Tvorba webových stránek

• co to je webová stránka (statická, dynamicky generovaná)
• serverový a klientský software pro provoz webového obsahu
• protokoly webu
• role W3C
• popis HTML (tagy párové a nepárové, příklady
• struktura HTML dokumentu
• CSS
• formuláře na webu
• klientské skriptování a DOM
• ActiveX, JavaApplet

Co to je webová stránka (statická, dynamicky generovaná)

Webová stránka:

• má svůj obsah a nese určitou informaci
• skládá se z textu, multimediálních dat (obrázky, videa, zvuky, …) a odkazů, které umožňují přechod na další webové stránky
• může být uložena v podobě souborů na pevném disku nebo je poskytuta webovým serverem prostřednictvím počítačové sítě (LAN, Internet, ...)
• po síti je přenášena pomocí protokolu HTTP
• je psána pomocí HTML nebo XHTML (případně může být použito i XML, ale není to příliš pohodlné)
• zobrazuje se uživateli skrz webový prohlížeč

Webová stránka poskytuje své informace prostřednictvím WWW (World Wide Web). WWW je služba internetu – informační systém založený na hypertextovém modelu. Jedná se v podstatě o nejrozšířenější internetovou službu. Veškeré webové stránky jsou součástí WWW.

Webové stránky se dělí na:

• statické - obsahují stále stejný obsah, jsou uloženy v souborech
• dynamické - mění svůj obsah v čase, vytváří je program na straně webového serveru

Stránka se může měnit i přímo v prohlížeči použitím skriptovacích jazyků, Javy, ActiveX a dalších technologií.

Serverový a klientský software pro provoz webového obsahu

• serverový software
  • webový server
    • např. Apache, nginx, ISS (od Microsoftu vyžaduje Windows)

• klientský software
  • webový prohlížeč
    • např. Opera, Firefox, Chrome, Internet Explorer, Safari, Links (pracuje v textovém režimu), apod.

Protokoly webu

HTTP (port TCP/80)

Internetový protokol pro výměnu hypertextových dokumentů ve formátu HTML. Aktuální je verze 1.1 (definována v RFC 2616).

V současné době je používán i pro přenos dalších informací. Pomocí rozšíření MIME umí přenášet jakýkoli soubor (podobně jako e-mail), používá se společně s formátem XML pro tzv. webové služby (spouštění vzdálených aplikací) a pomocí aplikačních bran zpřístupňuje i další protokoly, jako je např. FTP nebo SMTP.

Používá (podobně jako některé jiné programy a technologie) tzv. jednotný lokátor prostředků - URL (Uniform Resource Locator). URL specifikuje jednoznačné umístění nějakého zdroje v Internetu.

Vlastnosti

• funguje způsobem dotaz - odpověď (uživatel pošle serveru dotaz a server mu zašle odpověď)
• dotaz - jedná se o čistý text
  • obsahuje označení požadovaného dokumentu, informace o schopnostech prohlížeče apod.
• odpověď - začíná několika řádky textu
  • tyto úvodní řádky popisují výsledek dotazu - zda se podařilo dokument najít, jakého je dokument typu, atd.
• za těmito úvodními řádky následují vlastní data dokumentu - text, HTML kód, MP3 soubor, obrázek, video-klip, apod.
• jednotlivé dotazy jsou na sobě nezávislé - svým způsobem nevýhoda - viz další bod
• jedná se o bezstavový protokol - neumí uchovávat stav komunikace, jednotlivé dotazy spolu nemají žádnou souvislost
  • to je nepříjemné při realizaci složitějších procesů přes HTTP - např. e-shop potřebuje uchovávat informace o totožnosti (identitě) zákazníka, o obsahu košíku, apod.
  • proto byl protokol rozšířen o tzv. HTTP Cookies - umožňují uložit serveru na počítači uživatele libovolné informace - ty lze využít pro uchování informací o stavu komunikace

První verze HTTP (verze 0.9) pochází z roku 1991. Obsahovala pouze metodu GET s jediným parametrem - názvem požadovaného dokumentu. Server jako odpověď poslal přímo požadovaný dokument bez hlavičky (HTTP/... 200 OK...). Případná chybová hlášení vracel server ve formě HTML dokumentu.

Verze 1.0 pochází z roku 1996. Zavádí HTTP hlavičky, metody POST a HEAD a pro identifikaci typu dokumentu používá MIME.

Verze 1.1 byla poprvé popsána v roce 1997 (RFC 2068), ale tento popis byl nahrazen v červnu 1999 (v RFC 2616). Zavádí možnost udržet TCP spojení (tzv. keep-alive connection) - to umožňuje zpracovat více dotazů po sobě v rámci jednoho TCP spojení. Dále přidává metody OPTIONS, PUT, DELETE, TRACE a CONNECT.

Příklad komunikace

Klient (např. webový prohlížeč) se připojí na server cs.wikipedia.org a zašle následující dotaz:

GET /wiki/Wikipedie HTTP/1.1
Host: cs.wikipedia.org
User-Agent: Opera/9.80 (Windows NT 5.1; U; cs) Presto/2.5.29 Version/10.60
Accept-Charset: UTF-8,*

Tím žádá server o zaslání dokumentu /wiki/Wikipedie na server cs.wikipedia.org, sděluje svou totožnost (Opera verze 10.60) a oznamuje, že podporuje kódování UTF-8. (ve skutečnosti obsahuje dotaz takových informací mnohem více)

Server odpoví:

HTTP/1.0 200 OK
Date: Fri, 15 Oct 2004 08:20:25 GMT
Server: Apache/1.3.29 (Unix) PHP/4.3.8
X-Powered-By: PHP/4.3.8
Vary: Accept-Encoding,Cookie
Cache-Control: private, s-maxage=0, max-age=0, must-revalidate
Content-Language: cs
Content-Type: text/html; charset=utf-8

za touto hlavičkou následuje jeden prázdný řádek (označení konce hlavičky) a následují vlastní data - v našem případě se bude jednat o HTML dokument. Hlavička obsahuje informaci o tom, že dotaz se podařil (první řádek: „200 OK“), datum a čas vyřízení dotazu, popis serveru, který odpovídá, informace o typu vráceného dokumentu (MIME typ text/html v kódování UTF-8) a další informace.

Dotazovací metody

HTTP definuje metody (příkazy), které se mají provést nad uvedeným objektem (dokumentem). Každý HTTP doraz začíná právě specifikací metody:

<metoda> <objekt> HTTP/<verze-http>

• GET - příkaz "vrať mi daný objekt"; nejpoužívanější metoda
  • požadavek na uvedený objekt - požadavek (dotaz) může obsahovat další případná data (proměnné prohlížeče, Cookies, Session ID, ...)

• HEAD - příkaz "vrať mi informace o daném objektu"
  • to samé jako GET, ale v odpovědi nejsou žádná data - pouze hlavičky obsahující informace o požadovaném objektu - velikost, typ, datum poslední změny, ...

• POST - odesílá uživatelské data na server
  • daty může být odeslaný vyplněný formulář, soubor, atd.
  • s objektem se pak zachází podobně jako při metodě GET
  • data může odeslat i metoda GET, ale POST je určen pro příliš velká data (víc než 512 bajtů - to je velikost požadavku GET), nebo pro situace, kdy nechceme, aby data nebyla součástí URL (adresy) - při POSTu jsou data obsažena v HTTP požadavku a ne v adrese.

• PUT - příkaz "nahraj data na server"
  • objekt je jméno vytvářeného souboru
  • používá se zřídka - pro nahrání dat na server se používá hlavně FTP nebo SCP/SSH
  • jsou pro to potřeba jistá oprávnění

• DELETE - příkaz "smaž uvedený objekt ze serveru"
  • jsou na to potřeba jistá oprávnění stejně jako u metody PUT

• TRACE - odešle kopii obdrženého požadavku zpět odesílateli
  • klient tak může zjistit, co na požadavku mění nebo přídávají servery, kterými požadavek prochází

• OPTIONS - dotaz na server, jaké podporuje metody

• CONNECT - spojí se s uvedeným objektem přes uvedený port
  • používá se při průchodu skrze proxy pro ustanovení kanálu SSL

HTTPS (port TCP/443)

Pro zabezpečenou komunikaci přes protokol HTTP se používá jeho zabezpečená varianta známá jako HTTPS. HTTPS je syntakticky identické jako HTTP, pouze přidává signalizaci prohlížeči, aby použil šifrovací metodu SSL/TLS k přenosu dat. SSL je pro HTTP vhodné, protože dokáže poskytnout ochranu přenosu, i když je ověřená pouze jedna strana komunikace (typicky pouze server a uživatel např. jenom potvrdí certifikát).

Druhou možností zabezpečení přenosu přes protokol HTTP je nadstavba protokolu HTTP ve verzi 1.1, která byla představena v RFC 2817. Tato metoda ale není příliš podporována prohlížeči, takže se pro zabezpečenou komunikaci častěji využívá HTTPS.

Popis HTML (tagy párové a nepárové, příklady)

Zdrojový kód HTML je složen z textu a značek (tagů). Všechny značky jsou uzavřeny ve špičatých závorkách < a >. Tagy mohou obsahovat parametry - ty nazýváme atributy a nachází se mezi špičatými závorkami hned za jménem značky.

<jmenoZnacky atribut1="hodnota atributu 1" atribut2="hodnota atributu 2">

Atributy upravují a nastavují výsledné zobrazení/chování značky. Např. chceme vložit obrázek, proto použijeme značku <img>. Když značku zapíšeme do dokumentu v této podobě, nic se víceméně nestane - prohlížeč totiž neví, jaký obrázek má na místě značky zobrazit (zobrazí bílé ohraničené místo, nebo také nic). Proto do značky doplníme atribut src: <img src="obrazek.jpg">. Jestliže takový obrázek existuje prohlížeč ho zobrazí v místě, kde se ve zdrojovém kódu nachází značka <img>. Pokud ale takový obrázek existovat nebude, opět se nám nic nezobrazí. Proto můžeme tag rozšířit o další atribut alt: <img src="neexistujici-obrazek.jpg" alt="Obrázek stromu">. Atribut alt obsahuje tzv. alternativní text - tzn. text, který se zobrazí místo obrázku, pokud daný obrázek nebude existovat. Nyní se nám místo bílého místa (v případě neexistující obrázku) zobrazí text "Obrázek stromu". Pomocí atributů lze upravit chování řady značek v HTML kódu.

Tagy se můžou vyskytovat v párech <něco> a </něco>. Takové tagy nazýváme jako párové. Ten první tag něco začíná a druhý něco končí. Lomítko znamená, že jde o uzavírací tag (ten bez lomítka je otevírací). Příklady párových tagů:

• <head> je začátek hlavičky a </head> je její konec
• <body> je začátek těla stránky a </body> je konec těla stránky
• <b> je začátek tučného textu a </b> je konec tučného textu
• atd.

Tagy, které nemají uzavírací tag, nazýváme jako nepárové. Párové tagy něco ohraničují/vyznačují (např. tučný text) - nepárové zastupují ve stránce nějaký prvek - např. obrázek, horizontální čáru, apod., nebo mají vztah k celému dokumentu (připojují styly CSS, sdělují doplňující informace o stránce - autor, popis, znaková sada, apod.). Příklady nepárových tagů:

• <img src="obrazek.jpg"> na dané místo ve stránce vloží obrázek "obrazek.jpg"
• <hr> vloží na dané místo horizontální čáru
• <meta name="description" content="Popis mé skvělé webové stránky"> - obsahuje popis stránky
• <meta name="author" content="John Doe"> - sděluje informaci o tom, kdo je autorem stránky
• <meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8"> - sděluje prohlížeči jakou stránka využívá znakovou sadu (kódování)

Struktura HTML dokumentu

Na začátku každého HTML dokumentu je tzv. DOCTYPE. Ten oznamuje prohlížeči, kterou konkrétní verzi HTML používáme. Za ním následuje element html a v něm vnořené elementy head a body.

<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.01//EN">
<html>
    <head>
        <title>Titulek stránky</title>
    </head>
    <body>
        Vlastní obsah stránky.
    </body>
</html>

DOCTYPE obsahuje nejrůznější informace, např. podle jakého DTD (viz XML) je HTML stránka napsána. V případě HTML na DOCTYPE, ale tolik nezáleží, ve většině případů ho prohlížeče ignorují.

... Jediné, na čem záleží, je to, aby se stránka vykreslila v IE stejně jako v jiných prohlížečích. Toho se dosáhne tím, že se do stránky přidá libovolná doctype deklarace, která Explorer přepne do standardního módu.
Zdroj: http://www.jakpsatweb.cz/doctype.html

Nejnovější HTML5 používá jako DOCTYPE prostý zápis <!DOCTYPE html>.

Hlavička stránky (element head) obsahuje informace o připojených stylech (CSS), skriptech (JavaScript), informace o autorovi, klíčová slova, stručný popis stránky, titulek stránky, použité kódování (UTF-8, windows-1250, ...), apod. Vlastní obsah stránky, který vidí návštěvník webu je umístěn v elementu body.

Klientské skriptování a DOM

Na straně klienta (webového prohlížeče) je možné spouštět programový kód, který je schopen manipulovat se stránkou, upravovat ji, reagovat na akce uživatele, apod. V oblasti webových stránek je nejrozšířenějším klientským skriptovacím jazykem JavaScript (v IE jeho obdoba JScript). Je možné použít i jiné jazyky, ty ale nemají takovou podporu v prohlížečích a díky jejich minimálnímu využívání je lze zanedbat (patří sem např. některé jazyky z dílny Microsoftu, které jsou podporovány pouze v Internet Exploreru).

Jelikož se jedná o skriptovací jazyky (a ne jazyky kompilované) je na straně klienta nutná přítomnost interpretu, který je schopen do stránky vložený kód načíst a vykonat dané příkazy.