Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Obecná charakteristika díla

• Literární druh: Epika
• Literární žánr: Čtyřdílný (nedokončený) humoristický román, satira a karikatura Rakousko-Uherska

Organizace jazykových prostředků

• Forma:
  • próza, hovorový jazyk obyčejného člověka (Švejk) x uhlazená vojenská mluva, vojenský slang, využití grotesky i frašky

Tématická výstavba díla

• Kompozice:
  • vypravěčem je sám autor (er-forma), přímá řeč, román rozdělen do čtyř dílů (nedokončený)

• Hlavní postavy:
  • Švejk
    • Vojenský veterán, vojenskou komisí prohlášen za blba, trpěl revmatismem. Živil se prodejem psů (padělal rodokmeny). Není hloupý - jen žije v přesvědčení, že na militantní a absolutistický systém platí nejlépe pitomec, který obrátí blbost představitelů takovéhoto systému proti nim samotným. Často se velmi inteligentně vysmívá rakouskému systému → doslovné plnění rozkazů.
    • Švejkovat = radši ze sebe dělat blba a lehce proplout problémem, než se mu postavit čelem (Švejk tímto "bojoval" proti systému)
  • Polní kurát Otto Katz
    • Vojenský kněz, nenapravitelný opilec, holduje i hazardu. Věčně opilý (i při bohoslužbách). Švejk u něj slouží jako sluha, než ho Katz prohraje v kartách.
  • Nadporučík Lukáš
    • Vzorný rakouský důstojník, trochu sukničkář. Dodržuje vojenské nařízení, ale často je vytáčen Švejkovým chováním. Švejk ho často dostal do problémů

• Místo a doba děje:
  • Čechy pod nadvládou Rakouska-Uherska na počátku 1. světové války a během ní

• Obsah:
  • Román rozdělen na čtyři díly:
    • V zázemí (1921)
      • Na začátku knihy oznamuje Švejkovi posluhovačka paní Müllerová slovy „Tak nám zabili Ferdinanda“, že v Sarajevu byl zavražděn arcivévoda Ferdinand. V pražském hostinci U kalicha se Švejk setkává s tajným policistou Bretschneidrem, který později dostane sprostého hostinského Palivce do vězení pro velezradu za to, že řekl, že „mouchy sraly na (obraz) císaře pána“. Zatčen je i Švejk, protože tvrdí, že bude válka. Ocitne se na policejním ředitelství a poté v blázinci. Když válka skutečně vypukne, je Švejk povolán na vojnu. Protože trpí silným revmatismem, veze ho k odvodu paní Müllerová na kolečkovém křesle. Švejk přitom mává berlemi a křičí „Na Bělehrad“, čímž způsobí obrovské pozdvižení. Pak je léčen v nemocnici pro simulanty, pobývá na garnizóně (vojenské vězení), slouží u polního kuráta Katze a poté, co jej věčně opilý Katz prohraje v kartách, skončí jako vojenský sluha (pucflek) u nadporučíka Lukáše, známého mnoha milostnými aférami. Když mu nadporučík přikáže, aby mu sehnal stájového pinče, Švejk jej pro něho ukradne. Ukáže se však, že pes patřil plukovníkovi Krausovi von Zillergut a nadporučík Lukáš je poslán do Českých Budějovic k 91. pěšímu pluku, který se připravuje k odjezdu na frontu. Švejk jede pochopitelně s ním a říká nadporučíkovi, že „to bude něco nádhernýho, když voba padneme spolu za císaře pána a jeho rodinu…“
    • Na frontě (1922)
      • Do Českých Budějovic jede nadporučík Lukáš se Švejkem rychlíkem a Švejkovi se přihodí nehoda. Baví se s železničním zaměstnancem o problematice záchranných brzd a možná on, možná oba za tuto brzdu zatáhnou a způsobí nenadálé zastavení vlaku. V Táboře je Švejk vyveden na nádraží kvůli sepsání protokolu a vlak mu mezitím ujede. Velitel nádraží mu poté, co zjistí, že Švejk nemá peníze na lístek, nařídí dojít do Českých Budějovic pěšky. Při této budějovické anabázi Švejk pěkně zabloudí, přihlouplým putimským strážmistrem Flanderkou je považován za ruského špióna a nakonec je ke svému pluku doveden četníkem jako údajný zběh. Se slovy „Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že jsem opět zde“, se radostně hlásí u nadporučíka Lukáše. U pluku se Švejk postupně seznamuje s nezapomenutelnými postavami knihy jako je účetní šikovatel Vaněk, kuchař okultista Jurajda, jednoroční dobrovolník Marek nebo sapér Vodička. Setkává se i s karikaturami důstojníků, jako je přičinlivý až podlézavý kadet Biegler nebo omezený poručík Dub, v civilu gymnaziální profesor, jehož oblíbeným koníčkem je buzerace vojáků a který svými radami otravuje život i zkušeným aktivním důstojníkům jakými jsou hejtman Ságner nebo plukovník Schröder. Oblíbeným Dubovým rčením, které ve vzteku pokřikuje na vojáky, je „Ty mne ještě neznáš, ale až mne poznáš, já tě přinutím až k pláči“.
      • Švejkův pluk je brzy poslán na frontu a přemístěn do města Királyhidy na rakousko-uherském pomezí. Zde se nadporučík Lukáš opět zaplete do dalšího milostného dobrodružství s vdanou paničkou a pošle Švejka s dopisem ke své vyvolené. Švejk doprovázený sapérem Vodičkou se dostane do rvačky s jejím manželem, která skončí jako hromadná pouliční bitka. Za to jsou oba zatčeni. Nadporučík Lukáš si musí najít nového sluhu, kterým se stane věčně nenažraný tlustý obr Baloun, neustále ztrpčující svému pánovi život tím, že mu všechno sní. Po propuštění se Švejk stane ordonancem (= vojenským poslem) své 11. marškumpanie a loučí se se sapérem (= ženistou) Vodičkou slovy „Až bude po tý vojně, tak mé přijeď navštívit. Najdeš mé každej večer od šesti hodin u Kalicha na Bojišti.“
    • Slavný výprask (1922)
      • 91. pěší pluk je opět naložen do vlaku, který jej veze jako „novou skupinu lidí hnaných na jatky“ do Haliče na ruskou frontu. Hašek tuto pouť přes celé Uhry popisuje tak, že se román stává skutečnou obžalobou války a stupidních důstojníků, kterým nejde o nic jiného než o vlastní prospěch bez ohledu na osudy vojáků, kterým mají velet. Jejich schopnosti Hašek popisuje takto: „Byl to pán velkých vojenských schopností, které se mu vrazily do nohou ve formě podágry“. Názory prostých vojáků na válku charakterizuje Hašek slovy: „Po celou dobu železniční přepravy bataliónu, který měl sklízet válečnou slávu, až projde pěšky od Laborce východní Haličí na front, vedly se ve vagónu, kde byl jednoroční dobrovolník a Švejk, opět podivné řeči, víceméně velezrádného obsahu“.
      • Na konci dílu je Švejk vyslán jako kvartýrmachr zajistit pro svou kumpanii nocleh ve Felštýně. Když Švejk dojde k malému rybníku, setká se tam s uprchlým ruským zajatcem, který se tam koupal a po spatření Švejka se dal nahý na útěk. Švejk si oblékne jeho uniformu, protože je zvědav, jak by mu asi slušela. V této uniformě ho najde patrola polního četnictva, která tohoto ruského uprchlíka hledala. Jsou to Maďaři, kteří Švejkovi nerozumí a přes jeho protesty ho zařadí do transportu ruských zajatců určených pracovat na opravě železniční trati. Tak Švejk upadne omylem do rakouského zajetí.
    • Pokračování slavného výprasku (1923)
      • Poté, co je zjištěno, že Švejk je Čech, je na něj pohlíženo jako na zběha a polní soud ho odsoudí k smrti. Duchovní útěchu před popravou mu má poskytnout polní kurát Martinec, původně skutečně nábožensky založený muž, který stykem s opilými důstojníky postupně mravně upadá, což si nepřestává v skrytu duše neustále vyčítat. Švejk jej však považuje za dalšího vězně a svými proslovy jej tak vyděsí, že Martinec z cely prchne na důstojnický večírek, kde se zpije do bezvědomí „s přesvědčením, že se hraje o jeho duši a on sám že je mučedníkem“.
      • Nakonec se vše vysvětlí a Švejk se opět ocitne u své marškumpanie. Haškův text pak končí proslovem poručíka Duba „S okresním hejtmanem jsme vždy říkávali: Patriotismus, věrnost k povinnosti, sebepřekonání, to jsou ty pravé zbraně ve válce! Připomínám si to zejména dnes, když naše vojska v dohledné době překročí hranice“. Vše, co případně v knize následuje za touto větou, je pokračování dopsané od Karla Vaňka.

Hlavní myšlenka díla

• Ukázat nesmyslnost války a Rakousko - Uherská nadvlády. Doslova výsměch Rakousku - Uhersku.

Orientační zasazení díla do literárně - historického kontextu

• Česká literatura 1. poloviny 20. století - PRÓZA
• Téma 1. světové války - otřesné zážitky z fronty
• Další autoři: I. Olbracht: Podivné přátelství herce Jesenia, V. Vančura: Pole orná a válečná, Legionářská literatura (F. Langer - Jízdní hlídka)

Autor

• Jaroslav Hašek (30. dubna 1883, Praha – 3. ledna 1923, Lipnice nad Sázavou) byl český spisovatel, satirik, publicista a novinář.
  • Nedokončil studium na gymnáziu, vyučil se drogistou a poté odmaturoval na obchodní akademii
  • Začal pracovat v bance Slavia → seznámení s anarchisty
  • Začal vést bohémský a tulácký život
  • Pěšky prošel mj. Slovensko, Halič (část Polska) a Uhry
  • Začal mít problémy s alkoholem
  • V roce 1907 krátce vězněn za svoji anarchistickou činnost
  • V roce 1915 dobrovolně narukoval do armády, v Rusku byl zajat a vstoupil do československých legií, publikoval v časopise Čechoslovan
  • Vstoupil do České sociálně demokratické strany, opustil anarchistické myšlenky a přešel k socialismu
  • V prosinci 1920 se vrátil do Prahy, návrat k bohémství, znechucen politikou odešel do Lipnice nad Sázavou, kde později zemřel na tuberkulózu
• Jaroslav Hašek jako člověk:
  • Je znám jako bohém, ve skutečnosti nebyl zase až takový, chtěl jen, aby tak vypadal → jako autor byl velmi produktivní, což vyžaduje přiměřenou vnitřní disciplínu
  • V Rusku vnímán jako zodpovědný bolševický armádní funkcionář a intelektuál → dostal stranický zákaz pití alkoholu
  • Do Československa byl vyslán s cílem zorganizovat komunistické hnutí → vnímán jako zodpovědný a schopný organizátor
  • V Moskvě je po něm pojmenována i ulice poblíž českého velvyslanectví
  • I v zahraničí vnímán jako geniální romanopisec, který dal světu jeden z nejpůsobivějších satirických popisů dění na bojištích v době světové války

Zasazení díla do tvorby autora

• Nejvýznamnější autorovo dílo
• Psáno až na konci jeho života, kvůli své smrti ho nestačil dokončit
• Už předtím psal pár povídek se Švejkem, které už naznačovali děj v tomto románu
• Psáno v roce 1921 - 1923 = počátky první republiky

Inspirace

• Autor se inspiroval vlastními zážitky na ruské frontě a v době Rakouska - Uherska
• Chtěl ukázat nesmyslnost války a Rakousko - Uherské nadvlády
• Několikrát filmově zpracováno:
  • Asi nejznámější adaptace s Rudolfem Hrušínským:
    • http://www.csfd.cz/film/8668-dobry-vojak-svejk/
    • http://www.csfd.cz/film/8680-poslusne-hlasim/
  • Animovaný film od J. Trnky → http://www.csfd.cz/film/180322-osudy-dobreho-vojaka-svejka/
• V americe zpracováno i jako opera Good Soldier Schweik

Kritika

• Příznivců měl román zpočátku málo (jako první ho za velké dílo označil zřejmě Ivan Olbracht, pozitivní postoj k němu zaujali i bratři Čapkové).
• Diskuse o hodnotě díla se vedly i později. Proti Švejkovi se postavil např. Václav Černý, přihlásila se však k němu celá plejáda českých literárních teoretiků, umělců, či intelektuálů.
• Karel Vaněk chtěl jeho dílo dokončit = absolutní odmítnutí od kritiky, vzdálil se Haškově hlavní myšlence