Elektronická pošta

Aktuální verze z 1. 5. 2012, 16:15

• schéma funkce distribuce zprávy elektronického emailu (včetně role DNS)
• serverový a klientský software
• formát zprávy podle standardu RFC822
• protokoly pro práci s poštou
• MIME
• zabezpečení zprávy elektronického mailu

Elektronická pošta je forma datové komunikace po internetu, označována také jako e-mail nebo SMTP pošta (podle používaného protokolu zajišťující přenos), která není vlastněna žádnou osobou nebo firmou → vychází z plně otevřených standardů (není proprietární).

Elektronická pošta je:

• rychlá (čas doručení v minutách a sekundách, i když může být ovlivněno stavem serveru...)
• levná (záleží na způsobu připojení, používaném softwaru...)
• pohodlná (možnost automatizace některých úkolů - třídění apod. (záleží na softwaru...))
• efektivní (snadná propojitelnost s ostatními aplikacemi, hromadné odesílání zpráv...)
• funguje "off-line" (nevyžaduje současné připojení odesílatele a příjemce)

Historický základ - Standardy

Původní zadání pro koncepci elektronické komunikace znělo asi takto: Budou se přenášet co nejefektivněji krátké, čistě textové zprávy. Od toho se odvíjí veškeré protokoly a techniky pro přenos, protože dnes se do tohoto zadání nevejdeme → velké zprávy, nestandardní znakové sady, přílohy...

Koncepce elektronické pošty je dodnes založena na dvou dokumentech:

• RFC821 - definuje přenosový protokol SMTP
• RFC822 - definuje formát zpráv

RFC821 - Přenosový protokol SMTP

Tento dokument definuje přenosový protokol SMTP:

• Přenosový protokol SMTP (Simple Mail Transfer Protocol)
  • Podle tohoto protokolu spolu komunikují jednotlivé poštovní servery (jednotky MTA - Message Transfer Agents), když si mezi sebou předávají jednotlivé zprávy.
  • Spojení probíhá na smluveném portu 25
  • Předpokládá, že přenášená data jsou sedmibitová
    • Zpráva může obsahovat 128 ASCII znaků (základní sada ASCII)
    • Každý znak je zobrazitelný v sedmi bitech ( 2⁷ = 128)
    • Při přenosu osmibitových zpráv není zaručen správný přenos

RFC822 - Definice zpráv

Tento dokument definuje formát zpráv přenášených přes SMTP. Říká že:

• Zpráva se skládá z hlavičky a těla
• Definuje typ a přesný tvar (syntaxi i sémantiku) jednotlivých položek v hlavičce:
  • From: adresy odesilatelů
  • To: adresáti
  • Cc: adresy na které se dopis odešle i když nejsou hlavními adresáty
  • Bcc: tajné kopie. Jako cc, ale adresy se vymažou z ostatních mailů
  • Subject: předmět
  • Return Path: zpáteční cesta k odesílateli
  • Received: záznamy přidané během zpracování
  • Reply to: adresa pro zaslání odpovědi
  • Sender: adresa skutečného odesílatele pokud je jiná než From: nebo je ve From: více adres.
  • Message ID: identifikace zprávy
  • Resent-klic: při přeposílání se klíče původních hlaviček uvodí Resent-
  • X-neco: doplňující hlavička (např. X-priority: 3)
  • Mime-version: použitá verze MIME. viz dále
• Říká, co smí a nesmí být v těle zprávy
• Definuje přesný formát adres, které lze používat pro potřeby elektronické pošty
  • frantisek@vysmrkmaslo.cz

Postup při komunikaci

• Uživatel spustí klientský program (Microsoft Outlook, Mozilla Thunderbird,...) a napíše zprávu
• Zpráva je upravena tak, aby vyhovovala standardu RFC822 a pokud zpráva obsahuje nepovolené znaky (diakritika) nebo přílohy, je na ni aplikován standard MIME.
• Poté je zpráva předána serveru pro odchozí poštu pomocí protokolu SMTP. Klientský program zde vystupuje jako SMTP klient.
  • Jako poštovní servery se používají např.: Sendmail, Postfix
• Zpráva je na serveru zařazena do fronty zpráv. Server se je postupně pokouší odeslat: (pokud se nezdaří, zpráva jde zpátky do fronty, v případě vypršení limitu je zpráva označena jako nedoručitelná...)
  • Nejprve se podívá na část adresy vpravo od zavináče (seznam.cz)
  • Snaží se ptát systému DNS kam má být doručena pošta pro "seznam.cz"
  • Odpověď mu může dát pouze cílový name server (seznam.cz), (cesta k němu může vést postupně nejdřív přes name server pro CZ doménu)
  • V name serveru Seznam.cz bude tzv. MX záznam (Mail Exchange), který nám řekne, kam tuto zprávu doručit
    • může existovat druhý MX záznam, který určuje adresu záložního serveru příjemce - tento server je použit v případě, kdy je primární server nedostupný
  • Odesílací server tedy naváže spojení se serverem příjemce a zprávu mu pošle pomocí SMTP protokolu (server odesílatele je zde jako SMTP klient)
• Podle části adresy vlevo od zavináče uloží server příjemce zprávu k příslušnému uživateli
• Příjemce si poté zprávu vyzvedne pomocí svého e-mailového klienta (klientského programu).
• E-mailový klient stahuje zprávy ze serveru pomocí protokolu POP3, nebo IMAP.

Problémy e-mailu

Mezi hlavní problém e-mailové komunikace patří především nevyžádaná pošta - SPAM. Jako obrana před SPAMem se nasazuje na cestě od serveru příjemce do e-mailového klienta příjemce tzv. antispamová ochrana. Jedním ze zástupců takové antispamové ochrany je např. SPAM Assassin.

Protokoly pro stahování zpráv

Pro stahování příchozích zpráv z poštovního serveru se používají dva protokoly:

• POP3
  • Dávkově se stahuje pošta do PC, nezůstává na serveru
• IMAP4
  • Emaily zůstávají na serveru, pouze se stáhnou, když si je chceme prohlédnout

MIME

• Multipurpose Internet Mail Extension
• Umožňuje posílat nestandardní ASCII znaky (8-bitové - s ASCII kódem 128-255) a umožňuje posílat přílohy
• Pomocí MIME se 8-bitové znaky překódují do 7-bitového vyjádření, aby šli odeslat přes SMTP
• MIME je především záležitostí e-mailových klientů - ti mají za úkol zprávu používající MIME při odeslání zakódovat, při přijetí dekódovat
• Ukázka zprávy, na kterou bylo použito MIME → viz. obrázek →
• Metody pro překódování nestandardních znaků do 7-bit. vyjádření:
  • Quated Printable
    • použití tam, kde se text příliš neliší od čistého ASCII textu
    • převod nestandardních znaků na základní ASCII znaky v 7-bitovém vyjádření
    • např.: Č → "=C8" (kód znaku v šestnáctkové soustavě)
    • zakódovaný text je stále pro člověka čitelný (při malém výskytu cizích znaků)
  • Base64
    • použití při větší odlišnosti textu od klasických ASCII znaků
    • určeno především pro obecná binární data
    • kódovaná data jsou o třetinu delší než originální text
    • pro člověka zcela nesrozumitelný text
    • text se rozdělí na bity a ty se pak po šesti useknou a vytvoří standardní ASCII znak → viz. obrázek

Princip fungování Base64

Zabezpečení zprávy

Pro zabezpečení elektronických zpráv se využívá šifrování pomocí klíčů, které zajistí, že zprávu přečtou jen povolané osoby, a digitální podpisy pro ověření identity odesílatele.

Šifrování

• nebo-li moderní kryptografie
• dělí se na:
  • Symetrické šifrování
    • použití jednoho (privátního) klíče
    • privátním klíčem se šifruje i dešifruje
    • rychlejší, ale nemožnost bezpečného předání klíče
    • Přehled šifrovacích algoritmů:
      • DES
        • klíč o 56 bitech
        • používá se i víckrát za sebou (Double DES, Triple DES...)
      • RC
      • IDEA
  • Asymetrické šifrování
    • používá dva klíče - veřejný a privátní
    • předává se jen veřejný klíč, kterým druhá strana zprávu zašifruje a příjemce ho pak svým privátním klíčem dešifruje
    • šifruje se veřejným klíčem příjemce, přečíst zprávu jde jen pomocí příjemcova privátního klíče
    • algoritmus RSA - klíč s libovolnou délkou, používá se i jako základ pro digitální podpisy

• díky svým vlastnostem se v případě el. pošty spíše používá asymetrické šifrování, protože je výhodnější

Podepisování - HASH

• HASH = otisk
• díky HASHi máme jistotu, že zpráva nebyla změněna
• HASH je obsažen v digitálním podpisu, který je zašifrován privátním (podpisovým klíčem)
• V podpisu je Veřejný klíč odesílatele, zašifrovaný HASH a adresa odesílatele
  • Obsahuje také podpis certifikační autority
  • Celý certifikát obsahuje jak privátní tak veřejný klíč, ale posílá se pouze veřejná část !
  • Certifikáty mají příponu .P12

• Hashovací algoritmy:
  • MD5 (128 bitový výtah)
  • SHA (160 bitový výtah)

• Uložení certifikátu
  • v počítači (nedoporučuje se)
  • zakryptován pomocí operačního systému
  • Šifrovací token (iKey)
  • Čipová karta