Boccaccio: Dekameron
(Rozdíly mezi verzemi)
(formátování) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | Giovanni Boccaccio | + | == Giovanni Boccaccio == |
| − | + | * psal latinsky, ale Dekameron je v italštině | |
| − | + | * rysy děl: pozemská láska | |
| − | + | * snažil se uskutečnit velký plán o galerii literárních portrétů světových velikánů (mužů) | |
| − | + | ||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | + | == Dílo == | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | * Forma: próza | |
| − | + | * Druh: epika | |
| − | + | * Žánr: cyklus 100 novel (= delší povídka s překvapivým závěrem (pointou), (novelistický román) | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | === Literárně historický kontext === | |
| − | + | ||
| − | + | * Renesance (14./15. století) | |
| − | + | * Znovuzrození (návrat k antice) | |
| − | + | * Popředí: lidský rozum, lidský život (člověk) | |
| + | * Realističtější než Baroko | ||
| + | * Optimismus | ||
| + | * Zámořské plavby o objevy = rozvoj obchodu = rozvoj měst a vzdělanosti | ||
| + | * Kritika církve a boha | ||
| + | * Itálie | ||
| + | * Knížka vydána: 1470, ale byla napsána dříve (1438) | ||
| + | |||
| + | |||
| + | === Kompozice === | ||
| + | * Rámcová (příběh v příběhu) | ||
| + | * Rámec: útěk před morem deseti lidí z Florencie | ||
| + | * 10 lidí se nudí a pro ukrácení dlouhé chvíle si vypráví příběhy | ||
| + | * 10 příběhů v každém dni (celkem 100 novel) | ||
| + | * Každý den se určí královna/král, která určí téma vyprávění | ||
| + | * ukazuje svůj optimistický a sebevědomý náhled na svět. V díle se vysmívá pověrčivosti a pokrytectví, převažují milostné příběhy (vážné, ale většinou laškovné) podávající obraz o způsobu myšlení a mravů soudobé Itálie. | ||
| + | * postavy jsou reálné, chytré, rázní jedinci, kteří mají svůj svět (chtějí si užívat života) | ||
| + | * střídá optimistický a ironický pohled, rád baví čtenáře lidskou nedokonalostí | ||
| + | * čerpal z mnoha starších látek, většinou antických, ale i z rytířských románů ze staré francouzské a italské literatury | ||
| Řádka 37: | Řádka 42: | ||
| − | Proč je dílo renesanční | + | === Proč je dílo renesanční === |
| − | + | * Navazuje na baroko | |
| − | + | * Orientuje se na člověka (nemodlí se, žijí tak, aby si život užili, spoléhají na svůj rozum) | |
| − | + | * PŘÍKLAD: Mnich si užívá s dívkou (nechová se jako kněz), dívka se mu podvolila | |
Hlavní motivy díla: erotika, láska, vychytralost, poučení, lidské požitky, rozkoše (jídlo, pití, …) | Hlavní motivy díla: erotika, láska, vychytralost, poučení, lidské požitky, rozkoše (jídlo, pití, …) | ||
| − | |||
Jazyk: spisovná čeština – ačkoli, ježto, tuze (= knižní výrazy) | Jazyk: spisovná čeština – ačkoli, ježto, tuze (= knižní výrazy) | ||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | === Zajímavost === | ||
| + | * Autor chtěl Dekameron spálit, od úmyslu ho odvrátil Petrarca. Ve stáří se ale díla zřekl. | ||
| + | * Dekameron způsobil rozruch (umělecké kvality X erotično, nejhorší lidské vlastnosti) = církev ho na Tridentském koncilu zakázala | ||
| + | === Děj === | ||
Děj celého díla obecně: | Děj celého díla obecně: | ||
Skupina tří mladých mužů a sedmi mladých žen uteče z Florencie před morovou nákazou na venkovské sídlo. Tam si pro ukrácení dlouhé chvíle vyprávějí každý den (kromě pátků a sobot, které tráví ve zbožném rozjímání) 10 příběhů. Pro každý večer je určeno jiné téma, například: příběhy o šťastně zamilovaných, ale i o nešťastných láskách, o schopnostech lidí, o ženách, které vyzrály na manžele, či o šlechetných činech v lásce. | Skupina tří mladých mužů a sedmi mladých žen uteče z Florencie před morovou nákazou na venkovské sídlo. Tam si pro ukrácení dlouhé chvíle vyprávějí každý den (kromě pátků a sobot, které tráví ve zbožném rozjímání) 10 příběhů. Pro každý večer je určeno jiné téma, například: příběhy o šťastně zamilovaných, ale i o nešťastných láskách, o schopnostech lidí, o ženách, které vyzrály na manžele, či o šlechetných činech v lásce. | ||
| − | + | ==== Děj předmluvy a 1. dne ==== | |
| − | Děj předmluvy a 1. dne | + | |
Ve Florencii je mor a 10 lidí uteče na statek, zpočátku se nudí a tak vymyslí, že každý den bude zvolena královna nebo král, který bude vyprávět příběhy. | Ve Florencii je mor a 10 lidí uteče na statek, zpočátku se nudí a tak vymyslí, že každý den bude zvolena královna nebo král, který bude vyprávět příběhy. | ||
| − | + | * První den je vladařkou zvolena Pampinea, která určila volné téma vyprávění povídek. | |
| − | + | ** '''Příběh první'''<br>Ser Ciappelletto oklame falešnou zpovědí zbožného mnicha a zemře; ačkoli to byl za svého života nejhanebnější člověk, nabude po smrti pověsti světce a je nazýván svatým Ciappellettem. | |
| − | + | ** '''Příběh druhý'''<br>Žid Abraham se na popud Giannotta z Civigny vypraví na římský dvůr. Spatří tu zpustlé duchovní, i vrátí se do Paříže - a stane se křesťanem. | |
| − | Ser Ciappelletto oklame falešnou zpovědí zbožného mnicha a zemře; ačkoli to byl za svého života nejhanebnější člověk, nabude po smrti pověsti světce a je nazýván svatým Ciappellettem. | + | ** '''Příběh třetí'''<br>Žid Melchisedech vyvázne pomocí příběhu o třech prstenech z velikého nebezpečí, které na něho nastrojil Saladin. |
| − | + | ** '''Příběh čtvrtý'''<br>Jeden mnich upadne do hříchu, za kterého zasluhuje nejtěžší trest, ale unikne trestu, ježto vtipně vytkne svému opatovi totéž provinění. | |
| − | + | ** '''Příběh pátý'''<br>Markýza z Monferratu potlačí hostinou ze slepic a několika půvabnými slovy šílenou láskou krále francouzkého. | |
| − | Žid Abraham se na popud Giannotta z Civigny vypraví na římský dvůr. Spatří tu zpustlé duchovní, i vrátí se do Paříže - a stane se křesťanem. | + | ** '''Příběh šestý'''<br>Jeden řádný muž usadí vtipným výrokem hanebné pokrytectví řeholníků. |
| − | + | ** '''Příběh sedmý'''<br>Bergamino se ve vší počestnosti vysměje messeru Canovi della Scala za jeho záchvat lakotnosti tím, že mu vypravuje příběh o Primasovi a opatu z Cluny. | |
| − | + | ** '''Příběh osmý'''<br>Guiglielmo Borsiere vtipnámi slovy pranýřuje lakotnost messera Ermina de'Grimaldi. | |
| − | Žid Melchisedech vyvázne pomocí příběhu o třech prstenech z velikého nebezpečí, které na něho nastrojil Saladin. | + | ** '''Příběh devátý'''<br>Posměšek jedné gaskoňské paní se dotkne kyperského krále tak, že se ze slabocha stane muž. |
| − | + | ** '''Příběh desátý'''<br>Mistr Alberto z Bologne ve vší počestnosti zahanbí jednu paní, která ho chtěla zostudit za to, že se do ní zamiloval. | |
| − | + | ||
| − | Jeden mnich upadne do hříchu, za kterého zasluhuje nejtěžší trest, ale unikne trestu, ježto vtipně vytkne svému opatovi totéž provinění. | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | Markýza z Monferratu potlačí hostinou ze slepic a několika půvabnými slovy šílenou láskou krále francouzkého. | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | Jeden řádný muž usadí vtipným výrokem hanebné pokrytectví řeholníků. | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | Bergamino se ve vší počestnosti vysměje messeru Canovi della Scala za jeho záchvat lakotnosti tím, že mu vypravuje příběh o Primasovi a opatu z Cluny. | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | Guiglielmo Borsiere vtipnámi slovy pranýřuje lakotnost messera Ermina de'Grimaldi. | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | Posměšek jedné gaskoňské paní se dotkne kyperského krále tak, že se ze slabocha stane muž. | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | Mistr Alberto z Bologne ve vší počestnosti zahanbí jednu paní, která ho chtěla zostudit za to, že se do ní zamiloval. | + | |
| − | Po dovyprávění příběhů je volba královny na další den a stanoví se téma povídek | + | Po dovyprávění příběhů je volba královny na další den a stanoví se téma povídek (ale poslední vyprávějící má milost a může změnit téma, kdyby se ostatní nudili) a program na další den. |
Pak se všichni vykoupali, navečeřeli a šli spát. (= typická renesance) | Pak se všichni vykoupali, navečeřeli a šli spát. (= typická renesance) | ||
| + | ==== Děj úplně na konci díla ==== | ||
| − | |||
Návrat ze statku do Florencie. | Návrat ze statku do Florencie. | ||
| + | == Ukázka == | ||
| + | === CUM 4 – Giovanni Boccaccio: Dekameron === | ||
| + | Ačkoli byl mnich převelice zaneprázdněn zábavou a radostmi s touto dívkou, přece jen byl neustále ve střehu, a ježto měl dojem, že zaslechl nějaké šoupání nohama v dormitáři, přitiskl oko k malé škvírce a tuze dobře viděl opata, jak stojí a poslouchá. I bylo mu náramně dobře zřejmé, že opat zjistil, že v cele je děvče, což ho nadmíru zarmoutilo, neboť věděl, že ho za to stihne velký trest. Nicméně však nedal děvčeti své trápení nikterak najevo, mžikem všechno promyslil, a hledaje nějakou spásonosnou myšlenku připadl na novou lest, jež ho dovedla rovnou k žádanému cíli.<br> | ||
| + | (...)<br> | ||
| + | Když dívka viděla, že přišel opat, byla celá v rozpacích, a protože se bála hanby, dala se do pláče. Pan opat se na ni zahleděl, a když seznal, že je hezká a svěží, pocítil najednou, ač už byl starý, onou žhnoucí tělesné nutkání, které pocítil předtím také onen mladý mnich. I řekl si:<br> | ||
| + | „A proč bych si vlastně neměl užít rozkoše, když ji mohu mít? Nepříjemností a mrzutostí | ||
| + | mám, kdykoli se mi zachce! Je to hezké děvče, je tady a nikdo o tom neví. Podaří-li se mi ji přimět, aby mi byla po vůli, nevím, proč bych to neměl udělat. Kdo se o tom doví? Nikdy nikdo - a tajný hřích je zpola odpuštěný hřích. Takováhle příležitost se mi možná už nikdy nenaskytne, a když Pánbůh někomu posílá nějaké dobro, má si je rozumný člověk podle mého vzít.“ | ||
| + | A zatímco takto hovořil sám k sobě, změnil úplně úmysl, pro který sem přišel, přistoupil k děvčeti a potichu je začal utěšovat a prosit, aby neplakala. A tak slovo za slovem došel až k tomu, že jí vyjevil své tužby. | ||
| + | Dívka nebyla ani ze železa, ani z diamantu a velmi ochotně se podvolila opatovým choutkám. | ||
| − | + | # '''Literárně historický kontext'''<br>Italská renesance, 14/15 století, po roce 1348 | |
| − | + | # '''Forma, Žánr, Druh''' | |
| − | + | #* Forma - próza | |
| − | + | #* Druh - epika | |
| − | + | #* Žánr - cyklus 100 novel, (novelistický román)<br>Novela = delší povídka s překvapivým závěrem | |
| − | + | # '''Kompozice díla'''<br>Rámcová (příběh v příběhu), 10 dní po 10 příběhů | |
| − | + | # '''Příslušnost díla k danému uměleckému směru'''<br>Renesance – optimalismus, kritika církve a boha, realističtější, zámořské plavby a objevy, důraz na člověka, na lidský rozum, odklon od boha, lidé si chtějí užívat života | |
| − | + | # '''Obecná charakteristika postav'''<br>3 muži a 7 žen, důvtipní, chytří, realističtí lidé, nejsou zakřiknutí, mají klady i zápory | |
| − | + | # '''Charakterizovat jazyk'''<br>Spisovná čeština, knižní výrazy | |
| − | + | # '''Místo děje'''<br>Opuštěný statek nedaleko Florencie | |
| − | + | # '''Motivy díla'''<br>Smrt, útěk před smrtí, naděje, láska, přátelství, zábava, chytrost, důvtip | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | Novela | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
Verze z 16. 4. 2012, 17:08
Obsah |
Giovanni Boccaccio
- psal latinsky, ale Dekameron je v italštině
- rysy děl: pozemská láska
- snažil se uskutečnit velký plán o galerii literárních portrétů světových velikánů (mužů)
Dílo
- Forma: próza
- Druh: epika
- Žánr: cyklus 100 novel (= delší povídka s překvapivým závěrem (pointou), (novelistický román)
Literárně historický kontext
- Renesance (14./15. století)
- Znovuzrození (návrat k antice)
- Popředí: lidský rozum, lidský život (člověk)
- Realističtější než Baroko
- Optimismus
- Zámořské plavby o objevy = rozvoj obchodu = rozvoj měst a vzdělanosti
- Kritika církve a boha
- Itálie
- Knížka vydána: 1470, ale byla napsána dříve (1438)
Kompozice
- Rámcová (příběh v příběhu)
- Rámec: útěk před morem deseti lidí z Florencie
- 10 lidí se nudí a pro ukrácení dlouhé chvíle si vypráví příběhy
- 10 příběhů v každém dni (celkem 100 novel)
- Každý den se určí královna/král, která určí téma vyprávění
- ukazuje svůj optimistický a sebevědomý náhled na svět. V díle se vysmívá pověrčivosti a pokrytectví, převažují milostné příběhy (vážné, ale většinou laškovné) podávající obraz o způsobu myšlení a mravů soudobé Itálie.
- postavy jsou reálné, chytré, rázní jedinci, kteří mají svůj svět (chtějí si užívat života)
- střídá optimistický a ironický pohled, rád baví čtenáře lidskou nedokonalostí
- čerpal z mnoha starších látek, většinou antických, ale i z rytířských románů ze staré francouzské a italské literatury
Forma vypravěče: er-forma
Místo děje: statek nedaleko Florencie
Proč je dílo renesanční
- Navazuje na baroko
- Orientuje se na člověka (nemodlí se, žijí tak, aby si život užili, spoléhají na svůj rozum)
- PŘÍKLAD: Mnich si užívá s dívkou (nechová se jako kněz), dívka se mu podvolila
Hlavní motivy díla: erotika, láska, vychytralost, poučení, lidské požitky, rozkoše (jídlo, pití, …)
Jazyk: spisovná čeština – ačkoli, ježto, tuze (= knižní výrazy)
Zajímavost
- Autor chtěl Dekameron spálit, od úmyslu ho odvrátil Petrarca. Ve stáří se ale díla zřekl.
- Dekameron způsobil rozruch (umělecké kvality X erotično, nejhorší lidské vlastnosti) = církev ho na Tridentském koncilu zakázala
Děj
Děj celého díla obecně: Skupina tří mladých mužů a sedmi mladých žen uteče z Florencie před morovou nákazou na venkovské sídlo. Tam si pro ukrácení dlouhé chvíle vyprávějí každý den (kromě pátků a sobot, které tráví ve zbožném rozjímání) 10 příběhů. Pro každý večer je určeno jiné téma, například: příběhy o šťastně zamilovaných, ale i o nešťastných láskách, o schopnostech lidí, o ženách, které vyzrály na manžele, či o šlechetných činech v lásce.
Děj předmluvy a 1. dne
Ve Florencii je mor a 10 lidí uteče na statek, zpočátku se nudí a tak vymyslí, že každý den bude zvolena královna nebo král, který bude vyprávět příběhy.
- První den je vladařkou zvolena Pampinea, která určila volné téma vyprávění povídek.
- Příběh první
Ser Ciappelletto oklame falešnou zpovědí zbožného mnicha a zemře; ačkoli to byl za svého života nejhanebnější člověk, nabude po smrti pověsti světce a je nazýván svatým Ciappellettem. - Příběh druhý
Žid Abraham se na popud Giannotta z Civigny vypraví na římský dvůr. Spatří tu zpustlé duchovní, i vrátí se do Paříže - a stane se křesťanem. - Příběh třetí
Žid Melchisedech vyvázne pomocí příběhu o třech prstenech z velikého nebezpečí, které na něho nastrojil Saladin. - Příběh čtvrtý
Jeden mnich upadne do hříchu, za kterého zasluhuje nejtěžší trest, ale unikne trestu, ježto vtipně vytkne svému opatovi totéž provinění. - Příběh pátý
Markýza z Monferratu potlačí hostinou ze slepic a několika půvabnými slovy šílenou láskou krále francouzkého. - Příběh šestý
Jeden řádný muž usadí vtipným výrokem hanebné pokrytectví řeholníků. - Příběh sedmý
Bergamino se ve vší počestnosti vysměje messeru Canovi della Scala za jeho záchvat lakotnosti tím, že mu vypravuje příběh o Primasovi a opatu z Cluny. - Příběh osmý
Guiglielmo Borsiere vtipnámi slovy pranýřuje lakotnost messera Ermina de'Grimaldi. - Příběh devátý
Posměšek jedné gaskoňské paní se dotkne kyperského krále tak, že se ze slabocha stane muž. - Příběh desátý
Mistr Alberto z Bologne ve vší počestnosti zahanbí jednu paní, která ho chtěla zostudit za to, že se do ní zamiloval.
- Příběh první
Po dovyprávění příběhů je volba královny na další den a stanoví se téma povídek (ale poslední vyprávějící má milost a může změnit téma, kdyby se ostatní nudili) a program na další den. Pak se všichni vykoupali, navečeřeli a šli spát. (= typická renesance)
Děj úplně na konci díla
Návrat ze statku do Florencie.
Ukázka
CUM 4 – Giovanni Boccaccio: Dekameron
Ačkoli byl mnich převelice zaneprázdněn zábavou a radostmi s touto dívkou, přece jen byl neustále ve střehu, a ježto měl dojem, že zaslechl nějaké šoupání nohama v dormitáři, přitiskl oko k malé škvírce a tuze dobře viděl opata, jak stojí a poslouchá. I bylo mu náramně dobře zřejmé, že opat zjistil, že v cele je děvče, což ho nadmíru zarmoutilo, neboť věděl, že ho za to stihne velký trest. Nicméně však nedal děvčeti své trápení nikterak najevo, mžikem všechno promyslil, a hledaje nějakou spásonosnou myšlenku připadl na novou lest, jež ho dovedla rovnou k žádanému cíli.
(...)
Když dívka viděla, že přišel opat, byla celá v rozpacích, a protože se bála hanby, dala se do pláče. Pan opat se na ni zahleděl, a když seznal, že je hezká a svěží, pocítil najednou, ač už byl starý, onou žhnoucí tělesné nutkání, které pocítil předtím také onen mladý mnich. I řekl si:
„A proč bych si vlastně neměl užít rozkoše, když ji mohu mít? Nepříjemností a mrzutostí
mám, kdykoli se mi zachce! Je to hezké děvče, je tady a nikdo o tom neví. Podaří-li se mi ji přimět, aby mi byla po vůli, nevím, proč bych to neměl udělat. Kdo se o tom doví? Nikdy nikdo - a tajný hřích je zpola odpuštěný hřích. Takováhle příležitost se mi možná už nikdy nenaskytne, a když Pánbůh někomu posílá nějaké dobro, má si je rozumný člověk podle mého vzít.“
A zatímco takto hovořil sám k sobě, změnil úplně úmysl, pro který sem přišel, přistoupil k děvčeti a potichu je začal utěšovat a prosit, aby neplakala. A tak slovo za slovem došel až k tomu, že jí vyjevil své tužby.
Dívka nebyla ani ze železa, ani z diamantu a velmi ochotně se podvolila opatovým choutkám.
- Literárně historický kontext
Italská renesance, 14/15 století, po roce 1348 - Forma, Žánr, Druh
- Forma - próza
- Druh - epika
- Žánr - cyklus 100 novel, (novelistický román)
Novela = delší povídka s překvapivým závěrem
- Kompozice díla
Rámcová (příběh v příběhu), 10 dní po 10 příběhů - Příslušnost díla k danému uměleckému směru
Renesance – optimalismus, kritika církve a boha, realističtější, zámořské plavby a objevy, důraz na člověka, na lidský rozum, odklon od boha, lidé si chtějí užívat života - Obecná charakteristika postav
3 muži a 7 žen, důvtipní, chytří, realističtí lidé, nejsou zakřiknutí, mají klady i zápory - Charakterizovat jazyk
Spisovná čeština, knižní výrazy - Místo děje
Opuštěný statek nedaleko Florencie - Motivy díla
Smrt, útěk před smrtí, naděje, láska, přátelství, zábava, chytrost, důvtip
