Eco: Jméno růže

Obecná charakteristika díla

• Literární druh: epika
• Literární žánr: postmoderní dobrodružný historický román z období středověku

Organizace jazykových prostředků

Forma

• próza

Jazyk

• psáno ich-formou
• jazyk spisovný
• v knize jsou vloženy kronikářské záznamy, proroctví a citáty z Bible
• objevují se dlouhé popisné pasáže, které střídá napínavý příběh
  
  

Tématická výstavba díla

Hlavní postavy

• Adso z Melku
  • Na konci života sepsal události, kterých byl svědkem a které pomáhal vyšetřit.
  • Roku 1327 přišel jako mladý novic do benediktinského kláštera v severní Itálii, aby se zúčastnil vyjednávání mezi zástupci císaře a církve. Díky svému učiteli Vilémovi z Baskervillu získá velké znalosti v mnoha oblastech (např. ve filozofii, politice, teologii), naučí se luštit tajné kódy. Prožije i velmi silný erotický zážitek.

• Vilém z Baskervillu
  • Na přání opata benediktinského kláštera se snaží vyřešit vraždy mnichů, ke kterým došlo.
  • Je to člověk velmi vzdělaný a humanisticky zaměřený. Používá logiku a zdravý selský rozum. Má také skvělou pozorovací schopnost a umí dobře argumentovat.
  • Patří do řádu františkánů. Ve své době tento řád prosazoval chudobu a kritizoval střádání majetku hodnostáři Katolické církve. ** Nějaký čas působil jako inkvizitor, tohoto povolání ale zanechal.
  • Pro mladého Adsa je učitelem a vzorem.

• Jorge z Burgosu
  • Je to bývalý knihovník, který je teď už velmi starý a slepý.
  • V knize je ztělesněním zla a pachatelem zločinů. Obává se příchodu Antikrista.
  • Je velmi ctižádostivý a je přesvědčený o své pravdě. Ve snaze zachránit starý svět, jeho názory a myšlení sní listy jedem napuštěné knihy pojednávající o smíchu. Umírá při požáru knihovny.
    
    

Místo a doba děje

• Děj se odehrává v jednom italském klášteře v roce 1327 (14. století).
  
  

Obsah

Starý benediktýn Adso sepisuje události, kterých se stal svědkem jako osmnáctiletý novic v jednom italském klášteře, kam dorazil roku 1327 se svým učitelem františkánem Vilémem z Baskervillu. V klášteře oba přivítal opat Abbo. Vyprávěl jim o záhadné vraždě, ke které nedávno došlo v jejich opatství. Nejlepší iluminátor Adelmus byl nalezen mrtvý pod hradbami kláštera. Opat žádá Viléma, aby objasnil tuto záhadu. V opatství má brzy dojít k setkání vyslanců papežské a císařské moci. Tragédie musí být vysvětlena do příjezdu obou delegací. Klášter je známý svou rozsáhlou knihovnou. Do knihovny je ale mnichům vstup přísně zakázán, smí do ní vejít jen knihovník Malachiáš a jeho pomocník Berengar. Navíc je knihovna uspořádána jako labyrint a je velmi těžké se v ní vyznat. Vilém během prvního dne stráveného v opatství vypátral, že Adelmova smrt nebyla dílem jiného člověka, ani Ďábla, jak si mnozí v opatství mysleli, ale že spáchal sebevraždu. Druhý den je ale nalezeno další mrtvé tělo. Vilém stále více pátrá po záhadách knihovny. Stařec Alinardus mu prozradil, jak se do knihovny dostat. Také mu tvrdil, že se vraždy odehrávají podle Apokalypsy Zjevení sv. Jana, ale Vilém tomu nevěří. Vilém s Adsem se v noci vydávají do knihovny, aby zjistili, zda smrt druhého mnicha nějak nesouvisí s tajemstvím labyrintu. Bloudí místnostmi, zkoumají uspořádání knih a nápisy na zdech. Knihovna je plná nástrah - matoucí zrcadla, výpary z omamných bylin, místnosti s různým počtem dveří. Nenašli zde však odpovědi na svoje otázky. Ráno šli opět do kostela na pravidelnou bohoslužbu, kde zjistili, že chybí pomocník knihovníka, Berengar. Je také mrtvý? Nebo je vrahem on? Vyvstává spousta dalších otázek, na které zatím Vilém s Adsem neznají odpověď. Tuto noc se tajně vydá do knihovny Adso sám. Když listuje ve starých knihách, zaslechne podivný hluk. V kuchyni někdo křičí. V rohu stojí krásná dívka a pláče. Adso ji utěšuje, ocitá se ale ve víru lásky... Ráno se zpovídá ze svého hříchu Vilémovi. V opatství pokračuje pátrání po zmizelém Berengarovi, který je sice nakonec nalezen, ale bohužel mrtvý. Při ohledání jeho těla si Vilém všiml, že má černá bříška tří prstů a také jazyk. Nevěděl však, co to znamená. Čtvrtý den přijíždějí Minorité v čele s Michalem z Ceseny a o něco později i papežská delegace - kardinál z Pogetta a Bernard Gui - nejkrutější inkvizitoři své doby. A také to hned dávají patřičně najevo. V kuchyni přistihnou dívku, se kterou měl Adso nedávno milostný poměr, jak drží v ruce černého kohouta a kocoura - symboly Ďábla, prohlásí ji za čarodějnici a rozhodnou, že bude upálena. Během pár dní umírá ještě několik dalších mnichů. Všichni mají spojitost s knihovnou a každý z nich má černé tři prsty a jazyk. Vilém usuzuje, že tajemná kniha je zřejmě napuštěna jedem. Naposledy se vydává s Adsem do knihovny. Z dálky slyší rány, jako by tam byl někdo uvězněn a snažil se dostat ven. V jedné z místností vidí sedět někoho za stolem. Je to slepý Jorge, dávný knihovník. V ruce drží Aristotelovu knihu Poetiky. Vilémovi docházejí všechny souvislosti. Všichni mniši, až na Adelma, který spáchal sebevraždu, byli zavražděni kvůli této jediné knize. Kvůli knize, o které mnoho lidí tvrdilo, že ji Aristoteles nikdy nenapsal. Jorge podává Vilémovi knihu. Má na ni právo, zvítězil. Vilém si nasadí rukavice a začne v knize listovat. Slepý Jorge očekává jeho brzkou smrt. Ještě ale Vilémovi prozrazuje, že v jedné z místností knihovny uvěznil opata Abba, který také pátral po knize. Najednou Jorge sebere Vilémovi knihu, začne z ní vytrhávat listy a jíst je. Začnou se o knihu prát. Jorge rozbíjí lampu a utíká. Knihovna začíná hořet. Mniši prchají z opatství. Adso se loučí s Vilémem a vrací se zpátky do Melku. Z opatství zůstaly jen trosky, knihovna shořela na popel.

Hlavní myšlenka

• Hlavní myšlenkou tohoto díla je zaujmout více druhů čtenářů (viz. Postmodernismus)

Literárně-historický kontext

Postmodernismus

• nový myšlenkový směr od počátku 70. let 20. století
• staví se proti moderním a avantgardním tendencím
• dvojí úroveň estetického vnímání: snaha promlouvat ke dvěma druhům čtenářů - vzdělanému i méně náročnému čtenáři "z ulice"
• spojování odlišných žánrových postupů - kniha je zároveň detektivkou, historickým románem, filozofickým pojednáním,...
• sklon k mystifikaci
• velké množství interpretací - mnohopohledovost

Další představitelé postmodernismu

• V. V. Nabokov - Lolita
• J. Irving - Svět podle Garpa

Autor

Umberto Eco

• Narodil se 5. ledna 1932 v Alessandrii.
• Vystudoval filozofii v Turíně. Po ukončení studia se stal nakladatelským redaktorem.
• Přednášel estetiku na fakultě architektury v Miláně.
• Od roku 1956 se podílel na organizování avantgardy a na vzniku volného uskupení avantgardních umělců.
• Pracoval jako novinář a proslul jako jeden z nejvzdělanějších a nejrafinovanějších evropských spisovatelů.
• Z politického hlediska měl dlouho blízký vztah k levici a k italské komunistické straně. Postupem času se smýšlením stále více blíží k politickému středu.
• Je držitelem několika státních vyznamenání.
  
  

Tvorba

1. Beletristická díla

• Jméno růže (1985) - autorovo první beletristické dílo
• Foucaultovo kyvadlo (1991) - v něm na příbězích templářů ukázal svůj vypravěčský talent a dokonalou znalost evropského středověku
• Ostrov včerejšího dne (1994)
• Baudolino (2000)
  
  

2. Teoretická díla z různých oblastí

Sémiologie a lingvistika

• Teorie sémiotiky (1976)
  
• Hledání dokonalého jazyka v evropské kultuře (1993)

Literární věda a kultura

• Otevřené dílo (1962)
  
• Meze interpretace (1990)

Estetika

• Dějiny krásy (2004)
  
• Dějiny ošklivosti (2007)

Příručky

• Jak napsat diplomovou práci (1977)

Kritika

• kniha si získala srdce mnoha čtenářů
• hodnocení velmi kladné