|
|
| Řádka 1: |
Řádka 1: |
| − | Literární druh: epika
| |
| | | | |
| − | Literární žánr: generační román, částečně autobiografický
| |
| − |
| |
| − | − kniha je uvozena dvěma citáty a prohlášením – vzájemně si odporují, a nechávají tak čtenáře na pochybách, zda
| |
| − |
| |
| − | je dílo smyšlené nebo zda se zakládá na pravdě
| |
| − |
| |
| − | „Každé dílo, jež trvá, je vytvořeno ze samé podstaty své doby; umělec je sám nevybudoval; je v něm vypsáno, co
| |
| − |
| |
| − | vytrpěli, milovali, o čem snili jeho druhové. „
| |
| − |
| |
| − | „Spisovatelovým řemeslem je mluvit pravdu.“
| |
| − |
| |
| − | Oso
| |
| − |
| |
| − | by a události líčené v této knize jsou naprosto smyšlené, a připomínají – li někomu osoby a události, které znal,
| |
| − |
| |
| − | jde o podobnost čistě náhodnou.
| |
| − |
| |
| − | − generační román – román, v němž se střetávají dvě generace, generace „otců a synů“, generace, které se
| |
| − |
| |
| − | vzájemně nemohou pochopit
| |
| − |
| |
| − | česká obdoba beat generation – mladí lidé, kteří pohrdali politikou. Nebyli komunisty ani antikomunisty,
| |
| − |
| |
| − | nebyli zkrátka ničím. Z cyniků se sice stávají nakrátko hrdinové, a když jde do tuhého, pomohou Rusům
| |
| − |
| |
| − | v boji s Němci. Když si je však zapisují pro vyznamenání, uvedou falešná jména. Nestojí o oficiality, chtějí jen
| |
| − |
| |
| − | proplouvat životem plným jazzu a holek.
| |
| − |
| |
| − | „generace, které odzvonilo“ – vlastenečtí maloměšťáci, kteří si v kritických dobách groteskně hráli na
| |
| − |
| |
| − | vojáčky. Mladí si nedovedou představit, že jejich otcové či známí by se měli stát hrdiny opravdového
| |
| − |
| |
| − | povstání.
| |
| − |
| |
| − | "Recese to bude. Až náš fotr zavře kšeft a potáhne s flintou na Němce."
| |
| − |
| |
| − | Nedoved jsem si představit nikoho ze známých střílet. Pana lékárníka nebo pana továrníka Krocana. Blbost.
| |
| − |
| |
| − | Generační konflikt - na rozdíl od konfliktu mezi Čechy a Němci - nenachází v románu své řešení. Je
| |
| − |
| |
| − | podpořen motivem jazzu, který tvoří určitou hranici mezi oběma generacemi.
| |
| − |
| |
| − | U dveří stál nějaký starý chlap s půllitrem piva a zíral na nás. Čet jsem mu myšlenky. Určitě to, co jsme
| |
| − |
| |
| − | vyluzovali, nepovažoval za hudbu. Jemu z očí zrovna koukaly baskřídlovky a hubu měl, jako kdyby s ní troubil
| |
| − |
| |
| − | do heligónu. Byl už nadosmrti zkažen.
| |
| − |
| |
| − | Doba vzniku: dílo napsáno v letech 1948 – 1949, ale vydáno až v roce 1958
| |
| − |
| |
| − | − nejprve pozitivní kritiky, velmi brzy však bylo autorovi vyčteno, že „plive do obličeje“ hrdinům odboje →
| |
| − |
| |
| − | Zbabělci byli staženi z prodeje, J. Škvorecký musel odejít z redakce Světové literatury, kde zastával funkci
| |
| − |
| |
| − | zástupce šéfredaktora
| |
| − |
| |
| − | Název díla:
| |
| − |
| |
| − | Za zbabělce nelze považovat ani Dannyho, ani další muzikanty ze swingové kapely – ti totiž nejsou ani zbabělci,
| |
| − |
| |
| − | ani hrdinové, ale jednoduše „normální kluci“, kteří chtějí hrát svou hudbu, imponovat holkám a vytáhnout se před
| |
| − |
| |
| − | kluky z party. Zbabělce je třeba hledat v bývalých kolaborantech, kteří se na konci války opět stávají vlasteneckými
| |
| − |
| |
| − | Čechy a ze všech sil se snaží zapojit do boje proti německým okupantům. Největší zbabělci páchají v samém konci
| |
| − |
| |
| − | knihy i největší zvěrstva – viz mučení a brutální popravy zajatých Němců.
| |
| − |
| |
| − | Místo děje: Kostelec (fiktivní jméno pro Náchod - rodiště Josefa Škvoreckého)
| |
| − |
| |
| − | Kompozice:
| |
| − |
| |
| − | − Chronologická, vypravěč v ich formě (jakýsi deník Dannyho Smiřického, za nímž můžeme vidět Josefa
| |
| − |
| |
| − | Škvoreckého)
| |
| − |
| |
| − | − román se odehrává během květnové revoluce, v rozmezí osmi dnů, 4. – 11. 5. 1945
| |
| − |
| |
| − | − každý den tvoří jednu kapitolu (tzn. celkem 8 kapitol, poslední dny války)
| |
| − |
| |
| − | − popisné pasáže se prolínají s úseky úvahového charakteru a s dramatickými situacemi, kterých se Danny osobně
| |
| − |
| |
| − | účastní
| |
| − |
| |
| − | − dialogy s krátkými replikami – charakteristické pro Škvoreckého texty; děj oživují a přispívají k větší
| |
| − |
| |
| − | autenticitě (věrohodnosti)
| |
| − |
| |
| − | Škvorecký poprvé přichází s tzv. banalitou dialogů – tlachání o ničem, stejně jak v reálném životě
| |
| − |
| |
| − | − autor neklade důraz na historické události, ale na vnitřní život vypravěče. Danny popisuje události, do nichž je
| |
| − |
| |
| − | částečně dobrovolně a částečně náhodně vtažen.
| |
| − |
| |
| − | − Vyprávění přechází místy až v grotesku – např. Když německá stíhačka přeletí nízko nad městem, samozvaný
| |
| − |
| |
| − | velitel města, dřívější plukovník předválečné československé armády, dostane z úleku srdeční záchvat.
| |
| − |
| |
| − | Dobrovolníci včetně Dannyho nejsou cvičeni ve zbrani (s níž neumí zacházet), ale jsou podrobováni nesmyslným
| |
| − |
| |
| − | procedurám a pořadovým cvičením. Absurdně působí i pravidelné pochůzky po městě, včele s „komickým“
| |
| − |
| |
| − | doktorem Bohadlem
| |
| − |
| |
| − | Hlavní motivy díla:
| |
| − |
| |
| − | − druhá světová válka, protifašistický odboj, květnové povstání, osvobození Rudou armádou – po válce vznikala
| |
| − |
| |
| − | dokumentární literatura nebo literatura pateticky opěvující hrdiny odboje; Škvorecký šokoval svým popisem
| |
| − |
| |
| − | zlomového období dějin z pohledu absolutně nehrdinského vypravěče
| |
| − |
| |
| − | − láska, na svou dobu i výrazná erotičnost
| |
| − |
| |
| − | − jazz - symbolizuje svobodný a ničím neomezovaný život
| |
| − |
| |
| − | − páskovství – frajeřina mladých kluků, jejich postoj k revoluci
| |
| − |
| |
| − | Jazyk:
| |
| − |
| |
| − | − hovorová i nespisovná čeština, čas od času vulgarismy – projevuje se především v dialozích
| |
| − |
| |
| − | „Kluci, já myslim, že bude lepší, dyž tam pudem,“ řekl Benda.
| |
| − |
| |
| − | „Ponivač máš strach, viď?“ řekl Perlík.
| |
| − |
| |
| − | „Nemam. Ale co můžem sami dělat?“
| |
| − |
| |
| − | „Tyhle bouchačky sme taky sehnali sami.“
| |
| − |
| |
| − | „Nojo, ale až přijedou Esmani, tak sme vedle. Dyť kolik nás je.“
| |
| − |
| |
| − | „Je nás dost, a když máš strach, tak zůstaň doma. Nebo di do pivováru.“
| |
| − |
| |
| − | „Neser, čeče.“
| |
| − |
| |
| − | − nespisovná čeština se s češtinou spisovnou střídá podle situace - Danny v hovoru se svými rodiči, na rozdíl od
| |
| − |
| |
| − | komunikace se svými přáteli, mluví spisovně; jen málo nespisovných prvků se objevuje i v jeho komunikaci s
| |
| − |
| |
| − | cizími lidmi.
| |
| − |
| |
| − | − anglicismy – mládež vzhlížela k angloamerické kultuře – „letěla“ americká hudba (jazz, swing), Angličané a
| |
| − |
| |
| − | Američané byli spojenci, osvoboditelé…; mluva mladých byla „prošpikována“ anglickými výrazy, časté jsou i
| |
| − |
| |
| − | odkazy na americké filmy;
| |
| − |
| |
| − | např. „Oukej,“ řekl jsem, „tak jedem, ne?“
| |
| − |
| |
| − | „Redy?“ zeptal se Fonda.
| |
| − |
| |
| − | Zbylí čtyři Tommyové stáli na cestičce a dívali se na mě.
| |
| − |
| |
| − | − hudební terminologie – např.:
| |
| − |
| |
| − | (…) a jak jsem dozpíval tenhle verš, zaječeli kluci nádhernou disonancí ve fortissimu. Fonda udělal na hubu
| |
| − |
| |
| − | mohutné glissando (…)
| |
| − |
| |
| − | − postavy jsou charakterizovány jazykem, kterým mluví – angličtí vojáci používají angličtinu, francouzští
| |
| − |
| |
| − | francouzštinu… → věty v cizím jazyce jsou psány kurzívou
| |
| − |
| |
| − | − v textu je odlišena spisovná němčina německých vojáků a počeštělá němčina Čechů. „Německá němčina“
| |
| − |
| |
| − | zachovává správný pravopis, „česká němčina“ je psána foneticky:
| |
| − |
| |
| − | Udělal jsem na ní vášnivej pohled a přistoupil jsem hodně blízko, až k ní, a povídal sem zase: „Ságn zý mýr, ist es
| |
| − |
| |
| − | wirklich dý rase? Nur dý rase? Nur dý nacijón?“ a vona nesklopila voči a teď už nereagovala tak nacisticky divoce
| |
| − |
| |
| − | jako včera a řekla klidně: „Ja, opravdu je to jen to,“ a já sem povídal: „Ist es zó vychtyk?“
| |
| − |
| |
| − | Podrobná charakteristika hlavních postav:
| |
| − |
| |
| − | − Většina postav se objevuje a zase mizí, nejsou příliš psychologicky prokresleny
| |
| − |
| |
| − | − výrazněji je rozvinuta jen jedna postava, místní kráska Irena, objekt Dannyho nenaplněné touhy → i Irenu však
| |
| − |
| |
| − | poznáváme více z Dannyho představ, než ze skutečného děje románu
| |
| − |
| |
| − | − o ostatních dívkách se dozvídáme jen to, že jsou hezké a pitomé
| |
| − |
| |
| − | − jména většiny postav jsou přizpůsobena módní angličtině – Danny (Daniel). Hary, Benno…
| |
| − |
| |
| − | • Danny – dvacetiletý kluk, pásek a frajer, syn rodičů z vyšší střední vrstvy; hráč na saxofon v jazzové kapele;
| |
| − |
| |
| − | nemá žádné cíle a jeho plány do budoucna jsou spíše fantazírováním o jazzu a o milostných dobrodružstvích. Je
| |
| − |
| |
| − | zamilovaný do Ireny (nebo si to alespoň namlouvá), i když ví, že nemá šanci ji získat, protože ona je věrná svému
| |
| − |
| |
| − | příteli Zdeňkovi. Občas ji pronásleduje s téměř komickou posedlostí, a přesto se klidně miluje s jinými dívkami,
| |
| − |
| |
| − | kdykoli se naskytne příležitost. Všechny avantýry jsou pro něj jen dočasnými náhražkami pravé lásky, kterou
| |
| − |
| |
| − | hodlá najít v Praze. Jeho hlavní starostí je, jak vypadá a jaký dojem vzbuzuje u lidí ve svém okolí.
| |
| − |
| |
| − | Působí, jako že revoluce mu je „šumák“, nebo v ní vidí pouze dobrou příležitost, jak se vytáhnout před kluky
| |
| − |
| |
| − | a Irenou. Jedinečná možnost vyzkoušet si střelbu z automatu a stát se v očích vytoužené dívky hrdinou.
| |
| − |
| |
| − | Přesto (anebo právě proto) je jedním prvních Čechů v Kostelci, kteří otevřeně čelí německým vojákům, a v
| |
| − |
| |
| − | nejdůležitějších chvílích revoluce se zaplete do jedné z nejnebezpečnějších akcí.
| |
| − |
| |
| − | Podrobný obsah díla:
| |
| − |
| |
| − | Do života dvacetiletého tenorsaxofonisty Dannyho vstupujeme ve chvíli, kdy zkouší s amatérskou jazzovou
| |
| − |
| |
| − | kapelou v hostinci Port Arthur. Tady má své přátele - trumpetistu Benna Mánese, který se vrátil z koncentračního
| |
| − |
| |
| − | tábora, kytaristu Harýka a pianistu Fondu, syna pozdějšího místního velitele československé armády v Kostelci,
| |
| − |
| |
| − | plukovníka Čemelíka.
| |
| − |
| |
| − | Následující den vyráží s přáteli do ulic, kde se lidé předčasně radují, že mají zpět svobodu. Danny se jim
| |
| − |
| |
| − | vysmívá, ale i přesto se i on zapojuje do událostí - spolu s Bennem a Harýkem jde začerňovat germánské nápisy.
| |
| − |
| |
| − | Němci se však ještě nevzdali a napětí ve městě trvá. To se ukáže ve chvíli, kdy němečtí vojáci pochodují městem,
| |
| − |
| |
| − | lidé před nimi zděšeně utíkají a preventivně stahují československé prapory. Danny v tu chvíli zažívá svůj „horký“
| |
| − |
| |
| − | okamžik před poštou, kde hovoří s Irenou. Němci ho po rádoby vtipném kousku, jímž se chce zalíbit vytoužené
| |
| − |
| |
| − | Ireně, odvádějí do kosteleckého gymnázia, kde sídlí německá posádka. Propuštěn je odsud až po přímluvě doktora
| |
| − |
| |
| − | Šabaty.
| |
| − |
| |
| − | V neděli se Danny dostává s kamarádem Přemkem a jeho ozbrojenou partou do kosteleckého pivovaru,
| |
| − |
| |
| − | který je centrem „revoluce“ a kde musí všichni příchozí odevzdat podle rozkazu plukovníka Čemelíka zbraně.
| |
| − |
| |
| − | Revoluci organizují ve městě představitelé městské smetánky, kteří se potřebují očistit od válečných hříchů
| |
| − |
| |
| − | (kolaborace). Nejprve se všemožně snaží, aby se prakticky nic nedělo, a když už se konečně mobilizují, tak jedině
| |
| − |
| |
| − | proto, aby vedli dobrovolníky ke zbytečnému hlídkování.
| |
| − |
| |
| − | Všichni jsou rozděleni do šestičlenných hlídek, které mají zaručit klid ve městě. Jednotvárnost pochůzek
| |
| − |
| |
| − | naruší až potyčka Dannyho skupiny, kterou vede doktor Bohadlo, s komunisty. Vypukne rvačka, ale komunisté
| |
| − |
| |
| − | uprchnou. Městský štáb se nakonec dohodne s Němci o jejich nerušeném odchodu k Američanům.
| |
| − |
| |
| − | V úterý 8. května město zaplaví uprchlíci různých národností. Danny se ujímá skupiny Angličanů a postupně
| |
| − |
| |
| − | je se škodolibostí ubytovává v nejlepších rodinách v Kostelci. K opravdovému střetu dochází až ve středu 9. května.
| |
| − |
| |
| − | Městem se rozšíří zpráva, že se blíží Rusové, ale před nimi zcela nečekaně vjedou do města německé tanky. Esesáci
| |
| − |
| |
| − | začnou brutálně útočit na obyvatelstvo a srážka si vyžádá i řadu životů. Danny se nejprve zúčastní divoké přestřelky
| |
| − |
| |
| − | u německého tanku, během níž zahyne jeho spolužák ze základní školy Hrob (možná jediný opravdový hrdina
| |
| − |
| |
| − | románu). Další akci podnikne s vůdcem partyzánů Přemou. Společně zlikvidují těžkým kulometem jeden
| |
| − |
| |
| − | z německých tanků.
| |
| − |
| |
| − | Kniha pak končí přebráním revoluce komunisty, osvobozením Rudou armádou. Danny si sice vysloužil obdiv
| |
| − |
| |
| − | a políbení od Ireny, avšak zjišťuje, že ona stejně přes to všechno miluje Zdeňka a ne jeho. V závěru, 11. května, pak
| |
| − |
| |
| − | kapela koncertuje na kosteleckém náměstí.
| |
| − |
| |
| − | K Rudé armádě cítí Danny nejprve respekt: „Vzduch se naplnil jejich zápachem, zápachem nějaké tundry
| |
| − |
| |
| − | nebo tajgy a já ho začal do sebe sát a koukal jsem se po těch ošlehaných tvářích a připadalo mi neuvěřitelné, že
| |
| − |
| |
| − | opravdu existují tihle lidé, kteří nevěděli nic o jazzu a asi ani o dívkách, jen se valili s revolvery na zamaštěných
| |
| − |
| |
| − | zadnicích, zarostlí, s lahvema vodky v kalhotech, rozjaření, opilí, vítězní, nemyslící na věci, na které jsem myslel já,
| |
| − |
| |
| − | úplně jiní než já a strašně cizí, a přece přitažliví.“ Pohled se ale rychle změní, když se vyprávění zaměří na popis
| |
| − |
| |
| − | sovětské vojenské vyšší vrstvy. Dannymu se protiví oslavy vítězství, při nichž představitelé místních revolucionářů a
| |
| − |
| |
| − | vysocí důstojníci Rudé armády vedou před shromážděnými občany Kostelce honosné řeči.
| |
