Zobrazit zdroj

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

* IP adresa, konfigurace síťového adapteru, routing == Charakteristika IP (Internet Protokolu) == * Je to univerzální přenosový protokol síťové vrstvy, který se snaží fungovat „nad vším“ – to znamená nad libovolnou přenosovou technologií * Je jediným přenosovým protokolem TCP/IP na síťové vrstvě * Používá virtuální pakety – nemají ekvivalent v Hardware, musí se zpracovávat v Softwaru, říká se jim IP diagramy * Zajišťuje přenos diagramů skrz internet a realizuje směrování * Je implementován v hostitelských počítačích a ve směrovačích * Funguje nespolehlivě a nespojovaně * Dnes se používá verze číslo 4 (IPv4) a v jejím rámci se používají 32bitové IP adresy == Adresace == * Každý uzel musí mít unikátní IP adresu, aby jej bylo možné rozlišit, avšak existují určité výjimky * IP adresy jsou: ** Fyzicky „jednolité“ – každá má 32 bitů ** Logicky dvousložkové – mají síťovou část (s adresou sítě, identifikující síť jako celek), a adresu uzlu v rámci sítě (relativní část) *** Hranici mezi složkami tvoří bitová pozice **** Síťovou část tvoří vyšší bity, relativní adresu uzlu tvoří zbývající nižší bity IP adresy, dnes je hranice volitelná * Adresy nemohou být přidělovány libovolně, musí být respektováno rozdělení na sítě a uzly ve stejné síti musí mít IP adresy se stejnou síťovou částí, kdežto uzly v různých sítích musí mít IP adresy s různými síťovými částmi * IP adresy patří rozhraním, ne uzlům; musí se přidělovat po celých blocích, se stejnou síťovou částí, bez ohledu na to, kolik se jich využije a pokud jsou přidělené jedné síti, nelze je použít v jiné * Autoři předpokládali, že bude existovat: ** Malý počet opravdu velkých sítí, které vyžadují malou síťovou část a naopak velkou část pro relativní adresu uzlu ( třída A) ** Střední počet středně velkých sítí, které by měli mít srovnatelně velkou síťovou i relativní část (neboli třída B) ** Velký počet malých sítí, které vyžadují velkou síťovou část a postačí jim malá část pro relativní adresy (neboli třída C) * Existují tři třídy adres: ** Třída A - pro velmi velké sítě, rozděluje 32bitů na 8 a 24 ** Třída B - pro středně velké sítě, rozděluje na 16 a 16 ** Třída C - pro malé sítě, rozděluje na 24 a 8 ** Autoři se tímto rozdělením snažili zmenšit plýtvání s IP adresami * Symbolický zápis IP adres ** IP adresu lze chápat jako jedno velké (32bitové) binární číslo, které se však špatně zapisuje i čte ** Používá se jednotný způsob zápisu: *** Obsah každého bytu je vyjádřen jako desítkové číslo *** Jednotlivé části jsou spojeny tečkou (193.84.57.34) * Způsob přidělování IP adres: ** Existuje zásada, že žádná IP adresa nesmí být přidělena dvakrát, avšak dnes již existují výjimky ** Existuje centrální autorita, která přiděluje adresy, centrální autoritou je IANA, která přiděluje cele bloky IP adres regionálním přidělovatelům *** RIPE (Evropa) *** APNIC (Asie a Pacific) *** Internic (ARIN, v USA) ** Na úrovni IANA byl vyčerpán prostor IPv4 1. 2. 2011 == Routování (neboli směrování) == * Je to volba směru pro další předání paketu či diagramu * Zahrnuje: ** Výpočet optimální cesty ** Uchovávání směrových informací (což znamená vedení směrovacích tabulek) ** Předávání paketů (neboli forwarding) ** Udržování směrových informací – aktualizuje údaje pro vypočtení cesty a reaguje na změny * Dále s routováním souvisí: ** Celková koncepce směrování ** '''Statické směrování''' *** Obsah směrovacích tabulek má statický charakter a nemění se (ruční konfigurace směrovačů a jejich směrovacích tabulek, nereaguje to na změny v síti) *** Používá se jen výjimečně: **** Pro definování takzvaných implicitních cest **** Pro zavedení směrů, které nejsou inzerovány **** Pro implementaci speciálních směrovacích politik **** Jako obrana proti nekorektním směrovacím informacím, … ** '''Dynamické směrování''' *** Obsah směrovacích tabulek má dynamický charakter a mění se (často je základ konfigurace vytvářen staticky, ruční konfigurací směrovačů; ostatní údaje se průběžně aktualizují) *** Existují dvě základní varianty: **** '''Vector-distance rating''' ***** Sousední směrovače si předávají celé své směrovací tabulky ***** Je hůře škálovatelní a méně stabilní, přestává se používat **** '''Link-state routing:''' ***** Směrovače si předávají jen údaje o průchodnosti cest k sousedům ***** Lépe škálovatelné, používá se ** Přímé a nepřímě doručování *** '''Přímé doručování:''' **** Odesilatel a příjemce se nachází ve stejné IP síti **** Odpadá rozhodování o volbě směru, o doručení se dokáže postarat linková vrstva *** '''Nepřímé doručování:''' **** Odesilatel a příjemce se nacházejí v různých IP sítích **** Odesilatel musí určit nejvhodnější odchozí směr ** Metody optimalizace směrovacích tabulek ** Řešení směrování v opravdu velkých systémech jako jsou autonomní systémy (může si sám stanovit vlastní směrovací politiku) == Nastavení routovacího zařízení == * Vyresetujeme zařízení do továrního nastavení * Poté zjistíme, přes jakou IP adresu se dostaneme do routovacího zařízení (routr, L3Switch,…). * Nastavíme si na počítači IP adresu z IP sítě routru a výchozí bránu nastavíme jako IP adresu routru. * Přes prohlížeč se připojíme do menu. * V menu nastavíme IP adresu na WAN rozhraní a na LAN rozhraní. Na WAN rozhraní musí být IP adresa z IP sítě, ke které se připojujeme. Na LAN rozhraní si nastavíme nějakou IP adresu z rozsahu neveřejných IP adres. * Zapneme DHCP server aby nám uděloval IP adresy automaticky v lokální síti a můžeme nastavit aj výchozí DNS server (př: 8.8.8.8 – Google, 195.113.176.229 –Školní ,….). * Dále zapneme NAT, který nám maskuje IP adresy z lokální sítě za jednu IP adresu z veřejné sítě( za IP adresu na WAN rozhraní).

Návrat na stránku „Adresace IPV4“.