Programové struktury
(Rozdíly mezi verzemi)
(Založena nová stránka: * způsob zápisu algoritmu pomocí VD * událostní funkce * obecná funkce, objektová metoda, předávání parametrů funkci, návratová hodnota * binární vět...) |
|||
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
* objekt | * objekt | ||
* příklady programů ve vybraném jazyce | * příklady programů ve vybraném jazyce | ||
| + | |||
| + | |||
| + | == Strukturované programování (strukturovaný programovací jazyk) == | ||
| + | * označuje v informatice programovací techniku, kdy se implementovaný algoritmus rozděluje na dílčí úlohy (tzn. na procedury či funkce, které se spojují v jeden celek). Na strukturované programování lze nahlížet jako na imperativní programování za využití vybraných řídicích. U strukturovaného programování se vyhýbáme řídicímu příkazu skoku. | ||
| + | |||
| + | |||
| + | * Strukturované programování definuje, že se program může skládat pouze z následujících čtyř struktur: | ||
| + | ** '''sekvence:''' provádí posloupnost příkazů jeden po druhém | ||
| + | ** '''větvení:''' jeden nebo více příkazů je vykonán v závislosti na stavu programu (obvykle vyjadřováno klíčovými slovy if-else) | ||
| + | ** '''cyklus:''' příkazy jsou prováděny do té doby, dokud program nedosáhne nějakého stavu (obvykle vyjadřováno klíčovými slovy while, for) | ||
| + | ** '''podprogram:''' příkazy jsou shromažďovány do samostatného bloku, který má své jméno a definuje vstupy a výstupy. Tento blok (funkci nebo proceduru) lze z jiné části programu volat jeho jménem (identifikátorem). Funkce s návratovou hodnotou lze zařadit do výrazu. | ||
| + | * Nejznámějším důsledkem těchto zásad je snaha zabránit nebo v závislosti na programovacím jazyce alespoň omezit používání příkazu skoku. Programový kód nerespektující výše uvedené zásady se často hanlivě označuje jako „špagetový kód“. | ||
| + | |||
| + | |||
| + | == Sekvence == | ||
| + | * Sekvence představuje posloupnost jednotlivých příkazů řazených v pořadí za sebou tak, jak mají být vykonány. Uzavřená sekvence se nazývá '''složený příkaz nebo blok.''' | ||
| + | |||
| + | |||
| + | == Větvení == | ||
| + | * Větvení umožňuje volit další postup řešení na základě splnění nebo nesplnění určité podmínky. Z obecného pohledu ale nemusí být vždy testována podmínka, neboť rozhodující pro větvení je až logická hodnota (true/false), která je výsledkem zmíněné podmínky. Větvit lze tedy i jen na základě hodnoty v logické proměnné. Větvení může být realizováno jako neúplný podmíněný příkaz, úplný podmíněný příkaz nebo jako přepínač. | ||
| + | |||
| + | |||
| + | * '''Neúplný podmíněný příkaz''' | ||
| + | [[Soubor:neuplny_podm_prikaz.bmp]] | ||
Verze z 21. 4. 2012, 12:59
- způsob zápisu algoritmu pomocí VD
- událostní funkce
- obecná funkce, objektová metoda, předávání parametrů funkci, návratová hodnota
- binární větvení
- cyklus (podmíněný, s definovaným počtem opakování)
- objekt
- příklady programů ve vybraném jazyce
Strukturované programování (strukturovaný programovací jazyk)
- označuje v informatice programovací techniku, kdy se implementovaný algoritmus rozděluje na dílčí úlohy (tzn. na procedury či funkce, které se spojují v jeden celek). Na strukturované programování lze nahlížet jako na imperativní programování za využití vybraných řídicích. U strukturovaného programování se vyhýbáme řídicímu příkazu skoku.
- Strukturované programování definuje, že se program může skládat pouze z následujících čtyř struktur:
- sekvence: provádí posloupnost příkazů jeden po druhém
- větvení: jeden nebo více příkazů je vykonán v závislosti na stavu programu (obvykle vyjadřováno klíčovými slovy if-else)
- cyklus: příkazy jsou prováděny do té doby, dokud program nedosáhne nějakého stavu (obvykle vyjadřováno klíčovými slovy while, for)
- podprogram: příkazy jsou shromažďovány do samostatného bloku, který má své jméno a definuje vstupy a výstupy. Tento blok (funkci nebo proceduru) lze z jiné části programu volat jeho jménem (identifikátorem). Funkce s návratovou hodnotou lze zařadit do výrazu.
- Nejznámějším důsledkem těchto zásad je snaha zabránit nebo v závislosti na programovacím jazyce alespoň omezit používání příkazu skoku. Programový kód nerespektující výše uvedené zásady se často hanlivě označuje jako „špagetový kód“.
Sekvence
- Sekvence představuje posloupnost jednotlivých příkazů řazených v pořadí za sebou tak, jak mají být vykonány. Uzavřená sekvence se nazývá složený příkaz nebo blok.
Větvení
- Větvení umožňuje volit další postup řešení na základě splnění nebo nesplnění určité podmínky. Z obecného pohledu ale nemusí být vždy testována podmínka, neboť rozhodující pro větvení je až logická hodnota (true/false), která je výsledkem zmíněné podmínky. Větvit lze tedy i jen na základě hodnoty v logické proměnné. Větvení může být realizováno jako neúplný podmíněný příkaz, úplný podmíněný příkaz nebo jako přepínač.
- Neúplný podmíněný příkaz
