Maturita 2012 - Příspěvky uživatele [cs]

Eko:3. Právní formy podnikání

2012-05-07T19:38:29Z

Skalpel: /* Akciová společnost (a.s) */

''Osobní a kapitálové společnosti, družstva, státní podnik.''

== Obchodní společnosti ==
'''Osobní společnosti'''
*v.o.s.
*k.s

'''Kapitálové společnosti'''
*s.r.o.
*a.s.

=== Veřejná obchodní společnost (v.o.s.) ===
*Založit ji mohou minimálně 2 fyzické osoby (právnické nejsou tak časté)
*Ručí neomezeně a solidárně
*Zisk se dělí rovným dílem, stejně tak ztráta
*Statutární orgán je každý ze společníků, pokud ve společenské smlouvě není uvedeno jinak
*Pro společníky platí zákaz konkurence v oboru

=== Komanditní společnost (k.s.) ===
*Založit ji mohou minimálně 2 fyzické osoby
*Komanditista
**minimální vklad 5 000Kč
**ručí jen do výše vkladu
*komplementář
**nemá předepsaný vklad
**ale ručí celým svým majetkem
*statutárním orgánem jsou komplementáři
*zisk se rozdělí mezi komanditisty a komplementáře poměrem stanoveným ve společenské smlouvě, dále komanditisté dle výše vkladu, komplementáři rovným dílem
*ztrátu nesou komplementáři rovným dílem
*zákaz konkurence v oboru pro komplementáře

=== Společnost s ručením omezeným (s.r.o.) ===
*Může být založena i jednou osobou (max. 3 s.r.o. na osobu)
*Maximální počet společníků – 50
*Minimální základní kapitál 200 000Kč
*Minimální vklad společníka – 20 000Kč
*Základní kapitál je tvořen vklady společníků a společníci ručí za závazky do výše upsaných vkladů
*Orgány společnosti:
**Nejvyšší orgán – valná hromada (min. 1x za rok)
**Statutární zástupce – jednatel
**Kontrolní orgán – dozorčí rada
*Zákaz konkurence oboru platí pro jednatele a členy dozorčí rady
*Povinně musí společnost vytvářet rezervní fond (minimálně 30% základního kapitálu), slouží k pokrytí ztrát

=== Akciová společnost (a.s) ===
*Vytváří základní kapitál, který je rozvržen na určitý počet akcií o určité nominální hodnotě (2 000 000 →1 000 x 2 000)
Základní kapitál = 2 000 000,- Akcie = 1 000 (počet) Nominální hodnota = 2 000,- Kč
*Akcie - cenný papír, se kterým jsou spojena práva akcionáře jako společníka
*Práva akcionářů:
**Podílet se na řízení společnosti
**Podílet se na zisku
**Dividenda – výnos z jedné akcie
**Podílet se na likvidačním zůstatku
*Typy akcií:
**listinné - akciový papír
**zaknihované
**dostáván výpis
**na jméno
**na majitele
**speciální
*Založení:
**Bez upisování akcií
**Minimální základní kapitál 2 000 000Kč, vklady zakladatelů se rovnají základnímu kapitálu
**S veřejným upisováním akcií
**Minimální základní kapitál 20 000 000Kč, používá se v případě, pokud zakladatelé nemají dostatek kapitálu, před založením společnosti zveřejní výzvu k upisování akcií, při upisování akcií musí zakladatelé předložit návrh stanov společnosti a listinu upisovatelů
*Před založením musí být svolána ustanovující valná hromada, na které je sepsána společenská smlouva, zvolen statutární zástupce a členové dozorčí rady
*Orgány:
**Nejvyšší orgán- valná hromada (min. 1x ročně)
**Statutární zástupce – představenstvo
**Kontrolní orgán – dozorčí rada
*Musí vytvářet rezervní fond
*Zákaz konkurence v oboru pro členy představenstva a členy dozorčí rady
*Tantiémy – odměny pro členy představenstva a členy dozorčí rady

=== Družstvo ===
*V názvu je slovo družstvo povinně, musí být minimálně 5 fyzických osob, nebo 2 právnické
*Podmínkou členství je splacení členského vkladu, který je pro všechny členy stejný
*Členem družstva může být fyzická osoba od 15let
*Orgány:
**Nejvyšší orgán – členská schůze
**Statutární zástupce – představenstvo
**Kontrolní orgán – kontrolní komise
*Minimální základní kapitál – 50 000Kč
*Nedělitelný fond min. 50% kapitálu
*Členové družstva neručí za závazky
*Členství se dědí

=== Státní podnik ===
*Řídí se zákonem o státním podniku
*Stát může podnikat 2 způsoby:
**Majoritní podíl v soukromích firmách
**Zakládá specifické podniky
*Za závazky ručí svým majetkem
*Statutární orgán – ředitel, jmenován ministrem odvětví
*Kontrolní orgán – dozorčí rada

Adresace IPV4

2012-04-30T14:12:03Z

Skalpel:

* IP adresa, konfigurace síťového adapteru, routing

== Charakteristika IP (Internet Protokolu) ==
* Je to univerzální přenosový protokol síťové vrstvy, který se snaží fungovat „nad vším“ – to znamená nad libovolnou přenosovou technologií
* Je jediným přenosovým protokolem TCP/IP na síťové vrstvě
* Používá virtuální pakety – nemají ekvivalent v Hardware, musí se zpracovávat v Softwaru, říká se jim IP diagramy
* Zajišťuje přenos diagramů skrz internet a realizuje směrování
* Je implementován v hostitelských počítačích a ve směrovačích
* Funguje nespolehlivě a nespojovaně
* Dnes se používá verze číslo 4 (IPv4) a v jejím rámci se používají 32bitové IP adresy
== Adresace ==
* Každý uzel musí mít unikátní IP adresu, aby jej bylo možné rozlišit.
* IP adresy jsou:
** Fyzicky „jednolité“ – každá má 32 bitů
** Logicky dvousložkové – mají síťovou část (s adresou sítě, identifikující síť jako celek), a adresu uzlu v rámci sítě (relativní část)
*** Hranici mezi složkami tvoří bitová pozice
**** Síťovou část tvoří vyšší bity, relativní adresu uzlu tvoří zbývající nižší bity IP adresy, dnes je hranice volitelná
* Adresy nemohou být přidělovány libovolně, musí být respektováno rozdělení na sítě a uzly ve stejné síti musí mít IP adresy se stejnou síťovou částí, kdežto uzly v různých sítích musí mít IP adresy s různými síťovými částmi
* IP adresy patří rozhraním, ne uzlům; musí se přidělovat po celých blocích, se stejnou síťovou částí, bez ohledu na to, kolik se jich využije a pokud jsou přidělené jedné síti, nelze je použít v jiné
* Autoři předpokládali, že bude existovat:
** Malý počet opravdu velkých sítí, které vyžadují malou síťovou část a naopak velkou část pro relativní adresu uzlu ( třída A)
** Střední počet středně velkých sítí, které by měli mít srovnatelně velkou síťovou i relativní část (neboli třída B)
** Velký počet malých sítí, které vyžadují velkou síťovou část a postačí jim malá část pro relativní adresy (neboli třída C)
* Existují tři třídy adres:
** Třída A - pro velmi velké sítě, rozděluje 32bitů na 8 a 24
** Třída B - pro středně velké sítě, rozděluje na 16 a 16
** Třída C - pro malé sítě, rozděluje na 24 a 8
** Autoři se tímto rozdělením snažili zmenšit plýtvání s IP adresami
* Symbolický zápis IP adres
** IP adresu lze chápat jako jedno velké (32bitové) binární číslo, které se však špatně zapisuje i čte
** Používá se jednotný způsob zápisu:
*** Obsah každého bytu je vyjádřen jako desítkové číslo
*** Jednotlivé části jsou spojeny tečkou (193.84.57.34)
* Způsob přidělování IP adres:
** Existuje zásada, že žádná IP adresa nesmí být přidělena dvakrát
** Existuje centrální autorita, která přiděluje adresy, centrální autoritou je IANA, která přiděluje cele bloky IP adres regionálním přidělovatelům
*** RIPE (Evropa)
*** APNIC (Asie a Pacific)
*** Internic (ARIN, v USA)
** Na úrovni IANA byl vyčerpán prostor IPv4 1. 2. 2011
== Routování (neboli směrování) ==
* Je to volba směru pro další předání paketu či diagramu
* Zahrnuje:
** Výpočet optimální cesty
** Uchovávání směrových informací (což znamená vedení směrovacích tabulek)
** Předávání paketů (neboli forwarding)
** Udržování směrových informací – aktualizuje údaje pro vypočtení cesty a reaguje na změny
* Dále s routováním souvisí:
** Celková koncepce směrování
** '''Statické směrování'''
*** Obsah směrovacích tabulek má statický charakter a nemění se (ruční konfigurace směrovačů a jejich směrovacích tabulek, nereaguje to na změny v síti)
*** Používá se jen výjimečně:
**** Pro definování takzvaných implicitních cest
**** Pro zavedení směrů, které nejsou inzerovány
**** Pro implementaci speciálních směrovacích politik
**** Jako obrana proti nekorektním směrovacím informacím, …
** '''Dynamické směrování'''
*** Obsah směrovacích tabulek má dynamický charakter a mění se (často je základ konfigurace vytvářen staticky, ruční konfigurací směrovačů; ostatní údaje se průběžně aktualizují)
*** Existují dvě základní varianty:
**** '''Vector-distance rating'''
***** Sousední směrovače si předávají celé své směrovací tabulky
***** Je hůře škálovatelní a méně stabilní, přestává se používat
**** '''Link-state routing:'''
***** Směrovače si předávají jen údaje o průchodnosti cest k sousedům
***** Lépe škálovatelné, používá se
** Přímé a nepřímě doručování
*** '''Přímé doručování:'''
**** Odesilatel a příjemce se nachází ve stejné IP síti
**** Odpadá rozhodování o volbě směru, o doručení se dokáže postarat linková vrstva
*** '''Nepřímé doručování:'''
**** Odesilatel a příjemce se nacházejí v různých IP sítích
**** Odesilatel musí určit nejvhodnější odchozí směr
** Metody optimalizace směrovacích tabulek
** Řešení směrování v opravdu velkých systémech jako jsou autonomní systémy (může si sám stanovit vlastní směrovací politiku)

== Nastavení routovacího zařízení ==
* Vyresetujeme zařízení do továrního nastavení
* Poté zjistíme, přes jakou IP adresu se dostaneme do routovacího zařízení (routr, L3Switch,…).
* Nastavíme si na počítači IP adresu z IP sítě routru a výchozí bránu nastavíme jako IP adresu routru.
* Přes prohlížeč se připojíme do menu.
* V menu nastavíme IP adresu na WAN rozhraní a na LAN rozhraní. Na WAN rozhraní musí být IP adresa z IP sítě, ke které se připojujeme. Na LAN rozhraní si nastavíme nějakou IP adresu z rozsahu neveřejných IP adres.
* Zapneme DHCP server aby nám uděloval IP adresy automaticky v lokální síti a můžeme nastavit aj výchozí DNS server (př: 8.8.8.8 – Google, 195.113.176.229 –Školní ,….).
* Dále zapneme NAT, který nám maskuje IP adresy z lokální sítě za jednu IP adresu z veřejné sítě( za IP adresu na WAN rozhraní).
*NAT
**Překlad síťových adres je funkce, která umožňuje překládání adres. Což znamená, že adresy z lokální sítě přeloží na jedinečnou adresu, která slouží pro vstup do jiné sítě (např. Internetu), adresu překládanou si uloží do tabulky pod náhodným portem, při odpovědi si v tabulce vyhledá port a pošle pakety na IP adresu přiřazenou k danému portu. NAT je vlastně jednoduchým proxy serverem. NAT může být softwarového typu (Nat32, Kerio Winroute firewall), nebo hardwarového typu (router s implementací nat).

*'''Příklad:'''
*Zapojení 3 routrů, aby každý routoval a na každý routr bude připojený jedno PC.
*Nejprve zapojíme do každého routru na LAN port PC, poté z Routru 1(R1) přes WAN do LAN R2 a z WAN R2 do LAN R3.Zmenežujeme zařízení viz. nastavení. Následně nastavíme pro každý routr s počítačem jinou IP síť :
**1) PC1,R1- 192.168.1.0/24 (LAN rozhraní R1)
**2) PC2,R2- 192.168.2.0/24 (WAN rozhraní R1 a LAN rozhraní R2)
**3) PC3,R3- 192.168.3.0/24 (WAN rozhraní R2 a WAN rozhraní R3)

* Nastavíme routovací tabulky pro R1 a R3
**1)R1- 192.168.3.0/24 Výchozí brána 192.168.2.x(co nastavíme na LAN rozhraní R2)
**2)R3- 192.168.1.0/24 Výchozí brána 192.168.3.x(co nastavíme na WAN rozhraní R2)

Adresace IPV4

2012-04-24T21:19:53Z

Skalpel:

* IP adresa, konfigurace síťového adapteru, routing

== Charakteristika IP (Internet Protokolu) ==
* Je to univerzální přenosový protokol síťové vrstvy, který se snaží fungovat „nad vším“ – to znamená nad libovolnou přenosovou technologií
* Je jediným přenosovým protokolem TCP/IP na síťové vrstvě
* Používá virtuální pakety – nemají ekvivalent v Hardware, musí se zpracovávat v Softwaru, říká se jim IP diagramy
* Zajišťuje přenos diagramů skrz internet a realizuje směrování
* Je implementován v hostitelských počítačích a ve směrovačích
* Funguje nespolehlivě a nespojovaně
* Dnes se používá verze číslo 4 (IPv4) a v jejím rámci se používají 32bitové IP adresy
== Adresace ==
* Každý uzel musí mít unikátní IP adresu, aby jej bylo možné rozlišit.
* IP adresy jsou:
** Fyzicky „jednolité“ – každá má 32 bitů
** Logicky dvousložkové – mají síťovou část (s adresou sítě, identifikující síť jako celek), a adresu uzlu v rámci sítě (relativní část)
*** Hranici mezi složkami tvoří bitová pozice
**** Síťovou část tvoří vyšší bity, relativní adresu uzlu tvoří zbývající nižší bity IP adresy, dnes je hranice volitelná
* Adresy nemohou být přidělovány libovolně, musí být respektováno rozdělení na sítě a uzly ve stejné síti musí mít IP adresy se stejnou síťovou částí, kdežto uzly v různých sítích musí mít IP adresy s různými síťovými částmi
* IP adresy patří rozhraním, ne uzlům; musí se přidělovat po celých blocích, se stejnou síťovou částí, bez ohledu na to, kolik se jich využije a pokud jsou přidělené jedné síti, nelze je použít v jiné
* Autoři předpokládali, že bude existovat:
** Malý počet opravdu velkých sítí, které vyžadují malou síťovou část a naopak velkou část pro relativní adresu uzlu ( třída A)
** Střední počet středně velkých sítí, které by měli mít srovnatelně velkou síťovou i relativní část (neboli třída B)
** Velký počet malých sítí, které vyžadují velkou síťovou část a postačí jim malá část pro relativní adresy (neboli třída C)
* Existují tři třídy adres:
** Třída A - pro velmi velké sítě, rozděluje 32bitů na 8 a 24
** Třída B - pro středně velké sítě, rozděluje na 16 a 16
** Třída C - pro malé sítě, rozděluje na 24 a 8
** Autoři se tímto rozdělením snažili zmenšit plýtvání s IP adresami
* Symbolický zápis IP adres
** IP adresu lze chápat jako jedno velké (32bitové) binární číslo, které se však špatně zapisuje i čte
** Používá se jednotný způsob zápisu:
*** Obsah každého bytu je vyjádřen jako desítkové číslo
*** Jednotlivé části jsou spojeny tečkou (193.84.57.34)
* Způsob přidělování IP adres:
** Existuje zásada, že žádná IP adresa nesmí být přidělena dvakrát, avšak dnes již existují výjimky
** Existuje centrální autorita, která přiděluje adresy, centrální autoritou je IANA, která přiděluje cele bloky IP adres regionálním přidělovatelům
*** RIPE (Evropa)
*** APNIC (Asie a Pacific)
*** Internic (ARIN, v USA)
** Na úrovni IANA byl vyčerpán prostor IPv4 1. 2. 2011
== Routování (neboli směrování) ==
* Je to volba směru pro další předání paketu či diagramu
* Zahrnuje:
** Výpočet optimální cesty
** Uchovávání směrových informací (což znamená vedení směrovacích tabulek)
** Předávání paketů (neboli forwarding)
** Udržování směrových informací – aktualizuje údaje pro vypočtení cesty a reaguje na změny
* Dále s routováním souvisí:
** Celková koncepce směrování
** '''Statické směrování'''
*** Obsah směrovacích tabulek má statický charakter a nemění se (ruční konfigurace směrovačů a jejich směrovacích tabulek, nereaguje to na změny v síti)
*** Používá se jen výjimečně:
**** Pro definování takzvaných implicitních cest
**** Pro zavedení směrů, které nejsou inzerovány
**** Pro implementaci speciálních směrovacích politik
**** Jako obrana proti nekorektním směrovacím informacím, …
** '''Dynamické směrování'''
*** Obsah směrovacích tabulek má dynamický charakter a mění se (často je základ konfigurace vytvářen staticky, ruční konfigurací směrovačů; ostatní údaje se průběžně aktualizují)
*** Existují dvě základní varianty:
**** '''Vector-distance rating'''
***** Sousední směrovače si předávají celé své směrovací tabulky
***** Je hůře škálovatelní a méně stabilní, přestává se používat
**** '''Link-state routing:'''
***** Směrovače si předávají jen údaje o průchodnosti cest k sousedům
***** Lépe škálovatelné, používá se
** Přímé a nepřímě doručování
*** '''Přímé doručování:'''
**** Odesilatel a příjemce se nachází ve stejné IP síti
**** Odpadá rozhodování o volbě směru, o doručení se dokáže postarat linková vrstva
*** '''Nepřímé doručování:'''
**** Odesilatel a příjemce se nacházejí v různých IP sítích
**** Odesilatel musí určit nejvhodnější odchozí směr
** Metody optimalizace směrovacích tabulek
** Řešení směrování v opravdu velkých systémech jako jsou autonomní systémy (může si sám stanovit vlastní směrovací politiku)

== Nastavení routovacího zařízení ==
* Vyresetujeme zařízení do továrního nastavení
* Poté zjistíme, přes jakou IP adresu se dostaneme do routovacího zařízení (routr, L3Switch,…).
* Nastavíme si na počítači IP adresu z IP sítě routru a výchozí bránu nastavíme jako IP adresu routru.
* Přes prohlížeč se připojíme do menu.
* V menu nastavíme IP adresu na WAN rozhraní a na LAN rozhraní. Na WAN rozhraní musí být IP adresa z IP sítě, ke které se připojujeme. Na LAN rozhraní si nastavíme nějakou IP adresu z rozsahu neveřejných IP adres.
* Zapneme DHCP server aby nám uděloval IP adresy automaticky v lokální síti a můžeme nastavit aj výchozí DNS server (př: 8.8.8.8 – Google, 195.113.176.229 –Školní ,….).
* Dále zapneme NAT, který nám maskuje IP adresy z lokální sítě za jednu IP adresu z veřejné sítě( za IP adresu na WAN rozhraní).
*NAT
**Překlad síťových adres je funkce, která umožňuje překládání adres. Což znamená, že adresy z lokální sítě přeloží na jedinečnou adresu, která slouží pro vstup do jiné sítě (např. Internetu), adresu překládanou si uloží do tabulky pod náhodným portem, při odpovědi si v tabulce vyhledá port a pošle pakety na IP adresu přiřazenou k danému portu. NAT je vlastně jednoduchým proxy serverem. NAT může být softwarového typu (Nat32, Kerio Winroute firewall), nebo hardwarového typu (router s implementací nat).

*'''Příklad:'''
*Zapojení 3 routrů, aby každý routoval a na každý routr bude připojený jedno PC.
*Nejprve zapojíme do každého routru na LAN port PC, poté z Routru 1(R1) přes WAN do LAN R2 a z WAN R2 do LAN R3.Zmenežujeme zařízení viz. nastavení. Následně nastavíme pro každý routr s počítačem jinou IP síť :
**1) PC1,R1- 192.168.1.0/24 (LAN rozhraní R1)
**2) PC2,R2- 192.168.2.0/24 (WAN rozhraní R1 a LAN rozhraní R2)
**3) PC3,R3- 192.168.3.0/24 (WAN rozhraní R2 a WAN rozhraní R3)

* Nastavíme routovací tabulky pro R1 a R3
**1)R1- 192.168.3.0/24 Výchozí brána 192.168.2.x(co nastavíme na LAN rozhraní R2)
**2)R3- 192.168.1.0/24 Výchozí brána 192.168.3.x(co nastavíme na WAN rozhraní R2)

Adresace IPV4

2012-04-24T21:15:45Z

Skalpel:

* IP adresa, konfigurace síťového adapteru, routing

== Charakteristika IP (Internet Protokolu) ==
* Je to univerzální přenosový protokol síťové vrstvy, který se snaží fungovat „nad vším“ – to znamená nad libovolnou přenosovou technologií
* Je jediným přenosovým protokolem TCP/IP na síťové vrstvě
* Používá virtuální pakety – nemají ekvivalent v Hardware, musí se zpracovávat v Softwaru, říká se jim IP diagramy
* Zajišťuje přenos diagramů skrz internet a realizuje směrování
* Je implementován v hostitelských počítačích a ve směrovačích
* Funguje nespolehlivě a nespojovaně
* Dnes se používá verze číslo 4 (IPv4) a v jejím rámci se používají 32bitové IP adresy
== Adresace ==
* Každý uzel musí mít unikátní IP adresu, aby jej bylo možné rozlišit.
* IP adresy jsou:
** Fyzicky „jednolité“ – každá má 32 bitů
** Logicky dvousložkové – mají síťovou část (s adresou sítě, identifikující síť jako celek), a adresu uzlu v rámci sítě (relativní část)
*** Hranici mezi složkami tvoří bitová pozice
**** Síťovou část tvoří vyšší bity, relativní adresu uzlu tvoří zbývající nižší bity IP adresy, dnes je hranice volitelná
* Adresy nemohou být přidělovány libovolně, musí být respektováno rozdělení na sítě a uzly ve stejné síti musí mít IP adresy se stejnou síťovou částí, kdežto uzly v různých sítích musí mít IP adresy s různými síťovými částmi
* IP adresy patří rozhraním, ne uzlům; musí se přidělovat po celých blocích, se stejnou síťovou částí, bez ohledu na to, kolik se jich využije a pokud jsou přidělené jedné síti, nelze je použít v jiné
* Autoři předpokládali, že bude existovat:
** Malý počet opravdu velkých sítí, které vyžadují malou síťovou část a naopak velkou část pro relativní adresu uzlu ( třída A)
** Střední počet středně velkých sítí, které by měli mít srovnatelně velkou síťovou i relativní část (neboli třída B)
** Velký počet malých sítí, které vyžadují velkou síťovou část a postačí jim malá část pro relativní adresy (neboli třída C)
* Existují tři třídy adres:
** Třída A - pro velmi velké sítě, rozděluje 32bitů na 8 a 24
** Třída B - pro středně velké sítě, rozděluje na 16 a 16
** Třída C - pro malé sítě, rozděluje na 24 a 8
** Autoři se tímto rozdělením snažili zmenšit plýtvání s IP adresami
* Symbolický zápis IP adres
** IP adresu lze chápat jako jedno velké (32bitové) binární číslo, které se však špatně zapisuje i čte
** Používá se jednotný způsob zápisu:
*** Obsah každého bytu je vyjádřen jako desítkové číslo
*** Jednotlivé části jsou spojeny tečkou (193.84.57.34)
* Způsob přidělování IP adres:
** Existuje zásada, že žádná IP adresa nesmí být přidělena dvakrát, avšak dnes již existují výjimky
** Existuje centrální autorita, která přiděluje adresy, centrální autoritou je IANA, která přiděluje cele bloky IP adres regionálním přidělovatelům
*** RIPE (Evropa)
*** APNIC (Asie a Pacific)
*** Internic (ARIN, v USA)
** Na úrovni IANA byl vyčerpán prostor IPv4 1. 2. 2011
== Routování (neboli směrování) ==
* Je to volba směru pro další předání paketu či diagramu
* Zahrnuje:
** Výpočet optimální cesty
** Uchovávání směrových informací (což znamená vedení směrovacích tabulek)
** Předávání paketů (neboli forwarding)
** Udržování směrových informací – aktualizuje údaje pro vypočtení cesty a reaguje na změny
* Dále s routováním souvisí:
** Celková koncepce směrování
** '''Statické směrování'''
*** Obsah směrovacích tabulek má statický charakter a nemění se (ruční konfigurace směrovačů a jejich směrovacích tabulek, nereaguje to na změny v síti)
*** Používá se jen výjimečně:
**** Pro definování takzvaných implicitních cest
**** Pro zavedení směrů, které nejsou inzerovány
**** Pro implementaci speciálních směrovacích politik
**** Jako obrana proti nekorektním směrovacím informacím, …
** '''Dynamické směrování'''
*** Obsah směrovacích tabulek má dynamický charakter a mění se (často je základ konfigurace vytvářen staticky, ruční konfigurací směrovačů; ostatní údaje se průběžně aktualizují)
*** Existují dvě základní varianty:
**** '''Vector-distance rating'''
***** Sousední směrovače si předávají celé své směrovací tabulky
***** Je hůře škálovatelní a méně stabilní, přestává se používat
**** '''Link-state routing:'''
***** Směrovače si předávají jen údaje o průchodnosti cest k sousedům
***** Lépe škálovatelné, používá se
** Přímé a nepřímě doručování
*** '''Přímé doručování:'''
**** Odesilatel a příjemce se nachází ve stejné IP síti
**** Odpadá rozhodování o volbě směru, o doručení se dokáže postarat linková vrstva
*** '''Nepřímé doručování:'''
**** Odesilatel a příjemce se nacházejí v různých IP sítích
**** Odesilatel musí určit nejvhodnější odchozí směr
** Metody optimalizace směrovacích tabulek
** Řešení směrování v opravdu velkých systémech jako jsou autonomní systémy (může si sám stanovit vlastní směrovací politiku)

== Nastavení routovacího zařízení ==
* Vyresetujeme zařízení do továrního nastavení
* Poté zjistíme, přes jakou IP adresu se dostaneme do routovacího zařízení (routr, L3Switch,…).
* Nastavíme si na počítači IP adresu z IP sítě routru a výchozí bránu nastavíme jako IP adresu routru.
* Přes prohlížeč se připojíme do menu.
* V menu nastavíme IP adresu na WAN rozhraní a na LAN rozhraní. Na WAN rozhraní musí být IP adresa z IP sítě, ke které se připojujeme. Na LAN rozhraní si nastavíme nějakou IP adresu z rozsahu neveřejných IP adres.
* Zapneme DHCP server aby nám uděloval IP adresy automaticky v lokální síti a můžeme nastavit aj výchozí DNS server (př: 8.8.8.8 – Google, 195.113.176.229 –Školní ,….).
* Dále zapneme NAT, který nám maskuje IP adresy z lokální sítě za jednu IP adresu z veřejné sítě( za IP adresu na WAN rozhraní).
*NAT
**Překlad síťových adres je funkce, která umožňuje překládání adres. Což znamená, že adresy z lokální sítě přeloží na jedinečnou adresu, která slouží pro vstup do jiné sítě (např. Internetu), adresu překládanou si uloží do tabulky pod náhodným portem, při odpovědi si v tabulce vyhledá port a pošle pakety na IP adresu přiřazenou k danému portu. NAT je vlastně jednoduchým proxy serverem. NAT může být softwarového typu (Nat32, Kerio Winroute firewall), nebo hardwarového typu (router s implementací nat).

*<i>Příklad:</i>
*Zapojení 3 routrů, aby každý routoval a na každý routr bude připojený jedno PC.
*Nejprve zapojíme do každého routru na LAN port PC, poté z Routru 1(R1) přes WAN do LAN R2 a z WAN R2 do LAN R3.Zmenežujeme zařízení viz. nastavení. Následně nastavíme pro každý routr s počítačem jinou IP síť :
**1) PC1,R1- 192.168.1.0/24 (LAN rozhraní R1)
**2) PC2,R2- 192.168.2.0/24 (WAN rozhraní R1 a LAN rozhraní R2)
**3) PC3,R3- 192.168.3.0/24 (WAN rozhraní R2 a WAN rozhraní R3)

* Nastavíme routovací tabulky pro R1 a R3
**1)R1- 192.168.3.0/24 Výchozí brána 192.168.2.x(co nastavíme na LAN rozhraní R2)
**2)R3- 192.168.1.0/24 Výchozí brána 192.168.3.x(co nastavíme na WAN rozhraní R2)

Adresace IPV4

2012-04-24T21:14:48Z

Skalpel:

* IP adresa, konfigurace síťového adapteru, routing

== Charakteristika IP (Internet Protokolu) ==
* Je to univerzální přenosový protokol síťové vrstvy, který se snaží fungovat „nad vším“ – to znamená nad libovolnou přenosovou technologií
* Je jediným přenosovým protokolem TCP/IP na síťové vrstvě
* Používá virtuální pakety – nemají ekvivalent v Hardware, musí se zpracovávat v Softwaru, říká se jim IP diagramy
* Zajišťuje přenos diagramů skrz internet a realizuje směrování
* Je implementován v hostitelských počítačích a ve směrovačích
* Funguje nespolehlivě a nespojovaně
* Dnes se používá verze číslo 4 (IPv4) a v jejím rámci se používají 32bitové IP adresy
== Adresace ==
* Každý uzel musí mít unikátní IP adresu, aby jej bylo možné rozlišit.
* IP adresy jsou:
** Fyzicky „jednolité“ – každá má 32 bitů
** Logicky dvousložkové – mají síťovou část (s adresou sítě, identifikující síť jako celek), a adresu uzlu v rámci sítě (relativní část)
*** Hranici mezi složkami tvoří bitová pozice
**** Síťovou část tvoří vyšší bity, relativní adresu uzlu tvoří zbývající nižší bity IP adresy, dnes je hranice volitelná
* Adresy nemohou být přidělovány libovolně, musí být respektováno rozdělení na sítě a uzly ve stejné síti musí mít IP adresy se stejnou síťovou částí, kdežto uzly v různých sítích musí mít IP adresy s různými síťovými částmi
* IP adresy patří rozhraním, ne uzlům; musí se přidělovat po celých blocích, se stejnou síťovou částí, bez ohledu na to, kolik se jich využije a pokud jsou přidělené jedné síti, nelze je použít v jiné
* Autoři předpokládali, že bude existovat:
** Malý počet opravdu velkých sítí, které vyžadují malou síťovou část a naopak velkou část pro relativní adresu uzlu ( třída A)
** Střední počet středně velkých sítí, které by měli mít srovnatelně velkou síťovou i relativní část (neboli třída B)
** Velký počet malých sítí, které vyžadují velkou síťovou část a postačí jim malá část pro relativní adresy (neboli třída C)
* Existují tři třídy adres:
** Třída A - pro velmi velké sítě, rozděluje 32bitů na 8 a 24
** Třída B - pro středně velké sítě, rozděluje na 16 a 16
** Třída C - pro malé sítě, rozděluje na 24 a 8
** Autoři se tímto rozdělením snažili zmenšit plýtvání s IP adresami
* Symbolický zápis IP adres
** IP adresu lze chápat jako jedno velké (32bitové) binární číslo, které se však špatně zapisuje i čte
** Používá se jednotný způsob zápisu:
*** Obsah každého bytu je vyjádřen jako desítkové číslo
*** Jednotlivé části jsou spojeny tečkou (193.84.57.34)
* Způsob přidělování IP adres:
** Existuje zásada, že žádná IP adresa nesmí být přidělena dvakrát, avšak dnes již existují výjimky
** Existuje centrální autorita, která přiděluje adresy, centrální autoritou je IANA, která přiděluje cele bloky IP adres regionálním přidělovatelům
*** RIPE (Evropa)
*** APNIC (Asie a Pacific)
*** Internic (ARIN, v USA)
** Na úrovni IANA byl vyčerpán prostor IPv4 1. 2. 2011
== Routování (neboli směrování) ==
* Je to volba směru pro další předání paketu či diagramu
* Zahrnuje:
** Výpočet optimální cesty
** Uchovávání směrových informací (což znamená vedení směrovacích tabulek)
** Předávání paketů (neboli forwarding)
** Udržování směrových informací – aktualizuje údaje pro vypočtení cesty a reaguje na změny
* Dále s routováním souvisí:
** Celková koncepce směrování
** '''Statické směrování'''
*** Obsah směrovacích tabulek má statický charakter a nemění se (ruční konfigurace směrovačů a jejich směrovacích tabulek, nereaguje to na změny v síti)
*** Používá se jen výjimečně:
**** Pro definování takzvaných implicitních cest
**** Pro zavedení směrů, které nejsou inzerovány
**** Pro implementaci speciálních směrovacích politik
**** Jako obrana proti nekorektním směrovacím informacím, …
** '''Dynamické směrování'''
*** Obsah směrovacích tabulek má dynamický charakter a mění se (často je základ konfigurace vytvářen staticky, ruční konfigurací směrovačů; ostatní údaje se průběžně aktualizují)
*** Existují dvě základní varianty:
**** '''Vector-distance rating'''
***** Sousední směrovače si předávají celé své směrovací tabulky
***** Je hůře škálovatelní a méně stabilní, přestává se používat
**** '''Link-state routing:'''
***** Směrovače si předávají jen údaje o průchodnosti cest k sousedům
***** Lépe škálovatelné, používá se
** Přímé a nepřímě doručování
*** '''Přímé doručování:'''
**** Odesilatel a příjemce se nachází ve stejné IP síti
**** Odpadá rozhodování o volbě směru, o doručení se dokáže postarat linková vrstva
*** '''Nepřímé doručování:'''
**** Odesilatel a příjemce se nacházejí v různých IP sítích
**** Odesilatel musí určit nejvhodnější odchozí směr
** Metody optimalizace směrovacích tabulek
** Řešení směrování v opravdu velkých systémech jako jsou autonomní systémy (může si sám stanovit vlastní směrovací politiku)

== Nastavení routovacího zařízení ==
* Vyresetujeme zařízení do továrního nastavení
* Poté zjistíme, přes jakou IP adresu se dostaneme do routovacího zařízení (routr, L3Switch,…).
* Nastavíme si na počítači IP adresu z IP sítě routru a výchozí bránu nastavíme jako IP adresu routru.
* Přes prohlížeč se připojíme do menu.
* V menu nastavíme IP adresu na WAN rozhraní a na LAN rozhraní. Na WAN rozhraní musí být IP adresa z IP sítě, ke které se připojujeme. Na LAN rozhraní si nastavíme nějakou IP adresu z rozsahu neveřejných IP adres.
* Zapneme DHCP server aby nám uděloval IP adresy automaticky v lokální síti a můžeme nastavit aj výchozí DNS server (př: 8.8.8.8 – Google, 195.113.176.229 –Školní ,….).
* Dále zapneme NAT, který nám maskuje IP adresy z lokální sítě za jednu IP adresu z veřejné sítě( za IP adresu na WAN rozhraní).
*NAT
**Překlad síťových adres je funkce, která umožňuje překládání adres. Což znamená, že adresy z lokální sítě přeloží na jedinečnou adresu, která slouží pro vstup do jiné sítě (např. Internetu), adresu překládanou si uloží do tabulky pod náhodným portem, při odpovědi si v tabulce vyhledá port a pošle pakety na IP adresu přiřazenou k danému portu. NAT je vlastně jednoduchým proxy serverem. NAT může být softwarového typu (Nat32, Kerio Winroute firewall), nebo hardwarového typu (router s implementací nat).

*<i>Příklad:</i>
*Zapojení 3 routrů, aby každý routoval a na každý routr bude připojený jedno PC.
*Nejprve zapojíme do každého routru na LAN port PC, poté z Routru 1(R1) přes WAN do LAN R2 a z WAN R2 do LAN R3.Zmenežujeme zařízení viz. nastavení. Následně nastavíme pro každý routr s počítačem jinou IP síť :
1) PC1,R1- 192.168.1.0/24 (LAN rozhraní R1)
2) PC2,R2- 192.168.2.0/24 (WAN rozhraní R1 a LAN rozhraní R2)
3) PC3,R3- 192.168.3.0/24 (WAN rozhraní R2 a WAN rozhraní R3)

* Nastavíme routovací tabulky pro R1 a R3
1)R1- 192.168.3.0/24 Výchozí brána 192.168.2.x(co nastavíme na LAN rozhraní R2)
2)R3- 192.168.1.0/24 Výchozí brána 192.168.3.x(co nastavíme na WAN rozhraní R2)

Eko:18. Peníze a jejich funkce

2012-04-24T07:11:33Z

Skalpel:

''Základní účtování peněžních prostředků.''

== Peníze a jejich funkce ==
*Je to zvláštní druh statku, který má svoji výrobní hodnotu a plní specifické funkce:
**Prostředek směny
**Míra hodnoty
**Uchovatel hodnot (zde je problém inflace)
*Legálně je smí vyrobit pouze Národní banka
*'''Historie peněz''':
**Naturální směna - zboží za zboží
**Všeobecný ekvivalent – vzácná věc se používala jako platidlo
**Mincovní období – mince se vyráběli ze zlata, stříbra a mědi
**Mince a bankovky
**Bezhotovostní peníze – karty, šeky, převody z účtu na účet
*'''Zlatý standard období peněz'''
**Období, kdy množství peněz v oběhu bylo určováno hodnotou zlata, které měl daný stát k dispozici
*'''Měna'''
**Je to peněžní soustava určitého státu
**Může být:
***Konvertibilní – směnitelná za všechny cizí měny
***Částečně konvertibilní
***Nekonvertibilní – nesměnitelná za jinou měnu
**Měnový kurz
***Cena měnové jednotky jedné země vyjádřená v peněžní jednotce jiné země
**Valuty – bankovky a mince v cizí měně
**Devize – pohledávky vna cizí měnu
**Devalvace - oficiální snížení kurzu měny určitého státu vůči ostatním měnám
**Revalvace – opak devalvace (oficiální zvýšení kurzu měny určitého státu vůči ostatním měnám)
*Př:
**PS Bankovní účty = 300 000,-
**PS Pokladna = 20 000
**1)Výběr za banky = 200 000,-
**2)Výplata mzdy zaměstnancům = 200 000,-
**3)Přijatá tržba za poskytnuté služby = 70 000,-
**4)Výpis z BU o výběru peněz = 200 000,-
**5)zaměstnanci vyplaceno cestovné 5 000,-

*pokladna
**MD
0)PS 20 000,-
1)200 000,-

**Dal

Eko:18. Peníze a jejich funkce

2012-04-24T07:11:03Z

Skalpel:

Eko:18. Peníze a jejich funkce

2012-04-24T07:10:30Z

Skalpel:

Remarque: Na západní frontě klid

2012-04-22T21:31:00Z

Skalpel:

== Obecná charakteristika díla ==
* Literární druh: Epika
* Literární žánr: Protiválečný román, sám autor ho označuje jako román apolitický
== Organizace jazykových prostředků ==
* Próza
* Spisovný jazyk, místy prokládán nespisovnými slovy, které umožní čtenáři lepší představu o atmosféře na frontě, slangové výrazy z období 1. sv. války, vojenský žargon
* Prvky černého humoru – jediná možnost, jak přežít a nezbláznit se…
* Válka je zobrazena naturalisticky, bez idealizace nebo ironického odstupu, s dokumentaristickým smyslem pro detail, využívá prostředků reportáže – „Vidíme žít lidi, kterým chybí kus lebky; vidíme běžet vojáky, kterým něco urvalo obě nohy: klopýtají na bortících se pahýlech k nejbližší jámě; nějaký svobodník se plazí dva kilometry po rukou a vleče za sebou roztříštěná kolena; jiný jde na obvaziště drží se za břicho, ale vyhřezlá střeva mu visí přes ruce; vidíme lidi bez úst, bez dolní čelisti, bez tváře: nalézáme jednoho, který po dvě hodiny tiskl v zubech tepnu paže, aby nevykrvácel, slunce vychází, noc přichází, granáty hvízdají, život je u konce.“
* Ichforma ( výpověď, očité svědectví), závěrečná zpráva o hrdinově smrti – er-forma
== Tematická výstavba ==
* Autor čerpá z vlastní zkušenosti (válečný veterán 1. světové války)
* Román popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního (= „obyčejného“) života německých vojáků vracejících se z fronty
* '''Jazyk''': spisovný jazyk je místy prokládán výrazy nespisovnými i vulgárními (umožní čtenáři lepší představu o
atmosféře na frontě); slangové výrazy z období 1. sv. války, vojenský žargon
* Spíše volná mozaika epizod, v nichž je popisován hrdinův minulý i současný život, „brutální“
obrazy z fronty se střídají s méně vypjatými popisy života v týlu, záznamy rozhovorů mezi vojáky a
Bäumerovými reflexemi či krvavými popisy všedního dne v polních lazaretech.

Román na čtenáře působí jako autentická zpověď, očité svědectví, osobní výpověď mladého hrdiny – vyprávění v '''ich–formě'''.

Pouze '''závěrečná zpráva''' o hrdinově smrti je '''v er–formě''' (zpráva plní funkci epilogu, přestože v samotném textu takto označena není)

* Remarque neukazuje heroický (hrdinný) boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejímž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“ - zcela vyvrací iluzi válečného hrdinství, či vlastenecké povinnosti, kterými se v té době oháněla německá propaganda.
* Román vyznívá jako silná obžaloba války, která mrzačí celé generace, i jako oslava přátelství – válečná kamarádství na život a na smrt cennější než vztah s vlastní rodinou
(Pavel odjíždí ze západní fronty na krátkou dovolenou do svého domova, ale setkává se tu se zcela odlišným světem, do kterého již nemůže nikdy patřit. Lidé v zázemí si nedokážou představit hrůzy života v zákopech, projevy soucitu a výsměchu vyznívají spíše jako výsměch, a hrdina v návratu na frontu nachází téměř vysvobození. Pro vojáky se smrt stala běžnou součástí dne, svět zúžil na teplé jídlo a suché lůžko, budoucnost pro ně přestala existovat.)
* Román vyjadřuje pocity ztracené generace

== Podrobnější charakteristika postav ==
* Pavel Bäumer – vypravěč, hlavní postava, ale přesto jen jeden z mnoha; devatenáctiletý student gymnázia, který se dostává na bojiště první světové války naprosto nepřipraven; kvůli válce se z něj stává člověk nevyzpytatelný, tvrdý a lhostejný, kamarádský pouze ke svým spolubojovníkům; uvědomuje si, že každou chvíli může být mrtev a jediné, co může proti tomu dělat, je zabíjet své nepřítele – kluky stejně staré, jako je on sám, a proti kterým osobně nic nemá; prochází těžkými fyzickými a psychickými útrapami, které ještě umocňují velmi špatné zprávy z domova; po smrti svého nejlepšího přítele se psychicky zhroutí, povely vykonává pouze mechanicky a myslí jen na konec války…
* Stanislav Katzcinski – nejlepší Pavlův přítel, prakticky jeho druhý otec, který si vždy věděl rady za každé situace; jako „vůdce party“ je schopen za všech okolností sehnat něco k jídlu a nikdy nenechá své kamarády na holičkách. "Hlava naší skupiny, houževnatý, mazaný chlapík s tváří jak z hlíny a očima." Pro Pavla je právě jeho smrt nejbolestivější (zoufalý boj o jeho záchranu ukončí zásah odražené střepiny, Katza umírá Pavlovi na zádech)
* Haie Westhus – kopáč rašeliny; z osmice kamarádů umírá jako první: „Haie Westhus už s námi není. Cosi mu utrhlo záda. Když ho odnášejí, je vidět plíce, jak se při každém dechu dmou, dmou a zase plasknou. Ještě stačím stisknout mu ruku; - "Je konec, Pavle," sténá a bolestí se kouše do paže.“
* Franz Kemmerich – druhý z Pavlovy třídy, který padne; sní o obyčejném zaměstnání v lesnictví; je prvním majitelem kožených bot, které dříve patřily anglickému letci (boty se stávají nejen symbolem smrti, ale i kamarádství – vždy, když je jejich majitel zabit, zdědí je další z přátel…); umírá ve velkých bolestech po amputaci nohy;
* Albert Kropp – Pavlův přítel a spolužák; se svými kamarády rád vede dlouhé filozofické diskuze a válce; společně s Paulem se po amputaci nohy dostane do katolické nemocnice, záchvaty sebelítosti a sebevražedných myšlenek jsou však čím dál tím častější…
* Müller – věří v budoucnost, plánuje si život po válce a „ještě pořád s sebou vláčí učebnice a sní o válečné maturitě, v bubnové palbě šprtá fyzikální poučky.“ Umírá v zákopech…
* Deterling – samotářský sedlák, který nadevše miloval svůj rodný kraj, svůj statek, ženu a děti. Ze stesku po domově se rozhodl nejkratší cestou dostat se opět zpět. Padl na pohraniční četníky a za dezerci byla ve válce odjakživa kulka…
* Himmelstoß - původním povoláním bezvýznamný poštovní úředník; muž malé zavalité postavy, který dával mladým rekrutům při vojenském výcviku co proto (šikana) a ti ho za to z duše nenáviděli. Za nějaký čas se společně znovu setkávají, tentokrát daleko od klidného domova, v bojové vřavě. Na místě, kde působí jakékoliv přihlouplé učebnicové rozkazy směšně, se Himmelstoß projeví jako zbabělec
* Kantorek – fanatický učitel tělocviku, který přesvědčí své studenty, aby dobrovolně vstoupili do armády; ve škole uplatňuje „pruskou výchovu“ – v žácích vidí „železnou“ mládež, jejíž jedinou povinností je oddaná služba vlasti
* Gerard Duval – francouzský vazač knih, ženatý, otec malého dítěte; právě jeho Pavel instinktivně ubodá, když shodou okolností uvíznou v jednom trychtýři po bombě; nekonečně dlouho pak Pavel čeká, než stejně starý „nepřítel“ před jeho zraky vydechne naposledy…

== Podrobný obsah ==
Celý román je psán v 1. osobě a autor v něm promlouvá ústy devatenáctiletého Pavla Bäumera, bývalého středoškolského studenta.

Pavel se stal společně s mnoha svými přáteli a spolužáky obětí nacionalistické propagandy třídního profesora Kantorka. Na základě Kantorkových řečí, které v nich vzbudily vlastenecké pocity, rukují chlapci dobrovolně na vojnu. Nadšení všechny opouští již během nezbytného desetitýdenního výcviku plného šikanování. Na povel je dostává desátník Himmelstoß, který si neodpouští sebemenší příležitost dát vojákům najevo svoji moc. Pavel a jeho přátelé (Albert Kropp, Müller, Leer, František Kemmerich, Tjaden, Haie Westhus, Deterding a Stanislav Katczinsky) se však utěšují tím, že mu jednou vše vrátí.

Pavlova rota je odvelena na západní frontu, kde nezkušení mladíci zažívají pravé peklo. Jsou nuceni zabíjet, jinak by byli zabiti. Přežívají v nelidských podmínkách, které mezi nimi, nehledě na vzdělání, či společenské postavení, vytváří opravdová přátelství - vojenská kamarádství vznikají tváří v tvář smrti.

V knize se mnohokrát opakuje líčení válečných hrůz - bombardování, plynové útoky a krvavé boje muže proti muži. Vojáci přežívají v zákopech díky neuvěřitelnému množství drobných náhod. Muži jsou v neustálém ohrožení a Pavlovi kamarádi jeden po druhém umírají. Nakonec zbývají pouze dva - Albert Kropp a Stanislav Katczinsky. Pavel se setkává ve válce i s Himmelstossem a Kantorkem, kteří doma v bezpečí byli válkou nadšeni, ale v zákopech se najednou klepou strachy.

Když Pavel dostává dovolenou a jede domů, nalézá svoji maminku umírat na rakovinu. Prochází místy svého dětství a cítí, že i kdyby válka skončila a on přežil, nikdy již nic nebude jako dřív. Jak by se mohl vrátit do školních lavic a učit se nesmyslné poučky, když byl nucen bojovat o holý život, když viděl své kamarády v hrozných bolestech umírat? Doufal, že v onom notoricky známém prostředí zapomene na výbuchy granátů či kulometnou palbu, ale byly tu i jiné starosti. Umírající matka, zubožené poměry, otec, který by se nejraději se svým statečným synem všude chlubil a neustále vyzvídal informace z fronty. Pavel si plně uvědomuje, že svůj život už ztratil, neumí nic než zabíjet, krutost války z něho udělala výkonnou vraždící mašinu.
Pavel se vrací na frontu a zjišťuje, že vše vidí jinýma očima. Je citlivý k podnětům, které dříve nevnímal. Pod palbou a zažívá první pochybení – na prvním průzkumu po dovolené dostává opravdový strach, jeho vlastní myšlenky ho děsí. 2 dny stráví v kráteru a pohled na pomalu umírajícího francouzského vojáka, který leží s ním v trychtýři a kterého sám zabil, v něm vyvolává dosud nepoznané výčitky svědomí.

Společně s Albertem je raněn a dostává se do nemocnice, kde si uvědomuje hrůznost války v celém rozsahu. Albertovi je amputována noha a Pavel se po rekonvalescenci vrací zpět na frontu. Vidí, že nepřítel je mnohem silnější a že Německo má válku prohranou. Doufá v mír. V létě 1918 je zabit jeho nejlepší přítel Katczinsky a Pavel zůstává sám. I on nakonec umírá, jeho nesmyslnou smrtí na sklonku války kniha končí: „Bäumer padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě byl klid. Klesl tváří k zemi a ležel, jako by spal. Když ho obrátili, bylo vidět, že se nemohl dlouho trápit - výraz jeho obličeje byl tak klidný a vyrovnaný, až se zdálo, jako by byl málem spokojený, že to všechno vzalo takový konec.“

== Fakta o autorovi ==
* Vlastním jménem Erich Paul Remark, Němec
* Dramatik,prozaik
*Ve svých dílech se věnuje tzv. „ztracené generaci“, ke které se přihlásil (nepatřil do ní, protože nebyl američan). V jeho díle se často objevuje téma automobilových závodů, je třeba si uvědomit, že Remarque se o závody nejen zajímal, ale že i nějaký čas aktivně závodil. Jeho romány jsou protiválečné, ale nelze je označit za pacifistické. Je zaměřen silně antifašisticky.
== Zařazení díla ==
* Tato kniha je jeho první závažnější knihou a okamžitě vzbudila zájem po celém světě.
== Inspirace ==
* Zkušenosti, zážitky z první světové války inspirovaly Remarqua k sepsání své knihy.

Remarque: Na západní frontě klid

2012-04-22T21:30:38Z

Skalpel:

== Obecná charakteristika díla ==
* Literární druh: Epika
* Literární žánr: Protiválečný román, sám autor ho označuje jako román apolitický
== Organizace jazykových prostředků ==
* Próza
* Spisovný jazyk, místy prokládán nespisovnými slovy, které umožní čtenáři lepší představu o atmosféře na frontě, slangové výrazy z období 1. sv. války, vojenský žargon
* Prvky černého humoru – jediná možnost, jak přežít a nezbláznit se…
* Válka je zobrazena naturalisticky, bez idealizace nebo ironického odstupu, s dokumentaristickým smyslem pro detail, využívá prostředků reportáže – „Vidíme žít lidi, kterým chybí kus lebky; vidíme běžet vojáky, kterým něco urvalo obě nohy: klopýtají na bortících se pahýlech k nejbližší jámě; nějaký svobodník se plazí dva kilometry po rukou a vleče za sebou roztříštěná kolena; jiný jde na obvaziště drží se za břicho, ale vyhřezlá střeva mu visí přes ruce; vidíme lidi bez úst, bez dolní čelisti, bez tváře: nalézáme jednoho, který po dvě hodiny tiskl v zubech tepnu paže, aby nevykrvácel, slunce vychází, noc přichází, granáty hvízdají, život je u konce.“
* Ichforma ( výpověď, očité svědectví), závěrečná zpráva o hrdinově smrti – er-forma
== Tematická výstavba ==
* Autor čerpá z vlastní zkušenosti (válečný veterán 1. světové války)
* Román popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního (= „obyčejného“) života německých vojáků vracejících se z fronty
*
* '''Jazyk''': spisovný jazyk je místy prokládán výrazy nespisovnými i vulgárními (umožní čtenáři lepší představu o
atmosféře na frontě); slangové výrazy z období 1. sv. války, vojenský žargon
* Spíše volná mozaika epizod, v nichž je popisován hrdinův minulý i současný život, „brutální“
obrazy z fronty se střídají s méně vypjatými popisy života v týlu, záznamy rozhovorů mezi vojáky a
Bäumerovými reflexemi či krvavými popisy všedního dne v polních lazaretech.

Román na čtenáře působí jako autentická zpověď, očité svědectví, osobní výpověď mladého hrdiny – vyprávění v '''ich–formě'''.

Pouze '''závěrečná zpráva''' o hrdinově smrti je '''v er–formě''' (zpráva plní funkci epilogu, přestože v samotném textu takto označena není)

* Remarque neukazuje heroický (hrdinný) boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejímž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“ - zcela vyvrací iluzi válečného hrdinství, či vlastenecké povinnosti, kterými se v té době oháněla německá propaganda.
* Román vyznívá jako silná obžaloba války, která mrzačí celé generace, i jako oslava přátelství – válečná kamarádství na život a na smrt cennější než vztah s vlastní rodinou
(Pavel odjíždí ze západní fronty na krátkou dovolenou do svého domova, ale setkává se tu se zcela odlišným světem, do kterého již nemůže nikdy patřit. Lidé v zázemí si nedokážou představit hrůzy života v zákopech, projevy soucitu a výsměchu vyznívají spíše jako výsměch, a hrdina v návratu na frontu nachází téměř vysvobození. Pro vojáky se smrt stala běžnou součástí dne, svět zúžil na teplé jídlo a suché lůžko, budoucnost pro ně přestala existovat.)
* Román vyjadřuje pocity ztracené generace

== Podrobnější charakteristika postav ==
* Pavel Bäumer – vypravěč, hlavní postava, ale přesto jen jeden z mnoha; devatenáctiletý student gymnázia, který se dostává na bojiště první světové války naprosto nepřipraven; kvůli válce se z něj stává člověk nevyzpytatelný, tvrdý a lhostejný, kamarádský pouze ke svým spolubojovníkům; uvědomuje si, že každou chvíli může být mrtev a jediné, co může proti tomu dělat, je zabíjet své nepřítele – kluky stejně staré, jako je on sám, a proti kterým osobně nic nemá; prochází těžkými fyzickými a psychickými útrapami, které ještě umocňují velmi špatné zprávy z domova; po smrti svého nejlepšího přítele se psychicky zhroutí, povely vykonává pouze mechanicky a myslí jen na konec války…
* Stanislav Katzcinski – nejlepší Pavlův přítel, prakticky jeho druhý otec, který si vždy věděl rady za každé situace; jako „vůdce party“ je schopen za všech okolností sehnat něco k jídlu a nikdy nenechá své kamarády na holičkách. "Hlava naší skupiny, houževnatý, mazaný chlapík s tváří jak z hlíny a očima." Pro Pavla je právě jeho smrt nejbolestivější (zoufalý boj o jeho záchranu ukončí zásah odražené střepiny, Katza umírá Pavlovi na zádech)
* Haie Westhus – kopáč rašeliny; z osmice kamarádů umírá jako první: „Haie Westhus už s námi není. Cosi mu utrhlo záda. Když ho odnášejí, je vidět plíce, jak se při každém dechu dmou, dmou a zase plasknou. Ještě stačím stisknout mu ruku; - "Je konec, Pavle," sténá a bolestí se kouše do paže.“
* Franz Kemmerich – druhý z Pavlovy třídy, který padne; sní o obyčejném zaměstnání v lesnictví; je prvním majitelem kožených bot, které dříve patřily anglickému letci (boty se stávají nejen symbolem smrti, ale i kamarádství – vždy, když je jejich majitel zabit, zdědí je další z přátel…); umírá ve velkých bolestech po amputaci nohy;
* Albert Kropp – Pavlův přítel a spolužák; se svými kamarády rád vede dlouhé filozofické diskuze a válce; společně s Paulem se po amputaci nohy dostane do katolické nemocnice, záchvaty sebelítosti a sebevražedných myšlenek jsou však čím dál tím častější…
* Müller – věří v budoucnost, plánuje si život po válce a „ještě pořád s sebou vláčí učebnice a sní o válečné maturitě, v bubnové palbě šprtá fyzikální poučky.“ Umírá v zákopech…
* Deterling – samotářský sedlák, který nadevše miloval svůj rodný kraj, svůj statek, ženu a děti. Ze stesku po domově se rozhodl nejkratší cestou dostat se opět zpět. Padl na pohraniční četníky a za dezerci byla ve válce odjakživa kulka…
* Himmelstoß - původním povoláním bezvýznamný poštovní úředník; muž malé zavalité postavy, který dával mladým rekrutům při vojenském výcviku co proto (šikana) a ti ho za to z duše nenáviděli. Za nějaký čas se společně znovu setkávají, tentokrát daleko od klidného domova, v bojové vřavě. Na místě, kde působí jakékoliv přihlouplé učebnicové rozkazy směšně, se Himmelstoß projeví jako zbabělec
* Kantorek – fanatický učitel tělocviku, který přesvědčí své studenty, aby dobrovolně vstoupili do armády; ve škole uplatňuje „pruskou výchovu“ – v žácích vidí „železnou“ mládež, jejíž jedinou povinností je oddaná služba vlasti
* Gerard Duval – francouzský vazač knih, ženatý, otec malého dítěte; právě jeho Pavel instinktivně ubodá, když shodou okolností uvíznou v jednom trychtýři po bombě; nekonečně dlouho pak Pavel čeká, než stejně starý „nepřítel“ před jeho zraky vydechne naposledy…

== Podrobný obsah ==
Celý román je psán v 1. osobě a autor v něm promlouvá ústy devatenáctiletého Pavla Bäumera, bývalého středoškolského studenta.

Pavel se stal společně s mnoha svými přáteli a spolužáky obětí nacionalistické propagandy třídního profesora Kantorka. Na základě Kantorkových řečí, které v nich vzbudily vlastenecké pocity, rukují chlapci dobrovolně na vojnu. Nadšení všechny opouští již během nezbytného desetitýdenního výcviku plného šikanování. Na povel je dostává desátník Himmelstoß, který si neodpouští sebemenší příležitost dát vojákům najevo svoji moc. Pavel a jeho přátelé (Albert Kropp, Müller, Leer, František Kemmerich, Tjaden, Haie Westhus, Deterding a Stanislav Katczinsky) se však utěšují tím, že mu jednou vše vrátí.

Pavlova rota je odvelena na západní frontu, kde nezkušení mladíci zažívají pravé peklo. Jsou nuceni zabíjet, jinak by byli zabiti. Přežívají v nelidských podmínkách, které mezi nimi, nehledě na vzdělání, či společenské postavení, vytváří opravdová přátelství - vojenská kamarádství vznikají tváří v tvář smrti.

V knize se mnohokrát opakuje líčení válečných hrůz - bombardování, plynové útoky a krvavé boje muže proti muži. Vojáci přežívají v zákopech díky neuvěřitelnému množství drobných náhod. Muži jsou v neustálém ohrožení a Pavlovi kamarádi jeden po druhém umírají. Nakonec zbývají pouze dva - Albert Kropp a Stanislav Katczinsky. Pavel se setkává ve válce i s Himmelstossem a Kantorkem, kteří doma v bezpečí byli válkou nadšeni, ale v zákopech se najednou klepou strachy.

Když Pavel dostává dovolenou a jede domů, nalézá svoji maminku umírat na rakovinu. Prochází místy svého dětství a cítí, že i kdyby válka skončila a on přežil, nikdy již nic nebude jako dřív. Jak by se mohl vrátit do školních lavic a učit se nesmyslné poučky, když byl nucen bojovat o holý život, když viděl své kamarády v hrozných bolestech umírat? Doufal, že v onom notoricky známém prostředí zapomene na výbuchy granátů či kulometnou palbu, ale byly tu i jiné starosti. Umírající matka, zubožené poměry, otec, který by se nejraději se svým statečným synem všude chlubil a neustále vyzvídal informace z fronty. Pavel si plně uvědomuje, že svůj život už ztratil, neumí nic než zabíjet, krutost války z něho udělala výkonnou vraždící mašinu.
Pavel se vrací na frontu a zjišťuje, že vše vidí jinýma očima. Je citlivý k podnětům, které dříve nevnímal. Pod palbou a zažívá první pochybení – na prvním průzkumu po dovolené dostává opravdový strach, jeho vlastní myšlenky ho děsí. 2 dny stráví v kráteru a pohled na pomalu umírajícího francouzského vojáka, který leží s ním v trychtýři a kterého sám zabil, v něm vyvolává dosud nepoznané výčitky svědomí.

Společně s Albertem je raněn a dostává se do nemocnice, kde si uvědomuje hrůznost války v celém rozsahu. Albertovi je amputována noha a Pavel se po rekonvalescenci vrací zpět na frontu. Vidí, že nepřítel je mnohem silnější a že Německo má válku prohranou. Doufá v mír. V létě 1918 je zabit jeho nejlepší přítel Katczinsky a Pavel zůstává sám. I on nakonec umírá, jeho nesmyslnou smrtí na sklonku války kniha končí: „Bäumer padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě byl klid. Klesl tváří k zemi a ležel, jako by spal. Když ho obrátili, bylo vidět, že se nemohl dlouho trápit - výraz jeho obličeje byl tak klidný a vyrovnaný, až se zdálo, jako by byl málem spokojený, že to všechno vzalo takový konec.“

== Fakta o autorovi ==
* Vlastním jménem Erich Paul Remark, Němec
* Dramatik,prozaik
*Ve svých dílech se věnuje tzv. „ztracené generaci“, ke které se přihlásil (nepatřil do ní, protože nebyl američan). V jeho díle se často objevuje téma automobilových závodů, je třeba si uvědomit, že Remarque se o závody nejen zajímal, ale že i nějaký čas aktivně závodil. Jeho romány jsou protiválečné, ale nelze je označit za pacifistické. Je zaměřen silně antifašisticky.
== Zařazení díla ==
* Tato kniha je jeho první závažnější knihou a okamžitě vzbudila zájem po celém světě.
== Inspirace ==
* Zkušenosti, zážitky z první světové války inspirovaly Remarqua k sepsání své knihy.

Remarque: Na západní frontě klid

2012-04-22T21:09:49Z

Skalpel:

== Obecná charakteristika díla ==
* Literární druh: Epika
* Literární žánr: Protiválečný román, sám autor ho označuje jako román apolitický
== Organizace jazykových prostředků ==
* Próza
* Spisovný jazyk, místy prokládán nespisovnými slovy, které umožní čtenáři lepší představu o atmosféře na frontě, slangové výrazy z období 1. sv. války, vojenský žargon
* Prvky černého humoru – jediná možnost, jak přežít a nezbláznit se…
* Válka je zobrazena naturalisticky, bez idealizace nebo ironického odstupu, s dokumentaristickým smyslem pro detail, využívá prostředků reportáže – „Vidíme žít lidi, kterým chybí kus lebky; vidíme běžet vojáky, kterým něco urvalo obě nohy: klopýtají na bortících se pahýlech k nejbližší jámě; nějaký svobodník se plazí dva kilometry po rukou a vleče za sebou roztříštěná kolena; jiný jde na obvaziště drží se za břicho, ale vyhřezlá střeva mu visí přes ruce; vidíme lidi bez úst, bez dolní čelisti, bez tváře: nalézáme jednoho, který po dvě hodiny tiskl v zubech tepnu paže, aby nevykrvácel, slunce vychází, noc přichází, granáty hvízdají, život je u konce.“
* Ichforma ( výpověď, očité svědectví), závěrečná zpráva o hrdinově smrti – er-forma
== Tematická výstavba ==
* Autor čerpá z vlastní zkušenosti (válečný veterán 1. světové války)
* Román popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního (= „obyčejného“) života německých vojáků vracejících se z fronty
*
* '''Jazyk''': spisovný jazyk je místy prokládán výrazy nespisovnými i vulgárními (umožní čtenáři lepší představu o
atmosféře na frontě); slangové výrazy z období 1. sv. války, vojenský žargon
* Spíše volná mozaika epizod, v nichž je popisován hrdinův minulý i současný život, „brutální“
obrazy z fronty se střídají s méně vypjatými popisy života v týlu, záznamy rozhovorů mezi vojáky a
Bäumerovými reflexemi či krvavými popisy všedního dne v polních lazaretech.

Román na čtenáře působí jako autentická zpověď, očité svědectví, osobní výpověď mladého hrdiny – vyprávění v '''ich–formě'''.

Pouze '''závěrečná zpráva''' o hrdinově smrti je '''v er–formě''' (zpráva plní funkci epilogu, přestože v samotném textu takto označena není)

* Remarque neukazuje heroický (hrdinný) boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejímž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“ - zcela vyvrací iluzi válečného hrdinství, či vlastenecké povinnosti, kterými se v té době oháněla německá propaganda.
* Román vyznívá jako silná obžaloba války, která mrzačí celé generace, i jako oslava přátelství – válečná kamarádství na život a na smrt cennější než vztah s vlastní rodinou
(Pavel odjíždí ze západní fronty na krátkou dovolenou do svého domova, ale setkává se tu se zcela odlišným světem, do kterého již nemůže nikdy patřit. Lidé v zázemí si nedokážou představit hrůzy života v zákopech, projevy soucitu a výsměchu vyznívají spíše jako výsměch, a hrdina v návratu na frontu nachází téměř vysvobození. Pro vojáky se smrt stala běžnou součástí dne, svět zúžil na teplé jídlo a suché lůžko, budoucnost pro ně přestala existovat.)
* Román vyjadřuje pocity ztracené generace

== Podrobnější charakteristika postav ==
* Pavel Bäumer – vypravěč, hlavní postava, ale přesto jen jeden z mnoha; devatenáctiletý student gymnázia, který se dostává na bojiště první světové války naprosto nepřipraven; kvůli válce se z něj stává člověk nevyzpytatelný, tvrdý a lhostejný, kamarádský pouze ke svým spolubojovníkům; uvědomuje si, že každou chvíli může být mrtev a jediné, co může proti tomu dělat, je zabíjet své nepřítele – kluky stejně staré, jako je on sám, a proti kterým osobně nic nemá; prochází těžkými fyzickými a psychickými útrapami, které ještě umocňují velmi špatné zprávy z domova; po smrti svého nejlepšího přítele se psychicky zhroutí, povely vykonává pouze mechanicky a myslí jen na konec války…
* Stanislav Katzcinski – nejlepší Pavlův přítel, prakticky jeho druhý otec, který si vždy věděl rady za každé situace; jako „vůdce party“ je schopen za všech okolností sehnat něco k jídlu a nikdy nenechá své kamarády na holičkách. "Hlava naší skupiny, houževnatý, mazaný chlapík s tváří jak z hlíny a očima." Pro Pavla je právě jeho smrt nejbolestivější (zoufalý boj o jeho záchranu ukončí zásah odražené střepiny, Katza umírá Pavlovi na zádech)
* Haie Westhus – kopáč rašeliny; z osmice kamarádů umírá jako první: „Haie Westhus už s námi není. Cosi mu utrhlo záda. Když ho odnášejí, je vidět plíce, jak se při každém dechu dmou, dmou a zase plasknou. Ještě stačím stisknout mu ruku; - "Je konec, Pavle," sténá a bolestí se kouše do paže.“
* Franz Kemmerich – druhý z Pavlovy třídy, který padne; sní o obyčejném zaměstnání v lesnictví; je prvním majitelem kožených bot, které dříve patřily anglickému letci (boty se stávají nejen symbolem smrti, ale i kamarádství – vždy, když je jejich majitel zabit, zdědí je další z přátel…); umírá ve velkých bolestech po amputaci nohy;
* Albert Kropp – Pavlův přítel a spolužák; se svými kamarády rád vede dlouhé filozofické diskuze a válce; společně s Paulem se po amputaci nohy dostane do katolické nemocnice, záchvaty sebelítosti a sebevražedných myšlenek jsou však čím dál tím častější…
* Müller – věří v budoucnost, plánuje si život po válce a „ještě pořád s sebou vláčí učebnice a sní o válečné maturitě, v bubnové palbě šprtá fyzikální poučky.“ Umírá v zákopech…
* Deterling – samotářský sedlák, který nadevše miloval svůj rodný kraj, svůj statek, ženu a děti. Ze stesku po domově se rozhodl nejkratší cestou dostat se opět zpět. Padl na pohraniční četníky a za dezerci byla ve válce odjakživa kulka…
* Himmelstoß - původním povoláním bezvýznamný poštovní úředník; muž malé zavalité postavy, který dával mladým rekrutům při vojenském výcviku co proto (šikana) a ti ho za to z duše nenáviděli. Za nějaký čas se společně znovu setkávají, tentokrát daleko od klidného domova, v bojové vřavě. Na místě, kde působí jakékoliv přihlouplé učebnicové rozkazy směšně, se Himmelstoß projeví jako zbabělec
* Kantorek – fanatický učitel tělocviku, který přesvědčí své studenty, aby dobrovolně vstoupili do armády; ve škole uplatňuje „pruskou výchovu“ – v žácích vidí „železnou“ mládež, jejíž jedinou povinností je oddaná služba vlasti
* Gerard Duval – francouzský vazač knih, ženatý, otec malého dítěte; právě jeho Pavel instinktivně ubodá, když shodou okolností uvíznou v jednom trychtýři po bombě; nekonečně dlouho pak Pavel čeká, než stejně starý „nepřítel“ před jeho zraky vydechne naposledy…

== Podrobný obsah ==
Celý román je psán v 1. osobě a autor v něm promlouvá ústy devatenáctiletého Pavla Bäumera, bývalého středoškolského studenta.

Pavel se stal společně s mnoha svými přáteli a spolužáky obětí nacionalistické propagandy třídního profesora Kantorka. Na základě Kantorkových řečí, které v nich vzbudily vlastenecké pocity, rukují chlapci dobrovolně na vojnu. Nadšení všechny opouští již během nezbytného desetitýdenního výcviku plného šikanování. Na povel je dostává desátník Himmelstoß, který si neodpouští sebemenší příležitost dát vojákům najevo svoji moc. Pavel a jeho přátelé (Albert Kropp, Müller, Leer, František Kemmerich, Tjaden, Haie Westhus, Deterding a Stanislav Katczinsky) se však utěšují tím, že mu jednou vše vrátí.

Pavlova rota je odvelena na západní frontu, kde nezkušení mladíci zažívají pravé peklo. Jsou nuceni zabíjet, jinak by byli zabiti. Přežívají v nelidských podmínkách, které mezi nimi, nehledě na vzdělání, či společenské postavení, vytváří opravdová přátelství - vojenská kamarádství vznikají tváří v tvář smrti.

V knize se mnohokrát opakuje líčení válečných hrůz - bombardování, plynové útoky a krvavé boje muže proti muži. Vojáci přežívají v zákopech díky neuvěřitelnému množství drobných náhod. Muži jsou v neustálém ohrožení a Pavlovi kamarádi jeden po druhém umírají. Nakonec zbývají pouze dva - Albert Kropp a Stanislav Katczinsky. Pavel se setkává ve válce i s Himmelstossem a Kantorkem, kteří doma v bezpečí byli válkou nadšeni, ale v zákopech se najednou klepou strachy.

Když Pavel dostává dovolenou a jede domů, nalézá svoji maminku umírat na rakovinu. Prochází místy svého dětství a cítí, že i kdyby válka skončila a on přežil, nikdy již nic nebude jako dřív. Jak by se mohl vrátit do školních lavic a učit se nesmyslné poučky, když byl nucen bojovat o holý život, když viděl své kamarády v hrozných bolestech umírat? Doufal, že v onom notoricky známém prostředí zapomene na výbuchy granátů či kulometnou palbu, ale byly tu i jiné starosti. Umírající matka, zubožené poměry, otec, který by se nejraději se svým statečným synem všude chlubil a neustále vyzvídal informace z fronty. Pavel si plně uvědomuje, že svůj život už ztratil, neumí nic než zabíjet, krutost války z něho udělala výkonnou vraždící mašinu.
Pavel se vrací na frontu a zjišťuje, že vše vidí jinýma očima. Je citlivý k podnětům, které dříve nevnímal. Pod palbou a zažívá první pochybení – na prvním průzkumu po dovolené dostává opravdový strach, jeho vlastní myšlenky ho děsí. 2 dny stráví v kráteru a pohled na pomalu umírajícího francouzského vojáka, který leží s ním v trychtýři a kterého sám zabil, v něm vyvolává dosud nepoznané výčitky svědomí.

Společně s Albertem je raněn a dostává se do nemocnice, kde si uvědomuje hrůznost války v celém rozsahu. Albertovi je amputována noha a Pavel se po rekonvalescenci vrací zpět na frontu. Vidí, že nepřítel je mnohem silnější a že Německo má válku prohranou. Doufá v mír. V létě 1918 je zabit jeho nejlepší přítel Katczinsky a Pavel zůstává sám. I on nakonec umírá, jeho nesmyslnou smrtí na sklonku války kniha končí: „Bäumer padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě byl klid. Klesl tváří k zemi a ležel, jako by spal. Když ho obrátili, bylo vidět, že se nemohl dlouho trápit - výraz jeho obličeje byl tak klidný a vyrovnaný, až se zdálo, jako by byl málem spokojený, že to všechno vzalo takový konec.“

== Fakta o autorovi ==
* Vlastním jménem Erich Paul Remark, Němec
* Dramatik,prozaik
*Ve svých dílech se věnuje tzv. „ztracené generaci“, ke které se přihlásil (nepatřil do ní, protože nebyl američan). V jeho díle se často objevuje téma automobilových závodů, je třeba si uvědomit, že Remarque se o závody nejen zajímal, ale že i nějaký čas aktivně závodil. Jeho romány jsou protiválečné, ale nelze je označit za pacifistické. Je zaměřen silně antifašisticky.
*