Zobrazit zdroj

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

== 1) Obecná charakteristika díla == -Literární druh: lyricko-epický -Literární žánr: sociální balada -Doba vzniku díla: 1922, česká proletářská poezie -Ústřední myšlenka díla: Wolker se proměňuje z lehkomyslného poetika na cílevědomého proletáře == 2) Organizace jazykových prostředků == -Wolker využívá různých rýmů, nejčastěji se oběvuje rým sdružený -Časté využití metafor -Jazykově je použitá spisovná Čeština == 3) tematická výstavba == '''A) Lyrická část''' -Lyrika sociální, někdy přírodní '''B) Epická část''' -Epická část popisuje jeho přeměnu a také různé přihody prostého lidu odehrávajíci převážně se v městském prostředí, použitá Ich i Er forma, podle obsahu balady '''C) Hl. postavy''' -Každá balada má jinou ale dali by se shrnout jako většinou trpíci nebo tvrdě pracujíci proletariát utlačovaný buržoazií '''D) Děj, kdy se odehrává''' -Odehrává se během období mezi válkami, píše o aktuálním statusu společnosti (1922) '''Těžká hodina''' Báseň popisuje přeměnu chlapce v muže. Zatímco chlapec sní, má své ideály, muž musí pracovat, za muže mluví čin. Autor je přesně na hraně. '''Balada o nenarozeném dítěti''' Milenci si vyšli za město na louku a milovali se. Žena však nečekaně otěhotněla. Jelikož jsou oba chudí a nemohli by dítě uživit, musí jít žena na potrat. Básník zde lituje, že děti, které byly počaty z velké lásky, se nemohou narodit, protože jejich rodiče jsou příliš chudí. '''Slepí muzikanti''' Jeden s harmonikou, druhý s houslemi, báseň o tom, jak lze skrz hudbu vidět lépe svět. Zatím co slepí hráli písničku veselou, tak lidem narůstaly nové a nové oči. '''Čepobití''' Mladý voják se musí rozloučit se svojí milenkou. Válka oba změní. '''Tvář za sklem''' V kavárně Bellevue sedí bohatí lidé a veselí se. Za okny se objeví tvář chudého muže, jehož pohledem se stoly změní v mramorové náhrobky, úsměvy strnou v mrtvolné tváře. Takto odsuzuje vyšší třídu. '''Kázání na hoře''' Řečník káže, že když budou lidé za svého života dobří, po smrti se jim dobře povede. Zároveň ale také říká, že vrazi, vojáci a nevěstky (vyvrhelové společnosti) nemusí být smutní, protože je lepší být živý a špatný než mrtvý a dobrý. Ten, kdo je živý, ví, že svět musí být spravedlivý. Každý má někdy srdce, i když s sebou je nenosí. '''Oči (malíři O. Lasákovi)''' Oči jsou oknem do duše, a tak jsou schopné vstřebat to nejkrásnější, ale také to nejhorší. Vše, co za celý život uvidí, putuje do srdíčka. Nejhlubší moře lidské oči jsou, dnem svým až k srdci dosáhnou. Co v očích ztroskotá, k srdci se propadne, do srdce zaroste a srdce ovládne, ... '''Jaro''' Na básníka leze jaro, všímá si děvčat... '''Báseň milostná''' Vyznání, v očích se obrazí celý krásný svět, ale jak je možné, že se v tomto krásném světě stávají i špatné věci. "... proč jsi dopustila, že dělník dnes ráno z lešení spadl a před mýma očima se zabil?" '''Balada o snu (Seifertovi)''' Mládenec jménem Jan bloudí po světě a vidí krutost a nerovnoprávnost světa a chce žíti lépe. Zdá se mu krásný sen o spravedlivém světě. Ale ráno bylo vše pryč. Jana sen trápil a nemohl se ho zbavit. A tak se zeptal své dívky, jak by svůj sen měl zabít. Jedinou možností, jak se se snem vypořádat, je uskutečnit jej. '''Sloky''' "...a přemoz svou bolest a nepřežvykuj ji, bys stále v boji byl a nikdy po boji." "Neb bolest přemoci je víc než trpěti." '''Pohřeb''' Vnuk jde po pohřbu své babičky na vojnu. Nechce zemřít doma, ale v boji za slávu světa. '''Muž''' Věnoval svému zesnulému dědečkovi, který zemřel na mrtvici. Dědeček umírá potichu v noci, aby nevzbudil svá vnoučata. Jedno z jeho vnoučat - jmenovec Jiří - se ptá, jestli bude také tak mužný, jako byl on. '''Fotografie''' U topiče ve výkladní skříni visí fotografie zobrazující hlad v Rusku. Básník nazývá bohaté a přesycené lidi lidojedy. '''Dům v noci''' Uprostřed ulice stojí dům se šedesáti okny. Každé okno má svůj příběh. V každém okně bydlí někdo z dělnické třídy a žije svůj těžký život. Jen nahoře v podkroví bydlí dva milenci, které láska udržuje při životě. '''Setkání''' O nevěstce podobné hvězdě, její zevnějšek působí krásně, přitažlivě, ale mluví sprostě. '''Mirogoj''' Autor přemýšlí nad smyslem války a lituje ty, kteří v boji padli. Chce je všechny oživit a nějak jim pomoci (Mirogoj = záhřebský hřbitov). '''Nevěrná''' Krásná žena slíbí muži věrnost, ale když odjede, oddá se námořníkovi. '''Odjezd''' Krajina okolo nádraží je smutná jako cizinec, který ji opouští. Vzpomínky si sice schová v hlavě nebo kufříku, ale milenku z Bakarského pobřeží musí opustit. '''Milenci''' Láska, fabrika a pracující ruce. Vyznání narušuje řev sirény z fabriky. Milenec se ptá své milé, jestli počká, až se špatný, tvrdý svět změní k lepšímu a on ji pak bude moci "obejmout". '''Balada o očích topičových''' Antonín již pětadvacet let přikládá do kotle a to i v noci, kdy jiní spí. Jeho žena si všimne, že má něco s očima a Antonín za svou tvrdou práci u pece oslepne a poté umře. Zanechá po sobě ženu s dítětem. '''Moře''' Z pobytu na ostrově Krk. Vypravěč hledá šest dnů moře a nemůže ho najít. Až večer v hospodě u mola skutečně spatří moře. Naproti němu seděli u dubového stolu námořníci, barkaři, rybáři. == 4) Hlavní myšlenka textu == -Wolker se proměňuje z lehkomyslného poetika na cílevědomého proletáře, jelikož je to proletářské dílo, ukazuje také bídu a tvrdou dřinu proletariátu == 5) Oientační zasazení díla do literárně-historického kontextu == -Wolkerova nejvíznamnější básnická sbírka, ikonické dílo proletářské poezie == 6) Autor == Jiří Wolker byl nejnadanějším představitelem proletářské poezie, narodil se roku 1900 v Prostějově jako syn bankovního úředníka. Pobýval v Olomouci u svých prarodičů – kteří bydleli na Svatém kopečku => pozdější inspirace. Dělnickou bídu poznal zejména za pražských studií práv, kde se seznámil s S. K. Neumannem, K. Bieblem a V. Nezvalem. Sblížil se s brněnskou Literární skupinou, která vydávala časopis Host. S Literární skupinou se později rozešel a vstoupil do revolučního seskupení proletářských umělců Devětsil, které však brzy opustil. Za studií onemocněl Wolker tuberkulózou a léčil se v Tatranské Poljance, trpěl také od dětství na játra a klouby...proto Jiří Wolker umírá v mladém věku 24 let a to 3.1. 1924. Z předtuchy své brzké smrti si napsal vlastní epitaf: Zde leží Jiří Wolker,básník jež miloval svět, a pro spravedlnost jeho chtěl se bít, dřív však, než mohl srdce své k boji vytasit, zemřel mlád dvacet čtyři let! '''Host do domu''' První básnická sbírka, poetismus '''Svatý kopeček''' delší báseň, inspirace od prarodičů == 7) Zasazení díla do tvorby autora == -2. Wolkerova básnická sbírka, další již nenapsal, jeho největší dílo == 8) Inspirace ==

Návrat na stránku „Wolker: Těžká hodina“.