Pavel: Smrt krásných srnců

1) Obecná charakteristika díla

• Literární druh: epika
• Literární žánr: vzpomínkové autobiografické povídky komorního ladění
• Faktografická věrohodnost (dokumentárnost) - projevuje se např. uváděním autentických jmen jednajících postav a konkrétním pojmenováním zvířat nebo míst majících v autorových vzpomínkách jedinečnou, neopakovatelnou hodnotu - vlčák Holan, krásný králičí samec Michael, buštěhradský dům č. p. 54, louka Brtva, hospůdka Anamo…

Rok vydání: 1971 (v roce 1977 vyšla společně s podobně laděnými příběhy souboru Jak jsem potkal ryby pod názvem Fialový poustevník)

2) Organizace Jazykových prostředků

nespisovná a hovorová čeština - především v přímé řeči, občas však i v plánu vypravěče – např. „Kluci, dobrýtro. Tady máte papání." rybářský slang: rousnice - žížaly; čudla - malá ryba; řízky (hrouzci dlouhovousí) - nástražné rybičky, loví se na ně štiky; střevle - rybičky, na které se chytají boleni; cajk - vlasec; solinka - slabá německá imitace vlasce; slup - dřevěné koryto na chytání úhořů; tzv. významová zkratka posiluje emotivnost textu - např. o tragických skutečnostech autor informuje jakoby mimochodem, stručnou poznámkou na okraj vyprávění: „Po válce nebylo dobré zboží, samý póvl, fujtajfl - řekla by naše babička Popperová z Buštěhradu, kterou Němci zplynovali v Osvětimi." časté odkazy na lidovou slovesnost navozují poetickou atmosféru - např. „a pak jednoho dne (zní to skoro jako v pohádce),…"; „spal jako v pohádce"; „rybník vypadal jak v pohádce" apod. prostá, jednoduchá větná konstrukce - žádná komplikovaná a jazykově vybroušená souvětí častá citoslovce: např. „Položil ho, srp syčel: "Pššš!" a "Pššš!" a verzálky (velká tiskací písmena): např. mucholapka BOMBA – CHEMIK Přirovnání ze sportovního prostředí: např. „tak jako fotbalista má možnost zazářit v posledním velkém zápase, ať se zdá sebetěžší.“

3) Tématická výstavba

"a)kompozice" Povídky jsou řazeny v přibližně chronologickém sledu - od 30. let přes dobu okupační až do 60. let, kdy ústřední postava knihy - tatínek - umírá. Úplné vydání obsahuje 8 povídek - povídka Běh Prahou, která ztvárňuje tatínkův politický vývoj od voleb 1946 až po vystřízlivění z komunistických ideálů a návrat k židovské identitě, kolovala jen v opisech a poprvé vyšla knižně až r. 1991. Stejně tak byla pro kritické vidění socialistického zemědělství ze dvou vydání před rokem 89 vyřazena povídka Prase nebude! Všechny příběhy jsou líčeny z perspektivy malého chlapce, vypravěč v ich – formě Povídky jsou spojeny ústředními postavami a řekou Berounkou (buď se jejich děj odehrává přímo u jejích břehů, nebo je alespoň zmíněna)

"b)hlavní postavy"

• Tatínek Leo Popper – žid, obchodník tělem i duší (pracoval u švédské firmy Elekrolux – jako „cesťák“ prodával po domácnostech vysavače a ledničky); měl vynikající přesvědčovací schopnosti a dobrou „vyřídilku“; velký snílek a dobrodruh, fanfarón a snad i pábitel, který si v každé situaci věděl rady a nikdy neztrácel naději; záletník, který však svoji ženu miloval; Jeho velkou vášní bylo rybaření (často se ztratil ze služební cesty a na Berounce chytal s nejlepším přítelem Karlem Proškem štiky a okouny); jako žid musel do koncentračního tábora (stejně jako jeho dva synové, starší bratři Oty Pavla, Hugo a Jiří).
• Maminka – statečná, milující a nesmírně tolerantní žena, která dokázala snášet tatínkovy neustálé výstřelky a snad i milostné avantýry (v povídkách pouze naznačeny)
• „Strejda“ Prošek – převozník na Berounce a král pytláků křivoklátských lesů (vlastní vlčáka Holana, který na povel uloví i toho nejstatnějšího srnce, aniž by vznikl jakýkoliv nežádoucí hluk); člověk naprosto srostlý s přírodou; před válkou u něho rodina trávila prázdniny a víkendy

"c)místo děje": Praha, Buštěhrad, a zejména okolí řeky Berounky pod hradem Křivoklátem Sjednocující téma: Láska k přírodě a k rybaření

"d) obsah"

• Nejdražší ve střední Evropě - tatínkova láska k rybám vyvrcholí tím, že se rozhodne koupit rybník, údajně plný kaprů. Prodejcem je jakýsi doktor Václavík, který aby tatínka přesvědčil, jak výhodná je to za deset tisíc korun koupě, hodil do vody kus housky. Z hloubky se najednou vynořila velká kapří tlama a houska nenávratně zmizela kdesi pod hladinou. Když se pak na podzim blížila doba výlovu, šťastný tatínek pozval všechny známé na bohatý výlov. Výsledkem však byl jediný kapr.
  Uplynula řada let. Jednoho dne přišel za tatínkem právě pan Václavík, který sháněl ledničku. Tatínek obstaral panu doktorovi přenádhernou ledničku, s mramorovou deskou navrch. A odplata to byla opravdu sladká. Ledničce chybělí chladící mechanismus. A tak stejně, jako kdysi tatínek koupil rybník bez ryb, koupil nyní pan doktor vlastně jen hezčí bednu.
• Ve službách Švédska - tatínek postupuje v kariéře obchodního cestujícího Elektroluxu a motivací je mu především představa, že by mohl získat srdce ředitelovy manželky, paní Irmy. Ta k němu však shlíží pouze jako k podřadnému zaměstnanci. Tatínek se náhodou spřátelí se slavným malířem Vratislavem Nechlebou. Popperův šéf chce, aby Nechleba namaloval Irmu, a zamilovaný Popper mu slíbí, že to zařídí. Rok Nechlebu přemlouvá, i když ví, že maluje jen muže nebo mytologicky krásnou Lukrécii. Nakonec sice svolí a Irmu si prohlédne, avšak vyfintěnou paničku portrétovat odmítne. Tatínek tak ztrácí přízeň ředitele Korálka a šanci dostat se do tzv. vyšší společnosti, na druhou stranu ale získává dobrého přítele.
• Kapři pro wehrmacht - tatínek vlastnil v Buštěhradě kapří rybník, který mu na začátku okupace vzali Němci. Přesto, že mu už nepatřil, stále k němu chodil a kapry krmil – až do tragického vypálení nedalekých Lidic a odchodu dvou nejstarších synů do koncentračního tábora. Těsně před Vánocemi byl do transportu povolán i on. V noci před svým odjezdem společně s Otou vysekal díru v ledu a rybník vylovil. Oto pak rybí nadílku vyměňoval za základní potraviny – mouku, cukr… V příštím roce přijeli Němci rybník slavnostně vylovit. Prázdné sítě si nikdo nedokázal vysvětlit.
• Smrt krásných srnců - Rodina Popperových ve třicátých letech trávila prázdniny a víkendy ve stavení „strejdy Proška“ na břehu Berounky v Luhu pod Bránovem. Tatínek se syny rybařil, Prošek pytlačil v lesích za pomoci svého velkého psa Holana. Vše se změnilo s příchodem Němců a po vyhlášení protektorátu. Po třech letech války měli dva starší synové pana Poppera, Jirka a Hugo, nastoupit do koncentračního tábora. Tatínek jim chce ještě před odjezdem dopřát pořádné maso, kterého mají kvůli svému židovskému původu nedostatek. Tatínek se s odpáranou židovskou hvězdou v kapse se vydává k Proškovi na Berounku nalovit ryby. Ryby ale neberou, a tatínek proto žádá Proška, aby mu půjčil Holana, že svým klukům uloví srnce. Prošek mu to slíbí, pokud s ním bude Holan chtít jít. Uvědomuje si, že za napomáhání židovi hrozí smrt, přesto tatínka neodmítne. Holan nakonec pana Poppera poslechne a zadáví kapitálního srnce. Než se k němu však pan Popper dostane, přivlastní si ho dva rybáři. Tatínek s Proškem na ně ale vymyslí lest a srnce dostanou zpátky. Hugo s Jirkou se tak naposledy najedí masa. Když se po válce vrátí z koncentračního tábora, má Hugo pouhých 40 kilogramů – možná, že ho zachránilo právě ono srnčí maso.
• Jak jsme se střetli s Vlky - povídka, která velmi dobře vystihuje tatínkův charakter, patří už k poválečnému období. Celá rodina odjede k strýci Proškovi do Luhu a tatínek objeví štičí ráj. To se rychle roznese a zanedlouho se k Berounce sjíždí rybáři z celého kraje. Tatínek soutěží s Vlkovýma o to, kdo vyloví štiky větší. Popperovým se jako naschvál nedaří, a tak si tatínek vypůjčí vozík, naloží na něj své miniaturní štiky, zakryje je látkou a doufá, že mu malá lest projde. Na zahradě Vlkových visí kousky vskutku kapitální a tatínek si zahanbeně uvědomí, že tentokrát opravdu prohrál…
• Otázka hmyzu vyřešena - po válce se stárnoucí tatínek pokouší opět prosadit, ale v Čechách už není pro podnikatele prvorepublikového ražení místo. Tentokrát chce dobýt trh s estetickými mucholapkami, které spolehlivě vyhánějí hmyz z místnosti. I když jich díky své výmluvnosti prodá tisíce, v době „muší sezóny“ dostává stejné množství reklamací a sklady se plní vráceným zboží. Mucholapky využívající DDT jsou sice účinné, ale čeští venkovani nejsou spokojeni, protože nevidí výsledek – mrtvé mouchy přilepené na pásce. Ani této povídce nechybí pointa – o pár let později mucholapky fungující na stejném principu úspěšně uvede na trh holandská firma.
• Králíci s moudrýma očima - Pavlovi prodali chatu a koupili si u Radotína malý domeček. Maminka chovala krocany, slepice, prodávala vajíčka a Leo choval šampaňské králíky. Nebyli zrovna bohatí, přestože před válkou se jejich špajz pod jídlem prohýbal. A to Lea mrzelo. Proto se rozhodl odvézt králíky na výstavu do Karlštejna a výhodně je prodat. To se mu však nepovedlo, a tak, zlomený a naráz starý, na šťavnaté trávě vypustil králíky a sám šel celou noc podél milované Berounky domů. Pak se chytil za srdce, nohy se mu podlamovaly, a maminka zavolala sanitku. Z nemocnice se už nevrátil…

4)Hlavní myšlenka textu

• Kniha je sbírkou autobiografických próz, jejichž klíčovou postavou je tatínek Oty Pavla Leo Popper. V knize zachycuje útrapy války, ale stejně dobře píše o veselí a radosti v životě. Líčí zde také svůj obdiv k tatínkovi, velkému snílkovi a dobrodruhovi, který si v každé situaci věděl rady a nikdy neztrácel naději. S něhou vzpomíná na maminku, statečnou ženu, jež dokázala s nadhledem přijímat různé tatínkovy výstřelky. Z celé knihy je patrný silný autorův vztah k přírodě, k rybaření, sportu a rodné zemi.

5) Orientační zasazení díla do literárně-historického kontextu

Tato vzpomínková proza byla napsána roku 1971. O.Pavel psal od 60. let 20. století. Dílo bylo také zfilmováno.

• Filmová zpracování
  • absolventské filmy FAMU
    • Kapři pro wehrmacht (1976) - režisér Karel Smyczek
    • Smrt krásných srnců (1975) - režisér Vladimír Merta

• celovečerní film
  • Smrt krásných srnců (1986) – režisér Karel Kachyňa (v hlavních rolích Karel Heřmánek a Rudolf Hrušínský

6) Autor

• Datum narození: *02.07.1930
• Datum úmrtí: †31.03.1973
• Místo narození: Praha
• Znamení: Rak
  • Ota Pavel, původním jménem Otto Popper, byl prozaik a novinář. Ota Pavel se narodil ve smíšené židovské rodině obchodního cestujícího. Mládí prožil v Buštěhradu, kam se rodina z existenčních a rasových důvodů přestěhovala. Jeho otec, Leo Popper, měl židovské předky, matka árijské. Otto měl ještě dva starší bratry, Huga a Jiřího. Z Popperových se stali Pavlovi až v roce 1956, když důsledky svého původu už měli z velké části za sebou.

Obecnou školu vystudoval Ota pavel ještě v Praze, měšťanku v Buštěhradu, kde rodina žila v dědečkově domku. Tady se pod otcovým vlivem vytvářel vztah Oty Pavla k přírodě, k rybaření, ke sportu i k rodné zemi. Po odchodu otce a obou bratrů do koncentračního tábora nastoupil Ota Pavel jako učeň do kladenských dolů. Po 2. světové válce se celá rodina šťastně setkala a vrátila se do Prahy.

• • Ota Pavel si doplnil vzdělání na dvouleté obchodní škole souběžně se studiem jazyků.

S pomocí rozhlasového zpravodaje A. Lustiga , přítele rodiny, dostal Ota Pavel místo ve zpravodajské a sportovní redakci rozhlasu, kde byl až do roku 1956. Pomohlo mu i to, že sám byl aktivním sportovcem v hokejovém družstvu A.C.Sparta. Krátce pak pracoval jako sportovní redaktor v časopisech Stadion a Československý voják. Studoval střední školu pro pracující a v roce 1960 maturoval. V roce 1964, na Zimních olympijských hrách v Innsbrucku, se u Oty Pavla projevila vážná duševní choroba a ta ho roku 1966 natrvalo vyřadila z práce. Odešel do invalidního důchodu, ale i přes časté pobyty v nemocnici nepřestával literárně tvořit.

7)Zasazení díla do tvorby autora

• Tato próza následovala po několika "sportovních" povídkách:
  • Dukla mezi mrakodrapy - 1964,
  • Plná bedna šampaňského - 1967
  • Pohár od Pánaboha - 1971

8)Inspirace autora

• Tyto povídky jsou autobiografické, autor hledal inspiraci ve svém vlastním životě.

9)Kritika

• Jedinou kritikou jeho děl byla doba ve které psal některé povídky byly protisocialistické a tak byli zakázány.(např. Prase nebude!)