Molière: Lakomec

Obecná charakteristika díla

• Literární druh:
  • drama

• Literární žánr:
  • satyra
  • komedie

Organizace jazykových prostředků

• Forma:
  • hra byla psána formou prózy, což byl i jeden z důvodů, proč se ve své době neuchytila
  • jde o satirické podobenství plné ironie a nadsázky, objevují se zde metafory i hyperboly

Tématická výstavba díla

• Kompozice:
  • přímá řeč

• Hlavní postavy:
  • Harpagon – lichvář; tragikomická postava; představuje důkaz o tom, že peníze jsou schopny zničit charakter člověka, je schopen pro své peníze čehokoli, protože pro něj znamenají jediný smysl života
  • Čipera (Šindel, Štika) – je zcela oddaný svému pánu Kleantovi; s myšlenkou, že svému pánovi pomůže, ukradl Harpagonovi jeho skříňku s penězi
  • Kleantes – Harpagonův syn; zamilován do Mariany, i když byla velice chudá; pravý opak Harpagona; příčí se mu otcova přehnaná láska k penězům a nebojí se postavit vlastnímu otci
  • Mariana – chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku; zamilovala se do Kleanta, ne pro jeho peníze, ale proto, že je takový, jaký je; skromná; nebojácná; plachá
  • Valér – sluha Harpagona; zamilovaný do jeho dcery Elišky; kvůli Elišce přes svůj odpor k Harpagonovy mu oddaně slouží, jen aby se mu zavděčil
  • Eliška – dcera Harpagona; zamilovaná do Valéra; bojuje za své štěstí; nechce se provdat za muže, kterého nemiluje
  • Anselm – bohatý šlechtic; má si vzít Elišku proti její vůli; otec Valéra a Mariany (jak se na konci hry ukáže)

• Místo a doba děje:
  • děj hry se odehrává v Paříži - Francie roku 1670

• Obsah:
  • Harpagon, hlavní postava hry, je lakomý a nepřejícný člověk zvyklý dostat vždy to, co chce. A tak se taky usmyslel, že si vezme za ženu mladou chudou dívku Marianu. Svým dětem, synu Kleantovi a dceři Elišce, již domluvil staré, avšak bohaté nápadníky. Potomci se ale jeho rozhodnutí brání, neboť každý z nich si již sám vyhlédl svou lásku. Eliška se zamilovala do Valéra, sluhu vlastního otce, a Kleant si dokonce shodou okolností vyvolil otcovu nastávající, Marianu. Ani jednomu z nich se však do přiznávání svých citů otci nechce, mají totiž strach z jeho reakce. Když ale Harpagon pozve Marianu domů a řekne, že se rozhodl si ji vzít, Kleant se ke své lásce k ní konečně přizná. S otcem se pohádají, po Marianě touží oba. Během jejich hádky ukradne Štika, Kleantův osobní sluha, Harpagonovu truhlu s penězi a později ji předá Kleantovi. Když to Harpagon zjistí, začne šílet a podezřívat všechny kolem. Prvním vyslýchaným je jejich správce Valér. Při výslechu však dojde k nedorozumění- Valér si myslí, že ho Harpagon obviňuje ne z krádeže, ale z lásky k Elišce, a tak se ke všemu přizná. Harpagon se tedy domnívá, že už našel viníka, a ještě ten večer uspořádá večeři, na niž pozve jak svou nastávající Marianu, tak Anselma, kterého určil za ženicha své dceři - Anselm byl totiž bohatý a jako jediný ochotný vzít si ji i bez věna. Při rozhovoru se však všechno změní, ukáže se, že Valér je vlastně Mariany ztracený bratr a Anslem jejich otec!

Kleant slíbí otci vrátit jeho truhlu pod podmínkou, že schválí sňatky obou svých dětí s oběma dětmi Anslemovými. Zištný Harpagon souhlasí, štědrý Anselm dá věno oběma svým dětem. Hra tedy končí poměrně šťastně i přes to, že se vlastně nic dobrého nestalo a Harpagon zůstal stále takovým lakomcem a hrabivcem, jakým býval.