Molière: Lakomec
Obsah |
Obecná charakteristika díla
- Literární druh:
- drama
- Literární žánr:
- satyra
- komedie
Organizace jazykových prostředků
- Forma:
- hra byla psána formou prózy, což byl i jeden z důvodů, proč se ve své době neuchytila
- jde o satirické podobenství plné ironie a nadsázky, objevují se zde metafory i hyperboly
Tématická výstavba díla
- Kompozice:
- přímá řeč
- Hlavní postavy:
- Harpagon – lichvář; tragikomická postava; představuje důkaz o tom, že peníze jsou schopny zničit charakter člověka, je schopen pro své peníze čehokoli, protože pro něj znamenají jediný smysl života
- Čipera (Šindel, Štika) – je zcela oddaný svému pánu Kleantovi; s myšlenkou, že svému pánovi pomůže, ukradl Harpagonovi jeho skříňku s penězi
- Kleantes – Harpagonův syn; zamilován do Mariany, i když byla velice chudá; pravý opak Harpagona; příčí se mu otcova přehnaná láska k penězům a nebojí se postavit vlastnímu otci
- Mariana – chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku; zamilovala se do Kleanta, ne pro jeho peníze, ale proto, že je takový, jaký je; skromná; nebojácná; plachá
- Valér – sluha Harpagona; zamilovaný do jeho dcery Elišky; kvůli Elišce přes svůj odpor k Harpagonovy mu oddaně slouží, jen aby se mu zavděčil
- Eliška – dcera Harpagona; zamilovaná do Valéra; bojuje za své štěstí; nechce se provdat za muže, kterého nemiluje
- Anselm – bohatý šlechtic; má si vzít Elišku proti její vůli; otec Valéra a Mariany (jak se na konci hry ukáže)
- Místo a doba děje:
- děj hry se odehrává v Paříži - Francie roku 1670
- Obsah:
- Harpagon, hlavní postava hry, je lakomý a nepřejícný člověk zvyklý dostat vždy to, co chce. A tak se taky usmyslel, že si vezme za ženu mladou chudou dívku Marianu. Svým dětem, synu Kleantovi a dceři Elišce, již domluvil staré, avšak bohaté nápadníky. Potomci se ale jeho rozhodnutí brání, neboť každý z nich si již sám vyhlédl svou lásku. Eliška se zamilovala do Valéra, sluhu vlastního otce, a Kleant si dokonce shodou okolností vyvolil otcovu nastávající, Marianu. Ani jednomu z nich se však do přiznávání svých citů otci nechce, mají totiž strach z jeho reakce. Když ale Harpagon pozve Marianu domů a řekne, že se rozhodl si ji vzít, Kleant se ke své lásce k ní konečně přizná. S otcem se pohádají, po Marianě touží oba. Během jejich hádky ukradne Štika, Kleantův osobní sluha, Harpagonovu truhlu s penězi a později ji předá Kleantovi. Když to Harpagon zjistí, začne šílet a podezřívat všechny kolem. Prvním vyslýchaným je jejich správce Valér. Při výslechu však dojde k nedorozumění- Valér si myslí, že ho Harpagon obviňuje ne z krádeže, ale z lásky k Elišce, a tak se ke všemu přizná. Harpagon se tedy domnívá, že už našel viníka, a ještě ten večer uspořádá večeři, na niž pozve jak svou nastávající Marianu, tak Anselma, kterého určil za ženicha své dceři - Anselm byl totiž bohatý a jako jediný ochotný vzít si ji i bez věna. Při rozhovoru se však všechno změní, ukáže se, že Valér je vlastně Mariany ztracený bratr a Anslem jejich otec! Kleant slíbí otci vrátit jeho truhlu pod podmínkou, že schválí sňatky obou svých dětí s oběma dětmi Anslemovými. Zištný Harpagon souhlasí, štědrý Anselm dá věno oběma svým dětem. Hra tedy končí poměrně šťastně i přes to, že se vlastně nic dobrého nestalo a Harpagon zůstal stále takovým lakomcem a hrabivcem, jakým býval.
Hlavní myšlenka díla
- autor v díle zesměšňuje "malomešťáctví"
- autor postavou Harpagona zosobňuje lakomství a hrabivost a s nadsázkou ukazuje, jak podle něj tyto vlastnosti dokáží člověku ničit charakter i život
Orientační zasazení díla do literárně - historického kontextu
- Francouzká literatura
- Klasicismus: 17. - 18. století
- Další autoří:
- Jean de La Fontaine - Bajky (Francie)
- Pierre Corneille - Cid (Francie)
- Carlo Goldoni - Sluha dvou pánů (Itálie)
Autor
- Molière - vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin
- francouzský herec, spisovatel a nejslavnější dramatik období klasicismu
- proti vůli rodiny se stal komediantem
- začínal jako herec v kočovné společnosti, později se stal ředitelem vlastního kočovného souboru, se kterým cestoval po třináct let po francouzském venkově
- poté, co se proslavil, účinkoval také na královském dvoře
- se věnoval zejména tzv. nízkým literárním žánrům (satira, bajka, komedie, fraška)
- jeho díla byla v tehdejší době velmi odvážná zejména v kritice společenských poměrů své doby
- zesměšňoval pokrytectví, šlechtu a její snobskou morálku a v neposlední řadě v 17. století zatracovanou církev
- problematika jeho díla je velmi rozsáhlá (lakota, pokrytectví, zištnost, cynismus, postavení žen ve společnosti atd.
Inspirace
- autor se při psaní hry inspiroval Plautovou Komedií o hrnci
- filmové zpracování:
- 1980 Lakomec (L' Avare); francouzská komedie; režie: Jean Girault a Louis de Funès; hrají: Louis de Funès, Claude Gensac, Michel Galabru
- 2002 Lakomec; česká televizní inscenace; režie: Zdeněk Zelenka; hrají: Viktor Preiss, Jan Dolanský, Jiřina Bohdalová, Rudolf Hrušínský ml., Miroslav Vladyka
- divadlo:
- 1972 Lakomec; Divadlo na Vinohradech; režie: Jaroslav Dudek; hrají: Miloš Kopecký, Jiřina Bohdalová, Jaromír Hanzlík, Jaroslav Kepka, Vladimír Krška, Gustav Nezval, Stanislava Bartošová, Daniela Kolářová, Svatopluk Skládal
Kritika
- v době vzniku Lakomce byl již Molière pozitivně přijímán u dvora i veřejnosti, nicméně konkrétně toto dílo bylo přijato veskrze negativně - při jeho premiéře 9. 9. 1668 v divadle Palais Royal se mu nikdo nesmál a Molière ho brzy musel stáhnout z repertoáru
