Programové struktury
(Rozdíly mezi verzemi)
(→Větvení) |
(→Cyklus) |
||
| Řádka 54: | Řádka 54: | ||
| − | * '''Cyklus s výčtem hodnot (cyklus s předepsaným počtem opakování)''' | + | * '''1) Cyklus s výčtem hodnot (cyklus s předepsaným počtem opakování)''' |
[[Soubor:cyklus_s_vyctem_hodnot.jpg]] | [[Soubor:cyklus_s_vyctem_hodnot.jpg]] | ||
| + | |||
| + | Tento druh cyklu se provádí tolikrát, kolikrát je opakování cyklu předepsáno. Předpis je dán definicí dolní hodnoty p, kroku a horní hodnoty p (případně podmínky, která musí být po celou dobu vykonávání cyklu splněna). | ||
Verze z 21. 4. 2012, 12:22
- způsob zápisu algoritmu pomocí VD
- událostní funkce
- obecná funkce, objektová metoda, předávání parametrů funkci, návratová hodnota
- binární větvení
- cyklus (podmíněný, s definovaným počtem opakování)
- objekt
- příklady programů ve vybraném jazyce
Obsah |
Strukturované programování (strukturovaný programovací jazyk)
- označuje v informatice programovací techniku, kdy se implementovaný algoritmus rozděluje na dílčí úlohy (tzn. na procedury či funkce, které se spojují v jeden celek). Na strukturované programování lze nahlížet jako na imperativní programování za využití vybraných řídicích. U strukturovaného programování se vyhýbáme řídicímu příkazu skoku.
- Strukturované programování definuje, že se program může skládat pouze z následujících čtyř struktur:
- sekvence: provádí posloupnost příkazů jeden po druhém
- větvení: jeden nebo více příkazů je vykonán v závislosti na stavu programu (obvykle vyjadřováno klíčovými slovy if-else)
- cyklus: příkazy jsou prováděny do té doby, dokud program nedosáhne nějakého stavu (obvykle vyjadřováno klíčovými slovy while, for)
- podprogram: příkazy jsou shromažďovány do samostatného bloku, který má své jméno a definuje vstupy a výstupy. Tento blok (funkci nebo proceduru) lze z jiné části programu volat jeho jménem (identifikátorem). Funkce s návratovou hodnotou lze zařadit do výrazu.
- Nejznámějším důsledkem těchto zásad je snaha zabránit nebo v závislosti na programovacím jazyce alespoň omezit používání příkazu skoku. Programový kód nerespektující výše uvedené zásady se často hanlivě označuje jako „špagetový kód“.
Sekvence
- Sekvence představuje posloupnost jednotlivých příkazů řazených v pořadí za sebou tak, jak mají být vykonány. Uzavřená sekvence se nazývá složený příkaz nebo blok.
Větvení
- Větvení umožňuje volit další postup řešení na základě splnění nebo nesplnění určité podmínky. Z obecného pohledu ale nemusí být vždy testována podmínka, neboť rozhodující pro větvení je až logická hodnota (true/false), která je výsledkem zmíněné podmínky. Větvit lze tedy i jen na základě hodnoty v logické proměnné. Větvení může být realizováno jako neúplný podmíněný příkaz, úplný podmíněný příkaz nebo jako přepínač.
- Neúplný podmíněný příkaz
Nejprve je vyhodnocena podmínka P. Když je splněna, provede se sekvence S. Není-li podmínka splněna, nic se neprovádí a běh programu pokračuje dále.
int x;
if (x > 0) MessageBox.Show("Kladné číslo");
- Úplný podmíněný příkaz
Nejprve je vyhodnocena podmínka P. Když je splněna, provede se sekvence S1. Není-li podmínka splněna, provede se sekvence S2.
int x;
if (x > 0)
{
MessageBox.Show("Je přirozené číslo");
}
else
{
MessageBox.Show("Není přirozené číslo");
}
Cyklus
- Slouží k vyjádření opakujících se operací. Počet opakování může být předem zadán, nebo je odvozen od splnění některé dané podmínky. Existují tak tři základní druhy cyklu: cyklus s výčtem hodnot, cyklus s podmínkou na počátku a cyklus s podmínkou na konci.
- 1) Cyklus s výčtem hodnot (cyklus s předepsaným počtem opakování)
Tento druh cyklu se provádí tolikrát, kolikrát je opakování cyklu předepsáno. Předpis je dán definicí dolní hodnoty p, kroku a horní hodnoty p (případně podmínky, která musí být po celou dobu vykonávání cyklu splněna).
