Boccaccio: Dekameron

Verze z 22. 4. 2012, 17:31

1) Obecná charakteristika díla

• Forma: próza
• Druh: epika
• Žánr: cyklus 100 novel (= delší povídka s překvapivým závěrem (pointou), (novelistický román)

2) Organizace jazykových prostředků

• psal latinsky, ale Dekameron je v italštině
• rysy děl: pozemská láska
• snažil se uskutečnit velký plán o galerii literárních portrétů světových velikánů (mužů)
• Forma vypravěče: er-forma

• Jazyk: spisovná čeština – ačkoli, ježto, tuze (= knižní výrazy)

3) Tematická výstavba

a) kompozice

• Rámcová (příběh v příběhu)
• Rámec: útěk před morem deseti lidí z Florencie
• 10 lidí se nudí a pro ukrácení dlouhé chvíle si vypráví příběhy
• 10 příběhů v každém dni (celkem 100 novel)
• Každý den se určí královna/král, která určí téma vyprávění
• ukazuje svůj optimistický a sebevědomý náhled na svět. V díle se vysmívá pověrčivosti a pokrytectví, převažují milostné příběhy (vážné, ale většinou laškovné) podávající obraz o způsobu myšlení a mravů soudobé Itálie.
• postavy jsou reálné, chytré, rázní jedinci, kteří mají svůj svět (chtějí si užívat života)
• střídá optimistický a ironický pohled, rád baví čtenáře lidskou nedokonalostí
• čerpal z mnoha starších látek, většinou antických, ale i z rytířských románů ze staré francouzské a italské literatury

b)hlavní postavy

• 3 mladí muži a 7 mladých žen, důvtipní, chytří, realističtí lidé, nejsou zakřiknutí, mají klady i zápory

c) místo a doba děje

• statek nedaleko Florencie

d) děj

Děj celého díla obecně: Skupina tří mladých mužů a sedmi mladých žen uteče z Florencie před morovou nákazou na venkovské sídlo. Tam si pro ukrácení dlouhé chvíle vyprávějí každý den (kromě pátků a sobot, které tráví ve zbožném rozjímání) 10 příběhů. Pro každý večer je určeno jiné téma, například: příběhy o šťastně zamilovaných, ale i o nešťastných láskách, o schopnostech lidí, o ženách, které vyzrály na manžele, či o šlechetných činech v lásce.

Děj předmluvy a 1. dne

Ve Florencii je mor a 10 lidí uteče na statek, zpočátku se nudí a tak vymyslí, že každý den bude zvolena královna nebo král, který bude vyprávět příběhy.

• První den je vladařkou zvolena Pampinea, která určila volné téma vyprávění povídek.
  • Příběh první
    Ser Ciappelletto oklame falešnou zpovědí zbožného mnicha a zemře; ačkoli to byl za svého života nejhanebnější člověk, nabude po smrti pověsti světce a je nazýván svatým Ciappellettem.
  • Příběh druhý
    Žid Abraham se na popud Giannotta z Civigny vypraví na římský dvůr. Spatří tu zpustlé duchovní, i vrátí se do Paříže - a stane se křesťanem.
  • Příběh třetí
    Žid Melchisedech vyvázne pomocí příběhu o třech prstenech z velikého nebezpečí, které na něho nastrojil Saladin.
  • Příběh čtvrtý
    Jeden mnich upadne do hříchu, za kterého zasluhuje nejtěžší trest, ale unikne trestu, ježto vtipně vytkne svému opatovi totéž provinění.
  • Příběh pátý
    Markýza z Monferratu potlačí hostinou ze slepic a několika půvabnými slovy šílenou láskou krále francouzkého.
  • Příběh šestý
    Jeden řádný muž usadí vtipným výrokem hanebné pokrytectví řeholníků.
  • Příběh sedmý
    Bergamino se ve vší počestnosti vysměje messeru Canovi della Scala za jeho záchvat lakotnosti tím, že mu vypravuje příběh o Primasovi a opatu z Cluny.
  • Příběh osmý
    Guiglielmo Borsiere vtipnámi slovy pranýřuje lakotnost messera Ermina de'Grimaldi.
  • Příběh devátý
    Posměšek jedné gaskoňské paní se dotkne kyperského krále tak, že se ze slabocha stane muž.
  • Příběh desátý
    Mistr Alberto z Bologne ve vší počestnosti zahanbí jednu paní, která ho chtěla zostudit za to, že se do ní zamiloval.

Po dovyprávění příběhů je volba královny na další den a stanoví se téma povídek (ale poslední vyprávějící má milost a může změnit téma, kdyby se ostatní nudili) a program na další den. Pak se všichni vykoupali, navečeřeli a šli spát. (= typická renesance)

Děj úplně na konci díla

Návrat ze statku do Florencie.

Ukázka

CUM 4 – Giovanni Boccaccio: Dekameron

Ačkoli byl mnich převelice zaneprázdněn zábavou a radostmi s touto dívkou, přece jen byl neustále ve střehu, a ježto měl dojem, že zaslechl nějaké šoupání nohama v dormitáři, přitiskl oko k malé škvírce a tuze dobře viděl opata, jak stojí a poslouchá. I bylo mu náramně dobře zřejmé, že opat zjistil, že v cele je děvče, což ho nadmíru zarmoutilo, neboť věděl, že ho za to stihne velký trest. Nicméně však nedal děvčeti své trápení nikterak najevo, mžikem všechno promyslil, a hledaje nějakou spásonosnou myšlenku připadl na novou lest, jež ho dovedla rovnou k žádanému cíli.
(...)

Když dívka viděla, že přišel opat, byla celá v rozpacích, a protože se bála hanby, dala se do pláče. Pan opat se na ni zahleděl, a když seznal, že je hezká a svěží, pocítil najednou, ač už byl starý, onou žhnoucí tělesné nutkání, které pocítil předtím také onen mladý mnich. I řekl si:
„A proč bych si vlastně neměl užít rozkoše, když ji mohu mít? Nepříjemností a mrzutostí mám, kdykoli se mi zachce! Je to hezké děvče, je tady a nikdo o tom neví. Podaří-li se mi ji přimět, aby mi byla po vůli, nevím, proč bych to neměl udělat. Kdo se o tom doví? Nikdy nikdo - a tajný hřích je zpola odpuštěný hřích. Takováhle příležitost se mi možná už nikdy nenaskytne, a když Pánbůh někomu posílá nějaké dobro, má si je rozumný člověk podle mého vzít.“

A zatímco takto hovořil sám k sobě, změnil úplně úmysl, pro který sem přišel, přistoupil k děvčeti a potichu je začal utěšovat a prosit, aby neplakala. A tak slovo za slovem došel až k tomu, že jí vyjevil své tužby.

Dívka nebyla ani ze železa, ani z diamantu a velmi ochotně se podvolila opatovým choutkám.

4) hlavní myšlenka textu

• Hlavní motivy díla: erotika, láska, vychytralost, poučení, lidské požitky, rozkoše (jídlo, pití, …)

5) orientační zasazení díla do literárně-historického kontextu

• Renesance (14./15. století)
• Znovuzrození (návrat k antice)
• Popředí: lidský rozum, lidský život (člověk)
• Realističtější než Baroko
• Optimismus
• Zámořské plavby o objevy = rozvoj obchodu = rozvoj měst a vzdělanosti
• Kritika církve a boha
• Itálie
• Knížka vydána: 1470, ale byla napsána dříve (1438)

6) autor

Giovanni Boccaccio byl italský spisovatel, autor lyrických básní, novel a románů.

Giovanni Boccaccio se narodil jako nemanželský syn zástupce florentského bankovního domu Bardiů. Svou matku sice nepoznal, ale jeho otec věnoval jeho výchově a vzdělání značnou pozornost. Studoval práva na neapolské univerzitě, otec mu umožnil přístup na neapolský královský dvůr, a tím i styk s řadou vzdělanců.

Díky své schopnosti vyprávět vtipné příhody ze života a zajímavě fabulovat měl Giovanni Boccaccio ve společnosti velký úspěch. Milostné vztahy ho inspirovaly i k napsání erotického románu. Stal se prvním životopiscem Danteho a vykladačem jeho Božské komedie. V Neapoli prožil nešťastnou lásku k hraběnce Marii d´Aquino, která pravděpodobně pod jménem Fiammetta se objevila i v jeho díle. Po návratu do Florencie byl pověřován diplomatickými cestami.

Později, když byl zbaven městských úřadů, procházel Giovanni Boccaccio náboženskou krizí, přijal nižší svěcení a odjel do Certalda. Ke konci života psal převážně v latině a věnoval se studiu jazyků.

7) zasazení díla do tvorby autora

Dílo patří mezi jeho nejslavnější. Kniha byla napsána v roce 1438, ale vydána byla až roku 1470.

8) inspirace

9) kritika

Proč je dílo renesanční

• Navazuje na baroko
• Orientuje se na člověka (nemodlí se, žijí tak, aby si život užili, spoléhají na svůj rozum)
• PŘÍKLAD: Mnich si užívá s dívkou (nechová se jako kněz), dívka se mu podvolila

Zajímavost

• Autor chtěl Dekameron spálit, od úmyslu ho odvrátil Petrarca. Ve stáří se ale díla zřekl.
• Dekameron způsobil rozruch (umělecké kvality X erotično, nejhorší lidské vlastnosti) = církev ho na Tridentském koncilu zakázala