Zobrazit zdroj

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

* způsob zápisu algoritmu pomocí VD * událostní funkce * obecná funkce, objektová metoda, předávání parametrů funkci, návratová hodnota * binární větvení * cyklus (podmíněný, s definovaným počtem opakování) * objekt * příklady programů ve vybraném jazyce == Strukturované programování (strukturovaný programovací jazyk) == * Označuje v informatice programovací techniku, kdy se implementovaný algoritmus rozděluje na dílčí úlohy (tzn. na procedury či funkce), které se spojují v jeden celek. Na strukturované programování lze nahlížet jako na imperativní programování za využití vybraných řídicích. U strukturovaného programování se vyhýbáme řídicímu příkazu skoku. * Strukturované programování definuje, že se program může skládat pouze z následujících čtyř struktur: ** '''sekvence:''' provádí posloupnost příkazů jeden po druhém ** '''větvení:''' jeden nebo více příkazů je vykonán v závislosti na stavu programu (obvykle vyjadřováno klíčovými slovy if-else) ** '''cyklus:''' příkazy jsou prováděny do té doby, dokud program nedosáhne nějakého stavu (obvykle vyjadřováno klíčovými slovy while, for) ** '''podprogram:''' příkazy jsou shromažďovány do samostatného bloku, který má své jméno a definuje vstupy a výstupy. Tento blok (funkci nebo proceduru) lze z jiné části programu volat jeho jménem (identifikátorem). Funkce s návratovou hodnotou lze zařadit do výrazu. * Nejznámějším důsledkem těchto zásad je snaha zabránit nebo v závislosti na programovacím jazyce alespoň omezit používání příkazu skoku. Programový kód nerespektující výše uvedené zásady se často hanlivě označuje jako „špagetový kód“. == Sekvence == * Sekvence představuje posloupnost jednotlivých příkazů řazených v pořadí za sebou tak, jak mají být vykonány. Uzavřená sekvence se nazývá '''složený příkaz nebo blok.''' == Větvení == * Větvení umožňuje volit další postup řešení na základě splnění nebo nesplnění určité podmínky. Z obecného pohledu ale nemusí být vždy testována podmínka, neboť rozhodující pro větvení je až logická hodnota (true/false), která je výsledkem zmíněné podmínky. Větvit lze tedy i jen na základě hodnoty v logické proměnné. Větvení může být realizováno jako neúplný podmíněný příkaz, úplný podmíněný příkaz nebo jako přepínač. === 1) Neúplný podmíněný příkaz === [[Soubor:neuplny_podm_prikaz.jpg]] Nejprve je vyhodnocena podmínka P. Když je splněna, provede se sekvence S. Není-li podmínka splněna, nic se neprovádí a běh programu pokračuje dále. <pre>int x; if (x > 0) MessageBox.Show("Kladné číslo");</pre> === 2) Úplný podmíněný příkaz === [[Soubor:uplny_podm_prikaz.jpg]] Nejprve je vyhodnocena podmínka P. Když je splněna, provede se sekvence S1. Není-li podmínka splněna, provede se sekvence S2. <pre>int x; if (x > 0) { MessageBox.Show("Je přirozené číslo"); } else { MessageBox.Show("Není přirozené číslo"); }</pre> == Cyklus == * Slouží k vyjádření opakujících se operací. Počet opakování může být předem zadán, nebo je odvozen od splnění některé dané podmínky. Existují tak tři základní druhy cyklu: '''cyklus s výčtem hodnot, cyklus s podmínkou na počátku a cyklus s podmínkou na konci.''' === 1) Cyklus s výčtem hodnot (cyklus s předepsaným počtem opakování) === [[Soubor:cyklus_s_vyctem_hodnot.jpg]] Tento druh cyklu se provádí tolikrát, kolikrát je opakování cyklu předepsáno. Předpis je dán definicí dolní hodnoty p, kroku a horní hodnoty p (případně podmínky, která musí být po celou dobu vykonávání cyklu splněna). <pre>for (int i = 0; i < 10; i++) x[i] = nahoda.next(0, 11);</pre> === 2) Cyklus s podmínkou na začátku === [[Soubor:podm_zac.jpg]] Nejprve je vyhodnocena podmínka P. Je-li podmínka splněna, provedou se příkazy sekvencí C a následuje návrat na začátek cyklu. Tato se opakuje, pokud stále platí podmínka P. Z uvedeného je zřejmé, že v sekvenci S musí být operace, která mění některou z hodnot logického výrazu podmínky P. Kdyby tomu tak nebylo, cyklus by nemohl skončit. Při dosažení neplatnosti podmínky P cyklus skončí. Je tedy zřejmé, že cyklus s podmínkou na začátku (někdy zvaný cyklus POKUD) nemusí proběhnout vůbec (je-li podmínka P nesplněna před vstupem do cyklu), nebo jednou, či n-krát. V případě chybného naprogramování cyklu může dojít k zacyklení, což nastane, pokud podmínka P platí stále. <pre>int i=0; while (i<10) { x[i] = nahoda.next(0, 11); i++; }</pre> === 3) Cyklus s podmínkou na konci === [[Soubor:podm_kon.jpg]] Nejprve je provedena sekvence S. Poté je vyhodnocena podmínka, pokud platí, sekvence S se znovu neprovádí a běh programu pokračuje za cyklem. Není-li podmínka splněna opakuje se sekvence S a to tak dlouho, dokud podmínka stále neplatí. Z uvedeného je zřejmé, že v sekvenci S musí být operace, která mění některou z hodnot logického výrazu podmínky P. Kdyby tomu tak nebylo, cyklus by nemohl skončit. Tento cyklus se někdy nazývá cyklus DOKUD, čímž se myslí - dokud podmínka neplatí, opakuje se sekvence S. Tento cyklus proběhne vždy alespoň jednou. Četnost výskytu potřeby tohoto typu cyklu v programech je asi desetkrát menší než cyklu s podmínkou na začátku. <pre>int i=0; do { x[i] = nahoda.next(0, 11); i++; } while (i<10)</pre> == Podprogram == [[Soubor:podprogram.jpg]] * Podprogramy představují ucelené, relativně samostatné části programu, napsané v tomto programu jenom jednou, ale s možností využít je vícekrát v různých místech tohoto programu. Podprogram musí mít své jméno (identifikátor), jehož prostřednictvím se na něj v programu odvoláváme a seznam formálních parametrů, které slouží po jejich nahrazení skutečnými parametry při odvolání se na podprogram. * Podprogram se může vyskytovat v podobě funkce bez návratové hodnoty nebo s návratovou hodnotou. Funkci s návratovou hodnotou můžeme zahrnout do výrazu. ** Funkce, která je volána při nějaké události (kliknutí na tlačítko, stisknutí klávesy,...), se nazývá jako '''událostní funkce''' (také událostní procedura). === Parametry předávané do podprogramu === * Parametr je označení pro vstupní data příslušné funkce. Existují dva způsoby předávání parametrů funkci. ** Při '''předávání hodnotou''' (call-by-value) se těsně před zpracováním těla funkce předávaný parametr vyčíslí a výsledek se zkopíruje do lokální proměnné uvnitř volané funkce. Jakékoli změny parametru uvnitř volané funkce nemají vliv na volající funkci, neboť se pracuje s lokální kopií hodnoty původního parametru. Předávání hodnotou tedy lze používat pouze pro vstupní parametry. Tento způsob je typický např. při vytváření aritmetických funkcí. ** Při '''předávání odkazem''' (call-by-reference) se formální parametr uvnitř volané funkce bere jen jako jiné označení (alias) pro proměnnou předanou jako skutečný parametr, tzn. ve volané funkci se pracuje přímo s předávanou proměnnou, nevytváří se tedy kopie hodnoty (což zvláště u strukturovaných proměnných znamená zpravidla úsporu času i paměti). Volaná funkce změnou parametru ovlivňuje i původní volající funkci, takže předávání odkazem lze používat pro výstupní či vstupně-výstupní parametry. Nevýhodou však je, že parametrem může být jen proměnná a nikoli výsledek obecného výrazu. Předávání odkazem se obvykle implementuje pomocí ukazatele na předávanou proměnnou. ==== 1) Předávání parametrů hodnotou v jazyce C# ==== <pre>void Zamen(int a, int b) //zameni hodnoty v promennych { int pom; pom = a; a = b; b = pom; }</pre> Tuto funkci budeme volat z volající funkce následně: <pre>static void Main(string[] args) { int promennaA = 10, promennaB = 20; Zamen(promennaA, promennaB); return 0; }</pre> Při předávání parametrů funkci hodnotou zůstanou původní proměnné (promennaA a promennaB) po návratu zpět do volající funkce beze změny. ==== 2) Předávání parametrů odkazem v jazyce C# ==== <pre>void Zamen(ref int a, ref int b) //zameni hodnoty v promennych { int pom = a; a = b; b = pom; }</pre> Tuto funkci budeme volat z volající funkce následně: <pre>static void Main(string[] args) { int promennaA = 10, promennaB = 20; Zamen(ref promennaA, ref promennaB); return 0; }</pre> Po předání parametrů funkci tímto způsobem budou po návratu zpět do volající funkce v našich proměnných (promennaA a promennaB) hodnoty 20 a 10. == Objekt == ''Poznámka: Pojem '''objekt''' souvisí s objektovým programování. Podle Procházkových slov je objektové programování vyučováno až na vysoké škole. U maturity tento pojem pravděpobně nezazní. Pokud přece jen ano, můžete říci, že jste se s objekty setkali především při programování v '''C#''' (ostatně i ve VB - za objekt se tam dá považovat každé tlačítko, vstupní pole, zaškrtávátko, ...). Objekt je datová struktura, která seskupuje určité '''vlastnosti''' (tj. proměnné objektu) a '''metody''' (funkce, které pracují s vlastnostmi objektu). Objektem může být cokoliv - např. člověk. Vlastnostmi (proměnnými) by poté bylo např. jméno, věk, datum narození, počet životů, barva očí, apod. Metodami (funkcemi) např. změnBarvuVlasů(), jdiSpát(), najezSe(), jdiNaMísto(xyz), pracuj(), apod.''

Návrat na stránku „Programové struktury“.