Boccaccio: Dekameron
(formátování) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
− | + | 1) Obecná charakteristika díla | |
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
* Forma: próza | * Forma: próza | ||
Řádka 11: | Řádka 5: | ||
* Žánr: cyklus 100 novel (= delší povídka s překvapivým závěrem (pointou), (novelistický román) | * Žánr: cyklus 100 novel (= delší povídka s překvapivým závěrem (pointou), (novelistický román) | ||
+ | 2) Organizace jazykových prostředků | ||
− | == | + | == Giovanni Boccaccio == |
+ | * psal latinsky, ale Dekameron je v italštině | ||
+ | * rysy děl: pozemská láska | ||
+ | * snažil se uskutečnit velký plán o galerii literárních portrétů světových velikánů (mužů) | ||
+ | * Forma vypravěče: er-forma | ||
− | * | + | * Jazyk: spisovná čeština – ačkoli, ježto, tuze (= knižní výrazy) |
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
+ | 3) Tematická výstavba | ||
+ | |||
+ | a) kompozice | ||
− | |||
* Rámcová (příběh v příběhu) | * Rámcová (příběh v příběhu) | ||
* Rámec: útěk před morem deseti lidí z Florencie | * Rámec: útěk před morem deseti lidí z Florencie | ||
Řádka 36: | Řádka 29: | ||
* čerpal z mnoha starších látek, většinou antických, ale i z rytířských románů ze staré francouzské a italské literatury | * čerpal z mnoha starších látek, většinou antických, ale i z rytířských románů ze staré francouzské a italské literatury | ||
+ | b)hlavní postavy | ||
− | + | *3 mladí muži a 7 mladých žen, důvtipní, chytří, realističtí lidé, nejsou zakřiknutí, mají klady i zápory | |
− | |||
+ | c) místo a doba děje | ||
− | + | * statek nedaleko Florencie | |
− | * | + | |
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | d) děj | |
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
Děj celého díla obecně: | Děj celého díla obecně: | ||
Řádka 97: | Řádka 77: | ||
Dívka nebyla ani ze železa, ani z diamantu a velmi ochotně se podvolila opatovým choutkám. | Dívka nebyla ani ze železa, ani z diamantu a velmi ochotně se podvolila opatovým choutkám. | ||
+ | |||
+ | 4) hlavní myšlenka textu | ||
+ | |||
+ | *Hlavní motivy díla: erotika, láska, vychytralost, poučení, lidské požitky, rozkoše (jídlo, pití, …) | ||
+ | |||
+ | 5) orientační zasazení díla do literárně-historického kontextu | ||
+ | |||
+ | * Renesance (14./15. století) | ||
+ | * Znovuzrození (návrat k antice) | ||
+ | * Popředí: lidský rozum, lidský život (člověk) | ||
+ | * Realističtější než Baroko | ||
+ | * Optimismus | ||
+ | * Zámořské plavby o objevy = rozvoj obchodu = rozvoj měst a vzdělanosti | ||
+ | * Kritika církve a boha | ||
+ | * Itálie | ||
+ | * Knížka vydána: 1470, ale byla napsána dříve (1438) | ||
+ | |||
+ | 6) autor | ||
+ | |||
+ | Giovanni Boccaccio byl italský spisovatel, autor lyrických básní, novel a románů. | ||
+ | |||
+ | Giovanni Boccaccio se narodil jako nemanželský syn zástupce florentského bankovního domu Bardiů. Svou matku sice nepoznal, ale jeho otec věnoval jeho výchově a vzdělání značnou pozornost. Studoval práva na neapolské univerzitě, otec mu umožnil přístup na neapolský královský dvůr, a tím i styk s řadou vzdělanců. | ||
+ | |||
+ | Díky své schopnosti vyprávět vtipné příhody ze života a zajímavě fabulovat měl Giovanni Boccaccio ve společnosti velký úspěch. Milostné vztahy ho inspirovaly i k napsání erotického románu. | ||
+ | Stal se prvním životopiscem Danteho a vykladačem jeho Božské komedie. V Neapoli prožil nešťastnou lásku k hraběnce Marii d´Aquino, která pravděpodobně pod jménem Fiammetta se objevila i v jeho díle. Po návratu do Florencie byl pověřován diplomatickými cestami. | ||
+ | |||
+ | Později, když byl zbaven městských úřadů, procházel Giovanni Boccaccio náboženskou krizí, přijal nižší svěcení a odjel do Certalda. Ke konci života psal převážně v latině a věnoval se studiu jazyků. | ||
+ | |||
+ | |||
+ | 7) zasazení díla do tvorby autora | ||
+ | |||
+ | |||
+ | |||
+ | |||
+ | |||
+ | === Proč je dílo renesanční === | ||
+ | * Navazuje na baroko | ||
+ | * Orientuje se na člověka (nemodlí se, žijí tak, aby si život užili, spoléhají na svůj rozum) | ||
+ | * PŘÍKLAD: Mnich si užívá s dívkou (nechová se jako kněz), dívka se mu podvolila | ||
+ | |||
+ | |||
+ | |||
+ | |||
+ | === Zajímavost === | ||
+ | * Autor chtěl Dekameron spálit, od úmyslu ho odvrátil Petrarca. Ve stáří se ale díla zřekl. | ||
+ | * Dekameron způsobil rozruch (umělecké kvality X erotično, nejhorší lidské vlastnosti) = církev ho na Tridentském koncilu zakázala | ||
+ | |||
+ | |||
+ | |||
+ | |||
Verze z 22. 4. 2012, 17:21
1) Obecná charakteristika díla
- Forma: próza
- Druh: epika
- Žánr: cyklus 100 novel (= delší povídka s překvapivým závěrem (pointou), (novelistický román)
2) Organizace jazykových prostředků
Obsah |
Giovanni Boccaccio
- psal latinsky, ale Dekameron je v italštině
- rysy děl: pozemská láska
- snažil se uskutečnit velký plán o galerii literárních portrétů světových velikánů (mužů)
- Forma vypravěče: er-forma
- Jazyk: spisovná čeština – ačkoli, ježto, tuze (= knižní výrazy)
3) Tematická výstavba
a) kompozice
- Rámcová (příběh v příběhu)
- Rámec: útěk před morem deseti lidí z Florencie
- 10 lidí se nudí a pro ukrácení dlouhé chvíle si vypráví příběhy
- 10 příběhů v každém dni (celkem 100 novel)
- Každý den se určí královna/král, která určí téma vyprávění
- ukazuje svůj optimistický a sebevědomý náhled na svět. V díle se vysmívá pověrčivosti a pokrytectví, převažují milostné příběhy (vážné, ale většinou laškovné) podávající obraz o způsobu myšlení a mravů soudobé Itálie.
- postavy jsou reálné, chytré, rázní jedinci, kteří mají svůj svět (chtějí si užívat života)
- střídá optimistický a ironický pohled, rád baví čtenáře lidskou nedokonalostí
- čerpal z mnoha starších látek, většinou antických, ale i z rytířských románů ze staré francouzské a italské literatury
b)hlavní postavy
- 3 mladí muži a 7 mladých žen, důvtipní, chytří, realističtí lidé, nejsou zakřiknutí, mají klady i zápory
c) místo a doba děje
- statek nedaleko Florencie
d) děj
Děj celého díla obecně: Skupina tří mladých mužů a sedmi mladých žen uteče z Florencie před morovou nákazou na venkovské sídlo. Tam si pro ukrácení dlouhé chvíle vyprávějí každý den (kromě pátků a sobot, které tráví ve zbožném rozjímání) 10 příběhů. Pro každý večer je určeno jiné téma, například: příběhy o šťastně zamilovaných, ale i o nešťastných láskách, o schopnostech lidí, o ženách, které vyzrály na manžele, či o šlechetných činech v lásce.
Děj předmluvy a 1. dne
Ve Florencii je mor a 10 lidí uteče na statek, zpočátku se nudí a tak vymyslí, že každý den bude zvolena královna nebo král, který bude vyprávět příběhy.
- První den je vladařkou zvolena Pampinea, která určila volné téma vyprávění povídek.
- Příběh první
Ser Ciappelletto oklame falešnou zpovědí zbožného mnicha a zemře; ačkoli to byl za svého života nejhanebnější člověk, nabude po smrti pověsti světce a je nazýván svatým Ciappellettem. - Příběh druhý
Žid Abraham se na popud Giannotta z Civigny vypraví na římský dvůr. Spatří tu zpustlé duchovní, i vrátí se do Paříže - a stane se křesťanem. - Příběh třetí
Žid Melchisedech vyvázne pomocí příběhu o třech prstenech z velikého nebezpečí, které na něho nastrojil Saladin. - Příběh čtvrtý
Jeden mnich upadne do hříchu, za kterého zasluhuje nejtěžší trest, ale unikne trestu, ježto vtipně vytkne svému opatovi totéž provinění. - Příběh pátý
Markýza z Monferratu potlačí hostinou ze slepic a několika půvabnými slovy šílenou láskou krále francouzkého. - Příběh šestý
Jeden řádný muž usadí vtipným výrokem hanebné pokrytectví řeholníků. - Příběh sedmý
Bergamino se ve vší počestnosti vysměje messeru Canovi della Scala za jeho záchvat lakotnosti tím, že mu vypravuje příběh o Primasovi a opatu z Cluny. - Příběh osmý
Guiglielmo Borsiere vtipnámi slovy pranýřuje lakotnost messera Ermina de'Grimaldi. - Příběh devátý
Posměšek jedné gaskoňské paní se dotkne kyperského krále tak, že se ze slabocha stane muž. - Příběh desátý
Mistr Alberto z Bologne ve vší počestnosti zahanbí jednu paní, která ho chtěla zostudit za to, že se do ní zamiloval.
- Příběh první
Po dovyprávění příběhů je volba královny na další den a stanoví se téma povídek (ale poslední vyprávějící má milost a může změnit téma, kdyby se ostatní nudili) a program na další den. Pak se všichni vykoupali, navečeřeli a šli spát. (= typická renesance)
Děj úplně na konci díla
Návrat ze statku do Florencie.
Ukázka
CUM 4 – Giovanni Boccaccio: Dekameron
Ačkoli byl mnich převelice zaneprázdněn zábavou a radostmi s touto dívkou, přece jen byl neustále ve střehu, a ježto měl dojem, že zaslechl nějaké šoupání nohama v dormitáři, přitiskl oko k malé škvírce a tuze dobře viděl opata, jak stojí a poslouchá. I bylo mu náramně dobře zřejmé, že opat zjistil, že v cele je děvče, což ho nadmíru zarmoutilo, neboť věděl, že ho za to stihne velký trest. Nicméně však nedal děvčeti své trápení nikterak najevo, mžikem všechno promyslil, a hledaje nějakou spásonosnou myšlenku připadl na novou lest, jež ho dovedla rovnou k žádanému cíli.
(...)
Když dívka viděla, že přišel opat, byla celá v rozpacích, a protože se bála hanby, dala se do pláče. Pan opat se na ni zahleděl, a když seznal, že je hezká a svěží, pocítil najednou, ač už byl starý, onou žhnoucí tělesné nutkání, které pocítil předtím také onen mladý mnich. I řekl si:
„A proč bych si vlastně neměl užít rozkoše, když ji mohu mít? Nepříjemností a mrzutostí
mám, kdykoli se mi zachce! Je to hezké děvče, je tady a nikdo o tom neví. Podaří-li se mi ji přimět, aby mi byla po vůli, nevím, proč bych to neměl udělat. Kdo se o tom doví? Nikdy nikdo - a tajný hřích je zpola odpuštěný hřích. Takováhle příležitost se mi možná už nikdy nenaskytne, a když Pánbůh někomu posílá nějaké dobro, má si je rozumný člověk podle mého vzít.“
A zatímco takto hovořil sám k sobě, změnil úplně úmysl, pro který sem přišel, přistoupil k děvčeti a potichu je začal utěšovat a prosit, aby neplakala. A tak slovo za slovem došel až k tomu, že jí vyjevil své tužby.
Dívka nebyla ani ze železa, ani z diamantu a velmi ochotně se podvolila opatovým choutkám.
4) hlavní myšlenka textu
- Hlavní motivy díla: erotika, láska, vychytralost, poučení, lidské požitky, rozkoše (jídlo, pití, …)
5) orientační zasazení díla do literárně-historického kontextu
- Renesance (14./15. století)
- Znovuzrození (návrat k antice)
- Popředí: lidský rozum, lidský život (člověk)
- Realističtější než Baroko
- Optimismus
- Zámořské plavby o objevy = rozvoj obchodu = rozvoj měst a vzdělanosti
- Kritika církve a boha
- Itálie
- Knížka vydána: 1470, ale byla napsána dříve (1438)
6) autor
Giovanni Boccaccio byl italský spisovatel, autor lyrických básní, novel a románů.
Giovanni Boccaccio se narodil jako nemanželský syn zástupce florentského bankovního domu Bardiů. Svou matku sice nepoznal, ale jeho otec věnoval jeho výchově a vzdělání značnou pozornost. Studoval práva na neapolské univerzitě, otec mu umožnil přístup na neapolský královský dvůr, a tím i styk s řadou vzdělanců.
Díky své schopnosti vyprávět vtipné příhody ze života a zajímavě fabulovat měl Giovanni Boccaccio ve společnosti velký úspěch. Milostné vztahy ho inspirovaly i k napsání erotického románu. Stal se prvním životopiscem Danteho a vykladačem jeho Božské komedie. V Neapoli prožil nešťastnou lásku k hraběnce Marii d´Aquino, která pravděpodobně pod jménem Fiammetta se objevila i v jeho díle. Po návratu do Florencie byl pověřován diplomatickými cestami.
Později, když byl zbaven městských úřadů, procházel Giovanni Boccaccio náboženskou krizí, přijal nižší svěcení a odjel do Certalda. Ke konci života psal převážně v latině a věnoval se studiu jazyků.
7) zasazení díla do tvorby autora
Proč je dílo renesanční
- Navazuje na baroko
- Orientuje se na člověka (nemodlí se, žijí tak, aby si život užili, spoléhají na svůj rozum)
- PŘÍKLAD: Mnich si užívá s dívkou (nechová se jako kněz), dívka se mu podvolila
Zajímavost
- Autor chtěl Dekameron spálit, od úmyslu ho odvrátil Petrarca. Ve stáří se ale díla zřekl.
- Dekameron způsobil rozruch (umělecké kvality X erotično, nejhorší lidské vlastnosti) = církev ho na Tridentském koncilu zakázala
- Literárně historický kontext
Italská renesance, 14/15 století, po roce 1348 - Forma, Žánr, Druh
- Forma - próza
- Druh - epika
- Žánr - cyklus 100 novel, (novelistický román)
Novela = delší povídka s překvapivým závěrem
- Kompozice díla
Rámcová (příběh v příběhu), 10 dní po 10 příběhů - Příslušnost díla k danému uměleckému směru
Renesance – optimalismus, kritika církve a boha, realističtější, zámořské plavby a objevy, důraz na člověka, na lidský rozum, odklon od boha, lidé si chtějí užívat života - Obecná charakteristika postav
3 muži a 7 žen, důvtipní, chytří, realističtí lidé, nejsou zakřiknutí, mají klady i zápory - Charakterizovat jazyk
Spisovná čeština, knižní výrazy - Místo děje
Opuštěný statek nedaleko Florencie - Motivy díla
Smrt, útěk před smrtí, naděje, láska, přátelství, zábava, chytrost, důvtip