Čech: Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století

1)Obecná charakteristika díla

• literární druh:
  • Epika

• literární žánr:
  • Satirická próza ( kritika bezcharakternosti, falešného vlastenectví)

2) organizace jazykových prostředků

• forma:
  • próza, jazyk hovorový a vybraný,užívání archaismů, staročeský jazyk ( upraven do srozumitelnější podoby, pro snadnější čtení), styl je humoritistický, ironie ( vzhledem k charakterovým Broučkovým vlastnostem), celá povídka je postavena na zobrazování protikladů z doby autorova života a z doby husitství

3) tematická výstavba

a) kompozice chronologické vyprávění, retrospektivní ( Brouček se z 19.st. dostává do 15.st, a zpět)

b) hlavní postavy Matěj Brouček: typizovaná postava obtloustlého bohatého pražského měšťana 2.pol. 19. století. vlastník činžovního domu. volný čas tráví dobrým jídlem a pitím po restauracích. zbabělec, pokrytec, prospěchář, bezpáteřní červ. chybý mu národní uvědomění. Domšík - také jako Janek od Zvonu Husita tělem i duší Broučkův opatrovatel a zpočátku i jeho průvodce ( i když jsou stále v Praze, je značne odlišná od té, v které žije Matěj.) je to statečný a uvědomělý vlastenec v podstatě je to pravý opak Matěje Broučka

c) místo a doba děje Praha v 19. a 15. století

d) obsah Příběh začíná návratem Matěje Broučka z hospody na Vikárce, po cestě se ale propadne do chodby. Tunelem se dostane až do pokladnice, která patřila českému vladaři Václavovi IV. Vyleze na ulici, ale nemůže se zorientovat. Po cestě noční ulicí potká muže. Považuje ho za blázna, ale on pouze mluvil staročesky. Brouček se totiž chodbou dostal do XV. Stoleti, což ještě v té době nevěděl. Poté potkal Jana Domšíka, od kterého se dozvěděl že se ocitl v době husitské. Je rok 1420 a Praha je obležena vojskem císaře Zikmunda. Matějovi nezbává nic jiného než se vydávat za husitu a vlastence, tvrdí že se vrátil z ciziny zpět domů, aby pomohl Čechům. Také se vydává za Husova následovníka. Domšík ho ubytuje, darujemu mu šatstvo, daruje mu zbraň – sudlici. Brouček si jí vybere protože mu připomínají vidle, které zná ze své doby. Při večeři potká zbytek rodiny, Domšíkovu dceru Kunhutu i manželku . Do Kunhuty se okamžitě zamiluje a po celou dobu knížky si na ni myslí. Postupně poznává kulturu i město a začíná se mu v Praze líbit. Pracovat by chtěl jako ochutnávač vína nebo piva. Dokud je klid a dočasný mír, nic mu neschází. Při jedné návštěvě hospody se ale ozve signál k útoku a Matěj musí, tlačen davem, také do bitvy. Těsne před střetem ale utíká do strany. V tom na něho vyjede jezdec, Brouček ale zakopne o sudlici a upadne do bezvědomí. Když přijde pan Brouček k sobě, setká se ve vinici s hejtmanem Chvalem a knězem Korandou z Žižkova vojska, které se na vrchu Vítkově opevnilo. Těm nalže o svých hrdinských činech a o svém návratu z ciziny, protože vidí, že mu to v dané chvíli pomůže. Brouček je odveden k Žižkovi, který ale pozná, že má radši svoje břicho a jeho nacpání než boj. A tak mu nezbude nic jiného, než se účastnit s ostatními stavby opevnění, kam nosí těžké kameny a to se mu vůbec nelíbí, protože ještě nikdy v životě nepracoval. Po práci s odporem přijímá chudý chléb, trochu sýra a vodu. Druhý den se vše schyluje k velké bitvě, Matěj se ale z útoku "uleje" a prchá zpět do města. Hraje si na Žižkova posla, a tak ho husitští bojovníci pouštějí dál městem. Matěj má namířeno nejprve zpět k Domšíkovi pro věci, a a potom chce skrz pokladnici s pokladem útect zpět do svého století. Na útěku ale potká křižáky. Začne na ně volat německy, ale vzápětí se ukáže, že jsou to husité, kteří brnění nesou jako válečnou kořist. Je zajmut jako zrádce, a má být upálen. Nemůže mu už pomoct ani Domšík, jelikož padl v bitvě. Nedovolá se ani své milované Kunhuty, a tak je za věty „Ha, babský strach pomátl tvůj rozum. Šílená jest myšlenka, že by člověk dalekých příštích věků přišel mezi dávné předky své, a kdyby se i mohl státi neslýchaný ten div, – toho bohdá nikdy nebude, abychom takové měli potomky!“ táhnut k sudu. Do toho ho zavřou a zapálí. V tu ránu se Brouček probudí na dvoře Vikárky, a všem vypráví své dobrodružství.

4) hlavní myšlenka textu

Prostřednictvím hlavního hrdiny Svatopluk Čech satiricky kritizoval typické vlastnosti a chování bohatších pražských měšťanů sedmdesátých a osmdesátých let 19. století. Myšlenka- Brouček není pouze jedinec, je to představitel chování celé společnosti.

5) orientační zasazení díla do literárně-historického kontextu

Ruchovci a Lumírovci, 2.pol. 19 st.. Ruchovci

• takzvaná škola národní, byli čeští básníci a spisovatelé
• požadovali účinné vlastenectví, obraceli se k slovanskému východu,zejména k Rusku
• překládali ze slovenských literatur
• almanach Ruch
• Významní představitelé
  • Eliška Krásnohorská
  • Svatopluk Čech
  • Ladislav Quis
  • Josef Václav Sládek

6) autor

Svatopluk Čech (21. února 1846, Ostředek – 23. února 1908, Praha) byl český básník, prozaik, novinář a cestovatel, který se proslavil fantastickými příběhy pana Broučka.V Praze vystudoval gymnázium, poté i práva. Po studiích právnická praxe. V roce 1879 právo opustil a věnoval se výhradně literatuře. Jako novinář- Přispíval do almanachu Ruch a časopisu Květy,byl redaktorem Světozoru,působil jako redaktor Lumíru, krátce působil i v Národních listech. Hodně cestoval, navštívil Kavkaz, Chorvatsko, Dánsko, Polsko, Itálii, Paříž. Ke konci života bydlel v Praze. Je po něm pojmenován Čechův most v Praze, sady s jeho sochou na pražských Vinohradech a několik ulic v různých českých městech. Pohřben byl s velikou slávou na Vyšehradě. Jeho dílo je žánrově velmi bohaté. Psal především eposy, ale také sociální, politickou a alegorickou lyriku, satiry, povídky a romány. Svými Výlety pana Broučka se stal jedním z průkopníků science fiction v české literatuře. Napsal také velké množství humoristických povídek, črt a fejetonů, ke kterým čerpal často náměty z advokátního prostředí.

7) zasazení díla do tvorby autora

Dílo vzniklo přibližně v polovině Čechovy velmi rozsáhlé tvorby- 1889. Čech psal od roku 1868(Husita na Baltu), až do roku 1904 (Sekáči)

8) kritika

Mnohokrát byl kritizován za frázovitost-> otřelý, opotřebovaný, prázdný, nadutý. Uznával, že jeho poezie může působit frázovitě, ale on se hlásil k trvalým hodnotám, které si v sobě nesl celý život (např. láska k vlasti, touha po sociální spravedlnosti ).

9)Doplňující Info

Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století je pokračování v tzvn. "Broučkiádách", jejíchž hrdinou je p.Brouček. První díl se jmenuje „Pravý výlet pana Broučka do Měsíce“