Erben: Kytice

Charakteristika díla

• Literární forma: poezie
• Literární druh: lyricka-epicka
• Literární žánr: balada - 13 básní, ohlasová poezie (=sbírka balad, které se pak opisovaly)
  • balada: báseň s tragickým koncem nebo průběhem
    • balada fantastická (vystupování nadpřirozených bytostí)
    • balada sociální (obraz sociálních problémů)
    • další autoři píšící balady: Čelakovský, Neruda, Vrchlický, Olbracht,..
• Doba a místo děje: charakteristické pro každou baladu zvlášť
• Doba vzniku díla: v roce 1853 (sbírka 12 balad), v roce 1861 byla rozšířena o baladu Lilie
• Formální výstavba: er forma
• Děj: potlačen, přesto většinou patrný

• Kompozice
  • dějová a baladická zkratka,
  • časové uspořádání všech balad je chronologické
  • tématické uspořádání balad zrcadlovým systémem
    • Poklad – Dceřina kletba (mateřská vina)
    • Polednice – Vodník (nadpřirozené bytosti)
    • Zlatý kolovrat – Záhořovo lože (motiv dobra a zla, legendárnost, pohádkovost)
    • Štědrý den (tajemné roční období, zvyky, obyčeje, pověr)

• Jazyk
  • lidový, úsporný jazyk (neslovesné věty, absence spojek, citoslovce místo sloves) → dramatičnost
  • básnické prostředky:
    • apostrofa („mateřídouško vlasti naší milé“ – Kytice), hyperbola („oko v slzách kanoucích se topí“ – Poklad), synekdocha („líce skloněné“ – Svatební košile), citoslovce („bouch, bác! letí do kouta“ – Polednice), personifikace (polidštění) („hory a doly zaplakaly“ – Zlatý kolovrat), zvukomalba („vlažný větřík laškuje“ – Štědrý den), epizeuxis („byla svatba, byla“ – Holoubek), elipsa („údy jeho – svaly dubového kmene“ – Záhořovo lože), epiteton ornans („křišťálová brána“ – Vodník), metonymie („padla, jako strom se skácí“ – Vrba), metafora („žití mého květ“ – Lilie), ironie („požehnání, červa v duši do skonání“ – Dceřina kletba), litotes („nejeden“ – Věštkyně).

• Hlavní postavy
  • postavy se mění v každé básni
  • Hlavními postavami jsou ženy. Jednotlivé zápletky pak vychází často ze vztahů mezi nimi. Ať už to jsou matka s dcerou ve Vodníkovi, Dora a její nevlastní sestra ve Zlatém kolovratu, dcera s matkou v Dceřině kletbě, dvě kamarádky ve Štědrém večeru atd.

Obsah díla

1. Kytice

• Zemře žena a její děti každé ráno navštěvují její hrob. Protože se matce dětí zželí, změní se v drobný kvítek – Mateřídoušku – tak jí děti nazvou, protože v tomto kvítku poznají svou matku.
• Matka symbolizuje národ a vlast

2. Poklad

• Jednou za rok se otevře skála s pokladem. Objeví ji žena s dítětem jdoucí do kostela. Položí dítě na zem a plní šátek poklady. Doběhne s ním domů, vrátí se zpět, dítěte si ani nevšimne a dál sbírá zlato a drahé kamení. Opět se vrátí domů, ale když se chce potřetí dostat do skály, je vchod uzavřen. Žena si uvědomí, že tam nechala dítě, a propadne zoufalství. Navíc se doma všechen poklad proměnil v hlínu a kamení. Žena čeká rok a po roce se opět vypraví ke skále, kde najde dítě živé a zdravé. Pokladu už si ani nevšimne a utíká s dítětem domů.
• pověst o tom, že se na Velký pátek otevírají skály, v kterých se nachází poklad

3. Svatební košile

• Mladá žena se stále modlí za svého milence, který je v cizině. Jednou za jasné noci jsou její modlitby vyslyšeny a její milý ji láká ven pod záminkou, že si ji vezme za manželku. Ona se nechá přemluvit a jde s ním a na cestu si vezme růženec, křížek na krk a modlitební knihy. A když jdou, její milý si všimne, že s sebou nese modlitební knihy. Přemluví ji, aby je zahodila, protože je prý zpomalují. Ona mu vyhoví a rázem jsou o deset mil dále. Po několika dalších mílích si on všimne, že jeho milá má růženec za pasem. Opět ji přemluví, aby růženec odhodila, a rázem jsou o dvacet mil dále. Jdou a jdou, až si on opět všimne, že ona má na krku křížek. Opět ji přemluví k odhození a rázem jsou o třicet mil dále.
• Když jí dovede k hřbitovu, žena zjistí, že její milý je vlastně živoucí mrtvola. Lekne se a lstí ho donutí přelézt hřbitovní zeď jako první a snaží se mu utéci. Když zjistí, že mu neuteče, tak se schovala v márnici, kde leží mrtvola. Její milý se třikrát snaží přemluvit mrtvého, aby sundal ze dveří závoru. Třikrát se mrtvý probudí, ale ona jej pokaždé uspí modlitbou, a když po třetím uspání zakokrhá kohout, ví, že jí už mrtvý neublíží. Jen košile, které si s sebou nesla, jsou ráno roztrhané a rozházené po všech hrobech na hřbitově.

4. Polednice

• Matka stojí u kamen a vaří pro svého muže oběd. Jejich dítko zlobí a matka mu hrozí, že na ně zavolá polednici. Dítě nedbá jejího varování a zlobí dál (zahazuje hračky). Matka to už nevydrží a polednici skutečně zavolá. Ta přijde do chalupy a chce si zlobivé dítko vzít, jeho matka se však o ně bojí a přivine je pevně k sobě. Po chvíli, když polednice nechce odejít, matka upadne do mdlob. V tom okamžiku přichází otec z práce domů na oběd. Když vidí, co se stalo, matku s obtížemi vzkřísí, ale dítě matka vlastním objetím udusila.

5. Zlatý kolovrat

• Balada je rozdělená do šesti částí.
• V první je král na lovu v lese. Zabloudí, zabuší na dveře chalupy, aby mu dali napít. Otevře mu nádherná dívka. Král ji požádá o ruku, dívka mu ale sdělí, že stran toho musí požádat její nevlastní matku, která je i s její nevlastní sestrou ve městě.
• V druhé části se král vrací, dveře chalupy mu otevře ohyzdná babizna. Král se jí představí a požádá ji o ruku její nevlastní dcery. Babizna mu nabídne svou vlastní dceru, král odmítne, a přikáže jí, aby druhý den na hrad přivedla svou nevlastní dceru.
• Matka i obě sestry tedy odejdou přes les na královský hrad, nevlastní dceru (Doru) ale po cestě zabijí, vyloupnou jí oči a usekají "hnáty", které odnesou s sebou. Vlastní dcera se pak vydává za nevlastní (jsou si k nerozeznání podobné), král si ji vezme, po čase ale odjede do boje. Zatím uloží své ženě, aby "pilně předla".
• "Stařeček nevídaný" ale najde v lese tělo a vyšle "své pachole" na hrad, aby vyměnilo useknuté nohy za zlatý kolovrat. Když pachole nohy přinese, pošle je stařeček znovu se "zlatou přeslicí", kterou má vyměnit za ruce. I tu pachole přinese. Do třetice stařeček pošle pachole do hradu se "zlatým kuželem", který má vyměnit za oči. Poté Doru zase "složí" a oživí ji živou vodou.
• Král se vrací z války a ptá se své ženy, zda dodržela jeho přání a předla. Žena mu předvádí zlatý kolovrat, král ji žádá, aby na něm upředla zlatou nit. Žena jeho přání vyhoví, kolovrat ale svým vrčením prozradí, že žena zabila svou sestru a spolu se svou matkou podvedla krále. Král se zděsí a vydá se hledat do lesů Doru.
• V šesté části král Doru nalezne a vezme si ji za ženu, zatímco jak matku, tak sestru nechá velmi krutě potrestat: dá jim vyloupnout oči a usekat končetiny. Zlatý kolovrat zmizí.

6. Štědrý den

• Mladá žena přede těsně před adventem len a přeje si ženicha. Ženich opravdu přijde a dívka si začne šít svatební košili.
• Druhá část popisuje staré vánoční zvyky, které se dodržovaly (chození k jezeru, házení potravin domácím zvířatům).
• Ve třetí části se objevují dvě dívky, Hana a Marie, které potká opačný osud. Obě se podle tradice dívají do jezera, aby se dozvěděly, co je čeká. Jednu čeká štěstí a druhou smrt.
• Zatím co se Hana ve čtvrté části vdá za švarného jinocha, Marie podle věštby z jezera zemře.
• V páté části se opakuje děj části první. Pouze je zde navíc oplakávání Marie.

7. Holoubek

• U hřbitova oplakává mladá vdova svého zesnulého manžela. Když tu jede okolo mladý panic, který ji nabídne, aby se stala jeho ženou. První den žena proplakala, druhý den již bylo ticho a třetího dne pominul její žal. A tak se konala svatba (veselá a hlučná). Nový manžel k sobě tiskl svou manželku a povídal jí, že nebožtík již ničeho neslyší, nemůže se v hrobě otočit a ani z mrtvých vstát. A jak běžel čas, na místě hrobu prvního manžela vyrostl statný dub, na kterém sedával holoubek. Pokaždé, když sem žena přišla, vrkal pravdu o nebožtíkovi - že byl svou ženou otráven,a ta neunese vinu.. Jednou to již nemůže vydržet a proto se sama utopí v blízkém potoce.

8. Záhořovo lože

• Otec upíše svého syna ďáblu. Syn se pak vydá do pekla, aby se osvobodil a dostal listinu, na které je upsán. Cestou potká Záhoře, který ho chce zabít (podobně jako ostatní kolemjdoucí), ale poutník mu vysvětlí, kam a proč jde a musí Záhořovi slíbit, že mu potom poví, jak to v pekle vypadá. Uplyne rok a poutník se vrací z pekla. Vypráví Záhořovi, jak pochodil a co viděl, že Satana znamením kříže přiměl, aby mu úpis vrátil, ale ďábel ho vrátit nechtěl, proto ho Satan dal nejprve do pekelné koupele, pak na něj poslal železnou pannu, a teprve pod výhružkou Záhořova lože ho donutil listinu vydat. Záhoř se zděsí, poví poutníkovi vše o svých vraždách a začne svých činů litovat. Poutník mu řekne, ať se kaje a modlí k Bohu. Za 90 let se poutník (už jako biskup) vrátí na ono místo, kde najde Záhoře v podobě pařezu, ve stejný okamžik oba umírají a jejich duše se vznesou jako bílé holubice k nebi.

9. Vodník

• Vodník sedí na vrbě u jezera a šije si svatební oblečení. Mezitím se mladá slečna z nedaleké vísky rozhodne, že si v jezeře vypere prádlo. Její matka ale měla zlý sen a proto se o svou dceru bojí a nechce ji k jezeru pustit. Dcera nedbá matčina snu a jde opravdu prát. Jenže jakmile namočí první kus prádla, stáhne ji voda pod hladinu. A od té chvíle žije s vodníkem a porodí mu dokonce i dítko. Po nějaké době se jí zasteskne po matce a chce ji jít navštívit. Vodník je zásadně proti ale po dlouhém přesvědčování a po mnoha podmínkách přece jen může jít. Když spatří matku, zapomene na všechna pravidla dokonce i na dítě a schová se před vodníkem u matky v chalupě. Když se od matky nevrací, dojde si vodník pro ni k její matce. Ta ji ovšem nechce vydat a vodníkovi neotevře. Vodník zkouší všemožné výmluvy, jen aby se mu manželka vrátila. A když na poslední výzvu obě ženy odpoví, aby dítě přinesl do chalupy, rozhodne se vodník dítě přinést. Dítě skutečně přinese, ale hodí ho na práh s oddělenou hlavičkou od zbytku malého tělíčka.

10. Vrba

• U snídaně se manžel ptá své ženy, proč je přes den úplně zdravá, ale přes noc je jako tělo bez ducha? Odpovídá, že je to její prokletí, na které není lék a poradí mu, aby se vydal za její sudičkou. Ta mu prozradí, že duše jeho ženy se v noci mění na duši stromu (vrby). Muž se nechce s vrbou dělit o svou ženu a rozhodne se strom pokácet. Ale jakmile strom porazí, umírá jeho žena jako podťatá. Muž se zděsí svého činu a chce jej napravit. Duše jeho ženy mu poradí, aby utrhl jeden prut z vrby a ten zasadil. Poté co vyroste, aby z jejího proutí dal zhotovit pro jejich dítě kolébku a až dítě povyroste, tak si z vrby bude moci dělat píšťalky, aby mohla být jeho matka stále s ním.

11. Lilie

• Dívka si nepřála být pohřbena na hřbitově, kde bývá plno nářku, ale chtěla do lesa, aby jí ptáčci zpívali. Na jejím hrobě vyrostl květ bílé lilie a když ji někdo uviděl, hned ji chtěl.
• Místní pán se vydal na hon, potkal bílou laň, už se ji chystal zabít, když si všiml lilie. Poručil sluhovi, aby ji vykopal a na jeho zahradě střežil. Třetí den sluha budí pána, že lilie chodí po sadě a podivně mluví. Ona se obává slunečních paprsků, pán ji tedy nabídne úkryt, když se za něj vdá.
• Dobře se měla a syna mu porodila, přišel ale královský posel, že pán musí do boje. Loučí se se svou ženou a jejím strážcem určuje svou matku.
• Ta si ale přála její smrt, takže nechala, aby se k ní dostalo slunce. Když se pán vrátil, jeho žena i syn byli mrtví. Hněvá se na matku a přeje jí to, co ona jemu udělala.

12. Dceřina kletba

• Dcera stařeny zabila své dítě a je smutná. Jako řešení zvolila oprátku a proklela zrádného milence. Po otázce "A co necháš svojí matce, jež tě milovala sladce a draze tě chovala?" proklela mladá vražedkyně svojí matku, kvůli její zlovůli.

13. Věštkyně

• O věštkyni, která věští o Přemyslu Oráčovi, Libuši, a jiných historických událostech českého národa

• Hlavní myšlenka autora: vztahy mezi lidmi, vztah matky a dítěte (především matky a dcery), vina a trest, boj člověka s přírodou, víra v nadpřirozené síly, osudovost, nevyhnutelný a neúměrně vysoký trest
• Autor
  • představitel romantismu a realismu
  • básník, historik, sběratel lidové slovesnosti, vydavatel staročeských literárních památek, překladatel, novinář
  • patří do IV. fáze Národního obrození
  • Narodil se v Podkrkonoší. V době studií (práva a filozofie) se seznámil s Palackým. Redigoval Pražské noviny a v roce 1851 se stal archivářem města Prahy. Zabýval se hlavně literárními a politickými dějinami a národopisem. Sbíral lidovou slovesnost – písně, pověsti, pohádky a říkadla. Kytice je autorovým životním dílem - pracoval na ní téměř 20 let.

• Další díla: Písně národní v Čechách /1842-1845/, Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních /1865/, Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských /1869/, Prostonárodní české písně a říkadla /1864/

• Autoři doby: Mácha, Tyl, Velká Británie: G.G. Byron, W. Scott; Francie: V. Hugo, Stendmal; Německo: Bratři Grimmové; Rusko: A. S. Puškin
• Filmové zpracování: Kytice (F. Brabec, 2000), obsahuje sedm zfilmovaných básní (Kytice, Vodník, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Dceřina kletba, Štědrý večer), získal 4 České lvy
• Divadelní zpracování: parodická, humorně recesistická divadelní hra Jiřího Suchého v divadle Semafor
• Literární kritika: Vydání Kytice bylo ve své době dychtivě očekáváno, avšak ohlasy dobové publicistické (Časopis Českého muzea, Lumír, Pražské noviny) kritiky jsou stručné, význam sbírky nebyl z dnešního pohledu plně doceněn. Celkově však byla Kytice kritikou chválena a ceněna. Velký ohlas měla sbírka u následující generace májovců (druhý ročník almanachu Máj věnován Erbenovi).

Odkazy

• Čtenářský deník ČRo (MP3)
• Prezentace
• Materiály