj své miniaturní štiky, zakryje je látkou a doufá, že mu malá lest projde. Na zahradě Vlkových visí kousky vskutku kapitální a tatínek si zahanbeně uvědomí, že tentokrát opravdu prohrál…&lt;br /&gt;
* '''Otázka hmyzu vyřešena''' - po válce se stárnoucí tatínek pokouší opět prosadit, ale v Čechách už není pro podnikatele prvorepublikového ražení místo. Tentokrát chce dobýt trh s estetickými mucholapkami, které spolehlivě vyhánějí hmyz z místnosti. I když jich díky své výmluvnosti prodá tisíce, v době „muší sezóny“ dostává stejné množství reklamací a sklady se plní vráceným zboží.  Mucholapky využívající DDT jsou sice účinné, ale čeští venkovani nejsou spokojeni, protože nevidí výsledek – mrtvé mouchy přilepené na pásce. Ani této povídce nechybí pointa – o pár let později mucholapky fungující na stejném principu úspěšně uvede na trh holandská firma.&lt;br /&gt;
* '''Králíci s moudrýma očima''' - Pavlovi prodali chatu a koupili si u Radotína malý domeček. Maminka chovala krocany, slepice, prodávala vajíčka a Leo choval šampaňské králíky. Nebyli zrovna bohatí, přestože před válkou se jejich špajz pod jídlem prohýbal. A to Lea mrzelo. Proto se rozhodl odvézt králíky na výstavu do Karlštejna a výhodně je prodat. To se mu však nepovedlo, a tak, zlomený a naráz starý, na šťavnaté trávě vypustil králíky a sám šel celou noc podél milované Berounky domů. Pak se chytil za srdce, nohy se mu podlamovaly, a maminka zavolala sanitku. Z nemocnice se už nevrátil…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Filmová zpracování ==&lt;br /&gt;
* '''absolventské filmy FAMU'''&lt;br /&gt;
** Kapři pro wehrmacht (1976) - režisér Karel Smyczek &lt;br /&gt;
** Smrt krásných srnců (1975)  - režisér Vladimír Merta &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''celovečerní film'''&lt;br /&gt;
** '''Smrt krásných srnců''' (1986) – režisér Karel Kachyňa (v hlavních rolích Karel Heřmánek a Rudolf Hrušínský&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Eko:6._Dan%C4%9B_p%C5%99%C3%ADm%C3%A9</id>
		<title>Eko:6. Daně přímé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Eko:6._Dan%C4%9B_p%C5%99%C3%ADm%C3%A9"/>
				<updated>2012-04-17T16:10:19Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Daně přímé ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Daň z příjmů fyzických osob ===&lt;br /&gt;
==== Zaměstnanec ====&lt;br /&gt;
*'''Základ daně''' - super hrubá mzda&lt;br /&gt;
*'''Poplatník''' - zaměstnanec&lt;br /&gt;
*'''Plátce''' - zaměstnavatel&lt;br /&gt;
*'''Sazba daně''' - 15% ze základu&lt;br /&gt;
*'''Zdaňovací období''' - kalendářní rok, do 31. 3. následujícího roku&lt;br /&gt;
*'''Předmět daně''' - veškeré příjmy v peněžní i nepeněžní podobě:&lt;br /&gt;
**Příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečně činnosti&lt;br /&gt;
**Příjmy z pronájmu&lt;br /&gt;
**Příjmy z kapitálového majetku (dividendy)&lt;br /&gt;
**Ostatní příjmy (loterie)&lt;br /&gt;
==== Podnikatel ====&lt;br /&gt;
*'''Základ daně''' - zisk (příjmy - výdaje)&lt;br /&gt;
*'''Poplatník, plátce''' - podnikatel&lt;br /&gt;
*'''Sazba daně''' - 15% ze základu&lt;br /&gt;
*'''Zdaňovací období''' - kalendářní rok, do 31. 3. následujícího roku (30. 6. Daňový poradce)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Daň z příjmů právnických osob ===&lt;br /&gt;
*'''Základ daně''' - zisk (výnosy - náklady)&lt;br /&gt;
*'''Poplatník, plátce''' -právnická osoba&lt;br /&gt;
*'''Sazba daně''' - 19% &lt;br /&gt;
*'''Zdaňovací období''' - kalendářní rok, do 31. 3. následujícího roku (30. 6. Daňový poradce)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Daň silniční ===&lt;br /&gt;
*'''Předmět daně''' - silniční motorová vozidla používaná k podnikatelským účelům&lt;br /&gt;
*'''Sazba daně''' &lt;br /&gt;
**u osobních aut závisí na objemu válců&lt;br /&gt;
**u nákladních aut závisí na hmotnosti a počtu náprav&lt;br /&gt;
*'''Zdaňovací období''' - kalendářní rok, splatná do konce ledna následující rok&lt;br /&gt;
*'''Poplatník,  plátce''' - majitel vozidla zapsaný v TP&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Daň darovací ===&lt;br /&gt;
*'''Předmětem''' je dar&lt;br /&gt;
*'''Poplatník, plátce''' - obdarovaný&lt;br /&gt;
*'''Sazba daně''' závisí na:&lt;br /&gt;
**Hodnotě daru&lt;br /&gt;
**Příbuzenském vztahu &lt;br /&gt;
***3skupiny&lt;br /&gt;
****Přímí (rodiče, děti, vnuci,…)&lt;br /&gt;
****Nepřímí (ostatní příbuzní)&lt;br /&gt;
****Nepříbuzní&lt;br /&gt;
***1. a 2. skupina osvobozena od daně&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Daň dědická ===&lt;br /&gt;
*'''Předmětem''' je dědictví&lt;br /&gt;
*'''Poplatník, plátce''' - dědic&lt;br /&gt;
*'''Sazba daně''' závisí na:&lt;br /&gt;
**Příbuzenskému vztahu&lt;br /&gt;
**Hodnotě dědictví&lt;br /&gt;
*Stejné tabulky jako daň darovací, ale děleno 2&lt;br /&gt;
*1. a 2. skupina osvobozena od daně&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Daň z převodu nemovitosti ===&lt;br /&gt;
*'''Předmětem''' je nemovitost&lt;br /&gt;
*'''Poplatník, plátce''' - prodávající&lt;br /&gt;
*'''Výše daně''' 3% z kupní nebo odhadní ceny podle toho, která je vyší&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Daň z nemovitosti ===&lt;br /&gt;
*'''Předmětem''' je nemovitost&lt;br /&gt;
*'''Poplatník, plátce''' - majitel nemovitosti, který je uveden na katastru&lt;br /&gt;
*'''Výše daně''' zastavěná plocha, počet podlaží, pozemek, rozloha a způsob využití, koeficient dané obce&lt;br /&gt;
*'''Zdaňovací období''' - kalendářní rok do 31.5.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Účtovací příklad ==&lt;br /&gt;
*'''1'''. Záloha na daň z příjmu hrazena v průběhu roku – VBÚ 20 000,-&lt;br /&gt;
**'''221''' – Bankovní úcet - '''Dal'''&lt;br /&gt;
**'''341''' – Daň z příjmu – '''Má dáti'''&lt;br /&gt;
*'''2'''. Skutečná výše dane vypočtená za účetní období z běžné činnosti 50 000,- Kc&lt;br /&gt;
**'''341''' – Daň z příjmu – '''Dal'''&lt;br /&gt;
**'''591''' – Daň z příjmu z běžné činnosti – splatná – '''Má dáti'''&lt;br /&gt;
*'''3'''. Skutečná výše daně z mimořádné činnosti 2000,- Kc&lt;br /&gt;
**'''341''' – Daň z příjmu – '''Dal'''&lt;br /&gt;
**'''593''' – Daň z příjmu z mimořádné činnosti – splatná – '''Má dáti'''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Eko:6._Dan%C4%9B_p%C5%99%C3%ADm%C3%A9</id>
		<title>Eko:6. Daně přímé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Eko:6._Dan%C4%9B_p%C5%99%C3%ADm%C3%A9"/>
				<updated>2012-04-17T16:00:51Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Daně přímé ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Daň z příjmů fyzických osob ===&lt;br /&gt;
==== Zaměstnanec ====&lt;br /&gt;
*'''Základ daně''' - super hrubá mzda&lt;br /&gt;
*'''Poplatník''' - zaměstnanec&lt;br /&gt;
*'''Plátce''' - zaměstnavatel&lt;br /&gt;
*'''Sazba daně''' - 15% ze základu&lt;br /&gt;
*'''Zdaňovací období''' - kalendářní rok, do 31. 3. následujícího roku&lt;br /&gt;
*'''Předmět daně''' - veškeré příjmy v peněžní i nepeněžní podobě:&lt;br /&gt;
**Příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečně činnosti&lt;br /&gt;
**Příjmy z pronájmu&lt;br /&gt;
**Příjmy z kapitálového majetku (dividendy)&lt;br /&gt;
**Ostatní příjmy (loterie)&lt;br /&gt;
==== Podnikatel ====&lt;br /&gt;
*'''Základ daně''' - zisk (příjmy - výdaje)&lt;br /&gt;
*'''Poplatník, plátce''' - podnikatel&lt;br /&gt;
*'''Sazba daně''' - 15% ze základu&lt;br /&gt;
*'''Zdaňovací období''' - kalendářní rok, do 31. 3. následujícího roku (30. 6. Daňový poradce)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Daň z příjmů právnických osob ===&lt;br /&gt;
*'''Základ daně''' - zisk (výnosy - náklady)&lt;br /&gt;
*'''Poplatník, plátce''' -právnická osoba&lt;br /&gt;
*'''Sazba daně''' - 19% &lt;br /&gt;
*'''Zdaňovací období''' - kalendářní rok, do 31. 3. následujícího roku (30. 6. Daňový poradce)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Daň silniční ===&lt;br /&gt;
*'''Předmět daně''' - silniční motorová vozidla používaná k podnikatelským účelům&lt;br /&gt;
*'''Sazba daně''' &lt;br /&gt;
**u osobních aut závisí na objemu válců&lt;br /&gt;
**u nákladních aut závisí na hmotnosti a počtu náprav&lt;br /&gt;
*'''Zdaňovací období''' - kalendářní rok, splatná do konce ledna následující rok&lt;br /&gt;
*'''Poplatník,  plátce''' - majitel vozidla zapsaný v TP&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Daň darovací ===&lt;br /&gt;
*'''Předmětem''' je dar&lt;br /&gt;
*'''Poplatník, plátce''' - obdarovaný&lt;br /&gt;
*'''Sazba daně''' závisí na:&lt;br /&gt;
**Hodnotě daru&lt;br /&gt;
**Příbuzenském vztahu &lt;br /&gt;
***3skupiny&lt;br /&gt;
****Přímí (rodiče, děti, vnuci,…)&lt;br /&gt;
****Nepřímí (ostatní příbuzní)&lt;br /&gt;
****Nepříbuzní&lt;br /&gt;
***1. a 2. skupina osvobozena od daně&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Daň dědická ===&lt;br /&gt;
*'''Předmětem''' je dědictví&lt;br /&gt;
*'''Poplatník, plátce''' - dědic&lt;br /&gt;
*'''Sazba daně''' závisí na:&lt;br /&gt;
**Příbuzenskému vztahu&lt;br /&gt;
**Hodnotě dědictví&lt;br /&gt;
*Stejné tabulky jako daň darovací, ale děleno 2&lt;br /&gt;
*1. a 2. skupina osvobozena od daně&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Daň z převodu nemovitosti ===&lt;br /&gt;
*'''Předmětem''' je nemovitost&lt;br /&gt;
*'''Poplatník, plátce''' - prodávající&lt;br /&gt;
*'''Výše daně''' 3% z kupní nebo odhadní ceny podle toho, která je vyší&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Daň z nemovitosti ===&lt;br /&gt;
*'''Předmětem''' je nemovitost&lt;br /&gt;
*'''Poplatník, plátce''' - majitel nemovitosti, který je uveden na katastru&lt;br /&gt;
*'''Výše daně''' zastavěná plocha, počet podlaží, pozemek, rozloha a způsob využití, koeficient dané obce&lt;br /&gt;
*'''Zdaňovací období''' - kalendářní rok do 31.5.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Účtovací příklad ==&lt;br /&gt;
*'''1'''. Záloha na daň z příjmu hrazena v průběhu roku – VBÚ 20 000,-&lt;br /&gt;
**'''221''' – Bankovní úcet - '''Dal'''&lt;br /&gt;
**'''341''' – Daň z příjmu – '''Má dáti'''&lt;br /&gt;
*'''2'''. Skutečná výše dane vypočtená za účetní období z běžné činnosti 50 000,- Kc&lt;br /&gt;
**'''341''' – Daň z příjmu – '''Dal'''&lt;br /&gt;
**'''591''' – Daň z příjmu z běžné činnosti – splatná – '''Má dáti'''&lt;br /&gt;
*'''3'''. Skutečná výše daně z mimořádné činnosti 2000,- Kc&lt;br /&gt;
**'''341''' – Daň z příjmu – '''Dal'''&lt;br /&gt;
**'''593''' – Daň z příjmu z mimořádné činnosti – splatná – '''Má dáti'''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Shakespeare:_Romeo_a_Julie</id>
		<title>Shakespeare: Romeo a Julie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Shakespeare:_Romeo_a_Julie"/>
				<updated>2012-04-17T15:42:50Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: Založena nová stránka: SHAKESPEARE: ROMEO A JULIE   Literární forma: poezie Literární druh: drama Literární žánr: milostná tragédie Doba vzniku díla: kolem roku 1595 (anglická rene...&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;SHAKESPEARE: ROMEO A JULIE&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Literární forma: poezie&lt;br /&gt;
Literární druh: drama&lt;br /&gt;
Literární žánr: milostná tragédie&lt;br /&gt;
Doba vzniku díla: kolem roku 1595 (anglická renesance)&lt;br /&gt;
	Shakespeare ve své tragédii zpracovává starší námět, známý už ze starověkého Řecka a v anglické literatuře často zpracovávaný&lt;br /&gt;
	Tragédie byla ve své době chápána jako průhledná narážka na tzv. válku růží v Anglii – varování, aby se nic podobného už nikdy neopakovalo&lt;br /&gt;
Překlady do češtiny: Martin Hilský (přeložil největší počet Shakespearových děl, včetně sonetů), Jiří Josek, Alois Bejblík, E. A. Saudek, Josef Topol, Josef Václav Sládek &lt;br /&gt;
Místo děje: Verona a Mantova (Itálie)&lt;br /&gt;
Doba děje: 16. století &lt;br /&gt;
Kompozice:&lt;br /&gt;
	Chronologická, člení se na prolog a 5 dějství&lt;br /&gt;
	Klasická stavba po vzoru antické tragédie – expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa&lt;br /&gt;
	Ve hře je použito jen velmi málo scénických poznámek – co se má na jevišti odehrávat, lze vyčíst přímo z textu&lt;br /&gt;
	Prolog – krátký úvod ke hře, zde ve formě sonetu. Přednáší jej herec v černém plášti, zvaný Chorus. Postava chóru se dochovala z antických tragédií, kde původně vystupoval sborový chór jako hlavní vypravěč děje, který komentoval hru od začátku až do konce. V Shakespearových dramatech vystupuje již jen jako jednotlivec. Kromě prologu se s ním setkáváme i na konci 2. dějství, kde opět ve formě sonetu hodnotí předcházející události a naznačuje, jakým směrem se bude hra dále ubírat.&lt;br /&gt;
	Shakespeare svou tragédii uvádí fraškovitým dialogem dvou Kapuletových sluhů, kteří de facto plní roli jakýchsi „klaunů“, oblíbených postav alžbětinského divadla. Humorná „scénka“ však postupně ústí v dramatickou srážku obou znepřátelených rodů, z frašky se mění v realistickou scénu a předznamenává následující tragické události&lt;br /&gt;
Jazyk:&lt;br /&gt;
	Pětistopý jambický verš – tzv. blankvers&lt;br /&gt;
	Využití kontrastu mezi vznešenou řečí urozené šlechty a prostou, často jadrnou mluvou sluhů – např.&lt;br /&gt;
PANÍ KAPULETOVÁ: (…) Vždyť zlatý obsah vábí nejzlatěji, / když na knize se zlaté spony skvějí. / Vše bude tvé, co má, až budeš jeho, / a sama nepozbudeš praničeho.&lt;br /&gt;
CHŮVA: Kdež pozbudeš! Z mužského nabudeš. &lt;br /&gt;
Jazykové prostředky:&lt;br /&gt;
	Poetismy, epiteta – např. luna, stříbrosladce, žilobití (proudění krve v žilách), ohňonozí hřebci, snědolící &lt;br /&gt;
 				noc, sláň moře, libé hudby stříbrozvuk, v mlží kol hor&lt;br /&gt;
	bohatě rozvitá básnická přirovnání – např. je tak uzavřený, / záhadný, tak nevyzpytatelný / jak   &lt;br /&gt;
  						poupě, nahlodané červem dřív, / než mohlo rozvinout své něžné  &lt;br /&gt;
  						lístky / a slunci posvětit svou mladou krásu. 	(Montek o Romeovi)&lt;br /&gt;
Smrt leží na ní jako krutý mráz, jenž v máji spálil nejsličnější kvítek (Kapulet)&lt;br /&gt;
A dech mu v okamžení vyjde z plic / jak nálož prachu, když je zapálena, / ze smrtonosných útrob houfnice (Romeo)&lt;br /&gt;
	oxymóron – např. Ledový ohni! Olověné pírko! / Churavé zdraví! Bdělý spánku!  (Romeo o lásce)&lt;br /&gt;
Ďáble andělský! Krkavčí holoubku (Julie o Romeovi, když se dozví o Tybaltově smrti)&lt;br /&gt;
	metafora – např. Láska je dým, jímž vánek vzdechů točí, / jas, je-li šťastna, milujících očí, / a je-li zkormoucena, &lt;br /&gt;
 	            moře slz (Romeo)&lt;br /&gt;
Ty víš, že na tváři mám závoj noci (Julie)&lt;br /&gt;
Přísahám, dívko, při posvátné luně / sněžící stříbro na vrcholky štěpů (Romeo)&lt;br /&gt;
Okenice očí zapadnou, jako smrt když zamkne dům (bratr Vavřinec Julii vysvětluje, co se s ní stane &lt;br /&gt;
 						        po vypití lektvaru)&lt;br /&gt;
Hle, zlaté, nepřející ty prsty dne, jak roztrhují tmu! (Romeo, poslední noc s Julii, před odjezdem do Mantovy)&lt;br /&gt;
Své svíce vysvítila noc (Romeo, poslední noc s Julii, před odjezdem do Mantovy)&lt;br /&gt;
	personifikace – např. Dvě nejkrásnější hvězdy na nebesích / prosí ty oči, aby dnešní noci / zářily na obloze místo        &lt;br /&gt;
 		     nich (Romeo o Juliiných očích)&lt;br /&gt;
     a neodsuzuj jako příliš zjevnou / lásku, již vyzradila černá noc (Julie, po svém vyznání lásky &lt;br /&gt;
  									Romeovi)&lt;br /&gt;
     Proč, zármutku, jsi přišel vraždit nás (Kapulet po Juliině zdánlivé smrti)&lt;br /&gt;
     Na noc se usmál modrooký den (bratr Vavřinec) – též metafora (modrooký den)&lt;br /&gt;
    V mlží kol hor se už na špičky staví ráno &lt;br /&gt;
	apostrofa – např. Ó noci, noci, požehnaná noci! (Romeo) – též epizeuxis (= opakování slov)&lt;br /&gt;
        	Přijď, smrti, vítej z Juliiných rukou Romeo, poslední noc s Julii, před odjezdem do Mantovy)&lt;br /&gt;
	inverze – např. noc je budu skrápět, mrtvá družko / slzami žalosti své plamenné &lt;br /&gt;
	epizeuxis – např. To není, není rozbřesk. Vím to, vím. (Julie, poslední noc s Romeem, před odjezdem do Mantovy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příčina tragédie: lidská vášeň (nepřátelství rodů) a náhoda (posel nedorazí včas)&lt;br /&gt;
Ústřední myšlenka díla: překonání rodové nenávisti láskou a sebeobětováním mladých milenců, kteří přestože umírají, jsou vlastně vítězi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podrobná charakteristika hlavních postav:&lt;br /&gt;
	Jména obou rodů, Monteků a Kapuletů, se objevují už v Dantově Božské komedii, a to v Očistci&lt;br /&gt;
	Postavy jednají velmi realisticky, chtějí si užívat života, a dokonce porušují přikázání svatého Desatera (Cti otce svého i matku svou; Nezabiješ) – renesanční způsob života i myšlení&lt;br /&gt;
•	Romeo – nejprve trochu zženštilý mladík, rozmazlený panský synek, který se snadno zamiluje do krásné Rosaliny, i když o opravdovém citu neví vůbec nic; teprve láska k Julii ho změní v opravdového muže. Za zabití Tybalta je vyhnán z Verony.&lt;br /&gt;
•	Julie – čtrnáctiletá dívka, která se z lásky a pro lásku změní takřka přes noc z dítěte v ženu; odporuje svým rodičům, vzdoruje konvencím, nebojí se riskovat, i když v sázce je její život, doslovně (mnich přeci mohl dát do lahvičky jed, aby zabránil dvojímu sňatku) i přeneseně (zavržení rodiči, ztráta společenského postavení);&lt;br /&gt;
•	Merkucio – Romeův přítel; „renesanční mladík, bujarý společník, ironický posměváček, rytířský Romeův zastánce“; &lt;br /&gt;
•	Tybalt – Juliin bratranec; vznětlivý a temperamentní; zabije Merkucia a sám je pak zabit Romeem;&lt;br /&gt;
•	Bratr Vavřinec – nositel humanistické vzdělanosti a moudrosti; pomáhá oběma milencům a věří, že jejich sňatek by mohl usmířit znepřátelené rodiny; zajímá se o Romeova milostná dobrodružství, dovede rozpoznat jeho „nemastný, neslaný“ vztah k Rosalině, stejně jako později jeho opravdovou lásku k Julii;&lt;br /&gt;
•	Kapuletovi, Juliiny rodiče – pokrytečtí, nejprve se tváří, jako že jim jde jen o dceřino štěstí, ale po té, co se Julie odmítne provdat za Parida, ukážou se jako lidé krutí, bezcitní, chladní; &lt;br /&gt;
•	Paris – Juliin nápadník; kavalír a důstojný Romeův protihráč; &lt;br /&gt;
•	Chůva – prostá žena, vykreslená velmi realisticky; někdy se stává postavou humornou až fraškovitou, jindy její chování diváka zaráží – napomáhá tajnému sňatku milenců, aby vzápětí Romea pomluvila a „dohazovala“ Julii Parida: Tu ji máte! Romeo / je vyhoštěn. A tisíc proti jedné, / on už se nevrátí. A hlásit se k vám, / kdyby se vrátil, může jen tajně. / Zkrátka a dobře, když je to tak, / vdejte se, podle mého, za hraběte. / Vždyť je to krasavec. Váš Romeo / je proti němu hadr. Orel, slečno, / tak hezké, bystré pomněnkové oči / jak Paris oči nemá. Slečno, na mou duši, / s tím druhým chotěm uděláte štěstí. / Vždyť on je lepší. (…)   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podrobný obsah:&lt;br /&gt;
Kdysi dáno žily ve Veroně dva proslulé rody: Kapuletové a Montekové. Tyto rody se nenáviděly po celé generace a neustále mezi nimi vznikaly sváry.&lt;br /&gt;
Montekův syn Romeo byl nešťastně zamilován do jisté Rosaliny, která byla k jeho citům naprosto slepá. Pro Romea tato nešťastná láska znamenala konec žití a byl by se kvůli ní při své jemné a poetické duši usoužil. Jeho přátelé Benvolio a Merkucio jej chtěli trochu rozveselit v jeho zoufalství, a tak ho vzali s sebou na maškarní ples ke Kapuletům. Na tomto plese, kde byli díky maskám všichni tři na půdě nepřátel v bezpečí, Romeo poprvé spatřil svou osudovou lásku Julii a na chladnou Rosalinu okamžitě zapomněl. Ani Julii nebyl Romeo lhostejný, avšak zela mezi nimi bezedná propast nenávisti jejich rodů. &lt;br /&gt;
Po skončení plesu se Romeo vkradl do zahrady Kapuletů, a tu spatřil Julii na balkóně, kterak vzdychá pro svou lásku k němu. Romeo tajně vyslechl vyznání jejích citů a pak, když si byl jist její láskou, vyšel ze stínu a vyznal jí lásku on. Ještě té noci se oba domluvili na tajné svatbě, která se měla konat příštího dne. Romeo tedy zašel za svým dlouholetým důvěrným přítelem - bratrem Vavřincem. Kněz přislíbil, že je následujícího dne oddá. Hned ráno Julie poslala za Romeem svou chůvu, která jí přinesla radostnou novinu, že se ještě toho dne stane Romeovou ženou, jak se také s požehnáním bratra Vavřince stalo. Avšak byl to sňatek tajný, o kterém věděla jen chůva, Vavřinec a oba novomanželé. &lt;br /&gt;
Téhož dne se strhne šarvátka mezi Merkuciem, Benvoliem a Tybaltem - synovcem paní Kapuletové. Romeo se stane náhodným svědkem této šarvátky. Merkucio začne s Tybaltem šermovat. Romeo se je snaží zadržet, ale Tybalt využije jeho zásahu a propíchne Merkucia. Romeo se rozhodne kamaráda pomstít a zabije Tybalta. Po tomto činu je vyhnán z Verony. Vavřinec přislíbí, že bude zprostředkovávat spojení mezi ním a julií. Krátce po Tybaltově smrti se ji její otec rozhodne provdat za mladého šlechtice a vévodova příbuzného Parise.&lt;br /&gt;
 Julie je zoufalá, a tak jde pro radu k bratru Vavřinci. Ten jí dá lektvar, po jehož vypití se bude jevit jako mrtvá. Julie tento lektvar vypije v předvečer svého svatebního dne s Parisem, a tak ji druhého dne nacházejí mrtvou a místo do kostela ke svatbě ji odnesou do rodinné hrobky. &lt;br /&gt;
Vavřinec posílá zprávu Romeovi. Na základě tohoto dopisu měl Romeo co nejdříve přijet do Verony a unést probouzející se Julii z hrobky. Avšak tento jeho dopis k Romeovi nešťastnou náhodou nedorazí a místo toho se dovídá, že Julie je mrtva. Romeo si koupí smrtící jed a vydá se ihned do Verony. Na hřbitově se střetne s Parisem, který tam oplakává Julii a při potyčce jej zabije. Potom vstoupí do hrobky k Julii a vypije smrtící jed. Nato se Julie probudí a vida vedle sebe mrtvého Romea, probodne se jeho dýkou. To už na hřbitov ve snaze zabránit katastrofě přichází Vavřinec, avšak pozdě. Po něm dorazí městské stráže s vévodou, Kapuletem a Montekem.&lt;br /&gt;
 Zdrcený bratr Vavřinec si plně uvědomuje svou vinu na vzniklém neštěstí a začne všem přítomným vypravovat celou historii nešťastné lásky jejich dětí. Montek s Kapuletem si uvědomí malichernost svých sporů a nad hrobem svých dětí se udobří.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Remarque:_Na_z%C3%A1padn%C3%AD_front%C4%9B_klid</id>
		<title>Remarque: Na západní frontě klid</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Remarque:_Na_z%C3%A1padn%C3%AD_front%C4%9B_klid"/>
				<updated>2012-04-17T15:40:02Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: Založena nová stránka:                         Erich Maria Remarque – Na západní frontě klid   Obecné informace: 	Protiválečný román, sám autor ho označuje jako román apolitick...&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                        Erich Maria Remarque – Na západní frontě klid &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecné informace:&lt;br /&gt;
	Protiválečný román, sám autor ho označuje jako román apolitický (první německé vydání: rok 1929; orig. název Im Westen nichts Neues)&lt;br /&gt;
	Autor čerpá z vlastní zkušenosti (válečný veterán 1. světové války)&lt;br /&gt;
	Román popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního (= „obyčejného“) života německých vojáků vracejících se z fronty&lt;br /&gt;
	Válka je zobrazena naturalisticky, bez idealizace nebo ironického odstupu, s dokumentaristickým smyslem pro detail, využívá prostředků reportáže – „Vidíme žít lidi, kterým chybí kus lebky; vidíme běžet vojáky, kterým něco urvalo obě nohy: klopýtají na bortících se pahýlech k nejbližší jámě; nějaký svobodník se plazí dva kilometry po rukou a vleče za sebou roztříštěná kolena; jiný jde na obvaziště drží se za břicho, ale vyhřezlá střeva mu visí přes ruce; vidíme lidi bez úst, bez dolní čelisti, bez tváře: nalézáme jednoho, který po dvě hodiny tiskl v zubech tepnu paže, aby nevykrvácel, slunce vychází, noc přichází, granáty hvízdají, život je u konce.“&lt;br /&gt;
	Jazyk: spisovný jazyk je místy prokládán výrazy nespisovnými i vulgárními (umožní čtenáři lepší představu o &lt;br /&gt;
atmosféře na frontě); slangové výrazy z období 1. sv. války, vojenský žargon&lt;br /&gt;
	Prvky černého humoru – jediná možnost, jak přežít a nezbláznit se…&lt;br /&gt;
	Kompozice: 	Spíše volná mozaika epizod, v nichž je popisován hrdinův minulý i současný život, „brutální“ &lt;br /&gt;
 		obrazy z fronty se střídají s méně vypjatými popisy života v týlu, záznamy rozhovorů mezi vojáky a     &lt;br /&gt;
 		Bäumerovými reflexemi či krvavými popisy všedního dne v polních lazaretech&lt;br /&gt;
Román na čtenáře působí jako autentická zpověď, očité svědectví, osobní výpověď mladého hrdiny – vyprávění v ich–formě &lt;br /&gt;
Pouze závěrečná zpráva o hrdinově smrti je v er–formě (zpráva plní funkci epilogu, přestože v samotném textu takto označena není)&lt;br /&gt;
	Remarque neukazuje heroický (hrdinný) boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejímž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“ -  zcela vyvrací iluzi válečného hrdinství, či vlastenecké povinnosti, kterými se v té době oháněla německá propaganda.&lt;br /&gt;
	Román vyznívá jako silná obžaloba války, která mrzačí celé generace, i jako oslava přátelství – válečná kamarádství na život a na smrt cennější než vztah s vlastní rodinou &lt;br /&gt;
(Pavel odjíždí ze západní fronty na krátkou dovolenou do svého domova, ale setkává se tu se zcela odlišným světem, do kterého již nemůže nikdy patřit. Lidé v zázemí si nedokážou představit hrůzy života v zákopech, projevy soucitu a výsměchu vyznívají spíše jako výsměch, a hrdina v návratu na frontu nachází téměř vysvobození. Pro vojáky se smrt stala běžnou součástí dne, svět zúžil na teplé jídlo a suché lůžko, budoucnost pro ně přestala existovat.)&lt;br /&gt;
	Román vyjadřuje pocity ztracené generace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podrobnější charakteristika postav:&lt;br /&gt;
•	Pavel Bäumer – vypravěč, hlavní postava, ale přesto jen jeden z mnoha; devatenáctiletý student gymnázia, který se dostává na bojiště první světové války naprosto nepřipraven; kvůli válce se z něj stává člověk nevyzpytatelný, tvrdý a lhostejný, kamarádský pouze ke svým spolubojovníkům; uvědomuje si, že každou chvíli může být mrtev a jediné, co může proti tomu dělat, je zabíjet své nepřítele – kluky stejně staré, jako je on sám, a proti kterým osobně nic nemá; prochází těžkými fyzickými a psychickými útrapami, které ještě umocňují velmi špatné zprávy z domova; po smrti svého nejlepšího přítele se psychicky zhroutí, povely vykonává pouze mechanicky a myslí jen na konec války… &lt;br /&gt;
•	Stanislav Katzcinski – nejlepší Pavlův přítel, prakticky jeho druhý otec, který si vždy věděl rady za každé situace; jako „vůdce party“ je schopen za všech okolností sehnat něco k jídlu a nikdy nenechá své kamarády na holičkách. &amp;quot;Hlava naší skupiny, houževnatý, mazaný chlapík s tváří jak z hlíny a očima.&amp;quot;  Pro Pavla je právě jeho smrt nejbolestivější (zoufalý boj o jeho záchranu ukončí zásah odražené střepiny, Katza umírá Pavlovi na zádech)&lt;br /&gt;
•	Haie Westhus – kopáč rašeliny; z osmice kamarádů umírá jako první: „Haie Westhus už s námi není. Cosi mu utrhlo záda. Když ho odnášejí, je vidět plíce, jak se při každém dechu dmou, dmou a zase plasknou. Ještě stačím stisknout mu ruku; - &amp;quot;Je konec, Pavle,&amp;quot; sténá a bolestí se kouše do paže.“&lt;br /&gt;
•	Franz Kemmerich – druhý z Pavlovy třídy, který padne; sní o obyčejném zaměstnání v lesnictví; je prvním majitelem kožených bot, které dříve patřily anglickému letci (boty se stávají nejen symbolem smrti, ale i kamarádství – vždy, když je jejich majitel zabit, zdědí je další z přátel…); umírá ve velkých bolestech po amputaci nohy; &lt;br /&gt;
•	Albert Kropp – Pavlův přítel a spolužák; se svými kamarády rád vede dlouhé filozofické diskuze a válce; společně s Paulem se po amputaci nohy dostane do katolické nemocnice, záchvaty sebelítosti a sebevražedných myšlenek jsou však čím dál tím častější…&lt;br /&gt;
•	Müller – věří v budoucnost, plánuje si život po válce a „ještě pořád s sebou vláčí učebnice a sní o válečné maturitě, v bubnové palbě šprtá fyzikální poučky.“ Umírá v zákopech…&lt;br /&gt;
•	Deterling – samotářský sedlák, který nadevše miloval svůj rodný kraj, svůj statek, ženu a děti. Ze stesku po domově se rozhodl nejkratší cestou dostat se opět zpět. Padl na pohraniční četníky a za dezerci byla ve válce odjakživa kulka…&lt;br /&gt;
•	Himmelstoß - původním povoláním bezvýznamný poštovní úředník; muž malé zavalité postavy, který dával mladým rekrutům při vojenském výcviku co proto (šikana) a ti ho za to z duše nenáviděli. Za nějaký čas se společně znovu setkávají, tentokrát daleko od klidného domova, v bojové vřavě. Na místě, kde působí jakékoliv přihlouplé učebnicové rozkazy směšně, se Himmelstoß projeví jako zbabělec&lt;br /&gt;
•	Kantorek – fanatický učitel tělocviku, který přesvědčí své studenty, aby dobrovolně vstoupili do armády; ve škole uplatňuje „pruskou výchovu“ – v žácích vidí „železnou“ mládež, jejíž jedinou povinností je oddaná služba vlasti&lt;br /&gt;
•	Gerard Duval – francouzský vazač knih, ženatý, otec malého dítěte; právě jeho Pavel instinktivně ubodá, když shodou okolností uvíznou v jednom trychtýři po bombě; nekonečně dlouho pak Pavel čeká, než stejně starý „nepřítel“ před jeho zraky vydechne naposledy…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podrobný obsah:&lt;br /&gt;
Celý román je psán v 1. osobě a autor v něm promlouvá ústy devatenáctiletého Pavla Bäumera, bývalého středoškolského studenta.&lt;br /&gt;
 Pavel se stal společně s mnoha svými přáteli a spolužáky obětí nacionalistické propagandy třídního profesora Kantorka. Na základě Kantorkových řečí, které v nich vzbudily vlastenecké pocity, rukují chlapci dobrovolně na vojnu. Nadšení všechny opouští již během nezbytného desetitýdenního výcviku plného šikanování. Na povel je dostává desátník Himmelstoß, který si neodpouští sebemenší příležitost dát vojákům najevo svoji moc. Pavel a jeho přátelé (Albert Kropp, Müller, Leer, František Kemmerich, Tjaden, Haie Westhus, Deterding a Stanislav Katczinsky) se však utěšují tím, že mu jednou vše vrátí. &lt;br /&gt;
Pavlova rota je odvelena na západní frontu, kde nezkušení mladíci zažívají pravé peklo. Jsou nuceni zabíjet, jinak by byli zabiti. Přežívají v nelidských podmínkách, které mezi nimi, nehledě na vzdělání, či společenské postavení, vytváří opravdová přátelství - vojenská kamarádství vznikají tváří v tvář smrti.&lt;br /&gt;
 V knize se mnohokrát opakuje líčení válečných hrůz - bombardování, plynové útoky a krvavé boje muže proti muži. Vojáci přežívají v zákopech díky neuvěřitelnému množství drobných náhod. Muži jsou v neustálém ohrožení a Pavlovi kamarádi jeden po druhém umírají. Nakonec zbývají pouze dva - Albert Kropp a Stanislav Katczinsky. Pavel se setkává ve válce i s Himmelstossem a Kantorkem, kteří doma v bezpečí byli válkou nadšeni, ale v zákopech se najednou klepou strachy. &lt;br /&gt;
Když Pavel dostává dovolenou a jede domů, nalézá svoji maminku umírat na rakovinu. Prochází místy svého dětství a cítí, že i kdyby válka skončila a on přežil, nikdy již nic nebude jako dřív. Jak by se mohl vrátit do školních lavic a učit se nesmyslné poučky, když byl nucen bojovat o holý život, když viděl své kamarády v hrozných bolestech umírat? Doufal, že v onom notoricky známém prostředí zapomene na výbuchy granátů či kulometnou palbu, ale byly tu i jiné starosti. Umírající matka, zubožené poměry, otec, který by se nejraději se svým statečným synem všude chlubil a neustále vyzvídal informace z fronty. Pavel si plně uvědomuje, že svůj život už ztratil, neumí nic než zabíjet, krutost války z něho udělala výkonnou vraždící mašinu. &lt;br /&gt;
Pavel se vrací na frontu a zjišťuje, že vše vidí jinýma očima. Je citlivý k podnětům, které dříve nevnímal. Pod palbou a zažívá první pochybení – na prvním průzkumu po dovolené dostává opravdový strach, jeho vlastní myšlenky ho děsí. 2 dny stráví v kráteru a pohled na pomalu umírajícího francouzského vojáka, který leží s ním v trychtýři a kterého sám zabil, v něm vyvolává dosud nepoznané výčitky svědomí.&lt;br /&gt;
Společně s Albertem je raněn a dostává se do nemocnice, kde si uvědomuje hrůznost války v celém rozsahu. Albertovi je amputována noha a Pavel se po rekonvalescenci vrací zpět na frontu. Vidí, že nepřítel je mnohem silnější a že Německo má válku prohranou. Doufá v mír. V létě 1918 je zabit jeho nejlepší přítel Katczinsky a Pavel zůstává sám. I on nakonec umírá, jeho nesmyslnou smrtí na sklonku války kniha končí: „Bäumer padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě byl klid. Klesl tváří k zemi a ležel, jako by spal. Když ho obrátili, bylo vidět, že se nemohl dlouho trápit - výraz jeho obličeje byl tak klidný a vyrovnaný, až se zdálo, jako by byl málem spokojený, že to všechno vzalo takový konec.“&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Pavel:_Smrt_kr%C3%A1sn%C3%BDch_srnc%C5%AF</id>
		<title>Pavel: Smrt krásných srnců</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Pavel:_Smrt_kr%C3%A1sn%C3%BDch_srnc%C5%AF"/>
				<updated>2012-04-17T15:34:08Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: Založena nová stránka:                                Ota Pavel – Smrt krásných srnců   Obecné informace: Literární druh: epika Literární žánr: vzpomínkové autobiografické poví...&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                               Ota Pavel – Smrt krásných srnců&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecné informace:&lt;br /&gt;
Literární druh: epika&lt;br /&gt;
Literární žánr: vzpomínkové autobiografické povídky komorního ladění&lt;br /&gt;
Faktografická věrohodnost (dokumentárnost) - projevuje se např. uváděním autentických jmen jednajících postav a konkrétním pojmenováním zvířat nebo míst majících v autorových vzpomínkách jedinečnou, neopakovatelnou hodnotu - vlčák Holan, krásný králičí samec Michael, buštěhradský dům č. p. 54, louka Brtva, hospůdka Anamo… &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rok vydání: 1971 (v roce 1977 vyšla společně s podobně laděnými příběhy souboru Jak jsem potkal ryby pod názvem Fialový poustevník)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompozice:&lt;br /&gt;
Povídky jsou řazeny v přibližně chronologickém sledu - od 30. let přes dobu okupační až do 60. let, kdy ústřední postava &lt;br /&gt;
knihy - tatínek - umírá. &lt;br /&gt;
Úplné vydání obsahuje 8 povídek - povídka Běh Prahou, která ztvárňuje tatínkův politický vývoj od voleb 1946 až po vystřízlivění z komunistických ideálů a návrat k židovské identitě, kolovala jen v opisech a poprvé vyšla knižně až r. 1991. Stejně tak byla pro kritické vidění socialistického zemědělství ze dvou vydání před rokem  89 vyřazena povídka Prase nebude!&lt;br /&gt;
Všechny příběhy jsou líčeny z perspektivy malého chlapce, vypravěč v ich – formě&lt;br /&gt;
Povídky jsou spojeny ústředními postavami a řekou Berounkou (buď se jejich děj odehrává přímo u jejích břehů, nebo je alespoň zmíněna)&lt;br /&gt;
Místo děje: Praha, Buštěhrad, a zejména okolí řeky Berounky pod hradem Křivoklátem&lt;br /&gt;
Sjednocující téma: Láska k přírodě a k rybaření &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jazyk: &lt;br /&gt;
nespisovná a hovorová čeština - především v přímé řeči, občas však i v plánu vypravěče – např. „Kluci, dobrýtro. Tady máte papání.&amp;quot;&lt;br /&gt;
rybářský slang:  rousnice - žížaly; čudla - malá ryba; řízky (hrouzci dlouhovousí) - nástražné rybičky, loví se na ně štiky; střevle - rybičky, na které se chytají boleni; cajk - vlasec; solinka - slabá německá imitace vlasce; slup - dřevěné koryto na chytání úhořů;&lt;br /&gt;
tzv. významová zkratka posiluje emotivnost textu - např. o tragických skutečnostech autor informuje jakoby mimochodem, stručnou poznámkou na okraj vyprávění: „Po válce nebylo dobré zboží, samý póvl, fujtajfl - řekla by naše babička Popperová z Buštěhradu, kterou Němci zplynovali v Osvětimi.&amp;quot;&lt;br /&gt;
časté odkazy na lidovou slovesnost navozují poetickou atmosféru - např. „a pak jednoho dne (zní to skoro jako v pohádce),…&amp;quot;; „spal jako v pohádce&amp;quot;; „rybník vypadal jak v pohádce&amp;quot; apod.&lt;br /&gt;
prostá, jednoduchá větná konstrukce -  žádná komplikovaná a jazykově vybroušená souvětí&lt;br /&gt;
častá citoslovce: např. „Položil ho, srp syčel: &amp;quot;Pššš!&amp;quot; a &amp;quot;Pššš!&amp;quot; a verzálky (velká tiskací písmena): např. mucholapka BOMBA – CHEMIK &lt;br /&gt;
Přirovnání ze sportovního prostředí: např. „tak jako fotbalista má možnost zazářit v posledním velkém zápase, ať se zdá sebetěžší.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Filmová zpracování:&lt;br /&gt;
absolventské filmy FAMU:  Kapři pro wehrmacht (1976) -  režisér Karel Smyczek &lt;br /&gt;
                    			Smrt krásných srnců (1975)  - režisér Vladimír Merta &lt;br /&gt;
celovečerní film Smrt krásných srnců (1986) – režisér Karel Kachyňa (v hlavních rolích Karel Heřmánek a Rudolf Hrušínský)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podrobná charakteristika postav:&lt;br /&gt;
•	Tatínek Leo Popper – žid, obchodník tělem i duší (pracoval u švédské firmy Elekrolux – jako „cesťák“ prodával po domácnostech vysavače a ledničky); měl vynikající přesvědčovací schopnosti a dobrou „vyřídilku“; velký snílek a dobrodruh, fanfarón a snad i pábitel, který si v každé situaci věděl rady a nikdy neztrácel naději; záletník, který však svoji ženu miloval; Jeho velkou vášní bylo rybaření (často se ztratil ze služební cesty a na Berounce chytal s nejlepším přítelem Karlem Proškem štiky a okouny); jako žid musel do koncentračního tábora (stejně jako jeho dva synové, starší bratři Oty Pavla, Hugo a Jiří).&lt;br /&gt;
•	Maminka – statečná, milující a nesmírně tolerantní žena, která dokázala snášet tatínkovy neustálé výstřelky a snad i milostné avantýry (v povídkách pouze naznačeny)&lt;br /&gt;
•	„Strejda“ Prošek – převozník na Berounce a král pytláků křivoklátských lesů (vlastní vlčáka Holana, který na povel uloví i toho nejstatnějšího srnce, aniž by vznikl jakýkoliv nežádoucí hluk); člověk naprosto srostlý s přírodou; před válkou u něho rodina trávila prázdniny a víkendy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podrobný obsah jednotlivých povídek:&lt;br /&gt;
•	Nejdražší ve střední Evropě - tatínkova láska k rybám vyvrcholí tím, že se rozhodne koupit rybník, údajně plný kaprů. Prodejcem je jakýsi doktor Václavík, který aby tatínka přesvědčil, jak výhodná je to za deset tisíc korun koupě, hodil do vody kus housky. Z hloubky se najednou vynořila velká kapří tlama a houska nenávratně zmizela kdesi pod hladinou. Když se pak na podzim blížila doba výlovu, šťastný tatínek pozval všechny známé na bohatý výlov. Výsledkem však byl jediný kapr. &lt;br /&gt;
Uplynula řada let. Jednoho dne přišel za tatínkem právě pan Václavík, který sháněl ledničku. Tatínek obstaral panu doktorovi přenádhernou ledničku, s mramorovou deskou navrch. A odplata to byla opravdu sladká. Ledničce chybělí chladící mechanismus. A tak stejně, jako kdysi tatínek koupil rybník bez ryb, koupil nyní pan doktor vlastně jen hezčí bednu.&lt;br /&gt;
•	Ve službách Švédska -  tatínek postupuje v kariéře obchodního cestujícího Elektroluxu a motivací je mu především představa, že by mohl získat srdce ředitelovy manželky, paní Irmy. Ta k němu však shlíží pouze jako k podřadnému zaměstnanci. Tatínek se náhodou spřátelí se slavným malířem Vratislavem Nechlebou. Popperův šéf chce, aby Nechleba namaloval Irmu, a zamilovaný Popper mu slíbí, že to zařídí. Rok Nechlebu přemlouvá, i když ví, že maluje jen muže nebo mytologicky krásnou Lukrécii. Nakonec sice svolí a Irmu si prohlédne, avšak vyfintěnou paničku portrétovat odmítne. Tatínek tak ztrácí přízeň ředitele Korálka a šanci dostat se do tzv. vyšší společnosti, na druhou stranu ale získává dobrého přítele.&lt;br /&gt;
•	Kapři pro wehrmacht - tatínek vlastnil v Buštěhradě kapří rybník, který mu na začátku okupace vzali Němci. Přesto, že mu už nepatřil, stále k němu chodil a kapry krmil – až do tragického vypálení nedalekých Lidic a odchodu dvou nejstarších synů do koncentračního tábora. Těsně před Vánocemi byl do transportu povolán i on. V noci před svým odjezdem společně s Otou vysekal díru v ledu a rybník vylovil. Oto pak rybí nadílku vyměňoval za základní potraviny – mouku, cukr…  V příštím roce přijeli Němci rybník slavnostně vylovit. Prázdné sítě si nikdo nedokázal vysvětlit.&lt;br /&gt;
•	Smrt krásných srnců - Rodina Popperových ve třicátých letech trávila prázdniny a víkendy ve stavení „strejdy Proška“ na břehu Berounky v Luhu pod Bránovem.  Tatínek se syny rybařil, Prošek pytlačil v lesích za pomoci svého velkého psa Holana. Vše se změnilo s příchodem Němců a po vyhlášení protektorátu. Po třech letech války měli dva starší synové pana Poppera, Jirka a Hugo, nastoupit do koncentračního tábora. Tatínek jim chce ještě před odjezdem dopřát pořádné maso, kterého mají kvůli svému židovskému původu nedostatek. Tatínek se s odpáranou židovskou hvězdou v kapse se vydává k Proškovi na Berounku nalovit ryby. Ryby ale neberou, a tatínek proto žádá Proška, aby mu půjčil Holana, že svým klukům uloví srnce. Prošek mu to slíbí, pokud s ním bude Holan chtít jít. Uvědomuje si, že za napomáhání židovi hrozí smrt, přesto tatínka neodmítne. Holan nakonec pana Poppera poslechne a zadáví kapitálního srnce. Než se k němu však pan Popper dostane, přivlastní si ho dva rybáři. Tatínek s Proškem na ně ale vymyslí lest a srnce dostanou zpátky. Hugo s Jirkou se tak naposledy najedí masa. Když se po válce vrátí z koncentračního tábora, má Hugo pouhých 40 kilogramů – možná, že ho zachránilo právě ono srnčí maso.&lt;br /&gt;
•	Jak jsme se střetli s Vlky - povídka, která velmi dobře vystihuje tatínkův charakter, patří už k poválečnému období. Celá rodina odjede k strýci Proškovi do Luhu a tatínek objeví štičí ráj. To se rychle roznese a zanedlouho se k Berounce sjíždí rybáři z celého kraje. Tatínek soutěží s Vlkovýma o to, kdo vyloví štiky větší. Popperovým se jako naschvál nedaří, a tak si tatínek vypůjčí vozík, naloží na něj své miniaturní štiky, zakryje je látkou a doufá, že mu malá lest projde. Na zahradě Vlkových visí kousky vskutku kapitální a tatínek si zahanbeně uvědomí, že tentokrát opravdu prohrál…&lt;br /&gt;
•	Otázka hmyzu vyřešena - po válce se stárnoucí tatínek pokouší opět prosadit, ale v Čechách už není pro podnikatele prvorepublikového ražení místo. Tentokrát chce dobýt trh s estetickými mucholapkami, které spolehlivě vyhánějí hmyz z místnosti. I když jich díky své výmluvnosti prodá tisíce, v době „muší sezóny“ dostává stejné množství reklamací a sklady se plní vráceným zboží.  Mucholapky využívající DDT jsou sice účinné, ale čeští venkovani nejsou spokojeni, protože nevidí výsledek – mrtvé mouchy přilepené na pásce. Ani této povídce nechybí pointa – o pár let později mucholapky fungující na stejném principu úspěšně uvede na trh holandská firma.&lt;br /&gt;
•	Králíci s moudrýma očima - Pavlovi prodali chatu a koupili si u Radotína malý domeček. Maminka chovala krocany, slepice, prodávala vajíčka a Leo choval šampaňské králíky. Nebyli zrovna bohatí, přestože před válkou se jejich špajz pod jídlem prohýbal. A to Lea mrzelo. Proto se rozhodl odvézt králíky na výstavu do Karlštejna a výhodně je prodat. To se mu však nepovedlo, a tak, zlomený a naráz starý, na šťavnaté trávě vypustil králíky a sám šel celou noc podél milované Berounky domů. Pak se chytil za srdce, nohy se mu podlamovaly, a maminka zavolala sanitku. Z nemocnice se už nevrátil…&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Boccaccio:_Dekameron</id>
		<title>Boccaccio: Dekameron</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Boccaccio:_Dekameron"/>
				<updated>2012-04-16T14:05:14Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Giovanni Boccaccio – Dekameron&lt;br /&gt;
Giovanni Boccaccio&lt;br /&gt;
•	Psal latinsky, ale dekameron je v italštině&lt;br /&gt;
•	Rysy děl: pozemská láska&lt;br /&gt;
•	Snažil se uskutečnit velký plán o galerii literárních portrétů světových velikánů (mužů)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Forma: próza&lt;br /&gt;
Druh: epika&lt;br /&gt;
Žánr: cyklus 100 novel (= delší povídka s překvapivým závěrem (pointou), (novelistický román)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Literárně historický kontext:&lt;br /&gt;
•	Renesance (14./15. století)&lt;br /&gt;
•	Znovuzrození (návrat k antice)&lt;br /&gt;
•	Popředí: lidský rozum, lidský život (člověk)&lt;br /&gt;
•	Realističtější než Baroko&lt;br /&gt;
•	Optimismus&lt;br /&gt;
•	Zámořské plavby o objevy = rozvoj obchodu = rozvoj měst a vzdělanosti&lt;br /&gt;
•	Kritika církve a boha&lt;br /&gt;
•	Itálie&lt;br /&gt;
•	Knížka vydána: 1470, ale byla napsána dříve (1438)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompozice:&lt;br /&gt;
•	Rámcová (příběh v příběhu)&lt;br /&gt;
•	Rámec: útěk před morem deseti lidí z Florencie&lt;br /&gt;
•	10 lidí se nudí a pro ukrácení dlouhé chvíle si vypráví příběhy&lt;br /&gt;
•	10 příběhů v každém dni (celkem 100 novel)&lt;br /&gt;
•	Každý den se určí královna/král, která určí téma vyprávění&lt;br /&gt;
•	ukazuje svůj optimistický a sebevědomý náhled na svět. V díle se vysmívá pověrčivosti a pokrytectví, převažují milostné příběhy (vážné, ale většinou laškovné) podávající obraz o způsobu myšlení a mravů soudobé Itálie.&lt;br /&gt;
•	postavy jsou reálné, chytré, rázní jedinci, kteří mají svůj svět (chtějí si užívat života)&lt;br /&gt;
•	střídá optimistický a ironický pohled, rád baví čtenáře lidskou nedokonalostí&lt;br /&gt;
•	čerpal z mnoha starších látek, většinou antických, ale i z rytířských románů ze staré francouzské a italské literatury&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Forma vypravěče: er-forma&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Místo děje: statek nedaleko Florencie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proč je dílo renesanční:&lt;br /&gt;
•	Navazuje na baroko&lt;br /&gt;
•	Orientuje se na člověka (nemodlí se, žijí tak, aby si život užili, spoléhají na svůj rozum)&lt;br /&gt;
•	PŘÍKLAD: Mnich si užívá s dívkou (nechová se jako kněz), dívka se mu podvolila&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavní motivy díla: erotika, láska, vychytralost, poučení, lidské požitky, rozkoše (jídlo, pití, …)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jazyk: spisovná čeština – ačkoli, ježto, tuze (= knižní výrazy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zajímavost:&lt;br /&gt;
•	Autor chtěl Dekameron spálit, od úmyslu ho odvrátil Petrarca. Ve stáří se ale díla zřekl.&lt;br /&gt;
•	Dekameron způsobil rozruch (umělecké kvality X erotično, nejhorší lidské vlastnosti) = církev ho na Tridentském koncilu zakázala&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děj celého díla obecně:&lt;br /&gt;
Skupina tří mladých mužů a sedmi mladých žen uteče z Florencie před morovou nákazou na venkovské sídlo. Tam si pro ukrácení dlouhé chvíle vyprávějí každý den (kromě pátků a sobot, které tráví ve zbožném rozjímání) 10 příběhů. Pro každý večer je určeno jiné téma, například: příběhy o šťastně zamilovaných, ale i o nešťastných láskách, o schopnostech lidí, o ženách, které vyzrály na manžele, či o šlechetných činech v lásce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děj předmluvy a 1. dne:&lt;br /&gt;
Ve Florencii je mor a 10 lidí uteče na statek, zpočátku se nudí a tak vymyslí, že každý den bude zvolena královna nebo král, který bude vyprávět příběhy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
• První den je vladařkou zvolena Pampinea, která určila volné téma vyprávění povídek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
••Příběh první&lt;br /&gt;
Ser Ciappelletto oklame falešnou zpovědí zbožného mnicha a zemře; ačkoli to byl za svého života nejhanebnější člověk, nabude po smrti pověsti světce a je nazýván svatým Ciappellettem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
••Příběh druhý&lt;br /&gt;
Žid Abraham se na popud Giannotta z Civigny vypraví na římský dvůr. Spatří tu zpustlé duchovní, i vrátí se do Paříže - a stane se křesťanem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
••Příběh třetí&lt;br /&gt;
Žid Melchisedech vyvázne pomocí příběhu o třech prstenech z velikého nebezpečí, které na něho nastrojil Saladin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
••Příběh čtvrtý&lt;br /&gt;
Jeden mnich upadne do hříchu, za kterého zasluhuje nejtěžší trest, ale unikne trestu, ježto vtipně vytkne svému opatovi totéž provinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
••Příběh pátý&lt;br /&gt;
Markýza z Monferratu potlačí hostinou ze slepic a několika půvabnými slovy šílenou láskou krále francouzkého.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
••Příběh šestý&lt;br /&gt;
Jeden řádný muž usadí vtipným výrokem hanebné pokrytectví řeholníků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
••Příběh sedmý&lt;br /&gt;
Bergamino se ve vší počestnosti vysměje messeru Canovi della Scala za jeho záchvat lakotnosti tím, že mu vypravuje příběh o Primasovi a opatu z Cluny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
••Příběh osmý&lt;br /&gt;
Guiglielmo Borsiere vtipnámi slovy pranýřuje lakotnost messera Ermina de'Grimaldi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
••Příběh devátý&lt;br /&gt;
Posměšek jedné gaskoňské paní se dotkne kyperského krále tak, že se ze slabocha stane muž.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
••Příběh desátý&lt;br /&gt;
Mistr Alberto z Bologne ve vší počestnosti zahanbí jednu paní, která ho chtěla zostudit za to, že se do ní zamiloval.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dovyprávění příběhů je volba královny na další den a stanoví se téma povídek  (ale poslední vyprávějící má milost a může změnit téma, kdyby se ostatní nudili) a program na další den.&lt;br /&gt;
Pak se všichni vykoupali, navečeřeli a šli spát. (= typická renesance)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děj uplně na konci díla:&lt;br /&gt;
Návrat ze statku do Florencie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CUM 4 – Giovanni Boccaccio: Dekameron&lt;br /&gt;
Ačkoli byl mnich převelice zaneprázdněn zábavou a radostmi s touto dívkou, přece jen byl neustále ve střehu, a ježto měl dojem, že zaslechl nějaké šoupání nohama v dormitáři, přitiskl oko k malé škvírce a tuze dobře viděl opata, jak stojí a poslouchá. I bylo mu náramně dobře zřejmé, že opat zjistil, že v cele je děvče, což ho nadmíru zarmoutilo, neboť věděl, že ho za to stihne velký trest. Nicméně však nedal děvčeti své trápení nikterak najevo, mžikem všechno promyslil, a hledaje nějakou spásonosnou myšlenku připadl na novou lest, jež ho dovedla rovnou k žádanému cíli.&lt;br /&gt;
 (...)&lt;br /&gt;
     Když dívka viděla, že přišel opat, byla celá v rozpacích, a protože se bála hanby, dala se do pláče. Pan opat se na ni zahleděl, a když seznal, že je hezká a svěží, pocítil najednou, ač už byl starý, onou žhnoucí tělesné nutkání, které pocítil předtím také onen mladý mnich. I řekl si:&lt;br /&gt;
      „A proč bych si vlastně neměl užít rozkoše, když ji mohu mít? Nepříjemností a mrzutostí &lt;br /&gt;
mám, kdykoli se mi zachce! Je to hezké děvče, je tady a nikdo o tom neví. Podaří-li se mi ji přimět, aby mi byla po vůli, nevím, proč bych to neměl udělat. Kdo se o tom doví? Nikdy nikdo - a tajný hřích je zpola odpuštěný hřích. Takováhle příležitost se mi možná už nikdy nenaskytne, a když Pánbůh někomu posílá nějaké dobro, má si je rozumný člověk podle mého vzít.“¨&lt;br /&gt;
      A zatímco takto hovořil sám k sobě, změnil úplně úmysl, pro který sem přišel, přistoupil k děvčeti a potichu je začal utěšovat a prosit, aby neplakala. A tak slovo za slovem došel až k tomu, že jí vyjevil své tužby.&lt;br /&gt;
      Dívka nebyla ani ze železa, ani z diamantu a velmi ochotně se podvolila opatovým choutkám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1)	Literárně historický kontext&lt;br /&gt;
2)	Forma, Žánr, Druh&lt;br /&gt;
3)	Kompozice díla&lt;br /&gt;
4)	Příslušnost díla k danému uměleckému směru&lt;br /&gt;
5)	Obecná charakteristika postav&lt;br /&gt;
6)	Charakterizovat jazyk &lt;br /&gt;
7)	Místo děje&lt;br /&gt;
8)	Motivy díla&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1)	Italská renesance, 14/15 století, po roce 1348&lt;br /&gt;
2)	F-&amp;gt; próza	D-&amp;gt; Epika	Ž-&amp;gt; cyklus 100 novel, (novelistický román)&lt;br /&gt;
Novela -&amp;gt; delší povídka s překvapivým závěrem&lt;br /&gt;
3)	Rámcová (příběh v příběhu), 10 dní po 10 příběhů&lt;br /&gt;
4)	Renesance – optimalismus, kritika církve a boha, realističtější, zámořské plavby a objevy, důraz na člověka, na lidský rozum, odklon od boha, lidé si chtějí užívat života&lt;br /&gt;
5)	3 muži a 7 žen, důvtipní, chytří, realističtí lidé, nejsou zakřiknutí, mají klady i zápory&lt;br /&gt;
6)	Spisovná čeština, knižní výrazy&lt;br /&gt;
7)	Opuštěný statek nedaleko Florencie&lt;br /&gt;
8)	Smrt, útěk před smrtí, naděje, láska, přátelství, zábava, chytrost, důvtip&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Boccaccio:_Dekameron</id>
		<title>Boccaccio: Dekameron</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Boccaccio:_Dekameron"/>
				<updated>2012-04-16T14:03:02Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: Založena nová stránka: Giovanni Boccaccio – Dekameron Giovanni Boccaccio •	Psal latinsky, ale dekameron je v italštině •	Rysy děl: pozemská láska •	Snažil se uskutečnit velký p...&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Giovanni Boccaccio – Dekameron&lt;br /&gt;
Giovanni Boccaccio&lt;br /&gt;
•	Psal latinsky, ale dekameron je v italštině&lt;br /&gt;
•	Rysy děl: pozemská láska&lt;br /&gt;
•	Snažil se uskutečnit velký plán o galerii literárních portrétů světových velikánů (mužů)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Forma: próza&lt;br /&gt;
Druh: epika&lt;br /&gt;
Žánr: cyklus 100 novel (= delší povídka s překvapivým závěrem (pointou), (novelistický román)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Literárně historický kontext:&lt;br /&gt;
•	Renesance (14./15. století)&lt;br /&gt;
	Znovuzrození (návrat k antice)&lt;br /&gt;
	Popředí: lidský rozum, lidský život (člověk)&lt;br /&gt;
	Realističtější než Baroko&lt;br /&gt;
	Optimismus&lt;br /&gt;
	Zámořské plavby o objevy = rozvoj obchodu = rozvoj měst a vzdělanosti&lt;br /&gt;
	Kritika církve a boha&lt;br /&gt;
•	Itálie&lt;br /&gt;
•	Knížka vydána: 1470, ale byla napsána dříve (1438)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kompozice:&lt;br /&gt;
•	Rámcová (příběh v příběhu)&lt;br /&gt;
	Rámec: útěk před morem deseti lidí z Florencie&lt;br /&gt;
•	10 lidí se nudí a pro ukrácení dlouhé chvíle si vypráví příběhy&lt;br /&gt;
•	10 příběhů v každém dni (celkem 100 novel)&lt;br /&gt;
•	Každý den se určí královna/král, která určí téma vyprávění&lt;br /&gt;
•	ukazuje svůj optimistický a sebevědomý náhled na svět. V díle se vysmívá pověrčivosti a pokrytectví, převažují milostné příběhy (vážné, ale většinou laškovné) podávající obraz o způsobu myšlení a mravů soudobé Itálie.&lt;br /&gt;
•	postavy jsou reálné, chytré, rázní jedinci, kteří mají svůj svět (chtějí si užívat života)&lt;br /&gt;
•	střídá optimistický a ironický pohled, rád baví čtenáře lidskou nedokonalostí&lt;br /&gt;
•	čerpal z mnoha starších látek, většinou antických, ale i z rytířských románů ze staré francouzské a italské literatury&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Forma vypravěče: er-forma&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Místo děje: statek nedaleko Florencie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proč je dílo renesanční:&lt;br /&gt;
•	Navazuje na baroko&lt;br /&gt;
•	Orientuje se na člověka (nemodlí se, žijí tak, aby si život užili, spoléhají na svůj rozum)&lt;br /&gt;
•	PŘÍKLAD: Mnich si užívá s dívkou (nechová se jako kněz), dívka se mu podvolila&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavní motivy díla: erotika, láska, vychytralost, poučení, lidské požitky, rozkoše (jídlo, pití, …)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jazyk: spisovná čeština – ačkoli, ježto, tuze (= knižní výrazy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zajímavost:&lt;br /&gt;
•	Autor chtěl Dekameron spálit, od úmyslu ho odvrátil Petrarca. Ve stáří se ale díla zřekl.&lt;br /&gt;
•	Dekameron způsobil rozruch (umělecké kvality X erotično, nejhorší lidské vlastnosti) = církev ho na Tridentském koncilu zakázala&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děj celého díla obecně:&lt;br /&gt;
Skupina tří mladých mužů a sedmi mladých žen uteče z Florencie před morovou nákazou na venkovské sídlo. Tam si pro ukrácení dlouhé chvíle vyprávějí každý den (kromě pátků a sobot, které tráví ve zbožném rozjímání) 10 příběhů. Pro každý večer je určeno jiné téma, například: příběhy o šťastně zamilovaných, ale i o nešťastných láskách, o schopnostech lidí, o ženách, které vyzrály na manžele, či o šlechetných činech v lásce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děj předmluvy a 1. dne:&lt;br /&gt;
Ve Florencii je mor a 10 lidí uteče na statek, zpočátku se nudí a tak vymyslí, že každý den bude zvolena královna nebo král, který bude vyprávět příběhy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První den je vladařkou zvolena Pampinea, která určila volné téma vyprávění povídek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příběh první&lt;br /&gt;
Ser Ciappelletto oklame falešnou zpovědí zbožného mnicha a zemře; ačkoli to byl za svého života nejhanebnější člověk, nabude po smrti pověsti světce a je nazýván svatým Ciappellettem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příběh druhý&lt;br /&gt;
Žid Abraham se na popud Giannotta z Civigny vypraví na římský dvůr. Spatří tu zpustlé duchovní, i vrátí se do Paříže - a stane se křesťanem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příběh třetí&lt;br /&gt;
Žid Melchisedech vyvázne pomocí příběhu o třech prstenech z velikého nebezpečí, které na něho nastrojil Saladin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příběh čtvrtý&lt;br /&gt;
Jeden mnich upadne do hříchu, za kterého zasluhuje nejtěžší trest, ale unikne trestu, ježto vtipně vytkne svému opatovi totéž provinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příběh pátý&lt;br /&gt;
Markýza z Monferratu potlačí hostinou ze slepic a několika půvabnými slovy šílenou láskou krále francouzkého.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příběh šestý&lt;br /&gt;
Jeden řádný muž usadí vtipným výrokem hanebné pokrytectví řeholníků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příběh sedmý&lt;br /&gt;
Bergamino se ve vší počestnosti vysměje messeru Canovi della Scala za jeho záchvat lakotnosti tím, že mu vypravuje příběh o Primasovi a opatu z Cluny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příběh osmý&lt;br /&gt;
Guiglielmo Borsiere vtipnámi slovy pranýřuje lakotnost messera Ermina de'Grimaldi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příběh devátý&lt;br /&gt;
Posměšek jedné gaskoňské paní se dotkne kyperského krále tak, že se ze slabocha stane muž.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příběh desátý&lt;br /&gt;
Mistr Alberto z Bologne ve vší počestnosti zahanbí jednu paní, která ho chtěla zostudit za to, že se do ní zamiloval.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dovyprávění příběhů je volba královny na další den a stanoví se téma povídek  (ale poslední vyprávějící má milost a může změnit téma, kdyby se ostatní nudili) a program na další den.&lt;br /&gt;
Pak se všichni vykoupali, navečeřeli a šli spát. (= typická renesance)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Děj uplně na konci díla:&lt;br /&gt;
Návrat ze statku do Florencie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CUM 4 – Giovanni Boccaccio: Dekameron&lt;br /&gt;
Ačkoli byl mnich převelice zaneprázdněn zábavou a radostmi s touto dívkou, přece jen byl neustále ve střehu, a ježto měl dojem, že zaslechl nějaké šoupání nohama v dormitáři, přitiskl oko k malé škvírce a tuze dobře viděl opata, jak stojí a poslouchá. I bylo mu náramně dobře zřejmé, že opat zjistil, že v cele je děvče, což ho nadmíru zarmoutilo, neboť věděl, že ho za to stihne velký trest. Nicméně však nedal děvčeti své trápení nikterak najevo, mžikem všechno promyslil, a hledaje nějakou spásonosnou myšlenku připadl na novou lest, jež ho dovedla rovnou k žádanému cíli.&lt;br /&gt;
 (...)&lt;br /&gt;
     Když dívka viděla, že přišel opat, byla celá v rozpacích, a protože se bála hanby, dala se do pláče. Pan opat se na ni zahleděl, a když seznal, že je hezká a svěží, pocítil najednou, ač už byl starý, onou žhnoucí tělesné nutkání, které pocítil předtím také onen mladý mnich. I řekl si:&lt;br /&gt;
      „A proč bych si vlastně neměl užít rozkoše, když ji mohu mít? Nepříjemností a mrzutostí &lt;br /&gt;
mám, kdykoli se mi zachce! Je to hezké děvče, je tady a nikdo o tom neví. Podaří-li se mi ji přimět, aby mi byla po vůli, nevím, proč bych to neměl udělat. Kdo se o tom doví? Nikdy nikdo - a tajný hřích je zpola odpuštěný hřích. Takováhle příležitost se mi možná už nikdy nenaskytne, a když Pánbůh někomu posílá nějaké dobro, má si je rozumný člověk podle mého vzít.“¨&lt;br /&gt;
      A zatímco takto hovořil sám k sobě, změnil úplně úmysl, pro který sem přišel, přistoupil k děvčeti a potichu je začal utěšovat a prosit, aby neplakala. A tak slovo za slovem došel až k tomu, že jí vyjevil své tužby.&lt;br /&gt;
      Dívka nebyla ani ze železa, ani z diamantu a velmi ochotně se podvolila opatovým choutkám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1)	Literárně historický kontext&lt;br /&gt;
2)	Forma, Žánr, Druh&lt;br /&gt;
3)	Kompozice díla&lt;br /&gt;
4)	Příslušnost díla k danému uměleckému směru&lt;br /&gt;
5)	Obecná charakteristika postav&lt;br /&gt;
6)	Charakterizovat jazyk &lt;br /&gt;
7)	Místo děje&lt;br /&gt;
8)	Motivy díla&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1)	Italská renesance, 14/15 století, po roce 1348&lt;br /&gt;
2)	F-&amp;gt; próza	D-&amp;gt; Epika	Ž-&amp;gt; cyklus 100 novel, (novelistický román)&lt;br /&gt;
Novela -&amp;gt; delší povídka s překvapivým závěrem&lt;br /&gt;
3)	Rámcová (příběh v příběhu), 10 dní po 10 příběhů&lt;br /&gt;
4)	Renesance – optimalismus, kritika církve a boha, realističtější, zámořské plavby a objevy, důraz na člověka, na lidský rozum, odklon od boha, lidé si chtějí užívat života&lt;br /&gt;
5)	3 muži a 7 žen, důvtipní, chytří, realističtí lidé, nejsou zakřiknutí, mají klady i zápory&lt;br /&gt;
6)	Spisovná čeština, knižní výrazy&lt;br /&gt;
7)	Opuštěný statek nedaleko Florencie&lt;br /&gt;
8)	Smrt, útěk před smrtí, naděje, láska, přátelství, zábava, chytrost, důvtip&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Neruda:_Pov%C3%ADdky_malostransk%C3%A9</id>
		<title>Neruda: Povídky malostranské</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=Neruda:_Pov%C3%ADdky_malostransk%C3%A9"/>
				<updated>2012-04-11T15:49:23Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Povídky malostranské ==&lt;br /&gt;
Jan Neruda&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Literární druh: epika&lt;br /&gt;
*Literární žánr: povídky&lt;br /&gt;
*Jazykové prostředky:&lt;br /&gt;
**spisovný jazyk s archaickými výrazy&lt;br /&gt;
**hovorové a nespisovné výrazy, často převzaté z němčiny&lt;br /&gt;
**personifikace (např. Týden v tichém domě)&lt;br /&gt;
*Téma: povídky z městského prostředí&lt;br /&gt;
*Hl. postavy:&lt;br /&gt;
**všechny postavy jsou detailně popsány a charakterizovány – Neruda je považován za mistra drobnokresby&lt;br /&gt;
**hlavním rysem Nerudových postav je jejich podivínství - každá z nich má svůj podivínský, bizarní rys: pan Vojtíšek svou žebráckou živnost, paní Ruska svou zálibu v pohřbech, doktor Kazisvět svou plachost, pan Vorel svou dýmku atd.&lt;br /&gt;
**častý popis postav pomocí přirovnání člověk – věc: Pan Schlegl je přirovnáván k hmoždíři, pan Ryšánek ke kanafasu…  groteskní účinek&lt;br /&gt;
**některé povídky mají autobiografický charakter, hlavní postavou je tedy samotný autor – např. povídky U Tří lilií; Svatováclavská mše…&lt;br /&gt;
**důležitou roli hraje stereotyp a neochota cokoliv měnit - postavy jsou uvyklé na svůj způsob života, a když někdo z vnějšku naruší jejich prostor něčím novým, nedopadne dobře. Zbraní těchto postaviček jsou pomluvy, fámy, nedorozumění…&lt;br /&gt;
*Kdy a kde:&lt;br /&gt;
**přibližně okolo roku 1848&lt;br /&gt;
**Praha - Malá Strana&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Kritika poněmčování v povídce Týden v tichém domě:&lt;br /&gt;
**němčina je pro obyvatele Malé Strany symbolem urozenosti a vzdělanosti; kdo mluví německy, je „něco víc“&lt;br /&gt;
**Moje dcera by nepromluvila na ulici česky za žádnou cenu. Když se někdy zapomenu a na ulici na ni jen slovo česky promluvím, hned se začervená a řekne mně, ‚Ale papá, ty na sebe pranic nehledíš‘. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Hlavní myšlenka:&lt;br /&gt;
**Neruda popisuje svoje mládí, které prožil na Malé Straně a její obyvatele s jejich příběhy.&lt;br /&gt;
*Literárně hist. kontext:&lt;br /&gt;
**povídky nejprve vycházely jednotlivě časopisecky, jako celek byly prvně vydány v roce 1877&lt;br /&gt;
*Autor:&lt;br /&gt;
**Jan Neruda, (9.7.1834 - 22.8.1891) &lt;br /&gt;
***vůdčí představitel literárního hnutí družiny májovců, průkopník kritického realismu, publicista, prozaik a básník&lt;br /&gt;
***zakladatel českého fejetonu&lt;br /&gt;
*Ostatní:&lt;br /&gt;
**ironie v názvech většiny povídek&lt;br /&gt;
**vrchol Nerudovy prozaické tvorby&lt;br /&gt;
*Povídky:&lt;br /&gt;
**Hlavní dějovou linii tvoří obyvatelé Malé Strany, kteří žijí svým usedlým způsobem života, zajímají se o běžné události a problémy denního života. Zajímají se o městské prostředí a nemají rádi jakýkoli změny ve svém životě.&lt;br /&gt;
**'''Týden v tichém domě'''&lt;br /&gt;
***Nejrozsáhlejší a zároveň úvodní povídka celé sbírky ukazuje typický život měšťanské rodiny hokynáře a jeho syna Václava, který byl propuštěn z úřadu, protože psal články, v nichž posuzoval své spolupracovníky, dále pak rodinu domácího Ebera, která si hraje na panstvo a skrývá, že si přivydělává šitím vojenského prádla a starého mládence Loukotu. Jsou to volně spojené příběhy, v nichž kritizuje měšťanstvo a přetvářku společnosti. Nemá jednolitý děj. Charakteristický ráz je vážnější. Autor se ztotožňuje s postavou Václava Bavora.&lt;br /&gt;
**'''Pan Ryšánek a pan Schlegl'''&lt;br /&gt;
***Vypráví o nepřátelský dvou bývalých přátel, kteří se pohádali kvůli lásce k jedné ženě, která již zemřela. Tito pánové se po 13 let každý den scházeli v hostinci U Štajniců, nikdy spolu nepromluvili, ani se nepozdravili. Jednoho dne pan Ryšánek těžce onemocněl, dlouho se v hostinci neukázal. Když po dlouhé době přišel nabídl mu pan Schlegl tabák, neboť zjistil, že mu chyběl. Od toho dne se spolu začali přátelit.&lt;br /&gt;
**'''Přivedla žebráka na mizinu'''&lt;br /&gt;
***Povídka o nenapravitelné lidské závisti. Pan Vojtíšek žebral na Malé Straně. Každý ho znal a měl ho rád. Jednoho dne potkal &amp;quot;Milionovou babu&amp;quot;, která mu nabídla sňatek, který odmítl. Ona o něm ze závisti rozšířila pomluvu, že je bohatý a že má 2 velké domy. Od té doby mu již nikdo nedal peníze ani zbytky. Starý žebrák se musel usídlit na jiném konci Prahy a jednoho únorového dne ho našli zmrzlého.&lt;br /&gt;
**'''O měkkém srdci paní Rusky'''&lt;br /&gt;
***Paní Ruska byla vdova, která žila v domě Slezkém trhu. Nechyběla na žádném pohřbu. Pomlouvala mrtvého, i když ho neznala tak dlouho, až jí policie zakázala na pohřby chodit. Asi za půl roku si najala byl u Oujezdské brány, kudy musel každý pohřeb projít a to vždy paní Ruska vyšla před dům a srdečně plakala.&lt;br /&gt;
**'''Večerní šplechty'''&lt;br /&gt;
***Povídka neobsahuje děj spíše úvahy čtyř studentů, kteří se scházejí na střeše jednoho domu v Ostruhové ulici, uvažují o smyslu života, budoucnosti a svých láskách.&lt;br /&gt;
**'''Doktor Kazisvět'''&lt;br /&gt;
***Vypráví o doktoru Heribertovi, který nechtěl nikoho léčit a s nikým se nestýkal. Jednou při pohřbu rady Schepelera rakev s mrtvým spadla a doktor poznal, že muž není mrtev a přivedl ho k životu. Překazil tím radost dědicům radova majetku a ti mu na oplátku dali jméno Doktor Kazisvět. Stal se slavným, ale pacienty i nadále odmítal léčit.&lt;br /&gt;
**'''Hastrman'''&lt;br /&gt;
***Panu Rybářovi říkali Hastrman, protože měl zelené oblečení a toužil vidět moře. Lidé si myslí, že je bohatý a vlastní sbírku drahých kamenů, ale ve skutečnosti to byly jenom polodrahokamy. Obával se, že si ho jeho příbuzní nebudou vážit, když bude chudý. Je však zetěm ujištěn, že ho mají rádi i bez drahokamů.&lt;br /&gt;
**'''Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku'''&lt;br /&gt;
***Krupař Vorel se přistěhoval na Malou Stranu o otevřel si malý krámek v místě, kde byl před tím byt. Nikdo od něj nechtěl nic kupovat, protože byl cizinec a mouka byla prý cítit kouřem. Z neúspěchu a strachu před bankrotem se nešťastný krupař oběsil.&lt;br /&gt;
**'''U Tří lilií'''&lt;br /&gt;
***Romantický příběh, který prožívá sám autor. Příběh o dívce, jenž tančí v hospodě a dostává zprávu, že její matka umírá, avšak dál pokračuje v zábavě. Příběh který ukazuje otrlost, kterou nepohne ani smrt.&lt;br /&gt;
**'''Svatováclavská mše'''&lt;br /&gt;
***Autor vzpomíná na mládí, kdy se nechal na noc zavřít do Svatováclavského kostela, aby se přesvědčil, jestli tam slouží vždy o půlnoci mši Svatý Václav. Byla mu zima, měl hlad a usnul. Probudil se až k ránu a uviděl uplakanou maminku, která ho hledala. Jak na to přišlo, že 20. srpna 1899 o půl jedné s poledne Rakousko nebylo zbořeno. Chlapci z Malé Strany se rozhodli zbořit Rakousko. Za všechny úspory koupili pistole a zbytek dali hokynáři Pohorákovi na střelný prach. Ten však peníze propil a zachránil tak Rakousko.&lt;br /&gt;
**'''Psáno o letošních dušičkách'''&lt;br /&gt;
***Tlusté slečně Mary kdysi z žertu vyznali lásku kupec Cibulka a rytec Rechner, ale pak zase ustoupili, údajně ze vzájemné ohleduplnosti. Když zemřeli slečna Mary jim vozila každý rok o dušičkách na hřbitov 2 věnce. Chodila s děvčátkem, které mělo rozhodnout, ke kterému hrobu půjde jako první. Máry si koupila hrob mezi nimi a tam chce být pochována.&lt;br /&gt;
**'''Figurky'''&lt;br /&gt;
***Advokátní koncipient Krumlovský chce složit advokátskou zkoušku a aby mohl v klidu studovat, přestěhuje se na Malou Stranu. Ale lidé v domě, kteří jsou jako &amp;quot;figurky&amp;quot; ho stále rozptylují. Najdeme zde například záletnou paní Konduktérku, nadporučíka chodícího za Konduktérkou, malíře Augusta a jeho šišlavou manželku, Provazníka píšícího anonymní dopisy a mnoho dalších postav. Povídka je psána v první osobě – autor se ztotožňuje se studentem Krumlovským.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=%C5%A0ifrov%C3%A1n%C3%AD</id>
		<title>Šifrování</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=%C5%A0ifrov%C3%A1n%C3%AD"/>
				<updated>2012-04-11T15:43:44Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
* princip kryptografických metod a jejich využití v praxi(symetrická, asymetrická, hybridní)&lt;br /&gt;
* zásada důvěrnosti&lt;br /&gt;
* šifrování z historického pohledu&lt;br /&gt;
* způsoby distribuce a uložení šifrovacích klíčů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== 1. Šifrování ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Bezpečnosti IS'''&lt;br /&gt;
         &lt;br /&gt;
         Bezpečný informační systém zajišťuje:&lt;br /&gt;
* Důvěrnost – to znamená, že přístup k informacím mají pouze autorizované osoby.&lt;br /&gt;
* Autorizace – určení, zda subjekt je důvěryhodný z hlediska jisté činnosti.&lt;br /&gt;
* Integrita – neporušitelnost dat, modifikovat je mohou pouze autorizovaní&lt;br /&gt;
* Dostupnost – služby musí být autorizovaným uživatelům po ruce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autentizace'''&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
* Ověření identity uživatele, nejčastěji heslem. Dále předmětem, otiskem prstu atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Bezpečné heslo'''&lt;br /&gt;
* Je takové, které není snadno zjistitelné, uhodnutelné nebo jinak snadno zneužitelné. Hesla slouží pro ochranu přístupu     k nejrůznějším systémům a informacím, do kterých by se neměl dostat nikdo nepovolaný. &lt;br /&gt;
* Nejbezpečnější hesla jsou tedy „nesmyslné“ kombinace znaků&lt;br /&gt;
* Bezpečné heslo by mělo mít minimálně 8 znaků&lt;br /&gt;
* V dobrém hesle by neměly být použité jen běžné znaky&lt;br /&gt;
* Není příliš vhodné používat pouze jedno heslo jako &amp;quot;hlavní&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Jednorázové heslo'''&lt;br /&gt;
* Používá se, např. když zapomenete heslo. Požádáte server o přidělení jiného, které vám bude odesláno emailem popř. sms. Toho heslo platí jen omezenou dobu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Zásada důvěrnosti'''&lt;br /&gt;
* Vyjadřuje potřebu uložit data tak, aby jejich obsah mohl přečíst jen &lt;br /&gt;
		ten, komu jsou určena&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Kryptografie (neboli šifrování)'''&lt;br /&gt;
* Nauka o metodách utajování smyslu zpráv převodem do podoby, která je čitelná jen se speciální znalostí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Šifrování může hrát významnou úlohu při každodenní komunikaci a práci s počítačem:'''&lt;br /&gt;
* Pomocí šifrování můžeme chránit informace uložené na našem počítači před neautorizovaným přístupem – a to dokonce i před lidmi, kteří jinak mají k našemu počítačovému systému přístup. &lt;br /&gt;
* Šifrováním můžeme chránit informace při přenosu z jednoho počítače na druhý. &lt;br /&gt;
* Šifrováním můžeme zabránit či detekovat náhodné nebo úmyslné změny dat. &lt;br /&gt;
* Pomocí šifrování je možno ověřit, zda autorem dokumentu je opravdu ten, kdo myslíme &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Šifrovací algoritmus'''&lt;br /&gt;
* Funkce sestavená na matematickém základě a provádí samotné šifrování a dešifrování dat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Šifrovací klíč'''&lt;br /&gt;
* Říká šifrovacímu algoritmu jak má data (de)šifrovat, podobá se počítačovým heslům, avšak neporovnává se zadaná hodnota s očekávanou, nýbrž se přímo používá a vždy tedy dostaneme nějaký výsledek, jehož správnost závisí právě na zadaném klíči.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Délka klíče'''&lt;br /&gt;
* Ovlivňuje, kromě jiného, časovou náročnost při útoku hrubou silou – což je kryptoanalytická metoda, kdy postupně zkoušíme všechny možné hodnoty, kterých klíč může nabývat.&lt;br /&gt;
 	&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
           '''Šifra'''&lt;br /&gt;
o	Kryptografický algoritmus, který převádí čitelnou zprávu neboli prostý text na její nečitelnou podobu neboli šifrový text.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Šifrování z historického pohledu, příklady:]]&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
'''Substituční šifry'''&lt;br /&gt;
* Spočívá v nahrazení každého znaku zprávy jiným znakem podle nějakého pravidla&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Posun písmen'''&lt;br /&gt;
* Každé písmeno tajné zprávy je posunuto v abecedě o pevný počet pozic. Šifra je z dnešního pohledu velmi snadno luštitelná, protože je jen málo možných klíčů. Ve své době ale představovala nevídanou metodu a osvědčila se velmi dobře ( Caesarova)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Steganografie'''&lt;br /&gt;
* Neboli ukrývání zprávy jako takové. Sem patří různé neviditelné inkousty, vyrývání zprávy do dřevěné tabulky, která se zalije voskem apod. V moderní době lze tajné texty ukrývat například do souborů s hudbou či obrázky namísto náhodného šumu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Tabulka záměn'''&lt;br /&gt;
* Šifrování pomocí tabulky záměny, které je založeno na záměně znaku za jiný bez jakékoli vnitřní souvislosti či na základě znalosti klíče &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vigenèrova šifra'''&lt;br /&gt;
* Používá heslo, jehož znaky určují posunutí otevřeného textu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vernamova šifra'''&lt;br /&gt;
Jde dosud o jedinou známou šifru, o níž bylo exaktně dokázáno, že je nerozluštitelná. Podobně jako Vigenèrova šifra i tahle spočívá ve sčítání písmen otevřeného textu a hesla&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Transpoziční šifra'''&lt;br /&gt;
* Spočívá ve změně pořadí znaků podle určitého pravidla. Například tak, že otevřený text je zapsán do tabulky po řádcích a šifrový text vznikne čtením sloupců téže tabulky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	[['''Symetrické''']]&lt;br /&gt;
* Vývoj od starověku po současnost &lt;br /&gt;
* Jeden klíč pro šifrování i dešifrování&lt;br /&gt;
* Nejznámější algoritmy - DES, 3DES, CAST, IDEA, Blowfish, RC&lt;br /&gt;
* Většina symetrických algoritmů je velmi rychlá&lt;br /&gt;
* Bezpečnost algoritmů je různá,  nesmí záviset na utajení algoritmu – síla šifer se poměřuje délkou klíče udávanou v bitech. Např. 5ti bitový klíč představuje 2^5 tedy 32 různých kombinací. &lt;br /&gt;
*Za bezpečné se dnes považují algoritmy o délce klíče nad 128bitů – tedy více než 3.4 x 10 na 38 kombinací &lt;br /&gt;
	[[Nevýhody:]]&lt;br /&gt;
* Pro každou komunikující dvojici potřebujeme vlastní klíč&lt;br /&gt;
* Jak bezpečně předat klíč příjemci šifrovaných dat?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
DES = algoritmus navržený pro bankovní sektor&lt;br /&gt;
RC = Blokové šifry původně vyvinuté Ronaldem Rivestem a uchovávané jako obchodní tajemství firmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
 	[['''Asymetrické''']]&lt;br /&gt;
* Dvojice klíčů: veřejný a soukromý&lt;br /&gt;
* Veřejný klíč může použít kdokoliv pro zašifrování zprávy &lt;br /&gt;
* Dešifrovat lze pouze pomocí soukromého klíče&lt;br /&gt;
* Nejznámější algoritmy: RSA, Diffie-Hellman, DSS&lt;br /&gt;
* Eliminován problém s předáváním klíčů&lt;br /&gt;
* Algoritmy jsou výrazně (řádově 1000x) pomalejší než algoritmy symetrické&lt;br /&gt;
* Jelikož většina symetrických algoritmů pracuje pouze se speciálními čísly (např. prvočísly) používají se zde klíče o velikosti až 2048 bitů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
RSA - nejznámější asymetrická šifra – základ většiny systému využívajících asymetrické šifrování&lt;br /&gt;
	- Založen na problému faktorizace velkých čísel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diffie-Hellman  - Systém pro výměnu kryptografických klíčů mezi dvěma stranami. Nejedná se vlastně o šifrovací algoritmus, ale o metodu pro vyvinutí a výměnu sdíleného privátního klíče přes veřejné komunikační kanály. V zásadě se obě strany dohodnou na nějaké společné číselné hodnotě a pak vytvoří klíč&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	[['''Hybridní šifrování''']]&lt;br /&gt;
* Spojuje výhody obou předchozích řešení ( symetrické a asymetrické šifrování ) a eliminuje tak jejich problém – u symetrického složitost přenosu jednoho klíče používaného u šifrování i dešifrování, a u asymetrického šifrování jeho náročnost na výpočetní výkon&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	[['''HTTPS''']]&lt;br /&gt;
* Nadstavba síťového protokolu HTTP, která umožňuje zabezpečit spojení mezi webovým prohlížečem a webovým serverem před odposloucháváním, podvržením dat a umožňuje též ověřit identitu protistrany. HTTPS používá protokol HTTP, přičemž přenášená data jsou šifrována pomocí SSL nebo TLS a standardní port na straně serveru je 443&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	[['''Doporučení pro uložení privátního klíče:''']]&lt;br /&gt;
* Klíč skladujte na přenosném médiu (USB flash, CD, …)&lt;br /&gt;
* Chraňte svůj privátní klíč dostatečně silným heslem pro případ, že vám někdo zcizí fyzické médium, kde jej máte uložen&lt;br /&gt;
* Zálohujte klíč na jiná média uložená na bezpečných místech&lt;br /&gt;
* Mějte klíč pro nejhorší scénář i vytištěný na papíře a uložený na bezpečném místě&lt;br /&gt;
* Chraňte záložní klíče fyzicky (trezor) i elektronicky použitím dalších metod zabezpečení (například šifrováním celého záložního media)&lt;br /&gt;
* Nezapomínejte, že elektronická média mají konečnou životnost (u DVD např. jen 2 roky)&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=%C5%A0ifrov%C3%A1n%C3%AD</id>
		<title>Šifrování</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=%C5%A0ifrov%C3%A1n%C3%AD"/>
				<updated>2012-04-11T15:36:00Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
* princip kryptografických metod a jejich využití v praxi(symetrická, asymetrická, hybridní)&lt;br /&gt;
* zásada důvěrnosti&lt;br /&gt;
* šifrování z historického pohledu&lt;br /&gt;
* způsoby distribuce a uložení šifrovacích klíčů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== 1. Šifrování ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Bezpečnosti IS'''&lt;br /&gt;
         &lt;br /&gt;
         Bezpečný informační systém zajišťuje:&lt;br /&gt;
* Důvěrnost – to znamená, že přístup k informacím mají pouze autorizované osoby.&lt;br /&gt;
* Autorizace – určení, zda subjekt je důvěryhodný z hlediska jisté činnosti.&lt;br /&gt;
* Integrita – neporušitelnost dat, modifikovat je mohou pouze autorizovaní&lt;br /&gt;
* Dostupnost – služby musí být autorizovaným uživatelům po ruce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autentizace'''&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
* Ověření identity uživatele, nejčastěji heslem. Dále předmětem, otiskem prstu atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Bezpečné heslo'''&lt;br /&gt;
* Je takové, které není snadno zjistitelné, uhodnutelné nebo jinak snadno zneužitelné. Hesla slouží pro ochranu přístupu     k nejrůznějším systémům a informacím, do kterých by se neměl dostat nikdo nepovolaný. &lt;br /&gt;
* Nejbezpečnější hesla jsou tedy „nesmyslné“ kombinace znaků&lt;br /&gt;
* Bezpečné heslo by mělo mít minimálně 8 znaků&lt;br /&gt;
* V dobrém hesle by neměly být použité jen běžné znaky&lt;br /&gt;
* Není příliš vhodné používat pouze jedno heslo jako &amp;quot;hlavní&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Jednorázové heslo'''&lt;br /&gt;
o	Používá se, např. když zapomenete heslo. Požádáte server o přidělení jiného, které vám bude odesláno emailem popř. sms. Toho heslo platí jen omezenou dobu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Zásada důvěrnosti'''&lt;br /&gt;
o	Vyjadřuje potřebu uložit data tak, aby jejich obsah mohl přečíst jen &lt;br /&gt;
		ten, komu jsou určena&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Kryptografie (neboli šifrování)'''&lt;br /&gt;
o	Nauka o metodách utajování smyslu zpráv převodem do podoby, která je čitelná jen se speciální znalostí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	Šifrování může hrát významnou úlohu při každodenní komunikaci a práci s počítačem:&lt;br /&gt;
o	Pomocí šifrování můžeme chránit informace uložené na našem počítači před neautorizovaným přístupem – a to dokonce i před lidmi, kteří jinak mají k našemu počítačovému systému přístup. &lt;br /&gt;
o	Šifrováním můžeme chránit informace při přenosu z jednoho počítače na druhý. &lt;br /&gt;
o	Šifrováním můžeme zabránit či detekovat náhodné nebo úmyslné změny dat. &lt;br /&gt;
o	Pomocí šifrování je možno ověřit, zda autorem dokumentu je opravdu ten, kdo myslíme &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Šifrovací algoritmus'''&lt;br /&gt;
o	Funkce sestavená na matematickém základě a provádí samotné šifrování a dešifrování dat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Šifrovací klíč'''&lt;br /&gt;
o	Říká šifrovacímu algoritmu jak má data (de)šifrovat, podobá se počítačovým heslům, avšak neporovnává se zadaná hodnota s očekávanou, nýbrž se přímo používá a vždy tedy dostaneme nějaký výsledek, jehož správnost závisí právě na zadaném klíči.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Délka klíče'''&lt;br /&gt;
o	Ovlivňuje, kromě jiného, časovou náročnost při útoku hrubou silou – což je kryptoanalytická metoda, kdy postupně zkoušíme všechny možné hodnoty, kterých klíč může nabývat.&lt;br /&gt;
 	Šifra&lt;br /&gt;
o	Kryptografický algoritmus, který převádí čitelnou zprávu neboli prostý text na její nečitelnou podobu neboli šifrový text.&lt;br /&gt;
''''''&lt;br /&gt;
 	Šifrování z historického pohledu, příklady:''''''&lt;br /&gt;
o	'''Substituční šifry'''&lt;br /&gt;
	Spočívá v nahrazení každého znaku zprávy jiným znakem podle nějakého pravidla&lt;br /&gt;
o	'''Posun písmen'''&lt;br /&gt;
	Každé písmeno tajné zprávy je posunuto v abecedě o pevný počet pozic. Šifra je z dnešního pohledu velmi snadno luštitelná, protože je jen málo možných klíčů. Ve své době ale představovala nevídanou metodu a osvědčila se velmi dobře ( Caesarova)&lt;br /&gt;
o	'''Steganografie'''&lt;br /&gt;
	Neboli ukrývání zprávy jako takové. Sem patří různé neviditelné inkousty, vyrývání zprávy do dřevěné tabulky, která se zalije voskem apod. V moderní době lze tajné texty ukrývat například do souborů s hudbou či obrázky namísto náhodného šumu.&lt;br /&gt;
o	'''Tabulka záměn'''&lt;br /&gt;
	Šifrování pomocí tabulky záměny, které je založeno na záměně znaku za jiný bez jakékoli vnitřní souvislosti či na základě znalosti klíče &lt;br /&gt;
o	'''Vigenèrova šifra'''&lt;br /&gt;
	Používá heslo, jehož znaky určují posunutí otevřeného textu&lt;br /&gt;
o	'''Vernamova šifra'''&lt;br /&gt;
	Jde dosud o jedinou známou šifru, o níž bylo exaktně dokázáno, že je nerozluštitelná. Podobně jako Vigenèrova šifra i tahle spočívá ve sčítání písmen otevřeného textu a hesla&lt;br /&gt;
o	'''Transpoziční šifra'''&lt;br /&gt;
	Spočívá ve změně pořadí znaků podle určitého pravidla. Například tak, že otevřený text je zapsán do tabulky po řádcích a šifrový text vznikne čtením sloupců téže tabulky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	[['''Symetrické''']]&lt;br /&gt;
o	Vývoj od starověku po současnost &lt;br /&gt;
o	Jeden klíč pro šifrování i dešifrování&lt;br /&gt;
o	Nejznámější algoritmy - DES, 3DES, CAST, IDEA, Blowfish, RC&lt;br /&gt;
o	Většina symetrických algoritmů je velmi rychlá&lt;br /&gt;
o	Bezpečnost algoritmů je různá,  nesmí záviset na utajení algoritmu – síla šifer se poměřuje délkou klíče udávanou v bitech. Např. 5ti bitový klíč představuje 2^5 tedy 32 různých kombinací. &lt;br /&gt;
o	Za bezpečné se dnes považují algoritmy o délce klíče nad 128bitů – tedy více než 3.4 x 10 na 38 kombinací &lt;br /&gt;
o	Nevýhody:&lt;br /&gt;
	Pro každou komunikující dvojici potřebujeme vlastní klíč&lt;br /&gt;
	Jak bezpečně předat klíč příjemci šifrovaných dat?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
DES = algoritmus navržený pro bankovní sektor&lt;br /&gt;
RC = Blokové šifry původně vyvinuté Ronaldem Rivestem a uchovávané jako obchodní tajemství firmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
 	[['''Asymetrické''']]&lt;br /&gt;
o	Dvojice klíčů: veřejný a soukromý&lt;br /&gt;
o	Veřejný klíč může použít kdokoliv pro zašifrování zprávy &lt;br /&gt;
o	Dešifrovat lze pouze pomocí soukromého klíče&lt;br /&gt;
o	Nejznámější algoritmy: RSA, Diffie-Hellman, DSS&lt;br /&gt;
o	Eliminován problém s předáváním klíčů&lt;br /&gt;
o	Algoritmy jsou výrazně (řádově 1000x) pomalejší než algoritmy symetrické&lt;br /&gt;
o	Jelikož většina symetrických algoritmů pracuje pouze se speciálními čísly (např. prvočísly) používají se zde klíče o velikosti až 2048 bitů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
RSA - nejznámější asymetrická šifra – základ většiny systému využívajících asymetrické šifrování&lt;br /&gt;
	- Založen na problému faktorizace velkých čísel&lt;br /&gt;
Diffie-Hellman  - Systém pro výměnu kryptografických klíčů mezi dvěma stranami. Nejedná se vlastně o šifrovací algoritmus, ale o metodu pro vyvinutí a výměnu sdíleného privátního klíče přes veřejné komunikační kanály. V zásadě se obě strany dohodnou na nějaké společné číselné hodnotě a pak vytvoří klíč&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	[['''Hybridní šifrování''']]&lt;br /&gt;
o	Spojuje výhody obou předchozích řešení ( symetrické a asymetrické šifrování ) a eliminuje tak jejich problém – u symetrického složitost přenosu jednoho klíče používaného u šifrování i dešifrování, a u asymetrického šifrování jeho náročnost na výpočetní výkon&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	[['''HTTPS''']]&lt;br /&gt;
o	Nadstavba síťového protokolu HTTP, která umožňuje zabezpečit spojení mezi webovým prohlížečem a webovým serverem před odposloucháváním, podvržením dat a umožňuje též ověřit identitu protistrany. HTTPS používá protokol HTTP, přičemž přenášená data jsou šifrována pomocí SSL nebo TLS a standardní port na straně serveru je 443&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	[['''Doporučení pro uložení privátního klíče:''']]&lt;br /&gt;
o	Klíč skladujte na přenosném médiu (USB flash, CD, …)&lt;br /&gt;
o	Chraňte svůj privátní klíč dostatečně silným heslem pro případ, že vám někdo zcizí fyzické médium, kde jej máte uložen&lt;br /&gt;
o	Zálohujte klíč na jiná média uložená na bezpečných místech&lt;br /&gt;
o	Mějte klíč pro nejhorší scénář i vytištěný na papíře a uložený na bezpečném místě&lt;br /&gt;
o	Chraňte záložní klíče fyzicky (trezor) i elektronicky použitím dalších metod zabezpečení (například šifrováním celého záložního media)&lt;br /&gt;
o	Nezapomínejte, že elektronická média mají konečnou životnost (u DVD např. jen 2 roky)&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=%C5%A0ifrov%C3%A1n%C3%AD</id>
		<title>Šifrování</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=%C5%A0ifrov%C3%A1n%C3%AD"/>
				<updated>2012-04-11T15:32:55Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
* princip kryptografických metod a jejich využití v praxi(symetrická, asymetrická, hybridní)&lt;br /&gt;
* zásada důvěrnosti&lt;br /&gt;
* šifrování z historického pohledu&lt;br /&gt;
* způsoby distribuce a uložení šifrovacích klíčů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== 1. Šifrování ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Bezpečnosti IS'''&lt;br /&gt;
o	Bezpečný informační systém zajišťuje:&lt;br /&gt;
	 Důvěrnost – to znamená, že přístup k informacím mají pouze autorizované osoby.&lt;br /&gt;
	 Autorizace – určení, zda subjekt je důvěryhodný z hlediska jisté činnosti. &lt;br /&gt;
	 Integrita – neporušitelnost dat, modifikovat je mohou pouze autorizovaní&lt;br /&gt;
	 Dostupnost – služby musí být autorizovaným uživatelům po ruce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autentizace'''&lt;br /&gt;
o	Ověření identity uživatele, nejčastěji heslem. Dále předmětem, otiskem prstu atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Bezpečné heslo'''&lt;br /&gt;
o	Je takové, které není snadno zjistitelné, uhodnutelné nebo jinak snadno zneužitelné. Hesla slouží pro ochranu přístupu     k nejrůznějším systémům a informacím, do kterých by se neměl dostat nikdo nepovolaný. &lt;br /&gt;
o	Nejbezpečnější hesla jsou tedy „nesmyslné“ kombinace znaků&lt;br /&gt;
o	Bezpečné heslo by mělo mít minimálně 8 znaků&lt;br /&gt;
o	V dobrém hesle by neměly být použité jen běžné znaky&lt;br /&gt;
o	Není příliš vhodné používat pouze jedno heslo jako &amp;quot;hlavní&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Jednorázové heslo'''&lt;br /&gt;
o	Používá se, např. když zapomenete heslo. Požádáte server o přidělení jiného, které vám bude odesláno emailem popř. sms. Toho heslo platí jen omezenou dobu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Zásada důvěrnosti'''&lt;br /&gt;
o	Vyjadřuje potřebu uložit data tak, aby jejich obsah mohl přečíst jen &lt;br /&gt;
		ten, komu jsou určena&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Kryptografie (neboli šifrování)'''&lt;br /&gt;
o	Nauka o metodách utajování smyslu zpráv převodem do podoby, která je čitelná jen se speciální znalostí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	Šifrování může hrát významnou úlohu při každodenní komunikaci a práci s počítačem:&lt;br /&gt;
o	Pomocí šifrování můžeme chránit informace uložené na našem počítači před neautorizovaným přístupem – a to dokonce i před lidmi, kteří jinak mají k našemu počítačovému systému přístup. &lt;br /&gt;
o	Šifrováním můžeme chránit informace při přenosu z jednoho počítače na druhý. &lt;br /&gt;
o	Šifrováním můžeme zabránit či detekovat náhodné nebo úmyslné změny dat. &lt;br /&gt;
o	Pomocí šifrování je možno ověřit, zda autorem dokumentu je opravdu ten, kdo myslíme &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Šifrovací algoritmus'''&lt;br /&gt;
o	Funkce sestavená na matematickém základě a provádí samotné šifrování a dešifrování dat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Šifrovací klíč'''&lt;br /&gt;
o	Říká šifrovacímu algoritmu jak má data (de)šifrovat, podobá se počítačovým heslům, avšak neporovnává se zadaná hodnota s očekávanou, nýbrž se přímo používá a vždy tedy dostaneme nějaký výsledek, jehož správnost závisí právě na zadaném klíči.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Délka klíče'''&lt;br /&gt;
o	Ovlivňuje, kromě jiného, časovou náročnost při útoku hrubou silou – což je kryptoanalytická metoda, kdy postupně zkoušíme všechny možné hodnoty, kterých klíč může nabývat.&lt;br /&gt;
 	Šifra&lt;br /&gt;
o	Kryptografický algoritmus, který převádí čitelnou zprávu neboli prostý text na její nečitelnou podobu neboli šifrový text.&lt;br /&gt;
''''''&lt;br /&gt;
 	Šifrování z historického pohledu, příklady:''''''&lt;br /&gt;
o	'''Substituční šifry'''&lt;br /&gt;
	Spočívá v nahrazení každého znaku zprávy jiným znakem podle nějakého pravidla&lt;br /&gt;
o	'''Posun písmen'''&lt;br /&gt;
	Každé písmeno tajné zprávy je posunuto v abecedě o pevný počet pozic. Šifra je z dnešního pohledu velmi snadno luštitelná, protože je jen málo možných klíčů. Ve své době ale představovala nevídanou metodu a osvědčila se velmi dobře ( Caesarova)&lt;br /&gt;
o	'''Steganografie'''&lt;br /&gt;
	Neboli ukrývání zprávy jako takové. Sem patří různé neviditelné inkousty, vyrývání zprávy do dřevěné tabulky, která se zalije voskem apod. V moderní době lze tajné texty ukrývat například do souborů s hudbou či obrázky namísto náhodného šumu.&lt;br /&gt;
o	'''Tabulka záměn'''&lt;br /&gt;
	Šifrování pomocí tabulky záměny, které je založeno na záměně znaku za jiný bez jakékoli vnitřní souvislosti či na základě znalosti klíče &lt;br /&gt;
o	'''Vigenèrova šifra'''&lt;br /&gt;
	Používá heslo, jehož znaky určují posunutí otevřeného textu&lt;br /&gt;
o	'''Vernamova šifra'''&lt;br /&gt;
	Jde dosud o jedinou známou šifru, o níž bylo exaktně dokázáno, že je nerozluštitelná. Podobně jako Vigenèrova šifra i tahle spočívá ve sčítání písmen otevřeného textu a hesla&lt;br /&gt;
o	'''Transpoziční šifra'''&lt;br /&gt;
	Spočívá ve změně pořadí znaků podle určitého pravidla. Například tak, že otevřený text je zapsán do tabulky po řádcích a šifrový text vznikne čtením sloupců téže tabulky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	[['''Symetrické''']]&lt;br /&gt;
o	Vývoj od starověku po současnost &lt;br /&gt;
o	Jeden klíč pro šifrování i dešifrování&lt;br /&gt;
o	Nejznámější algoritmy - DES, 3DES, CAST, IDEA, Blowfish, RC&lt;br /&gt;
o	Většina symetrických algoritmů je velmi rychlá&lt;br /&gt;
o	Bezpečnost algoritmů je různá,  nesmí záviset na utajení algoritmu – síla šifer se poměřuje délkou klíče udávanou v bitech. Např. 5ti bitový klíč představuje 2^5 tedy 32 různých kombinací. &lt;br /&gt;
o	Za bezpečné se dnes považují algoritmy o délce klíče nad 128bitů – tedy více než 3.4 x 10 na 38 kombinací &lt;br /&gt;
o	Nevýhody:&lt;br /&gt;
	Pro každou komunikující dvojici potřebujeme vlastní klíč&lt;br /&gt;
	Jak bezpečně předat klíč příjemci šifrovaných dat?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
DES = algoritmus navržený pro bankovní sektor&lt;br /&gt;
RC = Blokové šifry původně vyvinuté Ronaldem Rivestem a uchovávané jako obchodní tajemství firmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
 	[['''Asymetrické''']]&lt;br /&gt;
o	Dvojice klíčů: veřejný a soukromý&lt;br /&gt;
o	Veřejný klíč může použít kdokoliv pro zašifrování zprávy &lt;br /&gt;
o	Dešifrovat lze pouze pomocí soukromého klíče&lt;br /&gt;
o	Nejznámější algoritmy: RSA, Diffie-Hellman, DSS&lt;br /&gt;
o	Eliminován problém s předáváním klíčů&lt;br /&gt;
o	Algoritmy jsou výrazně (řádově 1000x) pomalejší než algoritmy symetrické&lt;br /&gt;
o	Jelikož většina symetrických algoritmů pracuje pouze se speciálními čísly (např. prvočísly) používají se zde klíče o velikosti až 2048 bitů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
RSA - nejznámější asymetrická šifra – základ většiny systému využívajících asymetrické šifrování&lt;br /&gt;
	- Založen na problému faktorizace velkých čísel&lt;br /&gt;
Diffie-Hellman  - Systém pro výměnu kryptografických klíčů mezi dvěma stranami. Nejedná se vlastně o šifrovací algoritmus, ale o metodu pro vyvinutí a výměnu sdíleného privátního klíče přes veřejné komunikační kanály. V zásadě se obě strany dohodnou na nějaké společné číselné hodnotě a pak vytvoří klíč&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	[['''Hybridní šifrování''']]&lt;br /&gt;
o	Spojuje výhody obou předchozích řešení ( symetrické a asymetrické šifrování ) a eliminuje tak jejich problém – u symetrického složitost přenosu jednoho klíče používaného u šifrování i dešifrování, a u asymetrického šifrování jeho náročnost na výpočetní výkon&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	[['''HTTPS''']]&lt;br /&gt;
o	Nadstavba síťového protokolu HTTP, která umožňuje zabezpečit spojení mezi webovým prohlížečem a webovým serverem před odposloucháváním, podvržením dat a umožňuje též ověřit identitu protistrany. HTTPS používá protokol HTTP, přičemž přenášená data jsou šifrována pomocí SSL nebo TLS a standardní port na straně serveru je 443&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	[['''Doporučení pro uložení privátního klíče:''']]&lt;br /&gt;
o	Klíč skladujte na přenosném médiu (USB flash, CD, …)&lt;br /&gt;
o	Chraňte svůj privátní klíč dostatečně silným heslem pro případ, že vám někdo zcizí fyzické médium, kde jej máte uložen&lt;br /&gt;
o	Zálohujte klíč na jiná média uložená na bezpečných místech&lt;br /&gt;
o	Mějte klíč pro nejhorší scénář i vytištěný na papíře a uložený na bezpečném místě&lt;br /&gt;
o	Chraňte záložní klíče fyzicky (trezor) i elektronicky použitím dalších metod zabezpečení (například šifrováním celého záložního media)&lt;br /&gt;
o	Nezapomínejte, že elektronická média mají konečnou životnost (u DVD např. jen 2 roky)&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=%C5%A0ifrov%C3%A1n%C3%AD</id>
		<title>Šifrování</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=%C5%A0ifrov%C3%A1n%C3%AD"/>
				<updated>2012-04-11T15:31:48Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
* princip kryptografických metod a jejich využití v praxi(symetrická, asymetrická, hybridní)&lt;br /&gt;
* zásada důvěrnosti&lt;br /&gt;
* šifrování z historického pohledu&lt;br /&gt;
* způsoby distribuce a uložení šifrovacích klíčů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== 1. Šifrování ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Bezpečnosti IS'''&lt;br /&gt;
o	Bezpečný informační systém zajišťuje:&lt;br /&gt;
	 Důvěrnost – to znamená, že přístup k informacím mají pouze autorizované osoby.&lt;br /&gt;
	 Autorizace – určení, zda subjekt je důvěryhodný z hlediska jisté činnosti. &lt;br /&gt;
	 Integrita – neporušitelnost dat, modifikovat je mohou pouze autorizovaní&lt;br /&gt;
	 Dostupnost – služby musí být autorizovaným uživatelům po ruce.&lt;br /&gt;
'''&lt;br /&gt;
 	Autentizace'''&lt;br /&gt;
o	Ověření identity uživatele, nejčastěji heslem. Dále předmětem, otiskem prstu atd.&lt;br /&gt;
'''&lt;br /&gt;
 	Bezpečné heslo'''&lt;br /&gt;
o	Je takové, které není snadno zjistitelné, uhodnutelné nebo jinak snadno zneužitelné. Hesla slouží pro ochranu přístupu     k nejrůznějším systémům a informacím, do kterých by se neměl dostat nikdo nepovolaný. &lt;br /&gt;
o	Nejbezpečnější hesla jsou tedy „nesmyslné“ kombinace znaků&lt;br /&gt;
o	Bezpečné heslo by mělo mít minimálně 8 znaků&lt;br /&gt;
o	V dobrém hesle by neměly být použité jen běžné znaky&lt;br /&gt;
o	Není příliš vhodné používat pouze jedno heslo jako &amp;quot;hlavní&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Jednorázové heslo'''&lt;br /&gt;
o	Používá se, např. když zapomenete heslo. Požádáte server o přidělení jiného, které vám bude odesláno emailem popř. sms. Toho heslo platí jen omezenou dobu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Zásada důvěrnosti'''&lt;br /&gt;
o	Vyjadřuje potřebu uložit data tak, aby jejich obsah mohl přečíst jen &lt;br /&gt;
		ten, komu jsou určena&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Kryptografie (neboli šifrování)'''&lt;br /&gt;
o	Nauka o metodách utajování smyslu zpráv převodem do podoby, která je čitelná jen se speciální znalostí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	Šifrování může hrát významnou úlohu při každodenní komunikaci a práci s počítačem:&lt;br /&gt;
o	Pomocí šifrování můžeme chránit informace uložené na našem počítači před neautorizovaným přístupem – a to dokonce i před lidmi, kteří jinak mají k našemu počítačovému systému přístup. &lt;br /&gt;
o	Šifrováním můžeme chránit informace při přenosu z jednoho počítače na druhý. &lt;br /&gt;
o	Šifrováním můžeme zabránit či detekovat náhodné nebo úmyslné změny dat. &lt;br /&gt;
o	Pomocí šifrování je možno ověřit, zda autorem dokumentu je opravdu ten, kdo myslíme &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Šifrovací algoritmus'''&lt;br /&gt;
o	Funkce sestavená na matematickém základě a provádí samotné šifrování a dešifrování dat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Šifrovací klíč'''&lt;br /&gt;
o	Říká šifrovacímu algoritmu jak má data (de)šifrovat, podobá se počítačovým heslům, avšak neporovnává se zadaná hodnota s očekávanou, nýbrž se přímo používá a vždy tedy dostaneme nějaký výsledek, jehož správnost závisí právě na zadaném klíči.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Délka klíče'''&lt;br /&gt;
o	Ovlivňuje, kromě jiného, časovou náročnost při útoku hrubou silou – což je kryptoanalytická metoda, kdy postupně zkoušíme všechny možné hodnoty, kterých klíč může nabývat.&lt;br /&gt;
 	Šifra&lt;br /&gt;
o	Kryptografický algoritmus, který převádí čitelnou zprávu neboli prostý text na její nečitelnou podobu neboli šifrový text.&lt;br /&gt;
''''''&lt;br /&gt;
 	Šifrování z historického pohledu, příklady:''''''&lt;br /&gt;
o	'''Substituční šifry'''&lt;br /&gt;
	Spočívá v nahrazení každého znaku zprávy jiným znakem podle nějakého pravidla&lt;br /&gt;
o	'''Posun písmen'''&lt;br /&gt;
	Každé písmeno tajné zprávy je posunuto v abecedě o pevný počet pozic. Šifra je z dnešního pohledu velmi snadno luštitelná, protože je jen málo možných klíčů. Ve své době ale představovala nevídanou metodu a osvědčila se velmi dobře ( Caesarova)&lt;br /&gt;
o	'''Steganografie'''&lt;br /&gt;
	Neboli ukrývání zprávy jako takové. Sem patří různé neviditelné inkousty, vyrývání zprávy do dřevěné tabulky, která se zalije voskem apod. V moderní době lze tajné texty ukrývat například do souborů s hudbou či obrázky namísto náhodného šumu.&lt;br /&gt;
o	'''Tabulka záměn'''&lt;br /&gt;
	Šifrování pomocí tabulky záměny, které je založeno na záměně znaku za jiný bez jakékoli vnitřní souvislosti či na základě znalosti klíče &lt;br /&gt;
o	'''Vigenèrova šifra'''&lt;br /&gt;
	Používá heslo, jehož znaky určují posunutí otevřeného textu&lt;br /&gt;
o	'''Vernamova šifra'''&lt;br /&gt;
	Jde dosud o jedinou známou šifru, o níž bylo exaktně dokázáno, že je nerozluštitelná. Podobně jako Vigenèrova šifra i tahle spočívá ve sčítání písmen otevřeného textu a hesla&lt;br /&gt;
o	'''Transpoziční šifra'''&lt;br /&gt;
	Spočívá ve změně pořadí znaků podle určitého pravidla. Například tak, že otevřený text je zapsán do tabulky po řádcích a šifrový text vznikne čtením sloupců téže tabulky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	[['''Symetrické''']]&lt;br /&gt;
o	Vývoj od starověku po současnost &lt;br /&gt;
o	Jeden klíč pro šifrování i dešifrování&lt;br /&gt;
o	Nejznámější algoritmy - DES, 3DES, CAST, IDEA, Blowfish, RC&lt;br /&gt;
o	Většina symetrických algoritmů je velmi rychlá&lt;br /&gt;
o	Bezpečnost algoritmů je různá,  nesmí záviset na utajení algoritmu – síla šifer se poměřuje délkou klíče udávanou v bitech. Např. 5ti bitový klíč představuje 2^5 tedy 32 různých kombinací. &lt;br /&gt;
o	Za bezpečné se dnes považují algoritmy o délce klíče nad 128bitů – tedy více než 3.4 x 10 na 38 kombinací &lt;br /&gt;
o	Nevýhody:&lt;br /&gt;
	Pro každou komunikující dvojici potřebujeme vlastní klíč&lt;br /&gt;
	Jak bezpečně předat klíč příjemci šifrovaných dat?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
DES = algoritmus navržený pro bankovní sektor&lt;br /&gt;
RC = Blokové šifry původně vyvinuté Ronaldem Rivestem a uchovávané jako obchodní tajemství firmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
 	[['''Asymetrické''']]&lt;br /&gt;
o	Dvojice klíčů: veřejný a soukromý&lt;br /&gt;
o	Veřejný klíč může použít kdokoliv pro zašifrování zprávy &lt;br /&gt;
o	Dešifrovat lze pouze pomocí soukromého klíče&lt;br /&gt;
o	Nejznámější algoritmy: RSA, Diffie-Hellman, DSS&lt;br /&gt;
o	Eliminován problém s předáváním klíčů&lt;br /&gt;
o	Algoritmy jsou výrazně (řádově 1000x) pomalejší než algoritmy symetrické&lt;br /&gt;
o	Jelikož většina symetrických algoritmů pracuje pouze se speciálními čísly (např. prvočísly) používají se zde klíče o velikosti až 2048 bitů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
RSA - nejznámější asymetrická šifra – základ většiny systému využívajících asymetrické šifrování&lt;br /&gt;
	- Založen na problému faktorizace velkých čísel&lt;br /&gt;
Diffie-Hellman  - Systém pro výměnu kryptografických klíčů mezi dvěma stranami. Nejedná se vlastně o šifrovací algoritmus, ale o metodu pro vyvinutí a výměnu sdíleného privátního klíče přes veřejné komunikační kanály. V zásadě se obě strany dohodnou na nějaké společné číselné hodnotě a pak vytvoří klíč&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	[['''Hybridní šifrování''']]&lt;br /&gt;
o	Spojuje výhody obou předchozích řešení ( symetrické a asymetrické šifrování ) a eliminuje tak jejich problém – u symetrického složitost přenosu jednoho klíče používaného u šifrování i dešifrování, a u asymetrického šifrování jeho náročnost na výpočetní výkon&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	[['''HTTPS''']]&lt;br /&gt;
o	Nadstavba síťového protokolu HTTP, která umožňuje zabezpečit spojení mezi webovým prohlížečem a webovým serverem před odposloucháváním, podvržením dat a umožňuje též ověřit identitu protistrany. HTTPS používá protokol HTTP, přičemž přenášená data jsou šifrována pomocí SSL nebo TLS a standardní port na straně serveru je 443&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	[['''Doporučení pro uložení privátního klíče:''']]&lt;br /&gt;
o	Klíč skladujte na přenosném médiu (USB flash, CD, …)&lt;br /&gt;
o	Chraňte svůj privátní klíč dostatečně silným heslem pro případ, že vám někdo zcizí fyzické médium, kde jej máte uložen&lt;br /&gt;
o	Zálohujte klíč na jiná média uložená na bezpečných místech&lt;br /&gt;
o	Mějte klíč pro nejhorší scénář i vytištěný na papíře a uložený na bezpečném místě&lt;br /&gt;
o	Chraňte záložní klíče fyzicky (trezor) i elektronicky použitím dalších metod zabezpečení (například šifrováním celého záložního media)&lt;br /&gt;
o	Nezapomínejte, že elektronická média mají konečnou životnost (u DVD např. jen 2 roky)&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	<entry>
		<id>http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=%C5%A0ifrov%C3%A1n%C3%AD</id>
		<title>Šifrování</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://maturitait4.iunas.cz/index.php?title=%C5%A0ifrov%C3%A1n%C3%AD"/>
				<updated>2012-04-11T15:24:20Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;88.103.48.188: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* princip kryptografických metod a jejich využití v praxi(symetrická, asymetrická, hybridní)&lt;br /&gt;
* zásada důvěrnosti&lt;br /&gt;
* šifrování z historického pohledu&lt;br /&gt;
* způsoby distribuce a uložení šifrovacích klíčů&lt;br /&gt;
'''[[&lt;br /&gt;
1. Šifrování]]'''&lt;br /&gt;
 	'''Bezpečnosti IS'''&lt;br /&gt;
o	Bezpečný informační systém zajišťuje:&lt;br /&gt;
	 Důvěrnost – to znamená, že přístup k informacím mají pouze autorizované osoby.&lt;br /&gt;
	 Autorizace – určení, zda subjekt je důvěryhodný z hlediska jisté činnosti. &lt;br /&gt;
	 Integrita – neporušitelnost dat, modifikovat je mohou pouze autorizovaní&lt;br /&gt;
	 Dostupnost – služby musí být autorizovaným uživatelům po ruce.&lt;br /&gt;
'''&lt;br /&gt;
 	Autentizace'''&lt;br /&gt;
o	Ověření identity uživatele, nejčastěji heslem. Dále předmětem, otiskem prstu atd.&lt;br /&gt;
'''&lt;br /&gt;
 	Bezpečné heslo'''&lt;br /&gt;
o	Je takové, které není snadno zjistitelné, uhodnutelné nebo jinak snadno zneužitelné. Hesla slouží pro ochranu přístupu     k nejrůznějším systémům a informacím, do kterých by se neměl dostat nikdo nepovolaný. &lt;br /&gt;
o	Nejbezpečnější hesla jsou tedy „nesmyslné“ kombinace znaků&lt;br /&gt;
o	Bezpečné heslo by mělo mít minimálně 8 znaků&lt;br /&gt;
o	V dobrém hesle by neměly být použité jen běžné znaky&lt;br /&gt;
o	Není příliš vhodné používat pouze jedno heslo jako &amp;quot;hlavní&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Jednorázové heslo'''&lt;br /&gt;
o	Používá se, např. když zapomenete heslo. Požádáte server o přidělení jiného, které vám bude odesláno emailem popř. sms. Toho heslo platí jen omezenou dobu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Zásada důvěrnosti'''&lt;br /&gt;
o	Vyjadřuje potřebu uložit data tak, aby jejich obsah mohl přečíst jen &lt;br /&gt;
		ten, komu jsou určena&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Kryptografie (neboli šifrování)'''&lt;br /&gt;
o	Nauka o metodách utajování smyslu zpráv převodem do podoby, která je čitelná jen se speciální znalostí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	Šifrování může hrát významnou úlohu při každodenní komunikaci a práci s počítačem:&lt;br /&gt;
o	Pomocí šifrování můžeme chránit informace uložené na našem počítači před neautorizovaným přístupem – a to dokonce i před lidmi, kteří jinak mají k našemu počítačovému systému přístup. &lt;br /&gt;
o	Šifrováním můžeme chránit informace při přenosu z jednoho počítače na druhý. &lt;br /&gt;
o	Šifrováním můžeme zabránit či detekovat náhodné nebo úmyslné změny dat. &lt;br /&gt;
o	Pomocí šifrování je možno ověřit, zda autorem dokumentu je opravdu ten, kdo myslíme &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Šifrovací algoritmus'''&lt;br /&gt;
o	Funkce sestavená na matematickém základě a provádí samotné šifrování a dešifrování dat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Šifrovací klíč'''&lt;br /&gt;
o	Říká šifrovacímu algoritmu jak má data (de)šifrovat, podobá se počítačovým heslům, avšak neporovnává se zadaná hodnota s očekávanou, nýbrž se přímo používá a vždy tedy dostaneme nějaký výsledek, jehož správnost závisí právě na zadaném klíči.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	'''Délka klíče'''&lt;br /&gt;
o	Ovlivňuje, kromě jiného, časovou náročnost při útoku hrubou silou – což je kryptoanalytická metoda, kdy postupně zkoušíme všechny možné hodnoty, kterých klíč může nabývat.&lt;br /&gt;
 	Šifra&lt;br /&gt;
o	Kryptografický algoritmus, který převádí čitelnou zprávu neboli prostý text na její nečitelnou podobu neboli šifrový text.&lt;br /&gt;
''''''&lt;br /&gt;
 	Šifrování z historického pohledu, příklady:''''''&lt;br /&gt;
o	'''Substituční šifry'''&lt;br /&gt;
	Spočívá v nahrazení každého znaku zprávy jiným znakem podle nějakého pravidla&lt;br /&gt;
o	'''Posun písmen'''&lt;br /&gt;
	Každé písmeno tajné zprávy je posunuto v abecedě o pevný počet pozic. Šifra je z dnešního pohledu velmi snadno luštitelná, protože je jen málo možných klíčů. Ve své době ale představovala nevídanou metodu a osvědčila se velmi dobře ( Caesarova)&lt;br /&gt;
o	'''Steganografie'''&lt;br /&gt;
	Neboli ukrývání zprávy jako takové. Sem patří různé neviditelné inkousty, vyrývání zprávy do dřevěné tabulky, která se zalije voskem apod. V moderní době lze tajné texty ukrývat například do souborů s hudbou či obrázky namísto náhodného šumu.&lt;br /&gt;
o	'''Tabulka záměn'''&lt;br /&gt;
	Šifrování pomocí tabulky záměny, které je založeno na záměně znaku za jiný bez jakékoli vnitřní souvislosti či na základě znalosti klíče &lt;br /&gt;
o	'''Vigenèrova šifra'''&lt;br /&gt;
	Používá heslo, jehož znaky určují posunutí otevřeného textu&lt;br /&gt;
o	'''Vernamova šifra'''&lt;br /&gt;
	Jde dosud o jedinou známou šifru, o níž bylo exaktně dokázáno, že je nerozluštitelná. Podobně jako Vigenèrova šifra i tahle spočívá ve sčítání písmen otevřeného textu a hesla&lt;br /&gt;
o	'''Transpoziční šifra'''&lt;br /&gt;
	Spočívá ve změně pořadí znaků podle určitého pravidla. Například tak, že otevřený text je zapsán do tabulky po řádcích a šifrový text vznikne čtením sloupců téže tabulky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	[['''Symetrické''']]&lt;br /&gt;
o	Vývoj od starověku po současnost &lt;br /&gt;
o	Jeden klíč pro šifrování i dešifrování&lt;br /&gt;
o	Nejznámější algoritmy - DES, 3DES, CAST, IDEA, Blowfish, RC&lt;br /&gt;
o	Většina symetrických algoritmů je velmi rychlá&lt;br /&gt;
o	Bezpečnost algoritmů je různá,  nesmí záviset na utajení algoritmu – síla šifer se poměřuje délkou klíče udávanou v bitech. Např. 5ti bitový klíč představuje 2^5 tedy 32 různých kombinací. &lt;br /&gt;
o	Za bezpečné se dnes považují algoritmy o délce klíče nad 128bitů – tedy více než 3.4 x 10 na 38 kombinací &lt;br /&gt;
o	Nevýhody:&lt;br /&gt;
	Pro každou komunikující dvojici potřebujeme vlastní klíč&lt;br /&gt;
	Jak bezpečně předat klíč příjemci šifrovaných dat?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
DES = algoritmus navržený pro bankovní sektor&lt;br /&gt;
RC = Blokové šifry původně vyvinuté Ronaldem Rivestem a uchovávané jako obchodní tajemství firmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
 	[['''Asymetrické''']]&lt;br /&gt;
o	Dvojice klíčů: veřejný a soukromý&lt;br /&gt;
o	Veřejný klíč může použít kdokoliv pro zašifrování zprávy &lt;br /&gt;
o	Dešifrovat lze pouze pomocí soukromého klíče&lt;br /&gt;
o	Nejznámější algoritmy: RSA, Diffie-Hellman, DSS&lt;br /&gt;
o	Eliminován problém s předáváním klíčů&lt;br /&gt;
o	Algoritmy jsou výrazně (řádově 1000x) pomalejší než algoritmy symetrické&lt;br /&gt;
o	Jelikož většina symetrických algoritmů pracuje pouze se speciálními čísly (např. prvočísly) používají se zde klíče o velikosti až 2048 bitů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
RSA - nejznámější asymetrická šifra – základ většiny systému využívajících asymetrické šifrování&lt;br /&gt;
	- Založen na problému faktorizace velkých čísel&lt;br /&gt;
Diffie-Hellman  - Systém pro výměnu kryptografických klíčů mezi dvěma stranami. Nejedná se vlastně o šifrovací algoritmus, ale o metodu pro vyvinutí a výměnu sdíleného privátního klíče přes veřejné komunikační kanály. V zásadě se obě strany dohodnou na nějaké společné číselné hodnotě a pak vytvoří klíč&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	[['''Hybridní šifrování''']]&lt;br /&gt;
o	Spojuje výhody obou předchozích řešení ( symetrické a asymetrické šifrování ) a eliminuje tak jejich problém – u symetrického složitost přenosu jednoho klíče používaného u šifrování i dešifrování, a u asymetrického šifrování jeho náročnost na výpočetní výkon&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	[['''HTTPS''']]&lt;br /&gt;
o	Nadstavba síťového protokolu HTTP, která umožňuje zabezpečit spojení mezi webovým prohlížečem a webovým serverem před odposloucháváním, podvržením dat a umožňuje též ověřit identitu protistrany. HTTPS používá protokol HTTP, přičemž přenášená data jsou šifrována pomocí SSL nebo TLS a standardní port na straně serveru je 443&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 	[['''Doporučení pro uložení privátního klíče:''']]&lt;br /&gt;
o	Klíč skladujte na přenosném médiu (USB flash, CD, …)&lt;br /&gt;
o	Chraňte svůj privátní klíč dostatečně silným heslem pro případ, že vám někdo zcizí fyzické médium, kde jej máte uložen&lt;br /&gt;
o	Zálohujte klíč na jiná média uložená na bezpečných místech&lt;br /&gt;
o	Mějte klíč pro nejhorší scénář i vytištěný na papíře a uložený na bezpečném místě&lt;br /&gt;
o	Chraňte záložní klíče fyzicky (trezor) i elektronicky použitím dalších metod zabezpečení (například šifrováním celého záložního media)&lt;br /&gt;
o	Nezapomínejte, že elektronická média mají konečnou životnost (u DVD např. jen 2 roky)&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>88.103.48.188</name></author>	</entry>

	</feed>